XV. Ostrov Tkadlen

24. listopadu 2009 v 6:00 | Lomeril |  Krev na sněhu
Patnáctá kapitola. O cestě lodí, hladu a tak dále.

P.S.: Mám velkou prosbu. Pokud vy nebo někdo z vašeho okolí kreslíte, nebo pokud byste narazili na nějaký pěkný obrázek, líbily by se mi ilustrace ke Krvi na sněhu. Děkuji. L.

Speed bonnie boat, like a bird on the wing,
Onward, the sailors cry
Carry the lad that's born to be king
Over the sea to Skye.
(Skye Boat Song - sir Harold Boulton)



Věděli jsme sice, že déšť se sněhem nic neznamená, že sníh se stejně neudrží a hned roztaje, ale nebezpečí se tím stalo nepříjemně reálným a tam na pevnině byli Fian a Eoghan na nebezpečné cestě do Rícasealu, během které se budou muset skrývat před králem a spát v opuštěných samotách nebo v lesích.
Plavba sice prý probíhala klidně, ale i tak měla tři základní nepohodlí: zimu, chybějící pohodlné místo na spaní a hlad. Hlad proto, že jsem měla lehkou mořskou nemoc. Sice jsem byla ušetřena potupného zvracení přes palubu, ale při pohledu na jídlo se mi zvedal žaludek. Pohodlí ve spánku jsem prostě musela oželet. A co se zimy týče, po počátečním zdráhání jsem nakonec souhlasila s dalšími nocemi pod Corannovou přikrývkou. Živočišné teplo se nakonec ukázalo jako nejlepší způsob, jak v noci nezmrznout. Námořníci si nás většinou nevšímali a nám do řeči nebylo. Kapitán tvrdil, že plavba k ostrovu Tkadlen za příznivého větru trvá pět dní a že na podzim a začátkem zimy bývají větry příznivé.
Druhý den plavby si k nám kapitán přisedl a my se ho začali vyslýchat ohledně ostrova.
"Už jsi tam byl? Jaké to tam je?" ptala jsem se.
"Víš, většina námořníků ví, kde to je, Shea z Lasturové koruny s nimi prý i obchoduje, ale my ostatní tam nezastavujeme. Dámy si na tom ostrově prý za radu dávají platit až moc draho. Tam by prý o pomoc žádal jen skutečný zoufalec," vysvětlil kapitán. Vyměnili jsme si s Corannem znepokojený pohled. Neměli jsme už ani vindru, i když jsem tušila, že to asi nebudou peníze, čím se na ostrově Tkadlen platí.
"Eoghan ale tvrdil, že ty jsi tam přistál," pobídl ho Corann k dalšímu vyprávění.
"To je pravda, ale jednak jsem tehdy netušil, co je to za místo, a také jsem chtěl jen doplnit vodu. Tu mi Tkadleny ochotně poskytly a nechaly mě odejít v míru," přiznal kapitán.
"A kdo jsou to ty Tkadleny?" vyzvídala jsem.
"Prostě - ženy. Nějak se dostanou na ten ostrov a tam většinou zůstávají. Je mezi nimi hodně besann a pár vědem, takže většinou už ví, kdo za nimi přijíždí a proč. Prý dokáží poradit každému, ale od každého si prý vyžádají to nejdražší, co na světě má," dodal dramaticky ztišeným hlasem.
"Takže s jejich vůdkyní jsi nemluvil," ujišťoval se Corann.
Kapitán zavrtěl hlavou. "Jen s několika jejími pomocnicemi. Muži na ostrově nesmí bez neustálého doprovodu dál než do přístavu, jenomže tam je jen pár domků a všechny ženské tam by mohly být mojí matkou. Ta si svoje děvčata střeží, tahle vrchní Tkadlena."
Víc jsem se od něj nedozvěděli.
Ráno čtvrtého dne jsme přestali plout podél pobřeží a vyrazili na otevřené moře. Vlny teď byly ještě o něco větší a já jsem byla ráda, že se mi třetí den povedlo něco pozřít, protože jsem tušila, že až do konce plavby už do sebe nic nedostanu. Měla jsem pravdu, na konci šestého dne plavby (vítr nakonec nebyl tak příznivý, jak kapitán sliboval) jsem jen ležela schoulená na zádi a občas uždíbla mikroskopický kousek něčeho k jídlu.
Sedmý den ráno se před námi objevil malý, skalnatý ostrůvek. Albatros ho skoro celý obeplul a přistál v malé, chráněné zátočině mezi vysokými útesy na druhé straně. Zátoka byla zřejmě velice hluboká, ale vybíhal do ní dlouhý kamenný jazyk, který působil jako přirozené molo.
Na molu nás už čekaly tři ženy. Kapitán měl pravdu, dvěma mohlo být něco přes padesát, té třetí ještě aspoň o deset let víc. Dokonce přinesly i něco jako můstek, který položily přes lodní zábradlí a po kterém jsme mohli víceméně bezpečně přejít na suchou zem.
Kapitán vystoupil jako první a prohodil pár slov se ženami. Potom se otočil na nás.
"Říkají, že každým dnem čekají Lasturovou královnu. Ta by vás mohla vzít domů a já bych se nemusel zajíždět," řekl.
Sice jsme si nebyli jistí, jestli je moudré riskovat takovou prodlevu, ale kapitán byl zřejmě už rozhodnutý, takže nám nic jiného nezbylo. Proto jsme se s ním rozloučili a konečně jsme mohli věnovat svou pozornost Tkadlenám. Tedy mohli bychom, nebýt mého nízkého tlaku, který se zase jednou přihlásil o slovo. Vzhledem k tomu, že jsem poslední týden skoro nejedla, málem jsem tam na molu omdlela, nebýt Coranna, který mě jen taktak zachytil.
"To je v pořádku," ujišťovala jsem ho, když jsem stavěla na poněkud vratké nohy.
"Ne, to není," řekl a zvedl mě do náručí. Sice jsem se snažila bránit, ale hlava se mi pořád motala a po té hladovce jsem měla síly jako vrabec. Jedna z žen, když viděla Coranna, jak mě za mých hlasitých protestů odnáší, se pousmála. Jako v pravěku, pomyslela jsem si. Unga-bunga do jeskyně!
"Přístav" se skládal asi z pěti kamenných domků, nalepených ke skále. Zavedly nás do jednoho z těch prostředních. Uvnitř nebylo kromě krbu, stolu se dvěma lavicemi a tří postelí skoro nic. V krbu se topilo naplaveným dřevem a jeho modré plameny vrhaly do celé místnosti zvláštní světlo.
Ženy, aniž by se nám představily - vlastně aniž by promluvily - zmizely a za chvilku nám nějaká stařena přinesla pečenou rybu, podobnou naší makrele. Jídlo, které nehrozilo tím, že se zase brzy vrátí mezi nás, mi zvedlo náladu a po hodně pozdním obědě nebo časné večeři jsme si s Corannem přitáhli lavici blíž ke krbu a sušili jsme navlhlé oblečení. Mlčeli jsme. Nějak nebylo o čem mluvit. Já jsem si pro sebe broukala starou ukolébavku o princi Karlu Stuartovi a jeho útěku po bitvě u Cullodenu1). Moc jsem si nepamatovala slova, jen refrén.
Speed bonnie boat, like a bird on the wing,
Onward, the sailors cry
Carry the lad that's born to be king
Over the sea to Skye.

Nevím po jak dlouhé době se stará žena vrátila.
"Dovedete nás ke své vůdkyni?" zeptal se okamžitě Corann.
Zastavila se a prohlédla si nás. "Odpočiňte si," řekla. "S Liadan se setkáte zítra."
Znovu jsme se otočili k ohni.
Speed bonnie boat, like a bird on the wing...
Přišla další žena a dala mi ještě nějaké koláčky. Vrhla jsem se na ně jako tygr, teď, když jsem stála na pevné zemi, jsem měla hrozný hlad. Jen jsem doufala, že to všechno zase nevyzvrátím.
Carry the lad that's born to be king, over the sea to Skye...
Venku se setmělo.
Onward, the sailors cry...
"Půjdeme spát," rozhodl nakonec Corann.
Nepřítomně jsem přikývla, pohled pořád upřený do plamenů. "Táhne tady," poznamenala jsem.
"Jestli chceš, můžu tě zase v noci zahřát," nabídl Corann bez sebemenšího náznaku nějakých návrhů nebo hloupých žertů. Ta věta znamenala přesně to, co říkala. Ani o chlup víc, ani o chlup míň.
Přikývla jsem. Srazili jsme dvě postele k sobě a zachumlali se do přikrývek. Ještě jsem naposledy zauvažovala, jestli je vhodné takhle pokoušet sebeovládání, přece jen něco jiného je dělit se o deky na lodi, kde na vás vidí celá posádka, a něco jiného je to samé v opuštěném domečku, ale nakonec jsem nad tím mávla rukou. Upřímně, nešlo mi totiž ani tak o teplo jako o to mít někoho blízko. Vědět, že až zítra půjdu žádat o radu a zaplatit za ni cenu, nepůjdu sama.
Když jsem odplouvala do spánku, pořád mi v hlavě zněla ta ukolébavka.
Speed bonnie boat... like a bird on the wing... onward... the sailors cry... carry the lad... that's born to be king... over the sea...
Zámořské kraje, to je tady název pro Nebe
, vzpomněla jsem si.
Over the sea... over the sea... over the sea... to Skye...


1) V polovině osmnáctého století se Skotsko snažilo osamostatnit od Anglie. Právě bitva u Cullodenu učinila jeho nadějím konec. Princ Karel odtud utekl a nikdy se už o trůn neucházel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 katHys katHys | E-mail | Web | 24. listopadu 2009 v 15:27 | Reagovat

Uf, už jsem se lekla, že by tam pořádně zasněžilo... :D Ale co už. Kdo ví, jaké překvapení na nás čeká příště?
Hm...k P.S. Zní mi to jako výzva. Ráda maluju, ale nevím... na něco takového si moc netrofám. Kreslení je jen koníček, nic víc. Ale kdybys měla zájem, mohla bych se o něco pokusit. Upozorňuji vašk, že povětšinou kreslím v manga stylu. Občas i něco jiného, ale to jsou výjimky. Na většinu mé tvorby se můžeš podívat na: katHys-00.deviantart.com. Záleží jen na tobě ^^.

2 Lomeril Lomeril | 24. listopadu 2009 v 15:45 | Reagovat

Proti manga v zásadě nic nemám :-) Budu ráda za jakýkoliv obrázek, záleží spíš na tobě. Jasně, nikdy to nebude přesně moje představa, ale v tom je to pěkné. Pokud by moje postavy stály někomu jinému za ztvárnění, je to jedna z největších poct, jaké se písmákovi může dostat.

3 Eillen Eillen | Web | 24. listopadu 2009 v 16:21 | Reagovat

Tady někdo balí Coranna :D Protože nevěřím, že by ti byla zima, když máš deku pro sebe :D

4 Lomeril Lomeril | 24. listopadu 2009 v 17:17 | Reagovat

Deka je tenká a venku sněží...

5 Eillen Eillen | Web | 24. listopadu 2009 v 17:46 | Reagovat

No jasně, každý si umí najít důvod :D

6 Colleen Colleen | 24. listopadu 2009 v 20:57 | Reagovat

Pěkná kapitola. Teď jsem napnutá a přemýšlím, co to bude za cenu.

7 Lomeril Lomeril | 24. listopadu 2009 v 21:15 | Reagovat

Tak to bude největší překvápko ze všech :-)

8 babley babley | Web | 25. listopadu 2009 v 11:27 | Reagovat

páááni, přečetla jsem všech 15 kapitol na jeden nádech, úplně mě ten příběh do sebe vtáhnul! :) už teď se nemůžu dočkat pokračování ;)

9 Lomeril Lomeril | 25. listopadu 2009 v 17:56 | Reagovat

[8]: To jsem ráda :-) Snad nezklamu vaše očekávání...

10 katHys katHys | E-mail | Web | 26. listopadu 2009 v 16:10 | Reagovat

[2]: Tak fajn, tak bych se mohla zkusit o něco pokusit. Kdyžtak mi napiš na mail, co by sis tak představovala. ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama