XXXV. Věrný přítel

27. ledna 2010 v 16:12 | Lomeril |  Krev na sněhu
Pětatřicátá kapitola. O myšlenkových pochodech biologa, o přátelství a o tom, jak jsou někteří lidé nesnesitelní.

Hrůza je vždy skutečná. (G. Green)

Nevíš, že jsme jediní,
a že není cesty zpátky,
když vojáků je mnoho
a když dneska je tak hrozně krátký
den.
(R. Křesťan - Ichisah)



Zírala jsem na mládě jako přimražená. Pohybovalo se dětsky nemotorně, napůl opatrně, napůl jako by zvalo ke hře. Nespouštělo ze mě oči, ale nebálo se mě ani jsem neměla pocit, že by se chystalo zaútočit. Vlastně mi výrazem připomnělo naší Ginny.1)
Připadala jsem si jako princezna Leia na Endoru, když potkala prvního Ewoka. I když Ewokové se ji předtím nesnažili zabít. Leie Ewokové nezabili přítele...2)
Ale přesto z toho... Jak se říká malé Hrůze? Hrůzátko? Jak jinak? Z Hrůzátka vyzařovala upřímnost každého mláděte. Nedokázala jsem si představit, že tenhle tvoreček vyroste v děsivou příšeru, která bude bez důvodu vraždit lidi. Věděla jsem, že bych Hrůzátko měla zabít, ale nešlo to. Neměla jsem v sobě dost zloby, abych dokázala ublížit mláděti.
Jenomže když mají mláďata, musejí se rozmnožovat. Jestli se rozmnožují, musejí mít daleko tělesnější podstatu, než jsme si mysleli. Nejspíš budou gonochoristé3), budou mít nějaké námluvy... jsou vzhledově hodně podobní savcům, takže asi budou mít podobný systém péče o mláďata. I když víme, že někteří se podobají ptákům. Mají různé druhy s různým způsobem rozmnožování? To by mohlo vést k rozdílnému vývoji, kdyby nás přemohli, možná by to byl základ pro kastovní rozdělení společnosti, něco jako v Planetě opic4). A pokud jsou dost vyspělí na to, aby se starali o mláďata, musejí mít odlišné osobnosti, složité chování...
Do prčic, o čem to přemýšlím? Ještě chvíli a popíšu Hrůzu jako nový živočišný druh! Vždyť si ji Aodhan vymyslel, nemůžu to považovat za něco... za něco...

Za něco skutečného? Hrůza je skutečná. A chytrá. Má v sobě dost člověka na to, aby mu mohla být soupeřem, a dost zvířete na to, aby ho mohla děsit. A už jsme pochopili, že se Hrůza dostala mimo náš dosah.
Byla jsem, alespoň částečně, svědkem vzniku nového druhu. Co vzniku, stvoření. Vymyšlení nového druhu. To koukáš, co, Darwine?
A budu i svědkem jeho zničení. Tedy, doufejme, že budu. Musí to být a na druhou stranu...
Jak jsem pozorovala Hrůzátko, které se zastavilo pár kroků ode mě a zvědavě mě pozorovalo, napadaly mě nejpodivnější myšlenky. Na druhou stranu by to mohla být i škoda. Vykazují vysokou inteligenci, co kdyby se s nimi dalo domluvit?
Blázníš, Taro,
okřikla jsem se. Domluvit se s nimi? S příšerami, které zabily Eoghana, Imogen a Iarlaitha? Jedno mrně ti úplně zamotalo hlavu!
Ale co když s tím všichni nesouhlasí? Co když lidi napadá jen jejich část? Musí kvůli nim zemřít i případní nevinní?

Náhle sebou Hrůzátko škublo a zavětřilo se směrem, ze kterého jsme přijeli. Potom tiše vykviklo a uteklo do lesa. Vzápětí jsem uslyšela koně a hlasy.
Zastrčila jsem dýku a vytáhla jsem z toulce šíp. Opatrně jsem obešla koně lesem a napůl skrytá za houštím jsem čekala.
A pak jsem uslyšela Fianův hlas: "Podívejte, támhle mají koně!"
Zastrčila jsem šíp zpátky a vyšla jsem z úkrytu. A strnula jsem překvapením.
Ano, byl to Fian, ale rozhodně ne sám. Přivedl s sebou určitě dobrou stovku mužů. Hned za ním jsem zahlédla Robana a Reamana. O kousek dál jsem poznala Gilroye z Llanbearu, neúspěšného kandidáta na krále, a Bartlea, Brennina otce. Ostatní tváře mi byly povědomé, než jsem si uvědomila, že Fian přivedl většinu zástupců, kteří se sjeli na volbu a čekali na korunovační slavnosti.
"Co to..." zajíkla jsem se.
"Taro!" vykřikl Fian a seskočil z koně. "Kde jsou ti dva?"
"Šli na výzvědy. Co má tohle znamenat?" třeštila jsem dál oči na válečníky.
"Malá pomoc," zašklebil se Fian. "Když jsem viděl, jak v plné zbroji odjíždíš, a slyšel jsem od Robana, že ráno odjeli i Corann a Aodhan, dal jsem si dohromady dvě a dvě. Ale nahnali jste mi strach, děsil jsem se, že vás nedohoníme dřív, než uděláte nějakou pitomost. Co vás to popadlo, hnát se za nimi sami?" vyčítal mi.
Ale já jsem zírala na válečníky, kteří sesedali z koní a obezřetně se rozhlíželi, a nedokázala jsem mu odpovědět. Zadržovala jsem slzy. Tahle naděje byla něco daleko krásnějšího, než v co jsem se vůbec odvažovala doufat.
"Nemůžeme... nemůžeme po nich chtít, aby šli na smrt s námi," vypravila jsem ze sebe přeskakujícím hlasem.
"Jsme tu dobrovolně," ujistil mě Roban, který stál dost blízko, aby mě slyšel. "Fian nás slušně poprosil o pomoc, nikdo nemusel jít. Tohle jsou ti, kteří se byli schopní vydat na cestu okamžitě, někde za námi jede Eamon s pár opozdilci. Alistair zůstal v Rícasealu pro případ, že bychom se nevrátili."
Zase jsem plakala, ale tentokrát radostí. Nevěděla jsem, jak Fianovi poděkovat, takže jsem ho prostě jenom objala. Trochu jsem ho tím zaskočila.
"No, no," poplácal mě po zádech. "Zase se na mě nemusíš tak vrhat. Když pominu to, jak bych dostal od Brenny, kdyby nás teď viděla, tak poslední, co teď potřebuju, je souboj s žárlivým Corannem."
Pustila jsem ho a musela jsem se zasmát, zatímco jsem si stírala slzy.
"Ty jsi poklad, Fiane," zašeptala jsem mezi potlačovanými vzlyky.
"Co to má být?" zaburácel náhle Corannův hlas. Přicházel z lesa, až po pás obalený sněhem, a tvářil se jako ztělesněná Nemesis.5) "Myslím, že jsme se dohodli, že do toho nikoho dalšího tahat nebudeme!" vyjel na mě.
"Brzdi, kamaráde," zarazil ho Fian. "Jestli chceš někomu nadávat, tak mně. Tara nikomu nic neřekla."
Corann se zarazil, ale opravdu jen na vteřinku.
"No jistě! Mohlo mě to napadnout rovnou, že v tom bude mít prsty pan Všeználek!" vztekal se dál. "Co sis myslel ty... ty... ty zatracenej, skvělej chlape!"
Vzápětí se rozesmál a dal Fianovi takovou herdu do zad, že Fian málem skončil nosem ve sněhu.
"A kdybych to udělala já, do smrti bys mi to neodpustil," poznamenala jsem hořce.
Corann, ještě pořád rozjařený novým obratem událostí, mě objal, až mi málem polámal všechny kosti v těle, a zašeptal mi do ucha: "Protože tebe mám rád a mám o tebe strach."
Pak mě dlouze, dlouze políbil, dokud si Fian za námi neodkašlal.
"No jistě. Když potřebujeme probrat situaci, Corann a Tara si ucpou ústa," zamumlal.
Corann mě sice přestal líbat, ale rozhodně mě odmítl pustit z náručí. Tedy, ne že bych protestovala. Pak Corann kývl na Aodhana, který se do té doby držel stranou, a shlukli jsme se k poradě.
"Ta soutěska není dlouhá," začal Corann popisovat, co viděli, "za chvilku se rozšiřuje do údolíčka, kde se dá jet po třech, možná po čtyřech. Jenomže by se muselo znovu po jednom kolem potoka, než bychom se dostali k..."
"K Zelenému kotli," přerušil ho Fian. "Tam to znám."
"Je tam vodopád a jeskyně. A Hrůza. Nevím, kolik jich tam je celkem, odhadoval bych to tak na dvě stovky, spíš víc."
"Všichni dospělí?" zeptala jsem se.
"Jistě," zamračil se Corann. "Viděla jsi někdy mládě Hrůzy?"
Chvilku jsem přemýšlela, jestli jim mám říct o Hrůzátku, ale nakonec jsem se rozhodla, že raději ne. Nebyla jsem si jistá, jestli by to pochopili. Když jsem mlčela, Corann pokračoval.
"Asi bude nejlepší, když necháme koně tady a půjdeme pěšky. Ústí toho kotle je dost úzké, takže kdybychom museli ustoupit, bude náš ústup moct chránit jen pár mužů. Lučištníci by mohli vylézt nahoru po srázu a pár jich postřílet."
"To nezní špatně," přikývl Fian. "Mimochodem, čekáme, že za námi jde Eamon s dalšími lidmi. Můžeme nechat nějakou stráž u koní, která jim pak řekne, kam mají jít."
"To je v pořádku," zarazil ho Corann. "Tara jim to vyřídí."
"Co prosím?" protáhla jsem výhružně. Jestli mě chceš zase někde nechat...
"Ty nikam nejedeš, je nás tu dost, nepotřebujeme, abys šla bojovat s námi..." začal Corann, ale při pohledu na můj výraz zmlknul.
"Tak poslouchej, protože mě to už nebaví opakovat. jsem tady vyvolená pomoc, což znamená, že s vámi prostě půjdu, ať si budeš říkat, co chceš, a jestli se ti to nelíbí, tak si trhni nohou! Nebudeš mi zakazovat, abych dělala to, pro co mě sem Gormlaith přivedla. Jsem svobodná, takže si můžu jít kam chci a kdy chci, jasné? A teď chci jít s vámi, takže prostě půjdu a jestli nechceš bojovat se mnou, tak se taky můžeš vrátit ty," syčela jsem na něj jako rozzuřená husa, skoro jsem se tím zalykala. Už jsem ho vážně měla plné zuby.
"No dobře," vzdal se Corann neochotně s výrazem, který jasně říkal, že mě ještě zkrotí. "Tak pojď, ale jdeš na svoje vlastní nebezpečí."
"A možná by bylo lepší na Eamona počkat a vyrazit s ním," ozval se Aodhan.
"Alespoň si odpočineme," souhlasil Fian. "A já mezitím vyberu nějaké stráže ke koním."



1) Pro neznalce - můj pes, flat coated retriever. chstercius.cz

2) Ewokové jsou domorodí obyvatelé planety Endor, kteří vypadají jako velcí chodící mončičáci. Princezna Leia se s nimi spřátelila, když se v lesích Endoru ztratila.

3) Gonochoristé = druh s rozlišeným pohlavím, tedy opak hermafrodita

4) Na planetě opic mají různé úkoly různé druhy lidoopů - gorily jsou vládnoucí kasta, zatímco šimpanzi tvoří intelektuální elitu atd.

5) Nemesis - řecká bohyně pomsty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Colleen Colleen | 28. ledna 2010 v 10:34 | Reagovat

Přečteno, líbilo.
Když jsem se dostala ke Hrůzátku, tak mi hned v hlavě naběhlo kůzlátko a asi minutu jsem se smála :D

2 anie-mopsanci anie-mopsanci | Web | 28. ledna 2010 v 13:07 | Reagovat

pls napiš co sou to avatary a piš do mých komentů na blogu moc plosím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama