XVII. Řešení hádanky

28. listopadu 2009 v 10:25 | Lomeril |  Krev na sněhu
Sedmnáctá kapitola. O spoustě indicií a hlavě a především o Hrůze. A i když se zdá, že už má člověk vyhráno, válka právě začíná.

Chytrém napověz, hloupého kopni. (České přísloví)

Najdi klíč od vědění.
Zkus to, nic to není.
Víš to, jen to nevíš.
Hledej, pak už nepolevíš
(Hraj s námi hru - Daniela Landa)



Sevřela jsem držadlo poklopu a opřela jsem se o něj, abych se mohla zvednout na nohy. Corann mi pomohl vstát. S tváří ještě pořád zkřivenou potlačovaným pláčem jsem se podívala na Liadan. Její obličej zůstával naprosto bez výrazu.
"Děkuji za nabídku, ale nepodívám se tam," řekla jsem roztřeseným hlasem.
"Je to tvoje rozhodnutí," pokrčila Liadan lhostejně rameny. "A teď, předpokládám, přistoupíme k problému Hrůzy, která obchází Aodhanovo království. Věděla jsem, proč přicházíte," usmála se, když viděla naše zmatené výrazy. "Jsem vědma. A teď, abychom nerušili mé společnice, půjdeme ven," dodala a vstala.
Jako na povel vyskočily na nohy i všechny Tkadleny. Liadan vyšla ven a já a Corann jsme ji následovali. Ještě ve dveřích jsem zahlédla, že když Liadan opustila místnost, Tkadleny se zase vrátily ke své práci.
Odvedla nás do jednoho z domků ve vesnici, který měl poměrně velká okna, takže uvnitř bylo víc světla než ve většině obydlí. U jednoho okna stála tři křesla, do kterých jsme se posadili. Naše průvodkyně Mairead nám přinesla svařenou kořeněnou medovinu a my jsme čekali, až Liadan promluví.
Dala si na čas, ale nakonec přece jen začala.
"Proč jste přišli?" zeptala se.
"Požádat tě o výklad Gormlaithina proroctví a o radu, jak porazit Hrůzu," odpověděl Corann. Já jsem mluvit nechtěla, ještě pořád jsem úplně nepotlačila nutkání rozplakat se.
"Skutečně?" podivila se Liadan. "To je zvláštní. Tak dobrá, zkusíme tomu přijít na kloub. Řekni mi, děvče, pamatuješ si ještě, co ti řekl Iarlaith?"
Tak jsem se lekla, že jsem na pláč úplně zapomněla. "No... říkal, že Gormlaith milovala hádanky... a že tvrdila, že ten, kdo proroctví rozluští, ho tím i naplní..."
"Výborně," pochválila mě. "A teď mi řekni, jak si to proroctví vykládáš."
"První čtyři řádky určují mě a, myslím, Coranna jako ty, kteří mají království zbavit Hrůzy. A napadlo mě..." znejistěla jsem. O téhle myšlence jsem s Corannem ještě nemluvila. "Napadlo mě, že ta část dvojí den a dvojí noc by mohla dál mluvit o nás dvou. Jako by v nás obou byl zároveň den i noc. Ten zbytek by mohl být jen básnickými ozdobami, aby to vycházelo. Koneckonců, jsme žena a muž, nemusí to znamenat manžele." Raději jsem se na Coranna nepodívala.
"Tak proč po mně chcete výklad proroctví, který už znáte?"
Vrhla jsem po Corannovi provinilý pohled. V jeho očích byla jasná výčitka. Zrudla jsem jako rajče.
"Ale copak jsme tím naplnili proroctví?" zeptala jsem se.
"Pověz mi, k čemu tě Gormlaithina hádanka donutila?" odpověděla Liadan další otázkou.
Nechápala jsem ji. Na tohle přišel první Corann. "Přemýšlet. Donutila nás přemýšlet o lidech," řekl.
"Lépe jsi to říct nemohl. Protože o čem přesně její hádanka mluvila?"
"O tom, kdo má zbavit zemi Hrůzy," řekla jsem. Už jsem viděla, kam míří. "Takže to nám mělo pomoct, abychom se našli, vůbec se v tom neskrývá, jak s Hrůzou máme bojovat."
"Správně. A teď, protože času je málo a Shea se svou lodí dorazí už zítra, postoupíme dál. Chtěli jste vědět, jak porazit Hrůzu. Pověz mi," obrátila se znovu na mě, "proč je ve vašem světě možné léčit choroby, na které se jinde umírá?"
Krátce jsem se zamyslela. "Protože jsme poznali lidské tělo natolik, že víme, jak..." chvilku jsem tápala v paměti, než jsem našla vhodný opis pro mechanizmus patogeneze, "kde nemoc lidem ubližuje a jak to dělá. Proto proti ní můžeme bojovat."
"Znáte nepřítele, to je důle..." Corann se najednou zarazil, protože jsme si oba uvědomili, kam nás Liadan vede.
"Takže nejdřív musíme zjistit, proti čemu bojujeme, než skutečně začneme," doplnila jsem.
"Čím dál, tím lépe," usmívala se Liadan. "Takže mi řekněte, co měly všechny ty útoky společného."
"Předtuchu," odpověděli jsme s Corannem sborem. Tohle jsme probírali mnohokrát.
"A proč někteří lidé mají všechny vedlejší účinky léku a někteří žádné?" položila Liadan záhadnou otázku. Chvilku trvalo, než jsem zjistila, že se ptá mě. Odpověď jsem ale znala, povídali jsme si o ní doma a jako člen vedení oddílu malých holek jsem se s ní setkala mnohokrát.
"Protože někteří ví, které účinky by lék mohl mít a okamžitě je na sobě všechny pozorují. Sami si namluví, že je to či ono bolí," řekla jsem.
"Ale co to má společného s Hrůzou?" ozval se Corann.
Uvažovala jsem nad tím. Jak jsme se vlastně dostali na placebo efekt? O čem mluvila předtím? O předtuše... Zbytek byl otázkou chviličky.
"Měla bych pravdu," začala jsem opatrně s pohledem upřeným na Liadan, "kdybych řekla, že ta předtucha není následek útoku, ale jeho příčina?"
Liadan přikývla.
"Ale to není možné!" protestoval Corann. "Já jsem to viděl. Bojoval jsem s tím. Udělalo mi to tohle," ukázal na svou tvář. "Bylo to skutečné se skutečnými drápy a působilo to skutečnou bolest."
"Ale tady nikdo neříkal, že Hrůza není skutečná," řekla Liadan tiše. "Ale že ten, kdo se jí bojí a..."
"...a věří, že si pro něj přijde, ji na sebe přivolá," dokončila jsem za ni větu. Teď, když jsem tušila, kde tápat, jsem jí začínala rozumět rychle. "Takže Alain, který nevěřil, že je Hrůza něco nadpřirozeného, a nebál se jí, zůstal ušetřen. A všichni ti lidé, kteří věřili, že ji neporazí, ji právě kvůli tomu porazit nemohli."
"Ale já jsem také nevěřil, že ji porazím!" namítal rozhořčený Corann. "Byl jsem si jistý, že zemřu."
"A tím jsi pro vás získal nejdůležitější vodítko ze všech," přerušila nás Liadan. "Zamyslete se. Důvod, proč Corann té noci přežil, skrývá samotnou podstatu Hrůzy. Víte už trochu, jak se jí bránit, ale pořád neznáte to nejdůležitější - co vlastně zabíjí lidi. Co jsi té noci udělal, co neudělal nikdo jiný?"
Corann přemýšlel, ale nedokázal na nic přijít. Já jsem na tom dlouho byla stejně. Probírala jsem v hlavě všechno, co mi řekl toho dne ve vesnici v horách, když mě poprvé napadlo, že by Corann mohl být vyvoleným.
I přes všechen strach se obrátil a bojoval s nimi, přestože neměl koho bránit. Postavil se svému strachu tam, kde se tolik jiných poddalo... Ne... to přece nemůže být takhle jednoduché... Na to bych přece musela přijít už dávno...
"A proč Hrůza nemá jiné jméno?" dodala Liadan přesně v tu chvíli.
Zapadalo to do sebe, tak jsem to zkusila. "Protože Hrůza je přesně to, co říká její jméno - je to strach..." Pořád jsem tomu nedokázala uvěřit. "Corann se postavil svému strachu a tím ho přemohl. Proto přežil."
Liadaniny oči hřály. A já věděla, že jsem se trefila.
"To není možné!" odporoval Corann. "Otec se jim také postavil a zemřel!"
"Byl tam rozdíl, viď, Coranne? Mezi tím, co udělal on, a tím, co jsi udělal ty, byl jeden rozdíl. Jaký?"
Corann sklopil hlavu. "Otec bojoval, abych mohl utéct. Já jsem to udělal jenom proto, že jsem nechtěl, aby mě zabili na útěku."
"Takže tvůj otec se nepostavil svému strachu, jen se obětoval pro tebe." V tu chvíli jsem si vzpomněla na Harryho Pottera1), ale chtít, aby byl Corann chráněn otcovou obětí, by asi už bylo příliš.
"Já tomu pořád nevěřím," vrtěl odmítavě hlavou. "Bylo to něco živého z masa a kostí. A navíc jsme neměli předtuchu."
"Upřímná lidská víra dokáže skutečné zázraky, dokonce i legendy díky ní mohou tak trochu ožívat. Co se předtuchy týče, to, že jsi ji neměl ty, ještě nic neznamená. Pro tebe si totiž nepřišla."
"Jenom mi vrtá hlavou," skočila jsem jí do řeči, "proč přežil Aodhan? Nepostavil se jim, ale nezabili ho."
"Aodhan." Liadan vyslovila jeho jméno s viditelným odporem. "To je docela jiný příběh. Na něj pravidla, která jste tu objevili, neplatí. Proč, na to musíte najít odpověď u něj."
"A co ti loupežníci?" vytáhl Corann nečekaně další argument. "Jenom si hráli na Hrůzu? Jaká je jejich úloha v příběhu?"
"Pamatuješ si," zeptala se Liadan Coranna, "jak moc drtivé bylo Aodhanovo vítězství nad Eamonem?"
"Vůbec drtivé nebylo. Aodhan vyhrál o pět hlasů," odpověděl dokonale zmatený Corann.
"Aodhan to určitě neměl jednoduché, když polovina království stála za jeho protivníkem," poznamenala Liadan.
"No on přece... bojoval proti loupežníkům..." Opět jsme se malou oklikou dostali k odpovědi na naši původní otázku.
"Loupežníkům, kteří se brzy poté vrátili a začali si hrát na Hrůzu," doplnil mě Corann.
"To je vše a já vám k tomu víc nepovím. Protože loupežníci vám už nic neprozradí, musíte řešení téhle hádanky hledat u Aodhana."
"A jak máme zničit Hrůzu?" zeptal se Corann.
"Víte, co to je - strach. Víte, že král a země jsou jedno, protože si ho země vybrala. Víte, kdy se Hrůza objevila. A víte, že ten, kdo ji přivedl, ji může zase odehnat. Vy už nějaký způsob najdete. Na tomto ostrově se víc nedozvíte."
Poznali jsme, že je u konce ta část, kdy jsme brali, a přichází ta, kdy budeme dávat. Museli jsme zaplatit cenu, ať už bude jakákoliv. Pohledem jsme si dodali odvahy. Liadan se ale k našemu údivu zvedla a odcházela.
"A co budeš za své rady chtít?" zavolal na ni Corann.
Otočila se ve dveřích a na její tváři se objevil skoro uličnický úsměv.
"Jaké rady? Vždyť jste to všechno celou dobu věděli."


1) Harry Potter získal kouzelnou ochranu, když jeho matka obětovala svůj život za jeho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Colleen Colleen | Web | 28. listopadu 2009 v 11:36 | Reagovat

To jsem si to pěkně vypočítala a nemusela jsem přemýšlet, co by po předchozí kapitole následovalo.

Obě kapitoly byly super. Jen tak přemýšlím, jestli bych se podívala nebo ne. Asi ne, ale kdo ví. Možná bych v tu chvíli ten poklop i otevřela... Protože mně by to Pandořinu skříňku rozhodně nepřipomnělo :D

2 crazy crazy | Web | 28. listopadu 2009 v 20:59 | Reagovat

Ahoj..máš pekný blog ...nechceš spriateliť? xD

3 babley babley | Web | 30. listopadu 2009 v 10:56 | Reagovat

hezký :) je dobře, že už ví princip Hrůzy, teď jsem zvědavá, co budou dělat dál... ;)

4 Lomeril Lomeril | 30. listopadu 2009 v 17:03 | Reagovat

[3]: Neboj, tímhle to zdaleka nekončí - spíš začíná, řekla bych.

5 Eillen Eillen | Web | 30. listopadu 2009 v 18:11 | Reagovat

Tak se konečně dostávám ke komentování. Je hezké, že na všechno jste přišli sami a tak nemusíte nic platit, máte velké štěstí, že jste se z toho tak krásně dostali :)

6 hird hird | 13. ledna 2010 v 19:51 | Reagovat

ha, super - bál jsem se, že Hrůza jsou loupežníci najatí králem nebo tak něco. Ať už ano či ne, mystično zatím zůstalo zachováno :-)
Jinak se to fakt dobře čte:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama