XXIV. Aodhanovo doznání

19. prosince 2009 v 15:35 | Lomeril |  Krev na sněhu
Dvacátá čtvrtá kapitola. O překvapení, pravdě, lásce a o tom, jak to skutečně bylo s těmi loupežníci.

Kdo jinému léčku strojí, necita, začasté sám se v ní ocitá. (Gnómické verše české)

Možná měl za to,
že mají ho rádi,
a rozdal jim zlato
těm vojákům hadím
a z nich potom lezlo
prej - taky jsme pro řád.
(R. Křesťan - Pochod usmiřovačů)



Díky tomu, že jsem o slunovratu neponocovala, jsem vstala o hodně dřív než zbytek síně. Válečník před mou komůrkou spal a tiše při tom chrápal. Neměla jsem sebemenší chuť utíkat a tak jsem si prostě sedla ke stolu. Chtěla jsem sníst něco, co zbylo ze včerejšího večera, ale když jsem uviděla myši, vesele pobíhající mezi mísami, přešla mě chuť. Do kuchyně, která podle zdejšího zvyku nebyla součástí domu, jsem nemohla, a tak jsem musela čekat, než se probudí někdo další, kdo se bude shánět po čerstvé snídani.
Měla jsem ovšem dovoleno vyjít na zápraží síně, čehož jsem ochotně využila. Sice bylo chladno, ale rozhodně se tam dalo dýchat lépe než uvnitř. Chvíli jsem si užívala hezkého zimního rána, dokud jsem nezpozorovala hlouček lidí, kteří stoupali k síni.
Dva z nich nesli nosítka, na kterých spočívalo lidské tělo se zakrytou tváří. Na přikrývce, která byla přes mrtvolu přetažená, byly krvavé skvrny.
Ne, prosím, ať to není to, co si myslím, že to je! zaúpěla jsem v duchu.
"Co tu chcete?" obořil se na ně jeden ze strážných, když přišli blíž.
"Dnes v noci znovu vraždila Hrůza," odpověděl jeden z nich.
Ne!
Ale musela jsem se vzchopit. Pokud nás Aodhan nezačne poslouchat teď, budeme muset přikročit k nějakým drsnějším přesvědčovacím metodám. Třeba agresivní vyjednávání. Anakin Skywalker měl občas zajímavé myšlenky.1)
"Najdi a probuď krále a prince Coranna!" poručila jsem jednomu ze stráží. "Hned!" dodala jsem, když se k ničemu neměl. Muž ještě vteřinku váhal, než pokrčil rameny a zmizel v síni.
"Kolik je obětí?" zeptala jsem se čekajícího zástupu. "A odkud vlastně jste?"
"Z vesnice Baile, kousek proti proudu řeky," zněla odpověď.
Ale to je přece ta vesnice, kde žijí Imogen a Iarlaith... V zástupu jsem je neviděla, i když to nemuselo nic znamenat. Jejich slib, že do Rícasealu nevkročí, ještě pořád platil.
"Zemřeli dva lidé," ozval se někdo jiný a mě obešla zlá předtucha. "Králova matka a její strýc," potvrdil ten člověk vzápětí moje nejhorší obavy.
Opatrně jsem přistoupila k nosítkům a odhrnula jsem přikrývku. Imogenina tvář byla stažená bolestí a na tváři měla cákance zaschlé krve. Mírně se mi zvedl žaludek, takže jsem ji zase rychle zakryla. V tu chvíli ze síně vyletěl Aodhan.
"Co se stalo?" vykřikl. Za jeho zády se o něco pomaleji vynořil Corann.
Vesničané mu rychle zopakovali, co řekli mně. Aodhanův a Corannův výraz byly dvojím vydáním dokonalého zděšení. Aodhan se, stejně jako já, odvážil přesvědčit se na vlastní oči. Při pohledu na matčin obličej mu vytryskly slzy. Spěšně je setřel a podíval na Coranna, který stál na prahu se založenýma rukama.
"Probereme to někde v soukromí," řekl Corann. Znala jsem ho dost dobře na to, abych poznala, že tvrdým tónem hlasu maskuje svůj vlastní zármutek. Pak se obrátil k čekajícím vesničanům. "Odneste ji někam..." zadrhl se a skousl si rty.
Aniž bych se zamyslela nad tím, co dělám, vyběhla jsem k němu, ale zastavila jsem se asi krok od něj. Uvědomila jsem si, že by asi nebylo dobré předvádět se na veřejnosti. Jenomže Corann můj názor nesdílel. Přitáhl si mě do náručí a pevně mě objal. Cítila jsem, jak se chvěje.
Nakonec mě pustil a vrátili jsme se dovnitř. Ostatní se už probouzeli. Aodhan si zavolal Robana a poslal pro Alistaira. Všichni jsme se sešli v Aodhanově ložnici, kde král oznámil mladším bratrům, co se stalo. Pak se obrátil ke mně a ke Corannovi.
"Je to moje vina, že?" zašeptal zlomeně.
"Možná. Možná se tomu nedalo zabránit," odvětil Corann. Bylo to myšleno jako útěcha, ale tón tomu neodpovídal.
"Prosím, zastavte to," požádal nás. "Udělám cokoliv... jenom to zastavte..."
"Cokoliv? No tak bys mohl začít s tím, že nám vrátíš svobodu. A to my se vztahuje i na Fiana, Eoghana a Brennu," navrhl Corann.
"A zodpovíš nám pár otázek, tentokrát bez vytáček," přidala jsem se já.
Aodhan mlčky přikývl. Matčina smrt ho dočista ochromila, choulil se na posteli a zíral do prázdna. Přes to všechno, co mi udělal, mi ho najednou bylo líto.
"Alistaire, Robane, běžte pryč. Dejte rozhlásit, že jsou volní. A můžete začít připravovat poh... pohřeb." Jeho zakoktání skoro hraničilo se vzlykem.
Když jeho bratři odešli, posadila jsem se na truhlici proti němu. Corann zůstal stát vedle mě.
"Tak jak to bylo s těmi loupežníky?" zeptala jsem se.
"Choval jsem se jako pitomec.Vůbec jsem nevěřil, že bych mohl vyhrát volbu, ale když se to stalo, překvapilo mě to úplně stejně jako všechny ostatní - a ať si říká kdo chce, co chce, vyhrál jsem poctivě. Pak jsem rozprášil tu první bandu a všiml jsem si, že mě lidi mají radši. Napadl mě plán a s pomocí Ciarána a Tótana jsem ho uskutečnil. Vymysleli jsme si pohádku o Hrůze.
Další bandu jsem přemluvil ke spolupráci a řekl jim, co mají dělat. Převlékli se za zvířata a přepadali snadnou kořist. Ciarán a Tótan pak přemluvili víc psanců, kteří se výměnou za milost také stali Hrůzou. Vymysleli jsme to pravidlo se sněhem a první zimu to vycházelo dokonale. Plánovali jsme, že další zimu proti nim vyjedu a naoko je porazím. Ve skutečnosti jsem jim měl zajistit bezpečný útěk do některého ze sousedních království."
"Ale pak se to zvrtlo," přerušil ho Corann s úšklebkem.
"Jo. V lesích se začalo pohybovat něco jiného, co se chovalo úplně stejně jako ta Hrůza, kterou jsem vymyslel, ale moji loupežníci to nebyli. Jeden po druhém jí padali za oběť a ty stvůry začaly řádit samy, daleko hůř, než jsme plánovali."
"Ale proč?" Ještě pořád mi to nedocházelo.
"Kdyby Aodhan sám porazil nějaké příšery, oslavovali by ho jako hrdinu. Kdyby Eamon chtěl zpochybnit výsledky první volby, nemusel by se Aodhan bát, že by byl v další volbě poražen," vysvětlil mi Corann a z hlasu mu čišelo znechucení. Dokonce i mimoděk trochu nakrčil nos.
Aodhan jen zahanbeně sklopil hlavu. "Co mám dělat?" zeptal se pokorně.
Podívala jsem se na Coranna. Nevěděla jsem a byla jsem si jistá, že sama na to nepřijdu. Naštěstí mi Corann přispěchal na pomoc.
"Zařiď ten pohřeb a nech nás promyslet si to," poradil mu. "Taro, doprovodila bys mě do Baile? Chci vidět, jak to tam vypadá, a taky bychom sem měli přivézt Iarlaitha."
Přikývla jsem a odešla jsem se převléct a pak do stájí, kde mi Corann už osedlal Oriu. Po všech těch událostech mě mile překvapilo, že moje klisna je pořád živá, zdravá a zřejmě se jí dařilo skvěle. Nasedli jsme a sotva jsme byli za branou Rícasealu, podívali jsme se na sebe s otázkou v očích. Co teď? ptali jsme se jeden druhého.
"Jak to říkala Liadan?" promluvil Corann jako první. "Víte, že král a země jsou jedno, protože si ho země vybrala. Víte, kdy se Hrůza objevila. A víte, že ten, kdo ji přivedl, ji může zase odehnat. Tušíš, co by to mohlo znamenat?"
"Ten, kdo ji přivedl, ji může zase odehnat...
Přivedl ji Aodhan, to je jasné. Ale jak by ji mohl odehnat? Sám se jí bojí," povzdechla jsem si.
"Král a země jsou jedno..." zamyslel se Corann. "Možná kdyby se Aodhan vzdal trůnu, odešla by s ním i Hrůza."
"O tom pochybuji. Ale kdyby se dosadil nový král, který by se Hrůzy nebál... Jenomže nemáme čas svolávat další volbu."
Najednou se na Corannově tváři objevil široký, lišácký úsměv. Na to, že se ani ne před hodinou dozvěděl o smrti své matky a o zradě svého bratra, to byl dost nečekaný výraz.
"Jestli ten čas nemáme, tak si ho vymyslíme," prohlásil.
Vymyslet si čas?
"To snad nemyslíš vážně!" zvolala jsem.
"Nezapomínej, Hrůza se chová hlavně podle toho, čemu lidé věří. Což znamená, že si můžeme sami určit, kdy a kam přijde. Když rozhlásíme, že víme, že Hrůza už neudeří, ale v tu a tu dobu přijde tam a tam, lidé tomu uvěří - a Hrůza se tam ten a ten den objeví. Získáme tak čas zvolit si nového krále a připravit se na střet," vysvětloval nadšeně svou teorii.
"To nikdy nevyjde," zavrtěla jsem skepticky hlavou.
"Proč by to nevyšlo? Když tomu bude věřit dost lidí, dokážeme to!" nenechal si Corann svou myšlenku vzít.
"Hele, Hrůza není pes, aby tancovala, jak pískáš. Nemyslím, že by to fungovalo tak dokonale přesně, jak tomu lidé věří," namítala jsem. Tohle bylo moc jednoduché.
"Máš lepší nápad?" odsekl Corann rozzlobeně.
"Nech mě chvíli přemýšlet, ano?" vrátila jsem mu to stejným tónem.
Jenomže za celou cestu do Baile, kterou jsme strávili v zarytém mlčení, mě nenapadlo jediné další řešení. Dosadit nového krále bez volby by příliš hrubě porušilo zákony království, kromě toho jsem neměla představu, koho vybrat. Aodhan na trůnu zůstat nemohl. A na volbu nebyl čas.
Ve vesnici jsme nezjistili nic nového. Dveře Imogenina a Iarlaithova srubu byly vylomené a nesly stopy drápů. Vnitřek domu byl poznamenán zápasem, ale ani tam jsme nenašli nic zajímavého. Corann zkoumal cákanec krve na desce stolu a pak se podíval na mě.
"Promiň," řekl docela nečekaně.
"Cože?"
"Nechtěl jsem na tebe křičet. Já jenom..." Slova mu došla, ale stačilo to.
"Já vím," odpověděla jsem a přešla až k němu. Pohladila jsem ho po paži. "Taky jsem na tebe nechtěla křičet. Promiň."
Usmál se na mě a docela něžně si mě přitáhl do náručí. Jenom místo obyčejného objetí sklonil hlavu a políbil mě. A tentokrát se nejednalo o žádnou rychlou pusu na rozloučenou jako ta jediná, kterou jsem mu dala.
Tohle bylo vyznání.



1) Agresivní vyjednávání je z Epizody II: Klony útočí. Význam je prostý:
"Tak jsme museli přikročit k agresivnímu vyjednávání."
"Co to je?"
"Vyjednávání světelným mečem."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 babley babley | Web | 20. prosince 2009 v 19:16 | Reagovat

:,( je mi líto tý Corannovo maminky.. ale Aodhana mi líto neni vůbec.. a ten konec je hezkej, ňuf.. (pardon za ten pubertální výraz) :))

2 awia awia | Web | 21. prosince 2009 v 11:32 | Reagovat

Když jsem poprvé přečetla slovo "Baile" bylo mi hned jasné, co se stalo. Ale i tak to byla rána, pořádná. Tss... Aodhan, doposud jsem ho jen neměla ráda, ale začíná se mi vážně protivit. Aby řekl pravdu, musela se stát taková pohroma. Kdyby ... No nic. Kapitolka byla opět úžasná a s napětím čekám, co bude dál.:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama