Prolog

30. října 2009 v 21:33 | Lomeril |  Krev na sněhu
Prolog. Jak jsem se dostala do průšvihu. Už zase. Někteří lidé holt mají smůlu.


Stála jsem na mostě a dívala se do vody, na které pluly žluté listy. Podzimní melancholie se mě zmocnila plnou silou, tak jsem jen pozorovala líný tok řeky, kterou za necelý kilometr čeká soutok, a myslela na všechno a na nic.
Dokud jsem neuviděla obličej té stařeny, jak je pomalu unášen spolu s listy směrem k městu. Dívala se na mě s němou prosbou v očích přímo z vodní hladiny. Zamrkala jsem, abych se ujistila, že to není nějaký světelný klam, ale nezmizela ani ona, ani její prosebný výraz. Naklonila jsem se, abych ji lépe viděla, ale to jsem neměla dělat. Beton byl po dešti mokrý a mně podklouzla noha. Protože jsem v tu chvíli víceméně visela na zábradlí, převážila jsem se a po hlavě jsem padala přímo do řeky.
Snad neztratím klíče, napadlo mě, než mě omráčila studená voda.
Padala jsem a byla mi zima. Nakonec jsem zjistila, že je to proto, že mi zmizely všechny šaty. To bude trapas... Další, co jsem si uvědomila, bylo, že mě neobklopuje voda, ale vzduch. Říkala jsem si, že až přistanu, bude to pěkně tvrdé, ale zatím jsem do ničeho nenarazila, prostě jsem letěla. Bylo to příjemné a osvobozující.
Ale tohle jsem už zažila... Stopařka, stopařka! Ne už zase!
Trivetova tvář se mi vybavila tak živě, jako by padal se mnou. Tvářil se přesně stejně, jako ve chvíli, kdy pochopil, co musím udělat. Zavřela jsem oči, nechtěla jsem ho vidět, už jsem se kvůli němu naplakala dost.
O co, že to teď nebude Aldorma? vsadila jsem se sama se sebou, i když jsem tak trochu věřila, že se tam přece jen vrátím. Hrozně ráda bych se setkala s původními obyvateli království nebo třeba s Garettem nebo Valeriinými dětmi.
Nezapomeň na zákony, ozval se nějaký hlas, možná v mé hlavě, možná ne.
"Cože?" zeptala jsem se nahlas se svým výrazem "Varel Frištenský1) ve slabé chvilce."
Nezapomeň na zákony. Smrt jednoho znamená zrození jiného. Před světlem musí být tma, před odvahou strach, před silou slabost. A v bludišti se ztratí jen ten, kdo nehledá cestu ven.
Znělo to jako lekce z filozofie, ale zároveň i jako hádanka, což pro mě lákalo daleko víc. Přemýšlela jsem nad těmi slovy. Hádanka to nakonec nebyla... nebo v tu chvíli ještě ne. Uvidíme, kde skončím.
Nakonec jsem cítila, jak prostupuji nějakou vodou a kupodivu jsem stoupala. Tak že bych prostě propadla skrz zemské jádro a čeká mě jenom Austrálie? To by byla nuda, napadlo mě. Jako obvykle jsem se nadechla, když jsem měla hlavu pod vodou, takže jsem se vynořila a začala zběsile kašlat. Když jsem nabrala dech, uslyšela jsem něčí smích a s hrůzou jsem si uvědomila, že oblečení se při mojí úžasné cestě jaksi neobjevilo a já stojím v nějaké studánce, kde mi voda sahá sotva do půli lýtek, na Evu.
A co bylo horší, na břehu seděl mladý pár. Dívka se tvářila sice pobaveně, ale vážně, zatímco mladík se zoufale snažil nesmát se při pohledu na mokrou, přitopenou, prskající dívku, která se před nimi objevila.

1) Varel Frištenský - postava z "Dobytí severního pólu" od Járy Cimrmana. Myslím, že titul "potah a primitiv" mluví za vše.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eillen Eillen | 31. října 2009 v 8:16 | Reagovat

Tak to se mi bude líbit. Jen nějak dávej najevo, kdy je nová kapitola, třeba v chatboxu na Aldormě, já zapomínám chodit kamkoliv a nechtěla bych o tuhle povídku přijít

2 Lomeril Lomeril | 31. října 2009 v 20:34 | Reagovat

Zase já nechci spamovat. Mohla bych ti dávat echa e-mailem :-)

3 Lomeril Lomeril | 31. října 2009 v 20:34 | Reagovat

P.S. Jsem ráda, že čteš...

4 Eillen Eillen | 31. října 2009 v 21:40 | Reagovat

Tam nespamuješ. Slouží to spíš jako kecálek, než něco jiného. Sama tam taky budu informovat o novinkách mimo Aldormu :)

5 Eillen Eillen | 31. října 2009 v 21:40 | Reagovat

Jo a Varel mi dostal do kolen. Úplně jsem to před sebou viděla.

6 Jackie Decker Jackie Decker | 9. ledna 2010 v 15:13 | Reagovat

Tak jsem si řekla že bych si to taky mohla přečíst, ale po tomhle nevím jestli budu pokračovat natož v jakém tempu... Přijde mi to takové zvláštní. Už jen ten vstup tam, že stojíš nahá něklde ve vodě a koukáš na nějaký pár. Zajímavá situace ale dost mě to odradilo :d

7 Lomeril Lomeril | 10. ledna 2010 v 20:22 | Reagovat

A co přesně tě na tom odradilo? Snažil jsem se ten příchod udělat co nejvíc podle logiky

8 hird hird | 13. ledna 2010 v 0:37 | Reagovat

Podle logiky to moc není ("Tak že bych prostě propadla skrz zemské jádro a čeká mě jenom Austrálie?" ???) ale jinak se mi to líbí. Už v Cestě zpátky jsem měl občas pocit, že jsi nahá (odhaluješ se duševně), proti tomu je nějaké fyzické odhalování a voyerství celkem detail:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama