XXX. Nový král a besanna

13. ledna 2010 v 19:46 | Lomeril |  Krev na sněhu
Jubilejní třicátá kapitola. O korunovaci, strachu a zpěvu.

Je zřejmé, že sama příroda dala nám hudbu jako dar, abychom lépe snášeli strasti. (Quintilanus)
Skoro se zdá, že proměníš svět
a to snad má lásko i teď
kdy s holými zády už tisíce let
čekáme na odpověď.
(R. Křesťan - Hvězdy)



Doběhla jsem k nim úplně bez dechu.
"To tak chvátáš umřít?" ušklíbl se Fian, když mě viděl.
"Coranne!" vyrazila jsem ze sebe. "Běž... do síně... a nech se... konečně... korunovat."
Zírali na mě, jako bych byla z jiné planety. No, technicky vzato vlastně ani nebyli daleko od pravdy.
"Proč?" nechápala Brenna.
"Země... nemá krále," snažila jsem se popadnout dech.
"Ale... podle zvyku trvají korunovační slavnosti několik dní..." vykoktal Corann, ale zdálo se, že mě chápe.
"A co z těch slavností dělá krále králem? Myslím, co je vážně nutné?" zjišťovala jsem.
Corann a Eamon se po sobě podívali.
"No je to přísaha... a korunovace a uvedení na trůn náhodně vybraným člověkem z lidu..." uvažoval Eamon.
"Ještě něco?" vyštěkla jsem.
"Asi ne," pokrčili rameny.
"Paráda. Náhodně vybraný člověk, hm..." Popadla jsem Fiana, který mi stál nejblíž, za paži a postrčila ho ke Corannovi. "Ty budeš stačit. Běžte!"
"Ale tradice..." chtěl namítnout Corann.
"Až tě sežere támhleto, budou ti tradice na dvě věci," ukázala jsem do tmy pod palisádou.
"A bude to bez nich stačit?" pochyboval Eamon.
Měla jsem jich právě dost. "Fiane, odveď krále do jeho síně, prosím. Když nepůjde sám, tak ho prostě odnes. A ať mi nechodí na oči, dokud nebude mít na hlavě tu zatracenou korunu!"
"Jak si přeješ, má paní," zazubil se Fian.
Zmatený Corann nakonec šel po dobrém. Pozorovala jsem, jak slezli dolů a vydali se ulicí vzhůru. Corann se po pár krocích zastavil a i zezadu bylo vidět, jak mu všechno konečně sepnulo. Vzápětí se dali do běhu.
Zhluboka jsem vydechla. Asi jsem se úplně zbláznila. Já jsem přece nechtěla, aby z něj byl král, blesklo mi hlavou, ale vzápětí jsem měla důležitější věci na práci.
Zpod ochrany stromů se vynořila temná masa, která se pomaličku, ale nevyhnutelně jako tekoucí láva, blížila.
"Na místa!" zavelel Eamon a Alistair, Bartle a Reaman odpochodovali.
"Už jdou," zašeptal Roban s bázní.
"Neboj se," pokusila jsem se ho povzbudit. "Nejhorší, co nám můžou udělat, je, že nás pošlou do Zámořských krajů. To přece není tak špatné."
"Zajímavý úhel pohledu," zamumlala Brenna.
Natáhly jsme tětivy a všichni lučištníci na dohled následovali našeho příkladu. Protáhla jsem si prsty, zkřehlé zimou, a zírala jsem do tmy.
Zapálit je! Bylo by světlo, zahřáli bychom se a zbavili bychom se jich, napadlo mě. Hořící sníh... co to jen bylo? Určitě tam figuroval nějaký karbid, který reagoval s vodou.
Zaplašila jsem chemické spekulace a založila jsem šíp.
Aspoň se nemusím bát, že se trefím do někoho špatného.
Tato noc byla velice jasná, jasnější než ta minulá. A mrazivější.
A ten karbid tady náhodou někdo nemáte?
Někomu povolily nervy a vystřelil. Následovala ho salva šípů, ke kterým se připojil i ten můj. A další a další, každý, kdo měl luk, střílel jako o život. Já jsem nebyla výjimkou, dokud mě někdo nechytil za ruku.
"Nevyplýtvej všechny šípy," zašeptal mi do ucha známý hlas.
Otočila jsem se a uviděla jsem Coranna. Trochu rozpačitě se usmíval a na hlavě se mu skvěla zlatá obroučka s modrým kamenem.
A bylo to. Tentokrát doopravdy. Povzdechla jsem si a nuceně jsem se na něj usmála.
"Tak jak jsme na tom?" prohodil a vyklonil se přes okraj palisády. "Zastavili se. A zřejmě nemají nic, čím by nám palbu oplatili."
"Stáli tam celý den, bez pohnutí, přece musejí mít hlad nebo být unavení," vrtěl Roban nechápavě hlavou.
"Nejsou to obyčejné živé bytosti, Robane," vysvětlil mu Corann. "Živí se strachem."
"Tak to dneska mají hostinu," poznamenal Fian.
To je pravda. Oni nepospíchají. Čím déle se nám budou stavět na odiv, tím silnější budou. To znamená...
"...že se musíme co nejméně bát," dořekla jsem nahlas.
"Cože?" otočili se ke mně Corann, Fian i Brenna.
Ale já jsem se rozhlížela kolem sebe a hledala jsem něco, co by nám mohlo pomoct. Nakonec mi pohled padl na Brennu.
Brenna je besanna písní. Škoda, žes ji nikdy neslyšela zpívat..
"Zpívej," požádala jsem ji tiše. "Musíme povzbudit ostatní, aby se nebáli. Zpívej o vítězství, o naději, o odvaze. Cokoliv. Hlavně se musíme co nejméně bát."
"Já..." Do Brennina výrazu se vkradla úzkost. "Já nedokážu zpívat o něčem, co sama necítím. Kdybych zpívala teď, nepomohla bych nikomu, naopak."
Svěsila jsem ramena. Tolik ke geniálním nápadům. Vždycky to na něčem ztroskotá a málokdy se objeví krásný princ, aby zachránil situaci.
O to víc mě překvapilo, když se v tu chvíli krásný princ objevil.
Fian pozoroval skleslou, nešťastnou Brennu a přemýšlel. Pak udělal krok kupředu, objal ji a začal ji vášnivě líbat.
"Dokonalé!" odfrkl si Corann. "Hrůza stojí pod hradbami a když potřebujeme, aby nám besanna zazpívala, Fian jí ucpe ústa."
Fian Brennu po chvilce pustil a o půl kroku odstoupil. Usmál se na ni a ona mu úsměv váhavě opětovala.
"Tak co? Půjde to teď?" zašeptal.
Brenna se nadechla a vyloudila ze sebe několik váhavých tónů. Fian jí povzbudivě stiskl ruku. Její píseň brzy nabrala na jistotě a hlasitosti. Moc jsem neposlouchala slova, ale samotná síla Brennina zpěvu mi vlila do žil novou sílu.
Corann to zřejmě cítil také. Na chviličku mi pohlédl do očí.
Král nebo ne, jsi můj, pomyslela jsem si a v jeho očích jsem četla něco podobného.
Pak se Corann postavil na samý kraj palisády a tasil meč. V gestu smělé výzvy napřáhl ruku s mečem proti čekající Hrůze. Vytáhla jsem svojí dýku a postavila jsem se mu po bok. Koutkem oka jsem zahlédla Robana, Fiana a Eamona, jak i oni tasí. Po celé palisádě se ve světle měsíce zaleskly meče a nože a vyzývaly Hrůzu na souboj.
Nad námi se linuly tóny Brenniny písně.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hird hird | 13. ledna 2010 v 21:52 | Reagovat

Kdy bude další díl? Rychle! :-)

2 babley babley | Web | 13. ledna 2010 v 22:02 | Reagovat

souhlasim s hird :) a tahle kapitola se mi moc líbí ;)

3 Eillen Eillen | 14. ledna 2010 v 9:25 | Reagovat

Jo, bylo zajímavé si představit Corannův obličej, když si na něj vybafla, že má mazat na korunovaci. Holt to těm chlapům trvá dýl, než jim to dojde :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama