XXVI. Fianovo překvapení

31. prosince 2009 v 10:57 | Lomeril |  Krev na sněhu
Dvacátá šestá kapitola. O volbě krále, podivínských přátelích, o Fianovi a překvapení.

P.S.: Nečekám, že by vás někoho výsledek volby překvapil.


Hej ty tam dole na parkovišti, ty budeš příští král. (R.Křesťan - Ichisah)
On ctnostmi k panování stvořen byl,
blesk jeho meče oslepoval svět,
šíř dračích křídel paže rozpínal,
zrak jiskrný, hněvného ohně pln.
(W. Shakespeare - Král Jindřich VI.)


Konečně se zdálo, že se dostavili všichni, a jednoho dne ráno jsme se sesedli k volbě krále. Celkem dorazilo sto padesát šest zástupců ze sto padesáti šesti vesnic. Za Rícaseal měl hlasovat Bartle, Brennin otec, a Baile požádalo Alistaira jako syna Imogen, která je zastupovala dříve.
Zástupci se namáčkli na lavice ve velkém kruhu. Uprostřed stál stůl s připravenými železnými kotlíky, do kterých budou později zástupci vhazovat hlasovací kameny. Ale prvním úkolem bylo vůbec vybrat kandidáty.
"Eamon z Urellachu!" vykřikl Reaman, sotva Corann vyzval přítomné, aby podávali své návrhy. Odpovědí mu byly mohutné ovace. Eamon vstal a se samolibým úsměvem se uklonil.
"Gilroy z Llanbearu!" zvolal někdo jiný. Tento kandidát, i když měl daleko menší podporu, byl asi tak v Aodhanově věku, vysoký a na můj vkus poněkud přepychově oblečený.
Jakmile utichl potlesk pro Gilroye z Llanbearu, rozhostilo se ticho. Věděla jsem, že obvykle bývá v prvním kole navrženo kolem pěti jmen, takže jsem nečekala nějakou bouři návrhů, ale jenom dva bylo také málo.
"Ještě někdo ví o muži vhodném pro královskou korunu?" zeptal se nahlas Corann.
Po několika vteřinách ticha vstal k překvapení všech Fian, který byl na shromáždění jen jako pozorovatel.
"Corann z Baile," oznámil zvučným hlasem.
Corann vedle mě sebou při zvuku svého jména trhnul a podíval se na Fiana, jako by ho viděl poprvé v životě. Upřímně, já jsem také nevěřila svým uším.
Corann a král? Ten, kterého ještě nedávno věznili jako zrádce? Ten, o kterém se říkalo, že je spolčen s Hrůzou? Tohle Fian nemůže myslet vážně.
Ostatní zřejmě můj názor sdíleli, protože si mezi sebou začali zuřivě šeptat. V síni to znělo jako v úle. To byl jediný ohlas, kterého se Corannovi dostalo.
Náhle jsem zaslechla tlesknutí. Dvě osamělé dlaně se postavily na Corannovu stranu. Chvíli jsem hledala toho odvážlivce, až jsem uviděla kněze Sagarta, který nám kdysi vyprávěl o spojení mezi loupežníky a Hrůzou. S pohledem upřeným na Coranna pomalu, ale vytrvale tleskal. A, i když jsem to nepokládala za možné, přidali se k němu další, dokud se Corannovi nedostalo ovací alespoň stejně bouřlivých, jako jeho předchůdcům.
Corann sám v tu chvíli nebyl schopen slova. Dovolila jsem si krátce sevřít jeho ruku a až to ho probralo. Potřásl hlavou, jako by z ní chtěl vytřepat svoje ohromení. Na chviličku mu přes rty přelétl úsměv, který jasně říkal, že si to s Fianem ještě vyřídí.
"Je-ještě někdo?" zvolal. Jeho hlas nezněl úplně sebejistě.
Nikdo další se nepřihlásil a tak se Corann zeptal, kdo kandidáty představí.
První mluvil Reaman, který přednesl plamennou obhajobu Eamonových ctností a schopností. Vystupoval poměrně přesvědčivě a já si byla jistá, že to bude Eamon, kdo volbu vyhraje. Z tohohle se mi Fian zodpoví. Tím návrhem Coranna jenom zesměšnil. Ale i přesto ve mně pořád hlodal ten neodbytný červíček, který se jmenoval "Co kdyby".
Jako druhý řečnil nějaký starší muž pro Gilroye z Llanbearu. Vychvaloval ho, ale zdaleka ne tak barvitě a nápaditě, jako to dělal Reaman. Podle mého byl výsledek jasný.
Přišla řada na obhajobu Coranna a já netušila, kdo se jí ujme. Věděla jsem, že první dva řečníci si svůj projev nacvičovali velice dlouho a dostali za to slušně zaplaceno, ale Corann nikoho takového neměl. Tedy alespoň jsem si to myslela.
"Prosím obhájce Coranna z Baile, aby vystoupil," řekl Corann.
K mému nesmírnému překvapení se opět zvedl Fian. To si vypiješ, kamaráde! blesklo mi hlavou a byla jsem si jistá, že Corann v tu chvíli myslí na něco podobného.
"Mí drazí pánové a dámy," pozdravil nás Fian žoviálně a vyskočil na stůl. "Jsem rád, že jste sem přijeli - ale na čí pozvání? Byl to snad Eamon, kdo se rozhodl začít bojovat za svobodu od strachu, který nás sužuje? Nebo to Gilroy odpověděl na výzvu z proroctví? Ne. Ne. To Corann z Baile zjistil, co je třeba udělat, a udělal to. Riskoval život, aby zachránil - koho? Lid, který ho proklínal a vinil ze všeho zla, které se objevilo, jenom kvůli tomu, že si Corann dovolil to, co nikdo jiný před ním - přežil, když měl podle mínění všech zemřít. Co je na tom špatného, mí drazí pánové?"
Tady Fian udělal dramatickou pauzu.
"Dokonce byl i vězněn, jen proto, že král měl strach. Ale když byl propuštěn, neukázal žádnou zášť, naopak, převzal správcovství s takovým nadšením, jaké by nikdo nečekal. Vy sami jste ho viděli vládnout, i když jen chviličku. Znáte ho a proto nechám spíš vás, abyste posoudili, jakým by Corann mohl být králem.
Corann projezdil křížem krážem celé království. Hledal odpověď na otázku, jak se zbavit Hrůzy. A když ji našel, neváhal za ní stát i proti svému bratrovi. Budu řečnit jenom krátce, protože Corann už dávno řekl všechno za mne.
Muž, kterého chci vidět na trůně, prokázal čest, odvahu, vnitřní sílu a nadšení. A prokázal to skutkem - ne řízením obyčejné vesnice, ale bojem proti našemu největšímu nepříteli. A ještě jedna věc - on korunu nežádá. Neměl ani tušení, že ho chci navrhnout na volbu, a já ho nehájím proto, že bych v jeho případném zvolení viděl výhody pro sebe. Jediná výhoda, která z toho pro mne vyplyne, bude ta, která z jeho zvolení vyplyne pro každého z vás a pro celé království. Pánové řečníci, který z vás může říct tohle?"
Fian seskočil ze stolu a vrátil se na své místo. Corann se pro sebe usmíval. Opět vypadal, že se baví vtipem, který chápe jenom on. Ostatní si znovu šeptali a divoce se dohadovali.
"Máte čas na rozmyšlenou do západu slunce," oznámil Corann. "Pak přistoupíme k volbě."
Zástupci se, stále zapovídaní, začali rozcházet.
"Fiane," zarazil Corann našeho přítele, který se snažil nenápadně vytratit. "Pojď se mnou."
Uchýlili jsme se do Corannovy spací komory, kde jsme měli alespoň jakés takés soukromí. Fian vypadal, že zadržuje smích, zatímco Corannovi to očividně tak vtipné nepřipadalo.
"Co to mělo znamenat?" vyštěkl na Fiana.
"Přesně to, co to znamenalo, Coranne. Předevčírem jsem nad tím uvažoval a z toho, co jsem viděl, mi vycházíš jako zdaleka nejlepší král. A protože jsem věděl, že bys mi to nikdy nedovolil..."
"To bych ti nedovolil," skočil mu Corann do řeči.
"... tak jsem se tě prostě neptal," dokončil Fian větu.
"Ty jsi vážně osel, Fiane," zavrtěl Corann hlavou. "Jak si myslíš, že to vypadalo? Ještě pořád jsem tu za vyvrhela a zrádce."
"Jestli já jsem osel, tak ty jsi slepý krtek," nenechal se Fian vyvést z míry. "Lidi rychle a rádi zapomínají. Někdy se pořádně podívej kolem sebe, až příště půjdeš po Rícasealu."
V tomhle měl Fian pravdu. Corann se sice nechoval jako příklad blahosklonného vládce, který prochází zemí a povídá si s prostými lidmi, ale měl v sobě zvláštní laskavost. Neukazoval ji úsměvy a velkorysými gesty, naopak, byla spíš mlčenlivá a drsná, prokázaná nená-padně, až skoro anonymně, ale když ji člověk vycítil, poutala ke Corannovi samotné srdce - a kdo tohle mohl vědět lépe než já?
"Já ale nemám právo vůbec uvažovat o trůnu," namítl Corann. "Ne po tom, co provedl Aodhan."
"A odkdy ty odpovídáš za něco, co udělal tvůj bratr?" vyletělo ze mě dřív, než jsem se stačila zarazit.
"Už i ty?" zvedl Corann obočí, ale nemyslel to jako výtku. "No, liška je v kurníku, nemá smysl ti za to nadávat teď. To jsem měl udělat předtím," povzdechl si smířeně.
Měli jsem tě zastavit! Scéna z Rozbřesku1) se mi vybavila naprosto přesně. Na chvilku jsem zalitovala, že nejsem vlkodlak a nemůžu se přeměnit ve velkou chlupatou potvoru a pořádně si do Fiana kousnout. Jak jsi to mohl udělat? vysílala jsem k němu beze slov.
"Takže jestli mě omluvíte, půjdu se najíst dřív, než mě Tara uškrtí," pokývl mi Fian, obešel mě a zmizel.
Frustrovaně jsem praštila do stěny.
"Neboj," usmál se na mě Corann a objal mě. "Já vážně nebudu zklamaný, když to nevyjde."
"A když to vyjde?" zamručela jsem.
"No, není to život, jaký bych si představoval, ale kdyby mě zvolili, tak bych to prostě přijal. Aspoň bych měl možnost napravit Aodhanovy chyby. Ale sama víš, že to se nestane," zasmál se neupřímně. Pak mě políbil a já se k němu přitiskla.
A kdyby se to stalo? Co by to znamenalo pro mě? Stala bych se jednoho dne královnou? Poprvé mě napadlo, že nevím, co budu dělat, až bude Hrůza poražená. Zatím jsem se soustředila na to, jak se s ní vypořádat, ale co potom? Liadan mi řekla, že domů se nevrátím. Corann vycítil, že něco není v pořádku, ale neptal se, jenom mě konejšivě objímal. Nejlepší hrdinové umírají mladí. Čeká to i mě? Bude se po mně žádat to, co po většině hrdinů, co po mně žádal i Frundor? Budu muset obětovat svůj život? Nebo mi bude umožněno zůstat tady... s Corannem? Nebo se zase ukáže, že on nebyl ten pravý?
Společně jsme se odešli najíst, i když tam s Corannem postupně chtělo mluvit několik zástupců. Neposlouchala jsem je a věnovala se svojí kroupové polévce, té samé, kterou jsem dostala ten první večer tady. Za tu dobu jsem si na kroupy docela zvykla.
Po jídle jsme znovu utekli do Corannovy komory, kde vytáhl hrací desku a kameny na sortche - hru, která se podobala něčemu mezi šachy, othellem2) a člověče, nezlob se. V sortche jsem sice s železnou pravidelností prohrávala, ale Corann se mě snažil naučit ho a po každé partii mi vysvětloval, co jsem udělala špatně. Tím se mu povedlo odvést moje myšlenky jinam a já jsem na volbu nemyslela skoro celý zbytek odpoledne.
O západu slunce jsme se znovu sešli v síni. Byly připraveny tři kotlíky, každý jasně označený symbolem jednoho ze tří kandidátů. Před stolem stál čtvrtý kotlík, ve kterém bylo přesně tolik kamenů, kolik bylo zástupců. Potom jeden po druhém přistupovali ke stolu a vhazovali svůj kámen do kotlíku příslušného kandidáta. Překvapilo mě, kolik si jich vybralo Coranna.
Aspoň to nebude úplné fiasko, pomyslela jsem si.
Jakmile byl dán poslední hlas, Bartle a Reaman, zástupci dvou největších vesnic, sečetli hlasy. Počítali celou věčnost, ještě jednou ověřovali výsledek, a pak se konečně Bartle narovnal.
"Nejvíce hlasů, sedmdesát šest, získal..."
Většina lidí v sále napětím ani nedýchala.
"...Corann z Baile."
Chvilku v sále nikdo ani nedutal. Nakonec povstal Eamon. Čekala jsem, že vznese nějaký protest, rozhodně ne to, co udělal.
"Ať žije král Corann!" zvolal.



1) Rozbřesk, čtvrtý díl ságy Stmívání. Odkazuji na scénu, kdy vlkodlačí přítel upíří rodinky prozradí otci hlavní hrdinky, že vlkodlaci a upíři existují. Upírům se to ale pochopitelně nelíbí a když se to dozví, scéna se dost podobá té mezi námi a Fianem.

2) Othello neboli Reversi. Hra, při které se člověk snaží svými kameny obklíčit a tedy zabrat kameny toho druhého.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaká je tvoje nejoblíbenější postava z Krve na sněhu?

Tara :-P 20% (2)
Corann 40% (4)
Fian 10% (1)
Eoghan 10% (1)
Brenna 0% (0)
Aodhan 20% (2)
Roban 0% (0)
Alistair 0% (0)
Jiná 0% (0)

Komentáře

1 Lomeril Lomeril | 1. ledna 2010 v 19:43 | Reagovat

Nevím, kdo hlasoval pro Taru, ale neznámému děkuji :-)

2 Eillen Eillen | 2. ledna 2010 v 16:00 | Reagovat

No, překvapení to určitě není a Corannovi gratuluji.

3 Lomeril Lomeril | 2. ledna 2010 v 17:26 | Reagovat

Mně to překvapuje. O Taře si myslím jen to nejhorší. Bude to pěkně vidět na konci :-)

4 babley babley | Web | 3. ledna 2010 v 17:00 | Reagovat

o Taře jen to nejhorší? ..doufam, že tohle z konce pochopim.. jinak, Coranna jsem králem fakt čekala :) a hezký pokráčko, líbila se mi ta Fianova řeč na Corannovu obhajobu :)

5 Eillen Eillen | 3. ledna 2010 v 21:31 | Reagovat

My chceme pokračování, my chceme pokračování.

Eil potřebuje inspiraci :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama