Kapitola první - Sylvia Ruthfordová

24. února 2010 v 15:47 | Lomeril |  Paradise Regained

První kapitola Paradise Regained. Představuje se hlavní hrdinka a dostává zvláštní nabídku.


Mladá žena v khaki vestě postavila na zem poslední štěně, které se odbatolilo k matce a pěti sourozencům. Oprášila si ruce a usmála se.
"Všichni vypadají dobře," řekla muži po svém boku. "A Marya taky," pokynula hlavou směrem k feně.
"Taky si myslím, že o další už nepřijdeme," souhlasil s ní veterinář.
Žena se usmála a zastrčila si pramen vlasů za ucho. "No tady toho asi moc nepořídíme. Děkuji za spolupráci, zase se ozveme," řekla a podala veterináři ruku, načež oba vylezli z výběhu. Veterinář se vydal za další prací, zatímco žena se ještě chvilku zdržela a pozorovala hemžení štěňat.
"Doktorka Ruthfordová?" oslovi ji muž v úpravném tmavém obleku. Za slunečného jarního dne uprostřed zoologické zahrady vypadal poněkud nepatřičně.
"To jsem já," přikývla.
"Mé jméno je James Mowbray. Rád bych s vámi mluvil."
"A o čem?" zamračila se.
"Měl bych pro vás nabídku."
"No dobře, tak pojďte," řekla a zavedla ho do svého malého kutlochu hned vedle výběhu. Nabídla mu jedinou židli, kterou tam měla, a kávu. Posadil se, ale pohoštění odmítl. Pokrčila rameny a opřela se o skříň.
"Tak spusťte," vyzvala ho.
"Víte, evropská vláda právě rozjíždí velký biologický projekt. Dostal se do určitého stádia, kde je třeba pomoc a dohled fundovaného zoologa. Odborníci se shodli, že specialista na etologii velkých šelem bude ideální, a shodli se, že našim kritériím nejlépe vyhovuje jistá doktorka Sylvia Ruthfordová. Měla byste zájem se zapojit?" vychrlil na ni.
Sylvia Ruthfordová zaváhala. "A o jaký projekt se jedná?"
"To je bohužel tajné."
"V tom případě nemůžete čekat, že opustím rozdělanou práci. Máme tu vrh psů hyenovitých, který jsem chtěla studovat. Pokud toho mám nechat kvůli něčemu jinému, musím vědět, kvůli čemu," vyjela Sylvia.
"Povězte mi, doktorko, kolik lidí z vašeho oboru má povolení bádat na Miltonii?"
Sylvia vytřeštila oči. Miltonie! Družice Alfy Centauri, objevená před přibližně dvěma sty lety, na které byl objeven ekosystém nápadně podobný tomu zemskému. Atmosféra měla sice o něco vyšší obsah kyslíku - dvacet tři procent místo zemských jednadvaceti - a zřejmě i geologické složení planety se v detailech lišilo, ale živé organismy v praxi ani nepoznaly, jestli jsou na Zemi nebo na Miltonii. Ovšem jeden rozdíl tam byl a to zásadní - z nějakého důvodu, který se fyzikům ani za dvě stě let nepodařil rozluštit, na Miltonii nefungovala celá řada lidských vynálezů. Přibližně tři kilometry nad povrchem zhasínaly obrazovky navigač-ních systémů, vypínalo se všechno, co obsahovalo počítačový systém, dokonce i digitální ho-dinky zapípaly a vypnuly se. Kolaps se nevyhnul ani motorům. Prvních pár pokusů o přistání na Miltonii dopadlo tragicky. Dalším problémem byly výjimečně silné vzdušné proudy, daleko silnější než na Zemi, které v mnoha oblastech činily průzkum z bezpečné výšky takřka nemožný.
Jenomže je typicky lidské, že se vždycky najde někdo, kdo si odmítne připustit, že by nějaká překážka byla nepřekonatelná, a překoná ji. Miltonie kladla překážek hodně, ale člověk je odstraňoval jednu po druhé a v posledních třiceti letech už byla nová planeta osídlena. Vznikala Nová Evropa, Nová Amerika, Nové Rusko a další státy, zatím maličké, ale slibující velký rozmach. A hlavně - kolem těchto států, které měly zatím spíš charakter měst nebo malých krajů, se rozprostíraly stovky a tisíce kilometrů čtverečních neporušené přírody. Sen každého biologa. Sen, který nějaký neznámý muž jen tak mezi řečí nabídl právě jí, Sylvii Ruthfordové.
"Ale co...?" vykoktala, naprosto vyvedená z míry.
"Pokud přijmete, dozvíte se všechno na místě. Bohužel se jedná o dlouhodobý projekt, který by vyžadoval vaši přítomnost na Miltonii po mnoho měsíců, možná i několik let. Mohu jenom říct, že se jedná o práci nedozírného významu jak pro vědu, tak pro obranu Evropy." Pan Mowbray se tvářil tajemně a důležitě.
"A to vám mám věřit?" odsekla Sylvia, která už našla ztracenou rovnováhu.
Pan Mowbray nehnul ani brvou. Jen zalovil v kapse a ukázal jí odznak a služební průkaz. Zalapala po dechu a vyděšeně se mu podívala do tváře.
"O tomhle s nikým nemluvte, jasné? Tak co, už mi věříte?"
Přikývla.
"A přijímáte moji nabídku?"
"Musím si to promyslet," odpověděla Sylvia.

Druhý den navečer v kavárně v centru Londýna vrcholila partnerská hádka.
"Takže ty si zase zmizíš? Tentokrát na pár let?" zavrčel mladý muž.
"Pochop to, Lene, takovou příležitost už v životě nedostanu. Kolik biologů smí na Miltonii? To si nemůžu nechat ujít!" přesvědčovala ho Sylvia.
"Samozřejmě. Narozdíl ode mě. Ani nevíš, co je to vlastně za práci!" V Lenově hlase bublal vztek.
"Je to tajné!" vyjela Sylvia.
"Samozřejmě! Mě už to nebaví. Nejdřív to byla Aljaška, potom Afrika, pak Borneo, pak Patagonie, a teď úplně jiná planeta? Na tohle si najdi někoho, kdo ti to bude trpět. Já končím!" vyštěknul.
"Lene..." zaúpěla Sylvia.
"Nevyšlo to, tak si to přiznej. Bude lepší, když do vesmíru vyrazíš bez závazků," dodal Len. V tu chvíli přišla servírka. Len zaplatil, zvedl se a se zamumlaným pozdravem odešel.
Sylvia složila hlavu do dlaní a rozplakala se.

Zazvonil telefon.
"Ruthfordová."
"Tady Mowbray. Dobrý den."
"Dobrý den."
"Tak jak jste se rozhodla?"
Chvilka ticha.
Smutný povzdech.
"Přijímám."
"Děkuji vám, doktorko. Loď odráží dvanáctého května. Zvládnete si dát své věci do pořádku do konce dubna? Rád bych, abyste sedmého května přiletěla do Států, kde vás seznámíme s fakty, které potřebujete znát, než vás uvedou do samotného projektu. Dokážete to?"
Další povzdech.
"Ano, zvládnu to."
"Výborně. Uvidíme se tedy v květnu. Na shledanou, doktorko Ruthfordová."
"Na shledanou."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 babley babley | Web | 25. února 2010 v 13:25 | Reagovat

těšila jsem se sice na Velkou prázdnotu, ale tohle zní taky dost dobře :) už jsem zvědavá, jak si s Miltonií pohraje tvoje fantazie ;)

2 Lomeril Lomeril | 25. února 2010 v 14:53 | Reagovat

Aby to nebylo naopak - aby si Miltonie nehrála se mnou...

3 Colleen Colleen | 28. února 2010 v 8:58 | Reagovat

Koukám, že jsem ještě nezanechala komentář. Přišla jsem, četla jsem, ale jelikož to byl jen takový úvod, nějak jsem netušila, co říct. Ale stejně jako babley si těím, co s Miltonií uděláš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama