V. Výklad

9. listopadu 2009 v 16:14 | Lomeril |  Krev na sněhu
Pátá kapitola. Co znamená proroctví? Nebo spíš - jak si ho ostatní vykládají?


Jen jeden názor je nesprávný, a to ten, že jen jeden názor je správný. (E. Feuchtersleben)

Člověk se musí snažit, a potom se může stát, že ho začne přitahovat to, co ho dříve odpuzovalo. (M. Durasová)

Všichni na mě doslova viseli očima a čekali, jak zareaguji. Chvíli jsem váhala, ale pak jsem se rozhodla ujasnit si to celé, než něco řeknu.
"Kdo byl ten muž, o kterém se mluví v prvních verších?" zeptala jsem se.
"Předpokládáme, že Aodhan," ozval se Alistair.
"Krvavý, ztracený, hrůzou prošlý, nezemřelý," zarecitovala Brenna. "To podle všeobecného názoru odkazuje na tu noc, kdy přežil útok Hrůzy. A ten druhý verš... prokletý, zrazený, hněvem prošlý, nedotčený..."
"... podle všeobecného názoru odkazuje na mě," dořekl za ni Corann. "Aodhan je podle všeho prokletý tím, že má bratra, který ho zradil, ale prochází mým bezdůvodným hněvem, aniž by se ho dotkl."
Bylo to zvláštní, jak mluvil o vlastní zradě a nenávisti bez jakéhokoliv citového pohnutí. Jako by se ho to netýkalo. Snažila jsem se něco vyčíst z jeho obličeje, ale král si znovu vyžádal mou pozornost.
"A ty další dva verše? Jsou o tobě?" ptal se dychtivě.
"Třikrát zrozená, ohněm prošlá, nespálená," odříkala Brenna pohotově.
Nespálená, třikrát... to zní jako Daenerys Targaryen!1) pomyslela jsem si, ale donutila jsem se soustředit se na proroctví. Narodila jsem se jednou doma, normálně, jednou do Aldormy a jednou sem... a co se ohně týče, plameny mezi Aldormou a Tristenolem se mi vybavily až příliš živě. Přikývla jsem. Z jejich očí přímo sálalo, že by chtěli vědět víc, ale nechtěla jsem jim nic vysvětlovat. Jediný Corann nevypadal ani trochu zvědavě. Uvědomila jsem si, že se na něj kvůli tomu trochu zlobím. Zřejmě ho moje osoba, která ho mohla úplně zničit, nezajímala. No tak, trochu víc úcty bych prosila. O tobě proroctví nemluví, napomenula jsem ho v duchu.
"A co 'třikrát zemřelá, vodou prošlá, neutopená'?" ujišťoval se král.
Zemřela jsem, abych se dostala do Aldormy, zemřela jsem, abych se dostala zpátky, a zřejmě jsem zemřela i abych se dostala sem. Voda a topení bylo jasné, i když bych spíš použila přitopená než neutopená, ale co bych od proroctví nechtěla. Opět jsem přikývla a všichni kolem stolu si oddechli.
"A proč to vlastně rozebíráme před někým, koho jsem zřejmě přišla zničit?" nadhodila jsem s pohledem upřeným na Coranna.
Poprvé jsem v jeho obličeji uviděla známku nějakého citu, ale nepotěšilo mě to. Znala jsem ten obličej a příliš dobře.
"Omlouvám se, asi jsem nevěděla..."
"To je v pořádku. Nemohla jste vědět, že já a moje žena na tom právě nejsme zrovna nejlépe," zavrtěl hlavou. Ve tváři se mu stále zračila ta strašná bolest.
"Je mi to líto."
"Vy jste nemohla vědět, že jsem Margaritu opustil," odsekl příkře.
2)
Tehdy se Trivet tvářil docela stejně. A já se cítila dost podobně provinile. Zase jsem jednou přestřelila. Já se prostě nepoučím.
"Omlouvám se, zřejmě jsem opět navíc," ušklíbl se Corann a vstal od stolu. Fian se také chtěl zvednout, ale Brenna ho chytila za ruku a on si sedl zpátky. Corann mezitím opustil síň.
"Nemusíš se cítit nijak provinile," usmál se na mě král, ale zdálo se mi, že jeho úsměv je falešný. "Měla jsi plné právo ho vyhodit."
"Ale já jsem ho nechtěla vyhodit!" ohradila jsem se.
Král se zarazil a úsměv mu maličko pohasl, ale jen aby se hned mohl znovu rozzářit.
"Jsi milá a jemná. Neboj se, až dojde na boj, povedu ho já a porazím ho. Položím ti k nohám Corannovu hlavu."
Zvedl se mi z něj žaludek. Jak mi mohl připadat sympatický, když tak nenáviděl vlastního bratra? Jenomže ten bratr byl vrahem, spolčeným s temnými silami... i když na to nebyly důkazy... nebo jsem nechtěla věřit obviněním vzneseným proti Corannovi jen proto, že mi připomínal Triveta? Nebo jen proto, že jsem vždycky musela být v opozici?
"Když ho tedy dokážeš porazit sám, na co potřebuješ mě?" odsekla jsem.
Král, který se ke mně předtím důvěrně naklonil, se stáhnul, jako bych ho uštkla. Aspoň zmizel ten jeho hrozný úsměv. Prohlížel si mě, jako by mě viděl poprvé, a hodnotil mě jako protivníka.
"A ty poslední dva verše?" obrátila jsem se k Brenně. "Co ty znamenají?"
"Dvojí den a dvojí noc, žena a muž, dvojí kočka a dvojí vlk, vládni a služ," pronesla Brenna zamyšleně. "Tomu nikdo nerozumí. Ty víš, co by to mohlo být?"
Zavrtěla jsem hlavou. Neměla jsem ponětí.
Všichni mlčeli a každý se zaobíral vlastními myšlenkami. Moje se netočily ani tak kolem proroctví jako kolem Coranna. Pořád mi tam něco nešlo do hlavy, ale po chvíli jsem na to přišla.
"Kdy jste byli napadeni?" otočila jsem se na krále. "Na začátku zimy nebo na konci?" dodala jsem, když nechápal.
"Na začátku, sotva tři týdny po prvním sněhu," odpověděl.
Pro sebe jsem se usmála. Pokud měl Corann celou zimu na to, aby spolupracoval s Hrůzou, a jediné, co udělal, by byla vražda farmáře pro bezvýznamnou hádku, ještě navíc na jaře, něco tu nedává smysl. I kdyby byl spojencem Hrůzy, který měl dejme tomu čekat na mě, proč by se prozradil tak hloupě? Corann... Zarazila jsem se. Neznala jsem ho dost dobře na to, abych mohla pronášet ukvapené soudy, ale zdálo se mi, že aspoň něco jsem se o něm naučila.
Nemůžete říct: "Ten a ten člověk není schopen zločinu." Ale můžete říct: "Ten a ten člověk není schopen tohoto zločinu."
Citát z Josephine Teyové3) mi vyskočil v hlavě a já věděla, že Corann není člověk, který dělá hloupé chyby. Dokázal by být krutý, ale ne bez důvodu. Dokázal by se spolčit s Hrůzou, ale nějak jsem měla pocit, že kdyby to skutečně udělal, nikdo by se o tom nedozvěděl.
Kdyby to ten farmář přežil, zapomněli by na to do týdne. Je možné, že by to byla celé jen náhoda?
Nesmíš dát na city! okřikla jsem se. Čistá dedukce, milý Watsone. Jako sestra Fidelma.
Já chci bratra Eadulfa!
4)
Houby dostaneš, a přestaň dělat hysterku! Budeš muset oprášit mozkové závity a přemýšlet a snaž se nenechat pana krále, aby s tebou vytíral, ano?
Jestlipak to znají papír a tužku? Nějaký blok by se hodil, bez poznámek si hlavu neutřídím.
Asi budeš muset, řekla jsem si, když jsem zahlédla, jak služebné zapalují olejové lampy.
"Za čtyři dny slavíme vinobraní. Budeš samozřejmě čestným hostem," přerušil král mé myšlenky a já jsem jen nepřítomně přisvědčila.
"Tara je unavená," přispěchala mi Brenna na pomoc. "Musel to pro ni být dlouhý den. Půjdeme už domů."
Vstala a já a Fian jsme ji následovali. Popřáli jsme si dobrou noc a během chvilky jsme byli na čerstvém vzduchu. Možná až moc čerstvém, bosé nohy mě pěkně zábly a netušila jsem, jak se v té tmě vyhnu koňským koblihám.
No, všem jsem se nevyhnula, takže jsem ocenila, že Brenna vklouzla do domu napřed a přinesla mi hliněné umyvadlo s vodou a Fian za ní přinesl lampu. Voda sice byla ledová, ale aspoň jsem se umyla z nejhoršího. Když jsem byla hotová, někdo vyšel ven. Brenna zvedla lampu, aby zjistila, kdo to je.
Byl to Corann. Když mě uviděl, posměšně se ušklíbl.
"Tak co, Taro, bojíš se, že tě zavraždím dnes v noci v posteli?"
"Ne!" odsekla jsem možná až moc rychle a trucovitě. Připadala jsem si jako malá a Corann zřejmě můj názor sdílel.
"Aha," pronesl mnohoznačně se svým ironickým úsměvem. "Možná bys měla," uchechtl se pod vousy. "Dobrou noc přeji," pokývl Brenně a Fianovi a zmizel ve tmě.
Sledovala jsem ho pohledem a přemýšlela jsem. Když budu zítra mrtvá, je Corann vinen. Přišla jsem snad jen proto, abych jim dala tenhle poslední důkaz? To už i ten pokus o sebevraždu v Aldormě byl lepší...
"Jdeš nebo tu budeme stát celou noc?" přivedl mě Brennin hlas zpátky na zem.
Omluvila jsem se a vklouzla jsem dovnitř. Tam mě čekala alespoň jedna pozitivní věc na celém dni. Někdo odnesl tu mrtvolu.


1) Daenerys Targaryen je jedna z postav v Písni ledu a ohně, která má po jisté události přízvisko Nespálená. I ona si vyslechne proroctví, kde má velký význam číslo tři.

2) Citát z Cesty zpátky, kdy jsem se Triveta zeptala, jak se má manželka, kterou opustil.

3) Josephine Teyová - autorka knihy Vrah či oběť? (Daughter of time), románové spekulace o zločinech anglického krále Richarda III.

4) Sestra Fidelma a bratr Eadulf - irská jeptiška a její společník ze sedmého století našeho letopočtu, hlavní postavy série Případy sestry Fidelmy od Petera Tremayna.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Colleen Colleen | 9. listopadu 2009 v 18:04 | Reagovat

Když jsem proroctví četla v předchozí kapitole, myslela jsem si, že ta mužská část je o Corannovi. Takže teď jsem napnutá ještě víc, než předtím, protože potřebuju vědět, jestli jsem měla pravdu a oni si to proroctví špatně vykládají, nebo jsem ji neměla.

2 Lomeril Lomeril | 9. listopadu 2009 v 19:31 | Reagovat

Jak by to mohl bát Corann, který je na straně Hrůzy?

3 Colleen Colleen | 9. listopadu 2009 v 20:40 | Reagovat

Ale to přece nevíme. To si jen myslí všichni ostatní...
U některé kapitoly jsem psala, že Corann se stal mou oblíbenou postavou, takže dokud se mu neprokáže vina, je pro mě nevinný :D
A mimochodem, není lepší, když si čtenář něco myslí, a pak mu autor nakonec vyjeví něco úplně jiného? :P

4 Lomeril Lomeril | 9. listopadu 2009 v 20:47 | Reagovat

Já jsem nic neřekla. Všechno bude řečeno v povídce... a ne že by všechno bylo jednoznačné.

5 Awia Awia | Web | 9. listopadu 2009 v 20:50 | Reagovat

Já mám stejnou doměnku jako Colleen. Prostě si to celé vykládají špatně. Všichni :). Ale jsem zvědavá na pokračování ... uvidíme, zda se moje dohady splní, nebo ne.

6 Eillen Eillen | 9. listopadu 2009 v 21:12 | Reagovat

Nemyslím si, že by byl Corann na straně Hrůzy. Respektive vycházím ze sebe samé. Kdyby kolem mě všichni tvrdili, že jsem spaktovaná s Hrůzou, tak bych neměla sílu to pořád vyvracet, tak bych je na just v tom utvrzovala...

Já nevím, ale celou dobu si myslím, že je to právě ten "dokonalý" král, který je spaktovaný s Hrůzou...

7 Colleen Colleen | 9. listopadu 2009 v 21:58 | Reagovat

Lom, já to nemyslela tak, že to v povídce bude jinak, nebo nebude. Ta poslední věta byla myšlena spíš tak všeobecně na všechnu literaturu. Nemám ráda, když skoro od začátku tuším, jak to dopadne. Tady to nevím, a momentálně se s každou kapitolu mé názory na každou z postav mění, a to je dobře :)

8 Lomeril Lomeril | 9. listopadu 2009 v 22:01 | Reagovat

Coll: Já koukám, že se mi daří i to, co jsem nečekala. Tohle je jedna z těch povídek, co se píšou samy, a upřímně, Corann byl úplně jinou postavou - než se stalo, co se stalo. Teď zrovna mu držte palce, zvažuju, jestli umře nebo ne, to samé u Fiana.

9 Eillen Eillen | Web | 9. listopadu 2009 v 22:16 | Reagovat

Néééé, Coranna nezabíjet. I kdyby měl být svině až na půdu, tak ho nech žít. Prosíííííím.

10 Lomeril Lomeril | 9. listopadu 2009 v 22:34 | Reagovat

Když Jackie naznačovala, že chcete udělat z Aldormy telenovelu, proč bych nemohla zabít Coranna?

11 Eillen Eillen | Web | 10. listopadu 2009 v 8:02 | Reagovat

Tu z toho neudělá, protože si stále myslím, že mám právo veta... A rozhodně telenovela tam nebude!!!

12 Lomeril Lomeril | 10. listopadu 2009 v 17:09 | Reagovat

No dobře, tak já možná nezabiju Coranna

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama