XXII. Dračí růže

10. září 2009 v 19:51 | Lomeril |  Dračí růže
Catherine se střetla s Yorkem a Warwickem. Poznají ji, nebo ne? A pokud ano, jak zareagují? A jak zareaguje Catherine?


Leč jestli vazba ta tě hněvnu činí,
jdi, volná zas, a buď mi přítelkyní.
(Suffolk)

Catherine a York se chvíli jeden druhému dívali do očí. Ona byla polomrtvá strachy, on naprosto zaskočený. Ani jeden z nich nepromluvil. Ona měla hrdlo tak stažené hrůzou, že by ze sebe nevydala hlásku, ani kdyby chtěla. On zřejmě přemýšlel, co dál.
"Co je? Znáte ho?" ozval se nakonec Warwick netrpělivě.
York prudkým pohybem hodil pochodeň do sněhu, kde se zasyčením zhasla.
"Ano. Je to jeden ze sluhů Catherine Tudorové," řekl York.
Catherine mimoděk otevřela ústa, naštěstí to ve tmě nebylo vidět. Nechápala, co se stalo, ale byla Yorkovi nevýslovně vděčná.
"Catherine Tudorové?" opakoval Warwick nedůvěřivě.
"Ano, najala si ho od lady Woodvillové. Pusťte ho, můžeme mu věřit. Vrátný se s ním zná, ručí za něj, prý je to věrný a chytrý hoch." Yorkův hlas zněl o něco rozhodněji.
Warwick ji pustil a postavil se vedle Yorka.
"Mohli bychom po něm poslat panně Catherine vzkaz, co říkáte?" nadhodil.
"To bychom mohli. Kdy uvidíš svou paní, chlapče?" zeptal se York.
"Nejdřív pozítří, chystá se odjet z Londýna a prý pro mně pošle."
"Dobře. Tak pozorně poslouchej, ať jí to všechno vyřídíš správně. Pověz jí, že pokud zařídí, aby Dračí stráž stála na straně Yorka, bude moct žít po zbytek života v domě ze zlata. Nabízíme jí svobodu a zacházení hodné jejího rodu a výchovy. Pokud půjde s námi, nebudeme s ní jednat jako s ostatními ženami, ale jako s bytostí nám rovnou, tak, jak s ní jednali na Camelotu. A pověz jí, že ať její dračí růže vykvete červeně nebo bíle, bude buď ctěným spojencem, nebo důstojným nepřítelem," řekl York.
Když mluvil, znělo to Catherine jako rajská hudba a chvíli byla ve vážném pokušení souhlasit. Vždyť jí nabízel všechno, co si přála, zrovna ve chvíli, kdy zjistila, že jí to upírá i vlastní bratr! Uvědomila si, že se třese jako osika.
"Neříkáte tomu chlapci trochu moc?" ošil se Warwick.
"Kdepak, on to vyřídí jen panně Catherine a nikomu jinému, nemám pravdu, hochu?" odvětil York.
"Na mou čest, pane. Povím jí to slovo od slova. Určitě nad vaší zprávou bude přemýšlet," uklonila se Catherine zlehka.
Hrabě z Warwicku jí sevřel čelist v prstech. Měl stisk jako ze železa.
"Jestli nás zradíš - komukoliv - osobně ti vyříznu jazyk z té tvojí prolhané huby," zavrčel.
"No tak, Richarde, nechte ho!" napomenul ho York, který už seděl v sedle. Warwick ji pustil a chytil svého koně.
"Děkuji, můj pane," špitla Catherine.
"A ještě tři slova řekni svojí paní, až ji uvidíš," sklonil se York. "Fidelis ad mortem," zašeptal. Vzápětí pobodl svého koně a byl pryč.
Catherine stála a měla pocit, že jí myšlenky běhají naprázdno. Vévoda z Yorku a člen Bílé stráže? To není možné! Ovšem pokud by jednal na popud Bílé stráže, dávalo by to smysl. Wyverni, kteří napadli Edmunda, byli jen první z mnoha příšer, které se do Anglie nahrnou, pokud bude král trvat na svém nesmyslném nápadu s poutí do Santiaga. Bílá stráž přece musí zabránit tomu, co se začíná dít. První možností je pokusit se změnit králův přístup. Pokud se to nepovede, nezbude než dosadit nového krále, a kdo by byl lepší, než věrný člen Bílé stráže?
Jak přemýšlela o Bílé stráži, vzpomněla si na svou přísahu a na schopnost, kterou tehdy Argent vložil do její dýky. Přivolat jednorožce! Neváhala a tasila matnou čepel z dračího zubu. Dívala se na ni, ale netušila, co s ní dělat.
"Prosím, jestli můžeš přivolat nejbližšího jednorožce, udělej to. Prosím," špitla nesměle.
V tu chvíli uslyšela zvuk kopyt. Schovala se za svého koně. Náhle vyšel měsíc a ozářil krajinu stříbrným světlem. Po cestě klusali dva jednorožci a na jednom z nich seděla tmavá postava. Skrčila se ještě víc a vyčkávala. Zastavili pár metrů od ní.
"Catherine?" uslyšela Simonův hlas. "Catherine, jsi tady?"
Spustila dýku a vystoupila ze stínu. Simon už stál na zemi a přiběhl k ní. Chytil ji za ramena.
"Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic?" vyptával se ustaraně.
"Ne, nic mi není," ujistila ho.
"Viděli jsme Yorka a Warwicka," ozval se jeden z jednorožců, ve kterém poznala Argenta, což znamenalo, že ten druhý musí být Arete.
"Ano, zastavili mě, ale York..." zarazila se. Uvědomila si, že by asi neměla prozrazovat tajemství, které jí svěřil. "...mě nepoznal," dořekla.
"Ani Warwick?" ověřovala si Arete.
"Ani Warwick."
Simon si nahlas oddechl.
"Umíral jsem strachy. K vám do domu jsem nemohl, tak jsem alespoň napsal Alici, jenomže ta nic nevěděla. Bál jsem se, že provedeš nějakou hloupost," řekl.
"A co teď?" odvedla Catherine raději řeč jinam.
"Musíte do Southamptonu a tam sehnat nějakou loď do Francie, nejlépe do Harfleur nebo do Calais. A musíte se tam dostat co nejrychleji, protože vás začnou hledat," řekl Argent.
"V tom nám jednorožci pomůžou. Je to sice osmdesát mil, ale během zítřka to zvládnou. Bohužel budeme se muset zbavit tvého koně, ten by tu cestu nemusel vydržet. Pojedeme pomalu až do rána a pak někoho z nějaké vesnice pověříme, aby ho odvezl lady Woodvillové. Nasedni na něj, ať se Arete šetří," pobídl ji Simon.
To byla poslední slova, která mezi nimi padla. Až do rána mlčeli, Catherine dokonce v sedle klimbala, protože jeli krokem. Sotva se rozednilo, sesedla, vzala si všechny svoje věci a Simon odvedl koně do vesnice. Když se vrátil, vzali už je oba na hřbet jednorožci a vzápětí se pěkně zčerstva rozběhli. Neodpočívali celý den, ale protože světlo bylo krátké, už se zase stmívalo, když přijeli do Southamptonu.
Simon se v hostinci dozvěděl, že za další den ráno vyplouvá do Harfleur loď. Okamžitě se vydal za kapitánem, ale vrátil se s nepořízenou.
"Už jsem někdy říkal, že Velšané jsou strašně tvrdohlaví?" prskal. "Tenhleten je beran všech beranů. Prostě cestující nebere a nevezme."
"Zkoušel jsi ho podplatit?" zeptala se Catherine unaveně.
"Samozřejmě. Nechápu, jak se v tak pěkném městě jako je Swansea, mohl narodit mrzout jako je tohle," zabručel Simon.
"Počkej - ze Swansea říkáš?" zarazila se Catherine.
"To mi řekl jeho plavčík."
"Tak ze Swansea... z kraje gwaedlyd bonesig. Už jsem ti říkala, že jsem si s sebou omylem vzala ty šaty, které na sobě od toho přepadení mají skvrny od krve?"
Ten večer po cestě z hospody viděl kapitán jisté lodi v Southamptonu mladou ženu potřísněnou krví. Držela v ruce pytel, ve kterém se rýsovala jakási kulatá věc asi tak o velikosti lidské hlavy a ze kterého odkapávala krev. Když se druhý den těsně před vyplutím jistý neodbytný mladý muž zmínil, že byla viděna gwaedlyd bonesig, která tentokrát přišla trestat ty, kdo odepřeli bližním pomoc v nouzi, vyděšený kapitán souhlasil, že tentokrát udělá dvě výjimky a přijme cestující na svou loď. Sice to byl jednoduchý trik, ke kterému stačila koule, smotaná z odpadků a starých hadrů, a nějaká krev z jatek, ale vyplatil se.
Catherine a Simon se rozloučili s Argentem a Arete a nastoupili na loď do Francie.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama