VIII. Vinobraní s překvapením

14. listopadu 2009 v 21:13 | Lomeril |  Krev na sněhu
Osmá kapitola. O vinobraní, tanci, dalších možných výkladech prorctví a překvapení, které skýtá tma. A konečně akce.

Ani nejkrásnější ženská nepohrdá králem
a já na dědičným provaze
i s uškrcenou pýchou se vzpírám odvaze
spokojit se s málem.
(R. Křesťan - Smuteční marše)



Ten večer jsem opět musela před usnutím dlouho přemýšlet. Jak je mohlo napadnout, že by se Corann spolčil s něčím, co zabilo jeho milou? I když... je možné, že je nějak ovládaný, že nedokázal smrti té dívky zabránit, že chtěl odříct, ale nemohl...
Srdce mi říkalo, že i kdyby Corann skutečně byl nějak zapleten s Hrůzou, nedělal by to dobrovolně. A litovala jsem ho. Ať už to bylo jakkoliv, Corann byl hlavně nešťastný. Rozum sice protestoval, že nesmím věřit svým pocitům a všechna tvrzení si musím nejdřív ověřit, ale v duchu jsem se už rozhodla, že Corann je nevinný.
Tu noc se mi naštěstí nic nezdálo a ráno se u nás znovu zastavil Malon. Vzal mě kousek od vesnice a tam mě společně se svou mladou manželkou Niamh učil tančit. Vybavovaly se mi přitom scény z Hříšného tance, i když latinu bych se učila asi raději. To, co moje tělocvikářka nazvala "koordinací hlemýždě," mi zase dělalo problémy. Ale bavilo mě to a s Malonem a Niamh byla legrace.
Většinu posledních tří dnů do vinobraní jsem strávila v druhých tanečních a na Hrůzu, Coranna a krále jsem zapomněla. Dostala jsem nové kožené sandály, podobné starořeckým opánkům - také se šněrovaly nahoru skoro až ke kolenům a chvíli mi trvalo, než jsem se naučila obout si je. Když jsem zrovna netančila, toulala jsem se po Rícasealu a okolí. Pohledů lidí, kteří si na mě ještě pořád nezvykli, jsem si nevšímala. V noci jsem se sice úplně dobře nevyspala, protože Orlagh s manželem zůstali na vinobraní a já jsem se musela dál dělit o postel s Brennou.
I když jsem se snažila moc se nerozhlížet, nemohla jsem přehlédnout Brenniny starosti a to, jak si občas něco špitala s Fianem a mračili se při tom oba tak, že by i slepému došlo, že si asi nevyznávají lásku. Ale zeptat jsem se netroufla.
Nastal večer vinobraní a král mě vyzval, abych s ním vedla kolo. Nakonec jsem neudělala žádnou vážnou chybu, jen pár drobnějších, a když první tanec skončil, vyskočil král na stůl a vyžádal si ticho.
"Lidé Rícasealu!" zvolal. "Mám tu čest vám dnes v noci představit neobvyklou dívku jménem Tara!"
Pokynul mi a ochotné ruce mi pomohly vylézt k němu na stůl.
"Tara nás přišla zbavit Hrůzy," oznámil a odpověděl mu mohutný jásot. Sklopila jsem oči a cítila jsem, jak rudnu.
"Řekni jim něco," zašeptal mi král do ucha, když se výkřiky poněkud utišily.
"Ale co?" vyhrkla jsem a snažila jsem se nepanikařit.
"Hlavně pravdu," odpověděl a zvedl ruku, takže zavládlo ticho.
"No... ehm..." odkašlala jsem si. "Já... nejsem žádná válečnice... nebo královna... ale nějak jsem se sem dostala a když už jsem tady, udělám pro vás všechno, co bude v mých silách. Pokud dokážu tu Hrůzu porazit, udělám to," slíbila jsem poněkud nejistým hlasem, ale i tak mi zatleskali.
Naštěstí mě zachránila hudba, která znovu začala hrát a lidé si mě přestali všímat. Král mi pomohl seskočit ze stolu a pak vyzval k tanci nějakou dívku. Rozhlédla jsem se a našla jsem Brennu, kupodivu bez Fiana. Stoupla jsem si vedle ní a prohodily jsme pár mdlých frází. Bylo vidět, že je myšlenkami někde jinde. Já jsem očima bloudila v davu, až jsem si všimla, že Corann sedí o samotě, sleduje slavnost a hořce se usmívá nějakému vtipu, který asi chápal jenom on.
"Princ netančí?" zeptala jsem se.
Brenně chvíli trvalo, než pochopila, o kom mluvím, ale když jsem bradou ukázala směrem ke Corannovi, zavrtěla hlavou. "Corann nikdy netančí. Ne od té doby, co Colmcilla..." zarazila se a znovu se ponořila do svých myšlenek.
Najednou jsem dostala chuť dokázat mu, že se ho nebojím, a zároveň jsem měla náladu na pořádnou bláznivost, takže jsem oba nápady spojila a vykročila ke Corannovi.
"Kde máš Aodhana?" vysmál se mi místo pozdravu.
Pokrčila jsem rameny. "Kde ho máš ty?"
Pobaveně se uchechtl. V té chviličce upřímného veselí mi připomněl Triveta.
"Jak mě hodláš porazit?" zeptal se ale vzápětí a celý dojem zkazil.
"Hodlám porazit Hrůzu," odsekla jsem.
"To není totéž?"
"Co já vím, tak zatím ne."
Znovu po mně vrhl ten zvláštní, zvědavý pohled. Maličko se při tom zamračil a naklonil hlavu na stranu. Najednou mi ten výraz v jeho zjizveném obličeji připadal poněkud tragikomický.
"Tak řekni, co máš na srdci," vyzval mě nakonec.
"Zatančíš si?" vyletělo ze mě dřív, než jsem se stačila zarazit. Možná to nakonec přece jen nebylo moudré.
Viditelně jsem ho zaskočila. Netrpělivě jsem čekala, až se rozhodne, a tak trochu jsem doufala, že odmítne. Jenomže jak už to tak v životě bývá, nevyšlo to.
"Rád," odpověděl po chvilce.
Díval se na nás celý Rícaseal, když jsme se připojili ke kruhu tanečníků, ale mně se vrátila moje stará lhostejnost k názorům těch ostatních. Ať se podívají. Jsem stejně svobodná jako oni, jako Corann.
Jestli jsem při následujícím tanci chybovala, nevím o tom. Dívala jsem se na Coranna a kromě něj jsem moc neviděla. Teď, když na chvíli odložil posměšnou, obrannou masku, se podobal Trivetovi tak moc, až to bolelo. Vedl mě dobře, pevně, ale ne moc, a hodně se mi přizpůsoboval. Netančil sice tak dobře jako Malon, ale pořád...
Doufala jsem, že se něco stane, až hudba dohraje, že mě vyzve k dalšímu tanci nebo si budeme povídat nebo něco podobného. Ale Corann se ke mně naklonil a jenom zašeptal: "Dej si pozor na Aodhana, jestli se nechceš vdávat."v
Potom se otočil a bez dalšího vysvětlení zmizel. Naprosto jsem nechápala, o čem mluví, ale zjistila jsem to až příliš brzy. Kde se vzal, tu se vzal, skoro jako by vyrostl ze země, najednou vedle mě stál Aodhan. Viděla jsem mu na očích, že se sotva ovládá.
"Pojď," zavrčel, chytil mě za paži a odvedl mě stranou. Nechtěla jsem udělat scénu a tak jsem šla s ním.
"Co sis myslela?" začal prskat, jakmile jsme se ocitli dál od hlavních oslav. "Máš ho zabít, ne s ním tančit!"
"Jak to víš? Kde je důkaz, že Corann skutečně spolupracuje s Hrůzou?" odsekla jsem mu.
"Smrt toho farmáře ti nestačí?" obořil se na mě. "Myslel jsem, že jsi chytřejší, ale varuji tě, pokud nebudeš bojovat na mé straně, zničím tě taky!"
Aha. Tak tohle vysvětluje hodně věcí. Jemu o zničení Hrůzy vůbec nejde. Jde mu o zničení Coranna, kterého se z nějakého důvodu bojí. To si myslí, že by se Corann mohl stát králem místo něho, nebo co?
"Takže tady jde celou dobu jenom o tohle?" ušklíbla jsem se a cítila jsem v tu chvíli, že napodobuji Corannovu grimasu.
"A co sis myslela?" zarazil se Aodhan. Jeho upřímné, nehrané překvapení mě dohřálo.
"Mně vaše pikle nezajímají. Já jsem tu, abych zničila Hrůzu, a o to se taky pokusím. Do politiky mě nezatahujte."
Aodhan se přezíravě usmál. "Už jsi zatažená do politiky. Copak ti ani nedošlo, že je ti souzeno stát se mou ženou?"
Zalapala jsem po dechu a nevěřícně jsem na něj zírala. Tvojí... ženou? To nemyslíš vážně, ne? Vztekem mi došla slova i v myšlenkách. Musela jsem zhluboka dýchat a uvnitř jsem přitom bublala jako kotel vařící se vody. Střídavě jsem zatínala pěsti a propínala prsty.
"Na to zapomeň!" Víc jsem ze sebe nevypravila, ale na katastrofu to stačilo.
Popadl mě nad loktem a zaryl mi prsty do ruky, až to zabolelo. Přitáhl si mě tak blízko, že jsem cítila jeho dech.
"Tak takhle ne, panenko. Víš, co se dělá s neposlušnými psy? Spráskají se. Nechtěj to po mně, udělám to, když budu muset," vyhrožoval.
Pokusila jsem se mu vytrhnout, ale bolelo to. Chvíli jsme mlčky zápasili ve tmě. Napadlo mě volat o pomoc, ale předpokládala jsem, že by se lidé postavili spíš za krále než za podivnou cizinku, takže jsem nevydala hlásku.
"Pusť ji, Aodhane," ozval se náhle ze tmy ledový hlas a kdosi králi přiložil ke krku ostrý nůž.
Aodhan mě od sebe odstrčil a sám ještě o krok ustoupil. Světlo tak padlo na tvář mého zachránce.
"Raitefíane." Při vyslovování Fianova plného jména se Aodhanova tvář kroutila odporem. "Tohle je zrada, víš to?"
"A tohle je nůž," zvedl čepel, takže se zespoda dotýkala královy brady. A vzápětí udělal Fian tu nejnečekanější věc - hmátl po mně, přitáhl si mě k sobě a položil ostří na můj vlastní krk. Ani jsem nestačila vykřiknout.
Aodhan udělal rychlý krok kupředu, ale ze tmy vylétl šíp a zabodl se sotva čtvrt metru od jeho nohy.
"Stojíš ve světle," připomenul mu Fian. "A můj přítel tam ve tmě má dobrou mušku. Posaď se na zem támhle k plotu," přikázal mu. Když Aodhan váhavě poslechl, vynořila se za ním jakási postava, která mu do úst nacpala roubík a přivázala ho k jednomu z kůlů. To málo, co jsem viděla z Aodhanova výrazu, slibovalo strašlivou pomstu.
Fian se mnou pomalu couval mezi domy. Až když jsme byli bezpečně daleko, skoro u brány, mě pustil a zašeptal mi do ucha: "Budeš rozumná, nebo tě mám svázat?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Colleen Colleen | Web | 14. listopadu 2009 v 23:47 | Reagovat

Tak tohle jsem nečekala. Šup, šup s další kapitolou.

Interakce Tary a Coranna byla úžasná. A Aodhan se nám pěkně vybarvuje, i když si nemyslím, že je až tak špatný. Ale co má Fian v plánu? Už jsem se zmiňovala, že potřebuju další kapitolu? :)

2 Lomeril Lomeril | 15. listopadu 2009 v 9:44 | Reagovat

Neboj, dodám. Dneska nebo zítra. A ten plán není zase tak složitý :-)

3 sas sas | 15. listopadu 2009 v 12:49 | Reagovat

Řekni si pro sebe jedno jméno chlapce nebo děvčate, s kterým by jsi chtěl-a být (3x).

Mysli na něco, co by jsi chtěl-a dosáhnout v průběhu příštího týdne a řekni si to pro sebe (6x).

Kdybys si měl něco přát, co by to bylo? Řekni si to pro sebe! (9x).

Mysli na něco, co by jsi chtěl-a aby se událo mezi tebou a osobou na kterou jsi myslel-a při prvním obrázku a řekni si to pro sebe 12x.

Teď je tu náročná část, vyber si jedno přání z těch na které jsi už myslel-a, zkoncentruj se na to přání jak jen můžeš a nemysli na nic jiného jen na to přání.

Teď řekni svoje poslední a konečné přání vzhledem k přání, které jsi si vybral-a.

Teď když jsi toto dočetl-a, máš hodinu na to, aby jsi to poslala 15ti lidem a Tvoje přání se stane skutečností do týdne.

Čím víc lidem to pošleš, tím plněji se zrealizuje tvoje přání.

Kdyby jsi chtěl-a ignorovat tento list, opak se ti stane skutečností

4 Eillen Eillen | Web | 15. listopadu 2009 v 12:56 | Reagovat

Jděte obě někam. Tady useknuto, RW nedopsaný a já jediná z toho trpím :)

5 Lomeril Lomeril | 15. listopadu 2009 v 12:58 | Reagovat

:-P Neboj, bude dopsáno (právě pracuji na 24. kapitole a vypadá to ještě docela na dlouho. Sama jsem zvědavá, jak to skončí)

6 Colleen Colleen | Web | 15. listopadu 2009 v 13:09 | Reagovat

Eillen: Jak nedopsaný? Náhodou, už mám celou další kapitolu a začátek ještě další :P Jen to chci ještě asi potřetí pročíst a upravit :D

7 Eillen Eillen | Web | 15. listopadu 2009 v 17:26 | Reagovat

Coll, myšleno stejně jako tady, že to je useknutý, nedopsaný pro čtenáře - nezveřejněný. Prostě se neumím vyjadřovat...

8 Colleen Colleen | Web | 15. listopadu 2009 v 18:06 | Reagovat

Haha, dobrý, mně to jen dneska moc nemyslí... můj mozek asi z té nadmíry romantiky přestal správně fungovat :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama