III. Královské přijetí

5. listopadu 2009 v 13:00 | Lomeril |  Krev na sněhu
Třetí kapitola. Konečně se blíží chvíle, kdy se dozvím, co se děje. A také něco víc o princi Corannovi.


Mnohých se musí bát, koho se mnozí bojí. (Seneca)

Ztuhla jsem jako vyděšená laň. Jste si jistí, že mě král chce vidět? Já si nemyslím, že jsem ten, koho čeká... Nechcete to raději odložit?
"Už jdeme," řekla Brenna a mladík zmizel. Špatná odpověď, blesklo mi hlavou, ale poslušně jsem vypochodovala za Brennou směrem k velké síni na kopci.
Teď už na mě naštěstí zírali o něco méně, takže jsem se mohla soustředit na to, abych nešlápla do nějakého koňského koblížku, a předstírat, že nevidím napětí v Brennině obličeji.
Královo sídlo bylo jediným patrovým domem v celé vesnici a také jediným kamenným, i když z kamenů bylo postavené jenom přízemí, první patro a střecha byly dřevěné. V průčelí se vyjímala velká kresba stylizovaného slunce, která ještě víc připomínala Edoras.
Následovala jsem Brennu k velkým vratům a uvažovala jsem, jestli po nás taky budou chtít odevzdat zbraně a jestli tam najdu nějaké Červivce1). Strážní ale Brennu asi znali a pustili nás dovnitř.
Když jsem poprvé vstoupila do velké síně v Rícasealu, mísily se ve mně vzpomínky na záběry z Edorasu i haly Hurot. Jak se jim Rícaseal podobal navenek, tak se jim podobal i uvnitř. Za dveřmi jsme se ocitly na vyvýšeném pódiu, ze kterého jsme se dívaly přímo na královský trůn. Po obou stranách pódia vedlo dolů pár schůdků. Dál pokračoval dlouhý, úzký sál. Uprostřed něj stál dlouhý stůl s lavicemi, kolem kterého se Brenna vydala vstříc mému osudu, a mně nezbylo, než jít za ní. Zahlédla jsem vstupy do dalších místností, zakryté závěsy. U jednoho z nich, skoro až na konci síně, stál princ Corann a mračil se jako deset čertů. Všimla jsem si, jak si s Brennou vyměnil temný pohled.
A pak jsem se konečně odvážila pohlédnout ke královskému trůnu. I ten stál na vyvýšeném pódiu, ke kterému ale vedly schody přímo uprostřed pódia. Samotný trůn byl bohatě vyřezávaný z tmavého dřeva. A musím říct, že král, který na něm seděl, mě překvapil.
Když o Corannovi mluvili jako o princi, nikdy mě nenapadlo, že by mohl být bratrem krále a ne synem, ale když jsem viděla muže na trůnu, bylo to nad slunce jasnější. Král Aodhan měl světlejší vlasy, oříškově hnědé, dokonce i krátký vous a tvářil se daleko vlídněji. Jeho koruna byla jen zlatým kruhem s kulatým, hladkým safírem na čele. Sice mu to neubíralo na královskosti, ale bále jsem se ho méně, než kdyby měl něco jako Svatováclavskou korunu. Vedle něj seděli další dva mladíci na stolicích s opěrkami pro ruce, ale bez vysokého opěradla pro záda, jaké jsem viděla v ilustracích historických románů.
Překvapilo mě, že se mu Brenna neuklonila, ale řídila jsem se ve všem podle ní, takže jsem zůstala stát pěkně rovně a snažila jsem se nehrbit.
"Nepředstavíš nás, Brenno?" zeptal se král.
Brenna přikývla a ukázala na mě. "Toto je Tar... Tar..." zakoktala se a prosebně se na mě otočila.
"Tarja," napověděla jsem jí. Když přezdívkou, tak přezdívkou.
"Taria," oznámila králi a já si na chvilku vzpomněla, jak přezdívku komolily malé holky u nás v oddíle. Zabolelo mě přitom srdce.
"Zvláštní jméno. Tak tedy, Ta-ri-o," zpomalil král na mém jméně, "vítej v Rícasealu. Cokoliv by sis přála, jako by už bylo splněno."
Rozpačitě jsem poděkovala a pevně jsem doufala, že už se dostane k věci a vysvětlí mi, co že se to po mně chce.
"Můj pane, Taria zřejmě neví vůbec nic o nás ani o tom, co tu má udělat," zachránila mě Brenna.
Král se zamračil a podezíravě si mě prohlédl. "Je to pravda?" zeptal se.
Kousla jsem se do rtu a přikývla jsem. Copak za to můžu? pomyslela jsem si ublíženě. Král se překvapeně narovnal a zmateně se otočil k mužům po svém boku. Ha, tady s touhle možností někdo nepočítal. Vypadal úplně jako pan Bobr, když mu Zuzana oznámila, že Narnii nechtějí pomoci2).
"Takže ty nevíš, jak nás zbavit té hrůzy?" zeptal se skoro zoufale. Zřejmě doufal, že mu řeknu, že jsem celou dobu jenom žertovala, ale mně při jeho slovech přeběhl mráz po zádech. Hrůza... to zní jako z Harryho Pottera. Ještě Tajemnou komnatu a jsme doma. A největší strašpytel na světě má bojovat proti hrůze? Tohle je vtip a ani není vtipný.
"Jaké hrůzy?" Snažila jsem se, aby to znělo statečně a odhodlaně.
Král se znovu podíval po svých společnících. Nakonec si povzdechl. "Robane, ať nám přinesou večeři," řekl mladšímu těch dvou. "Pojíš s námi, Taro?"
Báječné, takže teď je ze mě Tara. Jenomže pak mi došlo, že Tara bývalo sídlo Nejvyššího krále Irska. Příhodné jméno pro někoho, kdo jim má zachránit zadky. Jenomže tentokrát jste se přehmátli a schovali jste za špatný štít. Já jsem děravá a z křehkého dřeva. První úder mě rozdrtí a já můžu jen doufat, že vám to dojde dřív, než mě tomu prvnímu úderu vystavíte.
"Bude mi ctí," řekla jsem nahlas.
"Brenno, jsi pro dnešek zvána také. Tara bude ráda, když u sebe bude mít známou tvář."
Oddechla jsem si, i když Brenna nevypadala příliš potěšeně. Uvažovala jsem, proč krále nemá ráda, mně připadal docela příjemný.
Usedli jsme kolem stolu, já po králově levici, mladík, který seděl vedle něj na pódiu, po jeho pravici. Brenna se posadila vedle mě a proti ní se uvelebil ten, který šel požádat o jídlo. Náhle se odnikud objevil Fian, usmál se na mě a přijal místo vedle Brenny. Sklouzla jsem pohledem na druhou stranu stolu a zjistila jsem, že se tam, přímo proti Fianovi, nějakým způsobem ocitl princ Corann.
"Ty běž pryč," vyzval král Coranna.
"Ale snad bys nevyháněl vlastního bratra od stolu," ušklíbl se Corann zdravým koutkem úst. "Mám právo být u toho."
"Abys ji mohl zabít, jen co napadne sníh?" vyštěkl mladík po králově pravici.
"Mlč, Alistaire, nebo první obětí letošní zimy budeš ty," zavrčel Corann. "Budu tady, budu s vámi jíst, poslechnu si, co jí vyprávíte, a řeknu jí, co mám na srdci. Zkuste si mi v tom zabránit."
Naprosto jsem netušila, v čem je problém, ale dost dobře jsem rozuměla té části "abys ji mohl zabít." Zdálo se, že Corann je zároveň nenáviděný a obávaný. Najednou jsem byla ráda, že jsem do Rícasealu jela s Fianem.
"A ty nevyhrožuj našemu bratrovi v mé síni! Jsi naživu a na svobodě jen proto, že proti tobě nejsou důkazy, ale teď, když mám po boku Taru, se tvoje vláda strachu nachýlila ke konci. Běž od mého stolu," rozkázal král.
"Ale proč?" vyhrkla jsem.
"Je to smutný příběh," řekl král. "A můj bratr v něm hraje svou roli."
"Jestli v něm hraje roli, neuslyší tu nic nového. Proč by tu nemohl být?" nechápala jsem. Král se zamračil a na Coranna jsem se neodvážila podívat.
"No dobrá, splním ti přání. Ať si tu sedí," přikývl král a v tu chvíli přinesli večeři. Každý jsme dostali misku polévky z krup. V duchu jsem zaúpěla a doufala jsem, že se nepozvracím. Kroupy jsem vážně mít nemusela.
Jedli jsme mlčky a já se zoufale snažila nedat najevo, jak se mi houpe žaludek, kdykoliv mi sjede krkem nějaká kroupa, což bylo skoro každou lžíci. Když jsme polévku měli v sobě, já jako poslední, služebné odnesly naše misky a za chvilku se vrátily s ovesnou kaší s ovocem a medem, kterou jsem přivítala daleko nadšeněji. Při kaši jsem se už nemusela soustředit na to, abych udržela kamennou tvář, a začalo mi vrtat hlavou, o co se tu vlastně jedná.
Jakmile jsme dojedli, tentokrát jsem byla pro změnu první, přinesli nám medovinu a král se nadechl a začal vyprávět:
"Nastoupil jsem na trůn před třemi lety a někdy v té době to začalo. Já jsem se stal králem v létě a první zimu mé vlády přišla Hrůza.
Tu první zimu ohrožovala jen osamělé poutníky nebo malé skupinky na cestě. Mysleli jsme, že je to nějaké šílené zvíře, raněný medvěd, vlci, vyhnaní ze smečky, nebo něco podobného, ale ukázalo se, že Hrůza je chytřejší. Druhou zimu se odvážila napadat samoty nebo malé, odlehlé, špatně opevněné vesnice. Zdá se, že je to o něco málo méně než člověk - nebo o něco málo více," střelil král ošklivým pohledem směrem ke Corannovi. Automaticky jsem jeho pohled sledovala a zjistila jsem, že se Corann dívá sice chladně, ale skrývá nějaký úsměšek.
"No dobrá," řekla jsem, jen abych odvedla královu pozornost od jeho bratra. "Ale co to ta Hrůza je?"
"Je to Strach," odpověděl králův bratr Alistair vážně.
Bojíš se strachu? To je velice moudré, Harry, zazněl mi v hlavě hlas Remuse Lupina.
"Ale z čeho pramení?" vyptávala jsem se dál.
"Hrůza nemá jiné jméno," zašeptala Brenna napůl bázlivě, napůl vzdorně. Nechápala jsem nikoho z nich.
"Ale proč? Kdyby měla jméno a nedělaly se kolem ní takové psí kusy, třeba byste se jí tolik nebáli," navrhla jsem. Když bojovat, tak to nejdřív zkusíme s vyjednáváním.
"Jenomže to už by to nebyla hrůza, že?" poznamenal Corann. "A lidé se chtějí bát."
"Ty mlč!" vykřikl Alistair, ale král ho posunkem utišil a dál si Coranna podezíravě měřil.
"Její oběti jsou potrhané jako od divé zvěře," ujala se Brenna slova, "ale dokáže otevřít dveře, prosmeknout se oknem, otevřít truhlu. Nikdo neví, podle čeho si vybírá své oběti, zdá se, že je jen dílem náhody, koho zabije příště. Nikdo neví, jak vypadá. A nikdo nepřežil její útok - kromě dvou mužů. Jedním z nich byl král."
"A ten druhý?" vypadlo ze mě dřív, než jsem se stačila zamyslet. Odpověď jsem znala předem. Měl ji koneckonců napsanou ve tváři.
"Já," řekl princ Corann.


1) Gríma Červivec byl zrádce, který ovládal krále Théodena právě v síni Edoras
2) Scéna z filmu Lev, čarodejnice a skříň, kdy první reakce dětí, které zjistily, že se mají stát vyvolenými vládci a porazit Bílou čarodějnici, byla, že musí jít domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eillen Eillen | 5. listopadu 2009 v 16:43 | Reagovat

Tak nějak mi ta Hrůza připomíná právě ty Mlžné potvory z Pojídačů mrtvých.

Kapitola se mi líbí. A už trošku chápu, proč je Corann takový arogantní hovado. Ono přeci jen, když je jeden ze dvou, co přežili...

2 Lomeril Lomeril | 5. listopadu 2009 v 17:26 | Reagovat

Mlžné potvory je dobrý název. A je pravda, že je Pojídači mě hooodně ispirovali, něco takového jsem chtěla napsat už hodně moc let.
A co se Coranna týče - opět, ještě to bude složitější. Daleko složitější.

3 Colleen Colleen | 6. listopadu 2009 v 9:35 | Reagovat

Moc dobré. Corann bude asi mou oblíbenou postavou :D

4 ° ^^LaDy~BeeTle^^° ° ^^LaDy~BeeTle^^° | 6. listopadu 2009 v 18:04 | Reagovat

ahoj nechceš se přihlásit do tohoto klubu? jmenuje se Chuckle - girl.. Tady je neco o klubu

http://chuckle.blog.cz/0910/klub-chuckle-girl-seznameni a tady je přihláška

http://chuckle.blog.cz/0911/klub-chuckle-girl-registrace předem ti moc děkuju..!!

5 Looser33 Looser33 | Web | 7. listopadu 2009 v 9:56 | Reagovat

Napiš komentář na můj blog,budu ti do smrti vděčná,časem ti to oplatím,až budeš protřebovat,jinak máš hezký blog!!!

6 hird hird | 13. ledna 2010 v 1:11 | Reagovat

Mohla by sis tu promazat ty spamy:)
Chtěl jsem napsat nějakou kritiku formy, ale byl jsem natolik zaujat obsahem, že jsem se na formu zapomněl soustředit:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama