Kapitola šestá - Podivín

20. března 2010 v 22:46 | Lomeril |  Paradise Regained
avatarPR

V minulé kapitole se Sylvia a Bengt seznámili se základnou a s draky. Je čas se dát do práce. Sylvia se stále nevzdala svého přání pozorovat draky ve volné přírodě, ale zřejmě nebude úplně jednoduché si toto přání splnit.

P.S.: Kdokoliv tuto povídku čtete, dejte mi to prosím nějak najevo. Ať vím, že má cenu psát dál.



"Chtěla bych mluvit s Ianem Gallagherem," oznámila Sylvia při večeři.
Kolem stolu seděla ona, Bengt, Joss, druhý budoucí jezdec Don Palmer a druhý vedoucí základny, který měl na starosti její každodenní chod, pan Hugo Leblanc, a jeho zástupce Neil Wallace.
Dívali se na Sylvii, jako by se zbláznila.
"Slyšela jsem, že pozoruje Draco novakis v přirozeném prostředí. Chci s ním mluvit a vědět, co zjistil," řekla rozhodně.
Následovalo pár vteřin ticha, než se Joss rozesmál.
"No páni!" řehtal se. "Až se dozví starej Trent, tak se posere!"
"Jossi!" napomenul ho Hugo Leblanc.
"Trent je tu dost kontroverzní figura. Nikdy nepřistoupil na naše pravidla, když je tady, musí všichni skákat podle něho, jinak je zle. A Iana Gallaghera z hloubi duše nenávidí," vysvětlil Don Palmer.
"Proč?" nechápal Bengt.
"Ian začínal tady. Vetřel se sem jako stájník a když si zvykl na život na Miltonii a naučil se všechno, co tam venku potřebuje, dal nám vale," vyprávěl Hugo. "Žije v horách asi čtyři hodiny chůze odtud, docela sám, jenom s draky. Pozoruje tam nějakou skupinu. Už je tam sedm let. Sem chodí docela často, doplnit zásoby a popovídat si."
"A jednou, asi před rokem, tu byl Trent," navázal Don, "na obhlídce a tak. A servali se nám tu velký draci. Trent a my jsme kolem toho pobíhali jako pitomí a zmohli jsme prd. Ian tehdy prohlásil, že je to jasný, že takhle velký je musíme držet po míň, a taky že se ukázalo, že má pravdu. Jenomže v tu chvíli, jak byli v sobě, na to nikdo neměl náladu. Ti dva draci řvali, že nebylo slyšet vlastního slova, a hrozilo, že rozmlátí voliéru na padrť.
Ian byl jediný, kdo si vzpomněl, že tu máme pušku na slony s uspávacím prostředkem. Nějakým zázrakem tady tyhle hračičky fungují, takže Ian prostě vzal pušku, udělal pic pic (a že ten chlap umí střílet) a bylo po ptákách."
"A z Trenta, kterej sem tu pušku prosadil, udělal největšího debila, takže ten mu to do smrti nezapomene," dodal Joss.
"Tak proto," ušklíbla se Sylvia. "Jak se můžu s Gallagherem spojit?"
"Přijde sem," řekl Hugův zástupce Neil. "Možná ne zítra nebo tenhle měsíc, ale dříve či později sem zase přijde."
"Už tu nebyl dobře čtvrt roku. Přijde brzy," ujistil ji Joss.

Život bez elektřiny byl sice drsný, ale Sylvia to zažila už dřív. Bengt si zvykal o poznání hůř, musela ho naučit, jak se zapaluje petrolejka a jak se zatápí v kamnech, protože noci na Miltonii byly dost chladné. Za slunečných dnů se dalo chodit v krátkém rukávu, ale jinak tam žádné velké teplo nebylo.
"Tady roční období fungují jinak," vysvětlil jim Joss. "Střídá se tu období dešťů, kdy je chladněji a prší, a období sucha, kdy je tepleji a prší méně. Deště trvají sedm měsíců, sucho osm nebo devět. Takže my sice pořád udržujeme kalendář jako na Zemi, ale počasí s tím vážně nesouhlasí. Teď je teprve začátek sucha, takže je ještě pěkná zima, ale začíná se oteplovat."
Když Sylvia toho rána, pátého od jejich příjezdu, šla k výběhu mláďat ve svém nejteplejším svetru a čepici, nechápala, kde Joss bere svoji jistotu.
Zatím si s Bengtem rozdělili práci. Bengt chtěl prozkoumat veškerou dokumentaci, kterou tu nechal Trent a jeho tým a Sylvia začala pozorovat draky. Většinu dopoledne trávila u výběhu dospělých, ale dlouhé hodiny sedávala blízko výběhu Charlemagne a Midnight nebo u voliéry novaků, menších draků.
Jenomže u mláďat už někdo byl. Vysoký muž s houštinou blonďatých vlasů a vousů, kterého nikdy v životě neviděla, přes mříže hladil Charlemagne.
"Kdo jste?" obořila se na něj Sylvia.
Otočil se a zpoza brýlí s kulatými obroučkami na ni upřel zkoumavý pohled.
"Na totéž bych se zeptal já vás," řekl s ledovým klidem.
" tady pracuji," odsekla Sylvia.
"Já ne. No a?"
Chvíli si jeden druhého měřili a Sylvii se povedlo ovládnout svůj vztek.
"Já jsem Sylvia Ruthfordová. A vy?" zeptala se klidně.
"Ruthfordová... Ano, psi hyenovití, že? To byla slušná práce. Ian Gallagher," napřáhl k ní ruku.
Sylvia jí sice potřásla, ale měla pocit, že jí někdo vylil na hlavu kbelík vody. Tak tohle byl ten potrhlý chlapík, který vzbuzoval tak bouřlivé reakce. Musela přiznat, že začíná chápat proč.
"Vás tedy pozvali, abyste jim poradila, jak na nich jezdit? Už máte nějaké nápady?" vyptával se Gallagher.
"Chtěla jsem se poradit s vámi," přiznala Sylvia.
Gallagher se na chvilku zarazil a znovu na Sylvii upřel ten zkoumavý pohled. Zjistila, že ji to velice znervózňuje.
"Poradit se se mnou?" opakoval.
"Pozorujete draky ve volné přírodě. Předpokládám, že pokud je mi někdo schopný povědět něco o jejich chování, jste to vy," řekla možná až příliš rychle. Připadala si jako zpátky na škole u zkoušky.
Gallagher naklonil hlavu ke straně. "Uvidíme. Tam nahoře se žije o něco drsněji než tady. Nic pro křehotinku z laboratoře."
"Já nejsem..."
"Já vím," přerušil ji. "Ženská, která sjezdila půl světa jako vy, by to mohla zvládnout. Nahoru se vracím až pozítří. Do té doby si to můžeme oba rozmyslet."
"Já jsem rozhodnutá," odpověděla Sylvia automaticky.
"Samozřejmě," ušklíbl se Gallagher a otočil se zpátky k Charlemagneovi.
"Můžete dovnitř, jestli chcete," nabídla mu Sylvia a šátrala v kapse po klíčích. "Jdu krmit."
"Čím je krmíte?" zajímal se Gallagher.
"Tak různě. Většinou zibonem," pokrčila Sylvia rameny a odemkla klec. Vstoupila jako první, Gallagher ji následoval a zavřel za nimi.
"Zibon sice není typicky jejich přirozená potrava, ale poslouží. Normálně loví spíš kozlíny, ale k těm vy se tady nedostanete. Ziboni postačí," pokýval hlavou.
"Ó děkujeme za dobrozdání."
"Vy jste se chtěla radit."
Společně nakrmili Charlemagne a Sylvia sama ještě dala nažrat Midnight, která se do Gallagherovy blízkosti neodvážila. Gallagher obě mláďata pozoroval a občas okomentoval.
"Ten kluk má dobré instinkty. Než začne maso trhat, zatřepe s ním. A pošvihává si ocasem, tak se brání proti nečekaným útokům zezadu. Ovšem ocasní křídlo nechává složené, aby si ho nepotrhal. Je nebojácný a přítulný. Z něj bude pro vaše účely dobrý drak. Ta malá je dost bázlivá, ale ještě by ji to mohlo přejít. Nebo taky ne, to je otázka. Teď se to nepozná."
Sylvia ho poslouchala a znovu se jí potvrzovalo, co si myslela už dřív. Ian Gallagher se uměl dívat a hlavně uměl vidět.
A ona byla rozhodnutá jít s ním, ať už to bude jakkoliv drsné. Věřila si, že to zvládne, a věřila, že to za to stojí. Než začne plnit svůj úkol, musí se s draky seznámit.
Jejím průvodcem se měl stát Ian Gallagher.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Colleen Colleen | 21. března 2010 v 19:13 | Reagovat

Já čtu. Jen jsem pozadu... Zítra to doženu a nechám koment :)

2 Äruag Äruag | 21. března 2010 v 21:12 | Reagovat

Piš dál, čtu také :-)

3 ja taky ja taky | 23. března 2010 v 7:05 | Reagovat

ctu.

4 Mrs. Koki Mrs. Koki | Web | 12. dubna 2010 v 14:28 | Reagovat

Nádherný.... tohle čtu poprvé a úplně jsem se do toho začetla. Krása!

5 Ala Ala | Web | 29. září 2014 v 18:28 | Reagovat

Je vidět, že o tom někdo přemýšlí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama