XIX. Bastard

13. srpna 2009 v 9:57 | Lomeril |  Dračí růže
Tak a máme tu další kapitolu DR. Jak bude Catherinin příběh pokračovat?
Slibuji, že v příští kapitole už přijde zlom, chýlíme se ke konci.


Ó drtit skály, rozbít křemeny
bych moh, jak slov těch hnus můj nítí hněv.
(Vévoda z Yorku)


Po příchodu domů napsala Catherine Simonovi, co se stalo v paláci, a ať k ní hned přijde. O čarodějnici se nezmiňovala. Jak předpokládala, zavolali ji během hodiny do solária, kde na ni už čekal.
"Je to pravda? Catherine, napsala jsi všechno tak, jak se to stalo?" začal bez pozdravu.
"Za co mě máš? Samozřejmě. A dokonce se stalo i něco, co jsem ti neřekla."
V rychlosti mu vylíčila setkání s čarodějnicí. Simon ji nepřerušoval, ale zdálo se, že usilovně přemýšlí.
"A měla nějaké zvláštní znamení, jizvu, bradavici, cokoliv?" zeptal se.
"Viděla jsem jí do tváře jen chvilku, ale ničeho jsem si nevšimla."
Simon si povzdechl.
"Catherine, pamatuješ si, proč tehdy Edmund musel odjet?"
"Samozřejmě, uprchla nějaká..." Catherine se prudce kousla do rtu a podívala se na Simona očima rozšířenýma poznáním, "... čarodějnice," dokončila tiše.
"Nejen to. Jedna z nejlepších čarodějnic naší doby, má macecha Eleanor Cobhamová. Pokud to byla skutečně ona, koho jsi viděla, pak by se dala potvrdit Edmundova domněnka," doplnil Simon.
"Jaká domněnka?"
"Edmund si je jistý, že Eleanor Cobhamové musel někdo pomoct zvenčí. Pokud bychom dokázali, že to byla lady Philippa..." nechal Simon konec věty viset ve vzduchu.
"Mimochodem, když už jsme u Edmunda, pamatuješ, co jsem ti psala ráno? Jak mi lady Isabela řekla, že Edmund k ní byl vstřícnější než já?" vzpomněla si náhle Catherine.
"Jistě. Moc ti toho neřeknu, není to tvoje věc. Nemusíš se starat o to, k jaké straně se tvůj bratr přidá. Pokud byl nějaký slib dán, bylo to před jeho přísahou ke Stráži," odbyl ji Simon.
"Takže on vážně chce podpořit lady Isabelu!" zvolala Catherine.
"To jsem neřekl."
"Neříkáš mi spoustu věcí. Mívám poslední dobou pocit, že nevím ani polovinu toho, co bych vědět měla," zaútočila Catherine.
"Do Edmundových záležitostí ti nic není!" vyhnul se Simon přímé odpovědi.
"Je to můj bratr. Je přirozené, že se o něj zajímám."
"Vždyť ho skoro neznáš! Je to jedenáct let, co odjel z Camelotu. Kolikrát jsi ho za tu dobu viděla?"
"Vyrostli jsme spolu! Samozřejmě, že ho znám." ohradila se Catherine prudce.
"Jsi si jistá? Obleč se, rád bych ti někoho ukázal," řekl Simon klidně a zvedl se.
Poslechla beze slova. Simon ji doprovodil do svého domu, který stál sotva čtvrt hodiny chůze od domu lady Woodvillové. Zůstali stát v hale.
"Jen ti ukážu toho člověka a hned půjdeme zase zpátky. Jane, zavolej sem, prosím, Lizzie a ať s sebou vezme i Arthura, ale rychle!" rozkázal služebné, která šla zrovna kolem.
Za chvilku přišla mladičká, chudě oblečená dívka. Mohlo jí být nějakých šestnáct, sedmnáct let. V náručí nesla nemluvně.
"Přál jste si mě vidět, pane," uklonila se.
"Ano, Lizzie, jen chvilku, pak tě zase pustím. Jen řekni, kdo je otcem tady Arthura," ukázal na dítě.
Lizzie zrudla jako růže a sklonila hlavu.
"Edmund Tudor, hrabě z Richmondu," špitla.
Catherine zalapala po dechu. Před ní stála milenka jejího bratra i s jeho bastardem! Když si vzpomněla, jak horlivě Edmund odsuzoval vztah dračího jezdce Catesbyho a jisté dívky z Milford's Haven, dělalo se jí špatně z vlastního bratra. Simon ji odvedl zpátky do domu lady Woodvillové, ale trvalo ještě hodně dlouho, než se vzpamatovala natolik, že mohla promluvit.
"Proč jsi mi to dítě ukazoval?" zaúpěla.
"Protože sis myslela, že tvůj bratr je něco lepšího než ostatní muži. Udržoval v tobě ten dojem celá léta, není divu, že jsi tomu beze zbytku věřila. Chápej, na tom, že Edmund Tudor je obyčejný chlap, není nic špatného. Naopak, muži jsou, jak sama časem zjistíš, docela užitečná věc. Jen v nich nesmíš vidět rytíře Kulatého stolu," usmál se Simon laskavě.
Catherine chápala. Teď, když sama vstoupila do "velkého světa", se nesmí nechat unést předsudky. Ale zároveň musí o svém nově nalezeném synovci vědět všechno.
"Tohle je jediný Edmundův bastard, nebo jich je víc?" zeptala se s náznakem hořkosti v hlase.
"Jediný, pokud já vím. Edmund služky neprohání. Tohle se stalo před rokem, když mu přišel dopis, že ten váš přítel, Nathaniel, přišel o nohu a ten druhý na jeho drakovi zemřel. Chudák, byl z toho úplně na dně. Nejdřív hledal útěchu ve víně a potom v ženském náručí. Lizzie byla zrovna po ruce a byla svolná. Odjel pár dní předtím, než Lizzie přišla na to, že je těhotná. Náhodou jsem šel zrovna kolem, když kvůli tomu dítěti křičela na svojí matku. Vzal jsem ji k sobě do služebnictva, takže si spousta lidí myslí, že ten malý je můj," usmál se Simon.
"A ty máš svoje bastardy kde?" ušklíbla se Catherine.
"Já žádné nemám. Měla bys někdy slyšet ty narážky, kterými mě občas častují u dvora. Víš, skoro každý muž nějaké má. Moje nevlastní sestra se někam dobře provdala, levoboček lorda Fauconberga je námořním kapitánem, co já vím, tak snad jenom vévoda z Yorku nemá ani jednoho bastarda, jenomže ten má svoji milovanou a milující manželku a s ní sedm naprosto manželských dětí. Edmund není naprosto žádnou výjimkou, ani to není u dvora považováno za nějakou hanbu," uklidňoval ji Simon.
"Doufám, že má alespoň dost cti, aby se k němu přiznal," odfrkla si Catherine.
K jejímu překvapení se Simon rozesmál.
"Vaše výchova tak daleko od světa měla jeden účinek - Edmund by se propadl hanbou, kdyby se o Arthurovi dozvěděl. Nic jsem mu neřekl a Lizzie má příkaz vyhýbat se mu. O matku i dítě je postaráno, tak proč by se s tím měl trápit? Neříkej mu to, prosím," dodal nakonec už docela vážně.
Na chvilku musela Catherine bojovat s pokušením odepřít Simonovi tuhle laskavost. Na chvilku toužila vidět svého bratra, jak se užírá tím, co udělal. Jenže Catherine nebyla od přírody krutá.
"Neboj se. Nic mu neřeknu, dokud nebude ležet na smrtelné posteli," usmála se.
"To je dobře. Mimochodem, dostal jsem od něj dnes ráno zprávu. Ty záležitosti na severu už budou vyřízené. Brzy vyrazí domů. Prý si sežene okřídleného koně. Zmiňoval se o tom, že jakmile přijede do Londýna, začne připravovat všechno na tvůj návrat do Camelotu."
Simonova poslední věta nezněla ani trochu nadšeně. Catherine to sdílela. Edmund zase jednou rozhodl za ni. Jenomže teď, když ochutnala skutečný život, se jí zpátky ani trochu nechtělo. Ano, byl tam Nathaniel a Megan, jenomže to bylo také všechno. Co byla na Camelotu? Trpěné děvčátko bez povinností a užitku, které tam může být jen proto, že má starobylý původ. U dvora zjistila, že jsou věci, které může dokázat. Má moc, sice malou a vyváženou spoustou slabin, ale má ji a může ji využít. A navíc...
"Vždyť tam nebudu Bílé stráži k užitku. Co můžu na Camelotu udělat?" zaprotestovala.
"Já vím. Zkusím s Edmundem promluvit, ale nejsem si jistý, jak moc úspěšný budu. Vy Velšané máte hrozně tvrdou hlavu," řekl Simon, ale jeho tón hlasu prozrazoval, že nemá tak lehké srdce, jak by se zdálo.

-----------------------------------------------------------------------------------------------
- Nemanželský syn Edmunda Tudora je samozřejmě smyšlený.
- Eleanor Cobhamová byla skutečně odsouzena za čarodejnictví.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sarah Sarah | 14. srpna 2009 v 17:21 | Reagovat

Krásné

2 A A | Web | 12. září 2009 v 21:15 | Reagovat

Tyo fakt dobrý:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama