Epilog

31. ledna 2010 v 10:02 | Lomeril |  Krev na sněhu
Epilog. Konec příběhu. Tečka.

Chvíle po setmění, selská idyla,
tu slast ze zapomnění jsi nepochopila,
jen nepustit knihu, ani ten fotel ne,
jen tak odletí k jihu nezapomenutelné.
(R.Křesťan - Zapomnění)



Na bucích už rašilo nové listí, zvěstovalo jaro a slibovalo léto. Jejich neuvěřitelně zelené koruny se zrcadlily v hladině studánky, ve které jsem se poprvé objevila. Seděla jsem vedle ní, tam, kde kdysi seděl Eoghan, a objímala jsem si kolena.
Těšila jsem se na léto, protože léto v tomhle světě bylo prostě nádherné. To první po vítězství nad Hrůzou patřilo k nejkrásnějším obdobím mého života. Začátek druhé zimy Corannovy vlády sice provázely obavy, ale přestože přišly tuhé mrazy, nestalo se nic nepřirozeného. A teď před námi bylo další léto a já jsem musela učinit jedno zásadní rozhodnutí.
Kdysi byl svět, kde jsem žila. Měla jsem tam rodinu a přátele, sny a plány. Ale jaké, to už jsem nevěděla. Vybavovala jsem si jména, ale tváře, které k nim patřily, byly zahaleny mlhou, den ode dne hustší. Na spoustu lidí jsem nejspíš zapomněla úplně. A blížil se den, kdy zapomenu všechno. Corann už teď o mém světě věděl víc než já. Když mi řekl něco, co jsem mu kdysi vyprávěla, vzpomněla jsem si, že něco takového bylo, ale sama bych na to nepřišla.
V tom světě jsem nesla jiné jméno, na které jsem se snažila rozvzpomenout, ale když se mi to povedlo, byla jsem zklamaná. Nebylo to nijak hezké jméno, spíš obyčejné, tuctové a dívka, která žila v tom prvním světě, byla stejně tuctová. Nikdy nic nedokázala, neměla odvahu ani sílu jít si za svými sny.
Nebyla jsem to já.
Sklonila jsem se nad studánkou a z její hladiny se na mě podívala ta druhá dívka a jako by se na chvilku vrátila.
Všechno to připomíná příběhy, které jsem četla a chtěla prožít, řekla. Jako bych udělala výtah z dobrodružných knížek a splácala ho dohromady. Možná se nic z toho ve skuteč-nosti nestalo. Možná je to sen, nebo jsem někde v komatu nebo jsem se konečně zbláznila a prožívám ten příběh jen ve své hlavě...
Samozřejmě že se to děje v tvé hlavě, Harry, ale proč by to proboha mělo znamenat, že to není skutečné?
1)
Kdo řekl tu větu? A kdo je ten Harry? Ani mezi jmény v mlze nikdo takový nebyl. Nejspíš to byl někdo, na koho jsem už zapomněla.
Popadl mě vztek a najednou jsem tu druhou nenáviděla.
Snažíš se mi říct, že nejsem skutečná? Že jsem jen tvoje představa? Tak ať! Pokud ty jsi skutečnost, pak je mi představa daleko milejší.
Vstala jsem a naposledy shlédla do studánky. Ta druhá zmizela, zůstala jsem jenom já.
"Tohle je můj svět," pronesla jsem nahlas. "Až přijde čas, přijmu nabídku krále Coranna a stanu se královnou, ale zatím jsem jen obyčejná dívka.
Jsem Tara z Rícasealu. Nic víc."


1) Citát z Harryho Pottera a Relikvií smrti
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Awia Awia | Web | 31. ledna 2010 v 10:36 | Reagovat

To už je konec. Hm... škoda. Ne, znova :D - Sice je mi trošku líto, že už to skončila, ale nekonečný příběh bys asi psát nechtěla. Ještě by z toho byla nějaká telenovela. Jsem ráda, že jsem tento příběh začala číst. Dobře píšeš a Krev na sněhu mě zaujala snad už od prologu. Líbilo se mi to napětí, naprosto nečekané zvraty a tvoje hádky s Corannem. ;)Některé postavy se mi vryly do paměti, některých mi bylo líto, když zemřely. Každopádně povídek tu máš víc než dost a já si jsem jistá, že si minimálně jednu další od tebe přečtu. Takže přeju hodně štěstí, mnoho úspěchů a spoustu nových čtenářů všem tvým dalším projektům. :)

2 Eillen Eillen | 31. ledna 2010 v 11:49 | Reagovat

Krásný konec ještě hezčího příběhu. Ráda jsem se podívala do nového světa a poznala nové tváře. A když jsme u těch tváří. Trošku mi bylo smutno z představy, že bys zapomněla. Ano, chápu to, stalo by se to, jen mě to asi zasáhlo, protože tě považuji za kamarádku a představa, že bych na tebe a jiné zapomněla... To se mi nelíbí... Ale takový je život.

3 Lomeril Lomeril | 31. ledna 2010 v 14:28 | Reagovat

Jenomže to bylo nutné a nebylo to něco, pro co jsem se rozhodla. Ty i Coll jste taky na nějakou dobu ztratily paměť. A pro mě, pokud jsem chtěla začít skutečně znovu a projednou se srovnat sama se sebou, to byla nutnost... Tam se ze mě stal někdo jiný, kdo konečně mohl zahodit tu osobnost, kterou mám teď a kterou upřímně moc nemusím.

4 Colleen Colleen | 31. ledna 2010 v 18:26 | Reagovat

Kdykoliv se dočtu na konec příběhu, který se mi v průběhu zapsal do srdce, mám vždycky pocit, že ať napíšu cokoliv, nevyjádřím, co jsem v průběhu cítila, ani nijak jinak nevzdám poctu a chválu. Takže nebudu plýtvat slovy a řeknu, že KnS byla po dlouhé době jednou z povídek, která se mi opravdu líbila se vším všudy. Ta další, která se jí rovná, je taky tvoje - Zrádce a jeho syn :P

5 hird hird | 31. ledna 2010 v 23:23 | Reagovat

Chtěl jsem napsat nějaké shrnutí ale všechno co mě napadá už tu někdo napsal.
Snad jen - občas jsem si říkal, že kapitoly mohly být delší a podrobnější. Ovšem není to tím, že bys zvolila špatné tempo, ale jednoduše tím, že se mi to líbilo = nechci konec, chci víc:-). A jinak tě fakt obdivuju, z vícero důvodů :)  

A ta osobnost co máš teď taky neni zas tak hrozná...;-)

6 Lomeril Lomeril | 1. února 2010 v 6:40 | Reagovat

[5]: Prosimtě, co ty víš o mojí osobnosti? :-) Jinak vím, že mám kapitoly hodně stručné, to už je prostě můj styl psaní. Ale učím se :-)

P.S.: Budou další povídky, jedna právě prochází česáním a druhá už stojí ve frontě a netrpělivě klepe nohou. Máte rádi detektivky ve stylu Sherlocka Holmese?

7 hird hird | 1. února 2010 v 17:07 | Reagovat

Náhodou něco jo. A po přečtení pár tvých povídek mám pocit že docela dost:-)

   Ještě k té stručnosti - půstránkové popisy krajiny mi většinou taky vadí. Dobře vyvážený mi v tomhle směru přišel třeba Eragon, tvůj styl mi přijde docela podobný.

  P.S.: radši fantasy s trochou romantiky, ale detektivka občas neuškodí...

8 Lomeril Lomeril | 1. února 2010 v 17:41 | Reagovat

Ne! Nepřirovnávat mě k Eragonovi. Prosím...

9 babley babley | Web | 10. února 2010 v 22:46 | Reagovat

pááni, to už je konec? vlastně jsem se na něj svým způsobem těšila od začátku, toužila vědět všechno, co se v tohmle příběhu odehraje, jak dopadne.. a překvapilas mě, fakt se mi to moc líbilo.. a bude se mi po stýskat, po Taře, Corannovi, po celé té atmosféře.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama