XVIII. Přivítání v přístavu

1. prosince 2009 v 8:00 | Lomeril |  Krev na sněhu
Osmnáctá kapitola. O cestě domů, rozbouřených citech, bratrském poutu a safírech.

Když máte pocit, že máte vše pod kontrolou, prostě jenom nejedete dost rychle. (Neznámý autor)


Mairead nás odvedla zpátky do přístavu, kde jsme přečkali noc. Ještě jsme probírali všechno, na co nás přivedla Liadan, dokud jsem Coranna nepřesvědčila, že Hrůza skutečně je "jenom" zhmotnělý strach.
Ovšem večer, když jsem usínala, jsem si znovu vzpomněla na Studnici světů a najednou jsem zalitovala, že jsem se nepodívala. Skoro jsem se zvedla a vyběhla nahoru, abych to napravila, ale zastavila jsem se. Stesk po domově ve mně pomalu rostl, až mě zaplavil celou a já se zoufale rozplakala.
Corann ucítil, jak se mnou zmítají vzlyky, a asi je i uslyšel, přestože jsem se je snažila tlumit. Objal mě a začal mě hladit po vlasech.
"Chceš domů, viď?" zašeptal po chvilce, když jsem se trochu uklidnila.
"Hm," přisvědčila jsem.
"Když to šlo sem, zjistíme, jak to jde na druhou stranu. Přijdeme na to," slíbil mi.
"Neslyšel jsi Liadan? Domů se nevrátím. Já... teď jsem asi doma tady..."
Pak jsem se znovu rozplakala a on mě držel, dokud jsem neusnula. Ráno nám Mairead oznámila, že vědmy viděly, že kolem poledne přirazí k molu Lasturová královna, která nás odveze do přístavu Urellach na jižním pobřeží.
Vědmy se mýlily - loď zakotvila dobré dvě hodiny před polednem. Byla o kousek větší než Albatros, celá natřená šedozelenou barvou moře. Na přídi, tam, kde měl Albatros sochu albatrosa, na Lasturové královně stála socha ženy. Příď byla také zdobena malými řezbami mušlí.
Shea, kapitán lodi, mi rozhodně nebyl sympatický. Jeho ústa se usmívala až příliš, zato oči vůbec. Nejdřív jsme si ho mohli prohlédnou z povzdálí, ale pak zamířil k nám.
"Zdravím vás! Já jsem Shea, kapitán támhle Královny. Bude mi ctí vzít na palubu králova bratra a tak krásnou dámu," uklonil se mi s podlézavým úsměvem.
"Děkuji," odvětila jsem chladně. Líbil se mi čím dál tím méně.
Několik jeho námořníků mezitím nakládalo a vykládalo z Královny nějaké balíky a bedny. Shea zachytil můj pohled, když jsem si je prohlížela.
"Látky. Vozím za ně Tkadlenám jídlo a další věci, které potřebují," vysvětlil. "A myslím, že už jsme hotovi, takže vás požádám, abyste nastoupili a odrazíme."
Posbírali jsme svých pár věcí a vydali jsme se k molu. Ještě jsme po cestě zahlédli Mairead a rozloučili jsme se s ní.
"Tohle vám posílá Liadan," řekla nám Mairead tiše a vsunula do mého rance nějaký balíček. "Nemáte to otevírat někde, kde vás někdo uvidí. Prý vám to sice nepomůže v boji, ale už tím, co jste prokázali tady na ostrově, si to zasloužíte."
"Co to je?" vyzvídala jsem.
"To nevím," pokrčila Mairead rameny. "Šťastnou cestu."
Uvelebili jsme se na palubě Lasturové královny a brzy jsme vypluli. Naštěstí tentokrát mě mořská nemoc tolik nesužovala, ale kapitán Shea se o mě nepříjemně zajímal. Alespoň jednou za den si k nám přisedl a snažil se upoutat mojí pozornost průhlednými lichotkami a hraným zájmem o můj svět. Nebýt Coranna, který mě bránil a bavil vtipy na kapitánův účet, asi bych se z něj zbláznila. Kupodivu se z Coranna vyklubal člověk se smyslem pro suchý a poněkud jedovatý humor a ze všech sil se snažil zahnat můj stesk po domově, což se mu většinou i dařilo.
Urellach byl zřejmě blíž než Coiraigh, takže čtvrtého dne jsme uviděli zemi a pátého dne brzy ráno jsme přistáli. Corann vyskočil na molo první a kapitán Shea mi galantně nabídl ruku, aby mi pomohl vystoupit. Bezmyšlenkovitě jsem ji přijala, což jsem neměla dělat. Jakmile jsem stála na pevné zemi, Shea moji ruku nepustil, ale přitáhl si mě k sobě. Než jsem se nadála, měla jsem na krku přiložený nůž.
Corann tasil, ale obstoupili ho námořníci se zbraněmi v rukou.
"Polož ten meč," vybídl ho Shea. "Nebo ji podříznu."
Corann musel vidět, jak hrozně se bojím, a tak poslechl. Jeden z Sheových mužů ho sebral a hádala jsem, že si ho nechá. Dobrý meč se vždycky hodí.
"Tak a teď se otoč a běž pěkně na konec mola," vybídl ho Shea. Sám šel za ním a mě strkal před sebou. Muži se rozestoupili, abychom mohli projít, a uvolnili nám výhled na nábřeží. Čekalo tam sedm mužů a ty dva v čele jsem znala i já.
Zastavili jsme přímo před nimi.
"Alistaire," procedil Corann mezi zuby. Lomcovala s ním zuřivost.
"Vítám tě, bratříčku. Ciaráne, postarej se o dámu," poručil jednomu ze svých válečníků. Shea mě pustil a obrovský chlap s úctyhodnou houštinou vlasů a vousů mě chytil za paži. Ani jsem se nebránila, nemělo to smysl.
"Děkuji ti, příteli," hodil Alistair Sheovi řemínek, na kterém bylo navlečeno poměrně hodně bronzových mincí. Nevšímal si Sheových úlisných díků a dál věnoval pozornost Corannovi.
"Mám rozkaz tě zabít," oznámil mu a zvědavě sledoval, co na to Corann řekne.
Ne! Coranna ne! Ztratit jeho by znamenalo ztratit všechno. Nedokázala jsem si představit, jak bych mohla v tomhle světě zůstat bez Coranna.
"Tak do toho!" ušklíbl se Corann s hořkostí, jakou jsem v jeho tváři neviděla už tak dlouho. "Zabij mě. Pošpiň si ruce krví svého bratra."
"Moc dobře víš, že na konci téhle zamotané záležitosti bude vždycky stát bratrovražda. Teď je jen otázka kdo koho. A upřímně, radši ty než já," řekl Alistair a tasil meč.
"Počkej!" vykřikla jsem. Byl to zoufalý nápad, ale zároveň jediný, který jsem měla. "Když ho zabiješ, nikdy se nezbavíte Hrůzy. Proč si myslíš, že jsme jeli na ostrov Tkadlen? Samozřejmě, že proto, abychom tam získali moc, se kterou Hrůzu porazíme, ale každý z nás dostal polovinu. Zabijte Coranna a Hrůza vás vytahá jednoho po druhém z vašich postelí. My dva jsme jediní, kdo vás může zachránit!"
"Safíry!" vykřikl Jaime Lannister.1) Už jsem měla představu, jak se tehdy asi tak cítil, i když Coranna nikdo znásilnit nechtěl. Já jsem jenom zírala na Alistairovu tvář a modlila jsem se, aby to vyšlo. Alistair mlčel a těkal pohledem ze mě na Coranna a zpátky, viditelně nerozhodný. Zachránil nás mladík, který stál vedle Alistaira a kterého jsem znala.
"Zabít ho můžeme vždycky a nám sedmi neutečou," řekl králův nejmladší bratr Roban hlasem sladkým jako pokušení.
Alistair ještě chvilku uvažoval a nakonec přikývl. "Malý bráška má pravdu. Jeho věci nechte Sheovým námořníkům, její vezměte s sebou a nehrabte se v nich."
Byla to jen náhoda, že Mairead zastrčila záhadný balíček od Liadan, který jsme ještě nemohli otevřít, zrovna do mého rance? Nějak jsem o tom pochybovala.
Coranna donutili nasednout na koně a nohy mu svázali dlouhým řemenem pod břichem zvířete. Ruce mu sice nechali volné, ale na nic mu to nebylo. Sám proti sedmi by neměl šanci a navíc se Alistair pojistil tím, že mně svázal ruce a posadil si mě před sebe.
V Corannovi viditelně kvasila zuřivost. Nechali jsme se zajmout bez boje, vezli nás jako ovce na porážku a kromě toho mu život zachránila ženská. Mohla jsem ho uklidňovat jen pohledy, ale to nestačilo. Doufala jsem, že neprovede žádnou hloupost, protože i když situace vypadala na pováženou, pořád jsme byli naživu a v bezpečí. Dokud v těch velkých, silných válečnících zůstane strach z Hrůzy, neodváží se nás zabít.
Tak jsme se vydali do Rícasealu. Uvědomila jsem si, že v době, kdy tam dorazíme, budu v tomhle světě dva měsíce. Zdálo se mi, že už tam jsem celou věčnost.


1) Jaime Lannister byl rytíř, který zachránil svou přítelkyni Brienne před znásilněním tím, že jejich únoscům namluvil, že Brienne, která pochází ze Safírového ostrova, vyplatí její otec safíry - přestože ostrov získal název podle barvy moře kolem něj a nikoliv podle kamenů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 babley babley | Web | 1. prosince 2009 v 13:44 | Reagovat

Liadan je přeci vědma viď, tak to musela vědět, že je v přístavu bude čekat ten Alistair... držim jim oběma palce a už se těšim na pokráčko :)

2 Eillen Eillen | 1. prosince 2009 v 18:21 | Reagovat

No, něco takového se dalo čekat. :)

3 koralkyprodej koralkyprodej | Web | 1. prosince 2009 v 19:26 | Reagovat

:)Tenhle tvůj blog je tak dokonaleeej-nechceš spřátelit?

4 °°BullQa°° °°BullQa°° | Web | 1. prosince 2009 v 20:49 | Reagovat

Krásný dess

5 Lomeril Lomeril | 1. prosince 2009 v 20:59 | Reagovat

[3]: Promiň, ale spřátelování jaksi nevedu...

[4]: Díky, ale jak sis mohla všimnout, neděla jsem ho já, ale Denaille.

6 Colleen Colleen | Web | 2. prosince 2009 v 21:06 | Reagovat

Tvoje poznámky na Píseň ledu a ohně mě nutí, abych si sérii přečetla znovu a konečně se vrhla i na čtvrtou část. :)

Těším se, co bude dál.

7 Lomeril Lomeril | 2. prosince 2009 v 21:23 | Reagovat

Pozor! Tady zná ještě někdo další ASOIAF?

8 Colleen Colleen | 2. prosince 2009 v 23:14 | Reagovat

Jj, jeden čas jsem to na gymplu četla asi půlka třídy. To byly časy. Teď mi doma leží poslední dvě knížky asi rok a pořád jsem se nějak nedokopala k tomu začít číst a to nemluvím o dalších knížkám jako Brisingr a nebo i takovej HP7 v češtině :D Jde to se mnou z kopce :/

9 Lomeril Lomeril | 3. prosince 2009 v 16:47 | Reagovat

Coll: Kontrolní otázka - nejoblíbenější postava?

10 Colleen Colleen | 3. prosince 2009 v 20:36 | Reagovat

Už je to dýl, ale co si pamatuju, tak to ke konci 3. knihy byli Tyrion, Sansa, Jamie a nazačátku Jon a Eddard.

11 Lomeril Lomeril | 3. prosince 2009 v 20:40 | Reagovat

Paráda, vyměň Sansu za Malíčka a Eddarda za Ohaře a perfektně se shodneme :-)

12 Colleen Colleen | 3. prosince 2009 v 22:43 | Reagovat

Ohař mi říká něco jen velmi matně a Malíčka si vybavit nemůžu vůbec :D Ale teď jsem začala číst znova první knihu - mám za sebou prolog :D - a hrozně mě to chytlo. Jen doufám, že se od toho tak nějak dokážu odtrhnout a začnu se učit na zkoušky :/ :D No uvidíme, 15 kreditů snad někde seženu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama