I. Entrée

1. listopadu 2009 v 12:29 | Lomeril |  Krev na sněhu
První kapitola. Někam jsem se dostala a musím zjistit, kde jsem a co tam vlastě dělám.


Není to tak zlé; stačí překročit práh a vše bude dobré. Jiný svět, a nemusíš nic říkat. (F.Kafka)

Automaticky jsem si dřepla zpátky do vody a pokusila se alespoň trochu zakrýt. Dívka v sobě naštěstí našla takt a zbytky sebeovládání, takže se obrátila ke svému společníkovi.
"Sundej tuniku!" poručila mu.
Mladík po ní vrhl vyčítavý pohled, ale poslechl. Děvče tuniku podalo mně.
"Možná bys mohla vylézt z té studánky, než se začneš oblékat," podotkla s úsměvem, když jsem jen natáhla ruku, abych si oblečení vzala. Před tím smíškem jsem se předvádět nehodlala. On si bohužel (nebo naštěstí) všiml pohledu, který jsem vrhla jeho směrem, povzdechl si, protočil oči v sloup, ale obrátil se zády.
"Stejně jsem už všechno viděl," zamumlal trucovitě, ale já jsem si ho raději nevšímala. Už tak jsem byla rudá jako rak. Opatrně jsem vystoupila z vody a rychle si natáhla tuniku. Sice jsem se v ní pořád necítila bezpečně oblečená, ale pořád lepší než nahá.
Také jsem se rozhlédla a uvědomila jsem si, že studánka se nachází uprostřed podzimního bukového lesa. Široko daleko nebylo vidět skoro nic, takže moje rozhlížení skončilo skoro dřív než vůbec začalo. Raději jsem se soustředila na ty dva.
Dívka měla nádherné zrzavé vlasy až někam po pás, byla vysoká skoro jako já a asi i o pár let starší a upřímně mě potěšilo, že na světě chodí někdo, kdo má menší prsa než já. I když to možná jen klamaly ty šaty - ten úplně nejobyčejnější střih, jaký jsem si vždycky představovala na řadových... A v tu chvíli mi to došlo. Na řadových Keltkách! Několikrát jsem polkla a rychle přesunula pohled na mladíka, který se už zase otočil na nás. Ten vypadal docela nevýrazně, hnědovlasý, modrooký, ani hezký ani ošklivý. Zaujala mě na něm jediná věc - jeho náhrdelník. Kov jsem odhadla na bronz a tvar jsem nemohla zaměnit. Kovová vlákna, kroucená jako lano, která se vepředu pod krkem nespojovala, jsem sice viděla jen na obrázcích, ale i to mi stačilo. Torques! Odznak keltských válečníků! Kde to, do háje, jsem?
"Kde to..." začala jsem, ale zarazila jsem se. Ta slova zněla divně, jako by na ně jazyk nebyl zvyklý. Nemluvila jsem totiž česky. Překvapeně jsem zamrkala, ale rozhodla jsem se předstírat, že se nic nestalo. Stejně jsem vždycky chtěla umět cizí jazyky a ty keltské mě obzvlášť přitahovaly. Koneckonců, v jedné nedopsané povídce jsem přesně tenhle způsob překonání jazykové bariéry sama použila.
"Kde to jsem?" dokončila jsem otázku.
"V lese," odpověděl mladík. Všimla jsem si, že má husí kůži. No, nebyl sám, mně s mokrými vlasy a v tunice, která mi nesahala ani do půli stehen, taky nebylo nejtepleji.
"V říši krále Aodhana, poblíž jeho velkého sídla Rícasealu," doplnila ho dívka s vyčítavým pohledem. "Jak se jmenuješ?" zeptala se mě vzápětí.
Najednou jsem se zastyděla za své jméno. Přece jen znamenalo "cizinka" a já jsem nechtěla podtrhovat svoji odlišnost, už tak nápadnou až dost. Vzpomněla jsem si na svůj oddíl a než jsem se stačila zarazit, představila jsem se svou přezdívkou.
"Tarja."1)
"Já jsem Brenna a tenhle nezdvořák se jmenuje Eoghan," představila je dívka. "Předpokládám, že ty jsi ta slibovaná pomoc?"
Vytřeštila jsem na ni oči. Jaká pomoc? Copak já tu mám něco udělat? No jasně, ty huso, myslíš, že tě sem poslali na prázdniny? Ale co tu budu dělat, to je další otázka. V Aldormě mi Frundor aspoň naznačil. Měli by tu zařídit osvětovou organizaci pro případné zachránce z jiných světů. Jo a taky by mohli rovnou posílat zpátky ty nevhodné. To bych se sem ani nepodívala.
"Aha. Takže tě vezmeme do Rícasealu a tam ti to někdo snad vysvětlí," zhodnotila Brenna situaci.
"To bych vám byla neskonale vděčná," povzdechla jsem si a následovala jsem Brennu a Eoghana, kteří se vydali směrem, o kterém mi nezbylo než doufat, že není jen náhodně zvolený. Po cestě jsem blahořečila svému zvyku pobíhat celé léto naboso, takže mi ani nevadilo, že nemám boty.
Brzy se před námi otevřela louka, která se mírně svažovala k řece. Konečně jsem viděla slunce a odhadla jsem, že je pozdní odpoledne. Na druhém břehu se na skále vypínala pevnost. Sice to nebyl žádný Karlštejn, ale při pohledu na ni mě nemohl nenapadnout Edoras. Nebo hala Hurot. Jestlipak se tu taky bojí mlhy?2) Ale pevnost byla ještě daleko, a jak vždycky říkám, mosty přejdem, až k nim dojdem.
Brenna nespěchala a Eoghan už šel hodný kus napřed. Já jsem si pro uklidnění opakovala jména rostlin kolem sebe. Vzdáleně mi to připomínalo setkání se starými přáteli a dodávalo mi to jistotu. Támhle u lesa hvozdíky, ovsík, šťovík, sedmikráska, kopretiny, tuhle vidím maliníky...
Vyrušila mě dvojice jezdců, která se k nám blížila. Zpomalili u Eoghana asi sto metrů před námi. Jeden z nich s ním prohodil pár slov, Eoghan ukázal na mě a Brennu a jezdci zamířili k nám.
Když jsem se podívala do tváře toho prvního, otevřela jsem pusu úžasem. Ani ne tak proto, že pravou část jeho obličeje kdysi zasáhlo něco velkého a těžkého, co navíc nejspíš mělo drápy, a jizvy mu vzezření rozhodně nevylepšily. Pravé oko měl neustále jakoby přimhouřené a koutek oka mu zjizvená kůže stahovala dolů, zatímco koutek úst mu vytahovala nahoru, takže se zdálo, že se tak trochu usmívá. Ne, to mě nezarazilo. Pod tím znetvořením se skrýval muž jen o málo starší než já, černovlasý, s modrýma očima a já ho znala.
Tak se mi to přání nakonec splnilo? Neodvažovala jsem se uvěřit tomu.
Sebrala jsem odvahu a udělala jsem krok dopředu.
"Trivete?" zašeptala jsem.


1) Přezdívka Tarja nemá se známou zpěvačkou nic společného. V prvním větším příběhu, který jsem vymyslela, byla Tarja postavou, která měla podezřele mnoho rysů podobných s Tolkienovou Arwen. Později jsem do Tarji promítla většinu svých přání a ona se stala jedním z mých prvních alter eg. Jméno jsem vytvořila sama a pokud nějak vychází ze jména Tarjy Turunen, tak pouze podvědomě.

2) Edoras myslím vysvětlovat nemusím, ale pro neznalé - Edoras je dvorec rohanského krále Théodena. Když mluvím o pevnosti, mám tím na mysli spíš Théodenovu halu Meduseld. Hala Hurot je místo, kde se odehrává většina Pojídačů mrtvých Michaela Crichtona. Je to veliký palác na severu Skandinávie, kde vládne starý král, jehož lid je napadán wendoly - monstry, které přicházejí pouze za mlhy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Colleen Colleen | 1. listopadu 2009 v 13:35 | Reagovat

Začíná to moc zajímavě :) Sice jsem tvou Aldormskou povídku nečetla (zatím), ale nevadí (jaksi nevím, z kterýho konce tu Aldormu mám vzít, ale to brzo napravím).

Zatím nevím, co víc k tomu říct, snad jen, že se těším na další kapitolu ;)

2 Lomeril Lomeril | 1. listopadu 2009 v 16:55 | Reagovat

Colleen! Ty ještě žiješ? Neslyšela jsem o tobě ani nepamatuju! Píšeš ještě?

3 Eillen Eillen | 1. listopadu 2009 v 18:19 | Reagovat

Wow, koment od Colleen mi totálně vyrazil dech. Já sice vím, že žije, ale dlouho jsem od ní koment neviděla.

Kapitolu jsem četla ve spěchu, ale ráno se na ní kouknu znovu v klidu s kávou...

4 Colleen Colleen | 1. listopadu 2009 v 20:14 | Reagovat

Lomeril: žiju, žiju :D Jen se moc často nepohybuju v "českých vodách", ale spíš u anglických fanfiction. Dlouho jsem nic nepsala, ale teď se účastním nanowrima (nanowrimo.org), kde je úkolem napsat 50,000 slov za listopad. Takže píšu :D A dokoknce je to i fantasy, ale postavy se mnou nechtějí spolupracovat a dělají si, co chtějí :( Ale jinak jsem asi rok nic nenapsala...

Eillen: Tý jo, já myslela, že jsem u tebe komentovala někdy v říjnu, možná v září a ono ne. Červenec je už dlouho. Ale pravidlně ti tam chodím, i na Aldormu chodím, jen jsem se ještě nerozhodla, kterou povídku začnu :D

5 Eillen Eillen | 1. listopadu 2009 v 20:37 | Reagovat

Colleen, tak hlavně že chodíš, to mě těší. Ale sem tam bys mohla dát o sobě vědět. Třeba na Aldormě v chatboxu ;)

6 Lomeril Lomeril | 1. listopadu 2009 v 20:43 | Reagovat

Přesně tak. A kdybys dopsala Real World, tak dej vědět :-)

7 Colleen Colleen | 1. listopadu 2009 v 20:50 | Reagovat

Lomeril: to teď bude těžký. Počítač a oba disky s ním jsou momentálně nefunkční, takže všechny povídky a tak jsou prozatím (než našetřím a koupím si nový součástky) fuč. Ale netuším, jestli se k němu ještě vrátím, i když mi zbývalo jen pár kapitol. 3 roky je celkem dlouhá doba, ale uvidíme, až ho budu mít znova po ruce :)

Eill: tak já občas houknu :D Nebo začnu něco číst ;)

8 Lomeril Lomeril | 1. listopadu 2009 v 22:37 | Reagovat

Tak ale jsem ráda, že ses to objevila a zanechala komentář. :-) Tahle povídka je pro mě čím dál tím víc srdcová záležitost a myslím, že se brzy zařadí do mojí pomyslné síně slávy vedle Dědictví ohně a Jiskry slunce, Dračí růže, Zlomených křídel, Osady čistách duší, Skrytých pokladů a Spravedlivých skal v Kís. Proto mě hrozně těší, že to někdo vůbec čte.

9 Colleen Colleen | 2. listopadu 2009 v 12:17 | Reagovat

Dědictví ohně a Jiskra slunce byly moc pěkné, ty ostatní jsem myslím nečetla, ale já jsem přes názvy zapomnětlivá...

A přemýšlela jsi někdy, že bys to publikovala i na nějakým lit. serveru? Třeba na literu nebo na saspi? Já vím, že jsem RW dávala i na liter a pár komentářů se tam našlo. A občas je pěkný slyšet i pochvalu od lidí, co tě neznají. Teda aspoň pro mě :D (i když já tyhle dva servery moc ráda nemám, protože mi přijdou tak trochu zmatený)

10 Lomeril Lomeril | 2. listopadu 2009 v 16:48 | Reagovat

Mám pár jednorázovek na literu, ale přijde mi nějak nesympatickej, nevím proč. Možná na saspi, ještě si to rozmyslím.

11 Awia Awia | Web | 2. listopadu 2009 v 17:47 | Reagovat

Na tento blog jsem už párkrát narazila, ale nikdy jsem se do ničeho nezačetla. A pak si všimnu, že tu začíná nový příběh. Hm... kouknu na příbeh. Cestu zpátky jsem nečetla, ale přesto jsem se podívala na prolog a pak na první kapitolu a ... musím říct, že se mi to opravdu líbí. Těším se na pokračování. ^^

12 Lomeril Lomeril | 2. listopadu 2009 v 18:19 | Reagovat

Tak vítej a doufám, že se ještě vrátíš :-) Ono na Cestu zpátky to navazuje opravdu hodně volně, není nutné ji znát.

13 Nathuš Nathuš | Web | 3. listopadu 2009 v 20:46 | Reagovat

Byla jsem tu včera, ale bohužel jsem to nestihla celé, tak jsem to napravila, a.....krása, máš to moc hezké, ale trochu zpomal, nestíhám :D

14 Jackie Decker Jackie Decker | 9. ledna 2010 v 15:21 | Reagovat

Tak nějak nevím co říct, zatím je to takové nemystné neslané ale to asi všechny ovídky ze začátku :)

15 Lomeril Lomeril | 10. ledna 2010 v 20:23 | Reagovat

Tak uvidíme, jestli se to dál zlepší :-)

16 Kristjan Kristjan | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 6:58 | Reagovat

Fajn blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama