Část pátá - Zvrat

20. srpna 2009 v 15:42 | Jafri z Nisie |  Zlomená křídla
ČÁST PÁTÁ - ZVRAT


Jmenovala se Porconia a byla o dva roky starší než já. Pomáhala Šedým pannám, které se staraly o raněné a nemocné. V době míru zvládly všechnu práci samy, ale když válka zvýšila počty lidí, kteří potřebovali ošetření, přibíraly si na pomoc i obyčejná děvčata, většinou své příbuzné. Jednou takovou byla i Porconia.
Přišla večer, jak slíbila. Zrovna jsem spal, ale Tillan mě probudil. Přivedla s sebou i svojí kamarádku, které se moc líbil Tillan. Jeho jsem se na noc, která přišla, nikdy neptal, i když vím, že prožil něco podobného jako já. Porconia sice nebyla žádná kráska, ale měla v sobě spoustu něhy a jakéhosi hřejivého, utěšujícího tepla, které jsem potřeboval. Věděl jsem, že nejsem první ani poslední, dokonce pravděpodobně ani jediný, koho v té době konejšila. Vůbec mi to nevadilo. Usínal jsem v její náruči, tak spokojený, jak jsem uprostřed porážky a zármutku mohl být.
Po zkušenosti s Porconií jsem si uvědomil, že v mém životě do té doby ženy naprosto chyběly. Od matky jsem odešel jako malý chlapec. V Dagartu bylo žen pár, většinou služebné a děvečky, a s námi se téměř nestýkaly. Na severu jsem se sice setkával s těmi, které obšťastňovaly Irliona, ale byl jsem tak mladý, že jsem jim nestál za pohled, a v Nisii jsme byli věčně zavření v ubytovně pro Jestřáby. Porconia byla první, kdo mi ukázal, pro co jiní muži ztrácí hlavu. Zřejmě si mě docela oblíbila, protože jsme se scházeli často a její něha vždycky uklidnila moje srdce.
Proto jsem byl rád, že jsme mohli zůstat v oáze Velká sestra a zotavovat se z porážky. Naralejci si zřejmě také lízali rány, protože i když byli lépe odpočatí a v přesile, způsobili jsme jim značné ztráty. Den po Hakrově smrti jsem se dozvěděl, že Lagadi, Irlion a Akian jsou jediní Jestřábi, kteří vyvázli bez vážného zranění. Brzy se vzchopili a začali se připravovat na útok Naralejců na Velkou sestru.
Práce bylo nad hlavu a protože nikdo jiný nebyl po ruce, já a Tillan jsme dostávali první vlastní úkoly. Já jsem měl na starosti stavbu obranných valů na jihozápadě oázy a Lagadi mojí práci nic nevytýkal. I přesto se mě začal zmocňovat strach. Netušil jsem, jak dlouho ještě můžeme vydržet oproti přesile, která se shromažďovala při Smaragdové oáze a každý den rostla.
O dva týdny později přijel posel. Věděl jsem, že ho musím znát, protože měl na sobě modrý plášť panošů, ale stál ode mě daleko a tvář, kterou měl natočenou ke mně, mu hyzdila veliká odřenina. I tak mi jeho držení těla a pohyby připadaly povědomé, dokud Tillan vedle mě nezašeptal:
"Vždyť je to Rien!"
Rien! Vzedmula se ve mně vlna radosti. Za prvé, byl naživu. Za druhé, to, že přijel Rien, znamená, že otec není daleko. A pokud přijíždí sám kapitán Jestřábů, znamená to, že přijíždí i velké posily. A velké posily přijíždějí, aby vybojovaly zpátky Smaragdovou oázu.
Všechno bude dobré. Otec smaže naši porážku a zažene Naralejce tak daleko, že se neodváží se vrátit. Válka brzy skončí a zavládne mír.
Nejraději bych se k Rienovi rozběhl, ale to jsem samozřejmě nemohl. Ale viděl jsem úlevu v Lagadiho očích a věděl jsem, že všechno bude v pořádku. S Rienem jsme si mohli pořádně popovídat večer.
"To jsem rád, že jste naživu. Tolik nás umřelo..." řekl nám na uvítanou.
Pověděli jsme mu o Hakrovi a Erilovi a o ostatních Jestřábech, kteří padli ve Smaragdové oáze. On nám na oplátku vyjmenoval ty, kteří zahynuli na západě. Znal jsem až příliš mnoho jmen. Nejvíc mě zasáhla smrt mladého Stivora, kterému ještě nebylo patnáct, a Triffa, který s Irlionem kdysi sloužil na severu.
Po smutných zprávách jsme přešli k novinkám, které přinášel.
"Už jsme překročili Hraniční řeku a tlačíme Naralejce zpátky. Kapitán zuřil, když se doslechl, že jsme ztratili Smaragdovou oázu. Ne, nemyslím si, že chce potrestat naše velitele, spíš získat zpátky, co jsme ztratili. Bude tady zítra ráno. Kolik mužů? Asi pět set, myslím. A spoustu vozů se zásobami, samozřejmě. Ne, nevím, co má za lubem, ale jsem si jistý, že to povede k vítězství."
Tak moc se změnil. Jako by se na něj přeneslo něco z mého otce. Vyzařovala z něj jistota a autorita, podivuhodná u někoho jeho věku. Cítili jsme k němu úctu, ale pod tím vším to byl pořád náš starý přítel Rien a vzdálil se nám jenom trochu. Svěřil se nám, že zatím příliš nebojoval, protože otce často odvolávají z bitev kvůli poradě vrchních velitelů, ale že to, co viděl, se mu nelíbilo. Všichni jsme toužili po míru.

Otec přijel další den se spoustou vojáků. Krátce promluvil s Lagadim, Irlionem a Akianem a před večeří poslal pro mě.
"Rád tě vidím živého, synu," usmál se, když jsem vešel do jeho stanu.
"Já vás také, můj pane," odpověděl jsem popravdě.
"Tak jak se ti líbil boj? Těší tě, že jsi byl v opravdové válce?"
"Ne, můj pane. Raději bych žil v míru."
Usmál se na mě a v očích se mu zračilo pochopení.
"Tak to má být. Ztratili jsme příliš mnoho dobrých mužů, ale pomstíme je. Dívej se na to, synu, ať vidíš, jak se vede válka. Doufám, že jednoho dne ty sám povedeš muže, i když doufám, že je povedeš do časů míru, a ne ke smrti jako já."
Znovu se mě snažil přesvědčit, abych usiloval o místo kapitána Jestřábů, ale po tom, co jsem viděl, jsem si ani nebyl jistý, jestli chci být válečníkem. Nechtěl jsem ho ale rozzlobit, takže jsem mlčel.
"Změnil ses. Dospěl jsi. Poslal jsem pryč chlapce a teď vidím mladého muže, to mě těší. Mrzí mě, že na tebe nemám víc času, ale práce je spousta a já chci udeřit brzy. Vrať se ke svým přátelům."
Mávnutím ruky mě propustil. Najedl jsem se s Tillanem a Rienem a pak jsem šel navštívit Porconii, vřelou a konejšící jako vždy. Když jsem se od ní vracel, procházel jsem kolem otcova stanu a zaslechl jsem hlasy. Nevím, co mě to popadlo, ale přikrčil jsem se mezi keři a poslouchal jsem.
"... je příliš brzy. Tvoji muži jsou unavení po cestě a mých je málo a spousta z nich se ještě nezotavila ze zranění. Ještě bych počkal," protestoval Lagadi.
"Nemáme čas! Král je přístupný naralejskému vyjednávání. Pokud přijme jejich příměří teď, zůstane jim Smaragdová oáza, dokud znovu nevypukne válka. Dostal jsem úkol získat ji a ten úkol splním. Musíme udeřit rychle, jinak se na nás připraví," odporoval mu otec.
"Proč král to příměří nezdrží?" namítnul Irlion.
"Zdržoval ho dlouho. Na západě jsme sice slavili úspěchy, ale už nám dochází prostředky. Na tuhle válku jsme nebyli připraveni a obě strany uvítají chvíli klidu, aby se mohly pořádně připravit na závěrečný střet. Příměří musí přijít rychle, nebo začneme prohrávat i na západě. Ale ještě před tím musíme znovu dobýt Smaragdovou oázu. Háček je v tom, že pokud si má král vybrat mezi Smaragdovou oázou a pevnostmi jižně od Hraniční řeky, obětuje oázu. Je to rozumný tah, ale pro nás to znamená větší nátlak. Udeříme podle plánu," ukončil otec rozhovor.
"Ale..." pokoušel se Irlion něco namítat. Kupodivu ho přerušil Akian.
"Už jsme dokázali větší věci. Kapitán má pravdu, musíme zaútočit brzy nebo vůbec."
Vzápětí jsem zalezl hlouběji do křoví, protože se velitelé po poradě rozcházeli. V hlavě mi hučelo. Příměří! Odtud je jenom krůček k míru. Je možné, že chybí už jen jedna bitva, než budeme moct žít v pokoji? Ta představa byla úžasná. Jakmile velitelé odešli, vyplížil jsem se ze svého úkrytu a rozběhl jsem se za Tillanem a Rienem, kteří v našem stanu hráli kostky. Vyklopil jsem jim všechno, co jsem slyšel. Tillana to zaujalo, Rien jenom pokýval hlavou.
"Na západě o tom kolují pověsti už dlouho. Říká se, že králové chtějí jen přestávku, aby se mohli připravit na delší a krutější válku. Slyšel jsem, že naralejský král chce birlenskou korunu a naopak. A že se ten, kdo je obě získá, pak střetne se samotným merinijským císařem a pokusí se stát pánem celého světa. Většinou jsou to nesmysly, ale myslím, že ta pověst, že po krátkém příměří má přijít ještě větší válka, by mohla být pravdivá," řekl Rien vážně.
Moje naděje se zhroutily do prachu. Žádný mír, jenom další zabíjení, další strach, další mrtvé děti...
"Tak už to na světě chodí, Jafri. My s tím nic nesvedeme," poplácal mě Tillan po paži.
Spolknul jsem to a ještě dlouho do noci jsme rozebírali možnost příměří. Druhý den ráno byly vydány nové rozkazy. Zněly prostě: "Připravit se na bitvu. Útok na Smaragdovou oázu zítra za úsvitu."
Samozřejmě jsem jel po boku Irlionovi, který už se boje nebál. Akian a Tillan byli opět na druhém konci naší armády, takže blízko nás nejel nikdo známý. Během noci jsme se rychle přemístili a vpadli jsme do oázy ještě před prvními paprsky slunce. Naralejci o nás nevěděli dlouho a i když se připravovali, nebyli připraveni dokonale. Otcův plán vyšel: nečekali, že zaútočíme tak brzy. I přesto ale kladli tuhý odpor a trvalo nám celý den, než jsme je z oázy vyhnali.
Vítězství chutnalo sladce a opojně. Otec sice zakázal pití, ale slavili jsme bouřlivě i bez něj. V nádherném ovzduší dobře vykonané práce jsme byli všichni bratři a smutek pro ty, kteří s námi už nebyli, jsme odsunuli do pozadí.
Začal jsem si na bitvy zvykat a tehdy jsem se konečně začínal smiřovat s tím, že násilná smrt je součástí života, který mi byl vybrán. Naštěstí při útoku na Smaragdovou oázu nepadl nikdo z mých blízkých.
O tři dny později si nás otec dal všechny svolat. Když jsme přišli na náves se studnou, viděli jsme, že po jeho boku stojí jeden z královských poslů, těch, co jezdí s tváří zakrytou maskou. Otec držel v ruce nějakou listinu.
"Právě jsem dostal zprávu od krále. Bylo uzavřeno příměří s Naraley na dobu jednoho roku. Bude třeba přesunout většinu vojáků jinam. Vaši velitelé dostanou příslušné rozkazy," oznámil.
Takže jsme to dokázali. Získali jsme včas Smaragdovou oázu a král dosáhl svého příměří. Jeden rok... čekal nás celý rok něčeho, co bylo skoro stejně dobré jako mír. Přidal jsem se k bouřlivému potlesku, kterým otci vojáci odpověděli.
O dva dny později jsem oslavil devatenácté narozeniny.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anetis anetis | 24. srpna 2009 v 19:12 | Reagovat

ahoj ja nevim proc sem lezu protoze nevim ani o cem tenhle clanek je

2 Colette Colette | Web | 25. srpna 2009 v 14:16 | Reagovat

Fakt..dokonalé.Nemám slov

3 Kkušinek♥ Kkušinek♥ | E-mail | Web | 25. srpna 2009 v 20:36 | Reagovat

Ahojky užasnej blog.kukni ne muj dik

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama