1. Čerstvé novinky

14. května 2010 v 22:11 | Lomeril |  Lovci Prokletých
Avatar Nancy

První kapitola. Seznamte se s Nancy Rabnottovou, Rafaelem Costou a dalšími. Kapitola je spíše představovací.



Upír zabořil tesáky do kůže na mém krku. Zaplavil mě pocit spokojenosti a úlevy - jeho spokojenosti a jeho úlevy. Tenhle týden jsem ho nechala čekat dlouho, ale upřímně krmit dospívajícího upíra není zrovna jednoduché. Stejně jako všichni dospívající kluci má naprosto bezedný žaludek.
Odtrhl se brzy, protože i když jsem měla krve hodně, nemohla jsem si dovolit příliš často příliš masivní ztráty. Pocity, které do mě proudily, když pil, zeslábly, ale nezmizely. Vzápětí mi na ránu přitiskl čtvereček gázy a připevnil ho náplastí. Ještě mi vedle postele připravil sklenici s vodou a odešel se opláchnout. Pečlivě dodržoval první zákon upírů - starej se o svého kožoměnce. On ti dává svou krev, musíš o něj pečovat.
Z koupelny jsem slyšela tekoucí vodu. Rafael většinou jedl čistě, ale když byl hodně hladový, jako dnes, nedával si takový pozor. Jeho spokojenost a sytost se mi pomaličku vzdalovala a moje vlastní pocity, které nebyly ani zdaleka tak příjemné, se hlásily ke slovu.
Zavřela jsem oči. Svět se se mnou houpal a začínalo mi být špatně. Soustředila jsem se na Rafaelovu náladu, abych přežila první a nejhorší nápor nevolnosti. Věděla jsem, že nebudu zvracet, nikdy jsem nezvracela, ale i tak jsem se cítila mizerně.
Ucítila jsem dotek na své tváři.
"Promiň," zašeptal Rafael.
"V pohodě," zamumlala jsem.
V tu chvíli někdo zabušil na dveře. Slyšela jsem, jak si Rafael povzdechl a vydal se otevřít. Kroky v malé předsíni, zarachocení zámku, vrznutí špatně namazaného pantu.
"Ahoj, Rafe, můžeme?" ozval se hlas mojí kamarádky April.
"Nancy mě právě krmila," odpověděl Rafael tiše. V jeho hlase zazněla slabá výčitka.
"Tak to jí trocha rozptýlení přijde vhod," řekl druhý hlas, který patřil Aprilině kožoměnkyni Jess.
Rafael to zřejmě vzdal, protože o chvilku později se dveře našeho zšeřelého pokoje rozletěly dokořán a mě i přes zavřená víčka bodlo ostré světlo. Zamručela jsem a přetáhla jsem si deku přes hlavu. Jejich jediné štěstí bylo, že nevolnost už pomalu odeznívala.
"No tak, Nancy, nebuď měkota," ozvala se Jess. "Máme skvělý zprávy."
"A víš, kam si je můžeš strčit?" zabručela jsem zpod pokrývky.
"Přijedou sem královny," oznámila April prostě.
Chviličku nám trvalo, než jsme to oznámení zpracovali. Královna Iolanta a její kožoměnkyně, královna Serene, se pomalu stávaly legendou. Byly to relativně mladé ženy, ale silné a výrazné vůdčí osobnosti. Na jednu stranu jsem chápala, že chtějí navštívit jednu z nejprestižnějších univerzit pro upíry a kožoměnce, ale na druhou stranu - uvidíme je! To se hned tak znovu nepoštěstí.
Z Rafaela vyzařovaly podobné pocity.
"Wow," prohlásil. "A kdy?"
Vykoukla jsem ven. April a Jess seděly na Rafaelově posteli a Rafael sám si přitáhl židli.
"Hele, upírova oběť vstává z mrtvých," poznamenala Jess.
"Sklapni!" vyštěkla jsem, když jsem z Rafaelovy mysli pocítila bodnutí viny. Ne že bych Jess neměla ráda, ale občas s ní bylo těžko. "Kdy že to přijedou?"
"Za čtrnáct dní," odpověděla April.
Přikývla jsem a posadila jsem se. Napila jsem se ze sklenice, kterou mi připravil Rafael. Zřejmě jsem musela vypadat vážně strašně, protože i Jess se zdržela poznámek.
"Rafaeli, kolik si bereš?" zeptala se April ostře.
"Málo!" bránil se Rafael ublíženě. "Dávám si pozor!"
"Nech ho být," zastala jsem se ho. "Já to jen špatně snáším, to je všechno. Za měsíc budu mít přestávku, zase se dám do pořádku."
April po mně vrhla pochybovačný pohled a já jsem musela bojovat s nutkáním protočit oči v sloup. Jako malé jsme bývaly nejlepší kamarádky a doufaly jsme, že mě Orákulum určí, abych April po zbytek života krmila. To se ale nestalo. April dostala hlučnou, ramenatou, netaktní Jess, zatímco já jsem skončila s Rafaelem. A teď jsem v Aprilině výrazu četla názor, že kdybych byla přidělená k ní, tohle by se nedělo.
"Nevíte, co tu budou královny dělat?" zeptala jsem se, abych odvedla řeč.
"Slyšela jsem, že chtějí reformy školství," řekla Jess. "Nejspíš obhlížejí terén."
"Nebo jdou zjistit, jestli je vůbec nějaká reforma nutná," poznamenal Rafael.
"Ale stejně, slyšela jsem, že Iolanta a Serene zamlada sejmuly nějaké Prokleté," zavrtěla jsem hlavou. "Možná by nás mohly něco naučit."
"To víš, že jo," zasmála se April. "Ty tak budou mít čas předávat rozumy bandě studentů."
"Na druhou stranu si udělaly čas tu bandu navštívit. Upřímně, April, kdy naposledy se něco takovýho stalo?" podpořil mě Rafael. "Tohle nebude návštěva, která má jen dobře vypadat. Bude za tím něco víc."
"Á, velký politik promluvil," ušklíbla se Jess. Je pravda, že Rafaelův otec byl mezi lidmi velké zvíře, zasedal i v Parlamentu, ale svého mladšího syna se zřekl, když se Rafael stal upírem. To byla jedna z věcí, které jsme měly společné - jeho se rodina zřekla, já jsem tu svou musela opustit, protože byli pouzí lidé a když se u mě projevilo kožoměnectví, dostala jsem se někam, kam za mnou nemohli.
"Třeba má Rafe pravdu," řekla April. "Dovedla bych si to představit."
"Nejste trochu paranoidní?" odfrkla si Jess a začala cosi hledat po kapsách. Za chvilku se jí povedlo vylovit krabičku cigaret.
"Tak tohle ne!" vyjel Rafael. "Víš, že to Nancy nesnáší. Teď jí tu kouřit nebudeš!"
"Jo?" zvlnila Jess posměšně rty. "Tak mi v tom zkus zabránit."
"Jess," ozvala jsem se, "jestli si teď zapálíš, tak ti pozítří natrhnu prdel."
Zastavila se se zapalovačem na půl cesty k ústům. Zamračila se a podívala se na mě.
"Jak to myslíš?"
"Poslední kousnutí se ti už zahojilo, což znamená, že jsi April dlouho nekrmila. A April nebude chtít pít dneska, když budeš mít v krvi nikotin. Což znamená, že bude pít zítra. Dalším faktem do skládačky je, že já mám sice horší akutní následky, ale zase se rychleji oklepávám. Tudíž pozítří budu už dost fit, abych ti na cvičení sebeobrany natrhla prdel," usmála jsem se na ni.
Jess se na mě chvíli vztekle dívala a pak zastrčila cigarety i zapalovač zpátky do kapsy.
"Dobrá, Sherlocku, spokojená?" zavrčela.
"Jess, když už o tom Nancy mluvila..." pípla April rozpačitě, "... mohly bychom?" Pohodila hlavou směrem ke dveřím. Znovu jsem se podívala na Jessin krk. Vlastně se jí poslední kousnutí zahojilo úplně, ani jsem nerozeznala, kde bylo.
"Kdy jsi jí krmila naposledy?" vyjela jsem na Jess, když jsem si uvědomila, na co April naráží.
"Není to tak dávno," bránila ji April, jak se Jess snažila vzpomenout si na datum.
"Kdy?" naléhala jsem.
"Minulé pondělí," přiznala Jess nakonec.
Byla neděle. To znamenalo, že April byla bez čerstvé krve dva týdny. Nebylo divu, že vypadá tak slabě.
"Jess!" vyjekla jsem. "Ty jí chceš vyhladovět k smrti?"
"Já jsem v pohodě, vážně," ujišťovala mě April.
Nevěřila jsem jí ani slovo. Pokud byl první zákon upírů postarat se o svého kožoměnce, první zákon kožoměnců zněl: "Dej pozor, aby tvůj upír pil právě dost - ani moc, ani málo."
"Já jsem na to zapomněla," pípla Jess. Najednou vypadala hrozně provinile.
"Jak na to můžeš zapomenout? Už nemůžeš April vůbec cítit! To sis toho nevšimla?" peskovala jsem ji. Účinky krmení Rafaela odezněly a já se posadila na posteli.
Klidni se, Nan, oslovil mě Rafael v myšlenkách. Nejspíš měla svůj důvod.
Důvod nebo ne, nemůže držet April o hladu. Ať se děje cokoliv, odsekla jsem.
K mému překvapení April něžně objala Jess kolem ramen a vrhla po mně vyčítavý pohled. "Jess se rozešla s Tobym. Nemohla jsem jí způsobit ještě horší pocity," řekla mi.
Tak vidíš. Z Rafaelových myšlenek vyzařovalo samolibé uspokojení.
To mě zarazilo. Jess a Toby spolu byli hrozně dlouho...
Rok, napověděl mi Rafael.
"Já... promiň," řekla jsem tiše.
Jess se na posteli choulila a v očích jí stály slzy. Byl to nezvyk, vidět ji takhle. Jess byla vždycky ta sebejistá, hlučná, bylo jí všude plno, s nikým se moc nepárala. Tvořila téměř dokonalý protiklad ke křehké, empatické April. Vždycky to byla Jess, kdo držel nad vodou kamarády, kteří měli špatné období. A teď seděla jako hromádka neštěstí a April ji objímala a utěšovala.
"To je dobrý," vzlykla Jess. "Máš pravdu. Neměla jsem jí to dovolit. Pojď, April, musíš mít hlad," vybídla ji a zvedla se. April se nepohnula. Během vteřiny se k ní Jess otočila s odhodlaným výrazem. Schopnost telepatie se ještě úplně neotupila a zřejmě mezi nimi docházelo k prudké výměně názorů. Jess očividně vyhrála, protože se April zvedla.
"Nancy?" otočila se Jess ve dveřích. Na rtech jí hrál drobný úsměv, i když měla pořád červené oči.
"Co je?"
"Pozítří natrhnu prdel já tobě."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Z0MBie Z0MBie | E-mail | 14. května 2010 v 23:17 | Reagovat

Tohle vypadá moc zajímavě. Těším se na další díl :).

2 Colleen Colleen | 14. května 2010 v 23:30 | Reagovat

Zajímavé. Popravdě příběhy nebo cokoliv s upíry nemusím, takže uvidíme... Ale těším se, co bude dál :)

3 Lomeril Lomeril | 19. května 2010 v 15:22 | Reagovat

Jsem ráda, že vás to zaujalo, protože tady jsem se konečně dopsala k něčemu jako závěr, což se mi nepovedlo od Poseidonova srdce. Tedy budu to muset trochu upravit a nebude to nijak dlouhé (max. 20 kapitol). Teď ale mluvím o prvním díle. S trochou štěstí bude příběh pokračovta.

4 Tomisus Tomisus | Web | 20. května 2010 v 20:09 | Reagovat

Tahle kapitola vypadá velmi zajímavě. Velice zajímavé pojetí, které jsem ještě nikde neviděl. A ich-forma je tady báječná, takže nemám co vytknout.. :-)

5 Awia Awia | Web | 22. května 2010 v 18:01 | Reagovat

Hahá, tak u toho jsem se nejednou zasmála. Je dobře, jak se nám tam postavy představily. Žádné popisování, prostě rozhovor. A oni se mi líbí. Vážně jo... :) Určitě budu číst dál.

6 Michail Michail | E-mail | Web | 15. února 2012 v 14:32 | Reagovat

Moc pěkný blogík. Ještě juknu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama