Část čtvrtá - Žena a smrt

15. srpna 2009 v 21:06 | Lomeril |  Zlomená křídla
ČÁST ČTVRTÁ - ŽENA A SMRT


V hlavním stanu jsme převzali pokyny. My jsme měli postupovat s Lagadim uprostřed linie, na tom nejnebezpečnějším místě. Akian a Tillan byli posláni na křídlo. Vyrazili jsme pěšky a brzy jsme došli k bitevnímu poli. Bojovalo se na samém okraji pouště, u jihovýchodního cípu oázy. Studna, kterou chtěli Naralejci zabrat, ležela jen pár desítek kroků od místa, kde jsem svedl svůj první opravdový souboj.
Ten úplně první byl až nepříjemně snadný. Mým protivníkem byl mladičký chlapec s prostým obličejem, asi v mém věku, ale nevycvičený. Myslel jsem, že zabít je jednodušší. Dodnes občas vídám ve snu tvář toho chlapce, zkřivenou bolestí, když padal k zemi.
Brzy jsem přestal počítat životy, které jsem si ten den vzal. Netušil jsem, jak se bitva vyvíjí, ani jestli vyhráváme nebo ne. Irliona jsem v té vřavě někde ztratil. Utržil jsem několik škrábanců, ale vážné zranění se mi naštěstí vyhnulo. Prostě jsem stál a zabil každého, kdo se pokusil zabít mě. Výcvik Jestřába mě zvýhodňoval, moji soupeři zřejmě většinou pocházeli z venkova. Dovedl jsem si je představit, jak je odvádějí od rodin a nutí je dělat něco, co vůbec nechtějí.
Nevím, jak dlouho jsem bojoval, když se ozval zvuk velkého bubnu.
"Ústup!" zakřičel kdosi blízko mě. "Ustupte!"
Couvnul jsem s ostatními hluboko do stínu stromů. Začalo se na mně podepisovat vyčerpání a věděl jsem, že s každou minutou se zvětšuje šance, že mě někdo zabije. Nemohl jsem s tím nic dělat.
A náhle jsem si uvědomil, že Naralejci ustoupili také. Běžel jsem ke studni, kde jsem našel Irliona. Vypadal nezraněný a měl radost, že mě vidí.
"Jafri! Už jsem si myslel, že tě dostali!" vykřikl. "Tak pojď, máme chvíli na to si oddechnout. Zatím to tady budou hlídat záložníci. Naralejci se na chvíli stáhli, takže si můžeme jít zdřímnout."
Vrátili jsme se do hlavního stanu, kde jsme už našli Akiana s Tillanem. Tillan byl v pořádku, ale Akian seděl v křesle bílý jako stěna. Pravou ruku měl zavěšenou v šátku.
"Byli tři, hajzlové, a tolik rukou vážně nemám. Je to k vzteku, nebudu moct bojovat pěkných pár dní," bručel Akian, který jindy býval tak nad věcí.
Najedli jsme se a po krátkém spánku nás znovu probudili. Naralejci obnovili útok a byl potřeba každý meč. Jenomže nás bylo málo a byli jsme unavení. Ten den večer jsme ztratili jižní studnu a druhý den v poledne nás další útok připravil i o tu jihovýchodní.
O dva týdny později Naralejcům dorazily nové posily a začala se předem rozhodnutá bitva o hlavní studnu Smaragdové oázy. Krok po kroku nás vytlačovali na sever, až jsme se ocitli v poušti. Nějakým zázrakem se Erilovi a Lagadimu podařilo dostat vozy se zásobami včas pryč, takže jsme v děsivém zmatku, kdy jsem netušil, jestli je Irlion naživu nebo kde je, ustoupili do dvou menších oáz na severozápadě. Říkalo se jim Velká a Malá sestra.
Já jsem přirozeně zamířil do Velké sestry, kde jsem našel Irliona, Akiana a Tillana. Nikdy předtím jsem neviděl tak zničené Jestřáby. Akian a Irlion seděli s lokty opřenými o kolena a hlavami v dlaních. Když jsem k nim přišel, Irlion vzhlédl a chabě se pousmál.
"To je dobře," řekl a znovu složil hlavu do dlaní.
Tillan mě chytil za ruku a odtáhl mě stranou.
"Eril je mrtvý. Irlion býval jeho panošem a byl to jejich přítel. Potřebují se trochu vzpamatovat. Už dali vědět tvému otci, určitě nám brzy pošle posily," řekl mi.
Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, co to znamená.
"Eril je mrtvý? Ale potom..."
Nedokázal jsem dát ten zmatek, který ve mně ta zpráva vyvolala, do slov. Ale ani jsem nechtěl nechat větu nedokončenou, a tak jsem vyhrkl: "... co bude s Hakrou?"
Náš kamarád z Dagartu je bez pána. Tehdy mě poprvé napadlo, jaké by to bylo, kdybych ztratil Irliona. Za ta léta se z nás stali dobří přátelé, představa, že by zemřel, byla přinejmenším děsivá.
Když jsem se zmínil o Hakrovi, prolétl Tillanovi přes tvář stín bolesti.
"Pojď," pokynul mi.
Když jsme se začali proplétat mezi raněnými, začal jsem mít nepříjemné tušení. Nakonec se Tillan zastavil a ukázal kousek od nás. Hakra nehybně ležel na nosítkách a na břiše měl spoustu obvazů, kterými prosakovala krev. Tvářil se neobyčejně klidně a nebýt krve a nepřirozené bledosti, člověk by skoro řekl, že spí.
"Je... mrtvý?" zeptal jsem se tak tiše, že jsem se divil, že mě Tillan slyšel.
"Ještě ne. Ale Panny říkaly, že se už neprobudí. Snažil se ubránit Erila, Irlion ho viděl. Já... chvilku jsem u něj seděl... Hodně plakal, než..." zlomil se mu hlas, jak nemohl dál. Po tváři se mu koulely slzy.
Také jsem plakal. Stáli jsme tam a pozorovali Hakru. Přišla k němu jedna z dívek, která se starala o raněné. Sklonila se nad Hakrou a položila mu ruku na srdce. Pak si povzdechla a zakryla mu tvář přikrývkou. Chvíli mi trvalo, než jsem si plně uvědomil, co se stalo. Moje unavená hlava nedokázala přemýšlet, moje unavené srdce nedokázalo truchlit.
Dívka přešla k nám.
"Vy jste jeho přátelé?" zeptala se.
Přikývl jsem. Natáhla ruku a setřela mi slzy. I přes vyčerpání a zármutek mě při jejím doteku zalilo příjemné teplo.
"Večer vám donesu jeho majetek," řekla tiše.
A tak do mého života vstoupily ženy ve stejnou chvíli jako smrt.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama