XXXII. Bolestné rozhodnutí a vážně míněná nabídka

18. ledna 2010 v 20:58 | Lomeril |  Krev na sněhu
Třicátá druhá kapitola. Rozhovor s Corannem. O hrdinech a ceně, o lásce a dalších nepodstatných věcech.

Když jsem tě odmít, že není to vhod,
že plukovník čeká a chrabrý můj šik,
řekl mi Řek, že jsem idiot,
že nejsem voják, jen romantik.
(R.Křesťan - Na plese richmondské vévodkyně)


Všichni se na Coranna dívali, jako by se právě zbláznil. Částečně jsem je chápala - taková studená sprcha po velkém vítězství je nepříjemná záležitost. Ale jak si vůbec mohli myslet, že to bude takhle jednoduché? Cítila jsem, jak mi Corann pevněji sevřel rameno.
"Ale vyhrajeme to, že jo?" ujišťoval se Roban. "Porazíme je - nakonec."
"Nejsme v pohádce, Robane," upozornil ho Corann. "Je možné, že vyhrajeme. Ale můžeme snadno prohrát. To ukáže teprve čas. Taro, pojď se se mnou, prosím, projít," požádal mě.
Něco se v něm odehrálo. Eoghanova smrt něco změnila. Corann se k něčemu rozhodl. Ale k čemu? Odcházela jsem ze síně se svíravým strachem v srdci.
Corann mě vyvedl na palisády nad řekou. Poslal válečníka, který držel hlídku, pryč a usadili jsme se na jeho místě. Objal mě a chvíli jsme zůstali mlčky. Tušila jsem, že se snaží zformulovat svoje myšlenky, a trpělivě jsem čekala, i když to nebylo jednoduché. Strach z Hrůzy nebyl nikdy palčivější než strach z toho, co by mi mohl říct Corann.
"Chybí nám ještě spousta střípků do skládačky," řekl s pohledem upřeným do dálky.
"Najdeme je. Najdeme je a pak pomstíme Eoghana," ujišťovala jsem ho.
"Udělal jsem kus práce," pokračoval, jako by mě neslyšel. "Dobrý pane, myslel jsem si, že jsem udělal hodně. Ale pamatuješ, jak jsi mi kdysi vyprávěla příběh o Buliwyfovi? Bojoval, ale bojoval marně, dokud dělal jen práci muže. Vítězství mu přinesla až cesta reka."1)
Cesta reka... a cena, kterou je za to nutné zaplatit... Zavřela jsem oči. Lenka, Caointiorn, Harry Potter, Frodo Pytlík... Roland a Olivier...2) Buliwyf... ... Smrt jednoho znamená zrození jiného. Ode všech hrdinů se žádá, aby se smířili se svou smrtí a často ji musí dobrovolně zvolit. Každý, kdo má zachránit jiné, musí, alespoň obrazně, položit vlastní život.
Každý.

"Co chceš dělat?" zeptala jsem se opatrně.
"Měla jsi pravdu, Aodhan musí mít svůj díl na poražení Hrůzy. Promluvím s ním a pokud bude souhlasit, zítra odjedeme najít Hrůzu. Musí mít nějakého vůdce nebo matku, nějaký kořen, přesně jako v tom tvém příběhu. Najdeme ten kořen a vytrhneme ho. To ostatní bude jen práce muže..."
"Sami dva? To je šílenství!" odporovala jsem.
"Víš, co mají všechny příběhy tvého i mého světa společného? Za všechno musí být zaplacena příslušná cena a hrdina je v nich na konci vždycky sám. Ať měl na začátku armádu nebo jen jednoho pomocníka, na konci je vždycky sám."
Mluvil tiše, s pohledem upřeným do dálku, a já pochopila, že s ním nic nesvedu. Viděl se jako velký rek, o kterém se budou zpívat písně, a nehodlal si to nechat vzít. Jenomže s písněmi o hrdinech je jeden problém - zpívají se zásadně in memoriam.
"V tom případě jedu s tebou. Jsem vyvolená pomoc, do téhle výpravy patřím," odpověděla jsem rezolutně. Tohle jsem si zase nehodlala nechat vzít já.
"Nejspíš to nepřežijeme," upozornil mě, jako bych to sama nevěděla.
"Hlavně jim nesmíme dovolit, aby nás rozdělili. Dvojí den a dvojí noc, žena a muž. Patříme k sobě, ať se ti líbí nebo ne," odvětila jsem.
Konečně se na mě podíval. Usmál se a políbil mě.
"Líbí," zašeptal. "A moc."
Chvilku jsme společně mlčeli a přemýšleli.
"Stejně nevím, co si od toho slibuješ. Že na ně zadupeš a oni utečou?" ozvala jsem se nakonec.
"No jednou už se to povedlo," pokrčil rameny. "Je to risk, ale stojí to za to."
Možná má pravdu. V příbězích se málokdy vítězí jenom hrubou silou. Bez Froda by Středozemě byla v pr... v Sauronových rukou. Takže si přestaneme hrát na Aragorna a Éowyn a uděláme ze sebe Froda a Sama...
"Tak dobře," přikývla jsem. "Zkusíme to sami."
"Nechci, abys jezdila se mnou."
"To, co chceme, a to, co dostáváme, bývají zásadně odlišné věci," odsekla jsem. "Já nejsem malá a umím se rozhodnout sama za sebe. Nebyla jsem tady u vás dlouho, ale něco jsem dokázala. Našla jsem tebe a spolu jsme přinesli naději pro tyhle lidi. Nech mě dokončit, co jsem začala," naléhala jsem.
Uvědomila jsem si, že pláču. Otřela jsem si slzy a zlobila jsem se sama na sebe, ale jemu to naštěstí nevadilo.
"A chtěl jsem se tě ještě zeptat na jednu věc," začal nejistě. "Ještě jsem se na to žádné dívky neptal, takže nevím, jestli to dělám správně, ale... vezmeš si mě?"
Polkla jsem a nevěřícně jsem na něj zírala. Vdávat se? To nemyslí vážně, ne?
"Myslela jsem, že zítra jdeme na nasadit život," podotkla jsem, abych se vyhnula odpovědi.
"Takže nemáme moc času," přisvědčil Corann.
Chvilku jsem usilovně přemýšlela.
"Já nevím... U nás se dívky vdávají až starší... Nechtěla bych udělat něco ukvapeného... Myslím uvázat se po zbytek života, když si nejsem jistá..." Uvědomila jsem si, že melu nesmysly a raději jsem zase zmlkla.
"Tak možná zelené manželství? Kdybychom to náhodou přežili?" navrhl.
Tahle situace je naprosto absurdní. Možná nám zbývá jenom den života a my se chceme brát? Nezbláznili jsme se jen tak náhodou?
"Patříme k sobě. Tak na co potřebujeme spěchat?" namítla jsem.
"Takže ne?" ujišťoval se Corann se zklamáním, které mě řezalo do srdce. Přesto jsem si stála za svým. Nebyla jsem připravená na svatbu.
"Zatím," přisvědčila jsem. "Ale budu o tom uvažovat," slíbila jsem mu.
Corann pouze kývl a znovu se zadíval někam do dálky. Na tváři se mu objevil starý známý úšklebek, kterým se vysmíval celému světu. Pro sebe si hořce odfrkl.
"Já jsem to nemyslela..." začala jsem, ale on zavrtěl hlavou.
"Na tom nezáleží. Já jsem prostě pitomec," povzdechl si.
"Nejsi!" vyhrkla jsem, ale on mě zase zarazil.
"Ušetři mě milosrdných lží. Nic ti nevyčítám. Nejsi malá a umíš se rozhodnout sama za sebe," odcitoval a vstal.
Pak se otočil a nechal mě na hradbách samotnou, jen s mými slzami. Schoulila jsem se do sebe a nechala jsem je téct, i když v chladném vzduchu studily na tvářích. Proč neumím neubližovat těm, na kterých mi opravdu záleží? Copak bylo tak těžké podat to nějak laskavěji, nějak, aby to nevyznělo, že nevím, jestli ho mám ráda?
Hrůza už mi nic horšího udělat nemůže. Já přece nepotřebuji příšery, všechno zlo zvládnu sama levou rukou. Šťastně až do smrti se nekoná, můžete jít domů, zhasínáme. Nic se nestalo - to jen Tara si zase šlape po štěstí.


1) Odkaz na knihu Pojídačí mrtvých. Buliwyf bojoval marně, dokud se nerozhodl položit život, což je tam označováno jako cesta reka a cenou reka je život.

2) Lenka a Caointiorn jsou hrdinky z Aldormy. Předpokládám, že Froda a Harryho všichni znáte. Roland a Olivier skutečně znamenají Rolanda a Oliviera ze středověkého chanson d'geste Píseň o Rolandovi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hird hird | 19. ledna 2010 v 16:00 | Reagovat

Tyjo, Tara je docela drsná... A trochu zmatená:)
Jinak "romantická" linka se mi líbí - je originální a ze života :-)
BTW už jsem říkal že chci rychle další díl?

2 Eillen Eillen | 19. ledna 2010 v 16:04 | Reagovat

Já bych také odmítla. I v Aldormě, kdyby můj život šel lehčí cestou a s Creaganem bych si to nerozházela, nedokázala bych si ho vzít. Ano, Creagana, obyčejného muže jo. Ale Creagan král, to by byl někdo jiný a toho bych odmítla.

3 Lomeril Lomeril | 19. ledna 2010 v 16:47 | Reagovat

Tara je zmatená v běžném životě ještě daleko hůř :-)
A ono já jsem ho neodmítla proto, že byl král (teda možná taky trochu), ale hlavně proto, že si vybral naprosto nevhodnou situaci.
Btw s touhle kapitolou jsem se natrápila asi nejvíc z celé povídky, přepisovala jsem ji třikrát z gruntu. (A ani nechtějte vědět, jak vypadaly ty první verze)

4 Eillen Eillen | 19. ledna 2010 v 17:30 | Reagovat

No, ono, jestli je Tara podobná jeho bývalé přítelkyni (doufám, že si to pamatuji dobře a nepletu s jinou rozečtenou povídkou), tak být na jejím místě, tak mi napadne i to, jestli mě nemiluje proto, že mu stále připomínám tu jeho bývalou lásku.

Zlatý Creagan, který byl sám :D

5 Lomeril Lomeril | 19. ledna 2010 v 17:43 | Reagovat

Ne, nepleteš si to. Ale já jsem holt naivka...

6 hird hird | 19. ledna 2010 v 18:06 | Reagovat

Se chudák chystá jít na smrt a chce před tim aspoň  mít jistotu že měl ženu, se kterou se vzájemně milovali, a ty ho odpálkuješ kvůli nevhodný situaci :-D

7 babley babley | Web | 19. ledna 2010 v 18:46 | Reagovat

no, nečekala jsem, že jí Corann požádá o ruku, ale tek nějak mi bylo jasný, že nebude chtít.. ale je mi ho líto, hird to vystihnul :D ...jinak hezký pokráčko, sem napnutá :)

8 Lomeril Lomeril | 19. ledna 2010 v 18:48 | Reagovat

Copak jsem mu řekla, že ho nemám ráda? Já jsem pouze řekla, že ještě nejsem připravená na svatbu!

9 Eillen Eillen | 19. ledna 2010 v 19:15 | Reagovat

Lom, ale u nás tohle je normální. V jeho světě však láska a manželství jsou zřejmě totéž, takže si ranila ješitné mužské ego...

10 Lomeril Lomeril | 19. ledna 2010 v 22:27 | Reagovat

Láska a mateřství u nich rozhodně totéž není. Ženy tam mají skoro rovné postavení s muži (resp. nejsou omezovány zákonem, ale spíš tradicí) a je tu pořád možnost zeleného manželství "na zkoušku".
Kromě toho - kdo tu zatra mluvil o mateřství???!

11 Eillen Eillen | 20. ledna 2010 v 7:09 | Reagovat

Jaké mateřství? Já mluvila o MANŽELSTVÍ :D

12 hird hird | 20. ledna 2010 v 14:04 | Reagovat

:-D Lomeril už myslí na děti...
Jinak jako ješitný muž tě můžu ujistit že jeho ego jsi těžce ranila tak jako tak:)
Ale jak jsem říkal - líbí se mi to a ději tenhle "zvrat" rozhodně prospěl víc než kdybyste si trapně vyznali lásku a vzali se.
A podle diskuze to vypadá, že se ti u čtenářů povedlo vyvolat poměrně silné emoce, což je super :)

13 Lomeril Lomeril | 20. ledna 2010 v 19:17 | Reagovat

Pardon, Lom neumí číst... Přihlédněte prosím k času odeslání komentáře, už mi padala hlava.
A za reakci jsem ráda. Ono v půzodní verzi tam to trapní "vyznají si lásku a vezmou se" bylo, jenomže se mi povedlo to, o čem bych si nemyslela, že to jde a to napsat OOC sebe sama... A to tak, že kam by se hrabal Snape s umytýma vlasama.

14 Jenda Jenda | 20. ledna 2010 v 21:45 | Reagovat

Ahoj chcete jednoduše vydělávat na internetu??? Zaregistrujte se na http://www.neobux.com/?r=snowslider a pak mi napište mail neobuxmilan@seznam.cz a já vám poradím jak dál. :-)

15 Colleen Colleen | Web | 20. ledna 2010 v 22:29 | Reagovat

Počkej, počkej, Snapeovy umyté vlasy jsou ještě dobré, ale co pak, když jeho pravé vlasy jsou kudrnaté a on každé ráno tráví hodiny tím, že si je mastí, aby nebylo vidět, jak je má nádherně vlnité :D :D

Ano, ano, Colleen se konečně dočetla konce a není pozadu. Úplně úžasný to bylo. Kdy bude další? :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama