XVII. Báječný večer

7. června 2009 v 10:00 | Lomeril |  Dračí růže
Takže Catherinino extempore u dvora bude ještě pokračovat. Už se setkala s lady Isabelou i lady Philippou, ale ještě se nesetkala s nikým z Yorkova okolí...


Podrážděna jest
a v tom ohni jí ostruh netřeba,
jak tryskem letí do své záhuby.
(Vévoda z Buckinghamu)


Vévoda ze Somersetu na Catherine žádný zvláštní dojem neudělal a brzy si přála, aby už mohla odejít. Simona nikde neviděla a tak se rozhodla pro zoufalé řešení - najít alespoň lady Greyovou, dceru lady Woodvillové, když jí zastoupil cestu jakýsi mladý muž. Podívala se na něj a zjistila, že je poměrně pohledný, světlovlasý, modrooký, s unylým úsměvem. Poznala v něm jednoho z mužů ve společnosti vévody z Yorku, ale nemohla si vzpomenout, který z nich to byl.
"Promiňte mi, ale mám dojem, že vás jsem u dvora ještě neviděl," řekl.
"To jste ani nemohl, jsem tu dnes poprvé," odvětila a snažila se protáhnout kolem něj, ale on ji nenechal.
"Já jsem Richard Neville, hrabě z Warwicku. Jaké je vaše ctěné jméno?"
Catherine se s povzdechem vzdala. Snad ji Simon najde rychleji, když bude stát na místě.
"Catherine Tudorová, sestra hraběte z Richmondu," řekla, jako by se přiznávala.
"Jakže? To jste vy? Dívka vychovávaná ve válečnickém táboře! Tady o vás kolují hotové pověsti. Říkají, že se můžete stát anglickou Johankou z Arku - což byla jistě obdivuhodná mladá dáma, až na to, že ničeho nedocílila," usmál se Warwick významně.
"Omlouvám se, ale do Camelotu se spousta zpráv nedostane a k nám, mladým, se nedostávalo vůbec nic. Kdo je to Johanka z Arku?" začervenala se lehce Catherine.
Warwick se hlasitě zasmál.
"U sta hromů, vy jste vážně vyrůstala na konci světa. Johanka z Arku byla jistá francouzská čarodějnice, která vedla lidové povstání asi tak před dvaceti lety. Dívka v kalhotách a s mečem v ruce. Odporné," podotkl suše.
Catherine měla co dělat, aby se nerozesmála. Kdyby ji viděl ještě před měsícem, jak cvičí na Camelotu s mladšími ošetřovateli... Navenek se jí ale podařilo zachovat vážnou tvář.
"A jak skončila?" zeptala se.
"Na hranici. Brzy poté jsme dostali toho chudáčka dauphina, který se chtěl posadit na trůn našeho krále Jindřicha, a bylo po problémech!" zasmál se Warwick.
"My? Vy jste tam asi sotva byl," ušklíbla se Catherine.
Podíval se na ni jaksi zvědavě, zřejmě ho zaujala.
"Vy zřejmě nejste příliš horlivá vlastenka, že?"
"A vy zřejmě jste až příliš horlivý vlastenec, když se tak důrazně stavíte na stranu vévody z Yorku," odsekla. Nabubřelý hrabě se jí líbil čím dál tím méně.
"Neodpověděla jste mi na otázku," naléhal.
"Řeknu to takhle: mám asi trochu jiné představy o vlastenectví než vy."
"Ano, jistě, Dračí stráž. Stateční rytíři, chránící svoji zemi před hrůzami z oceánu, ale jsou pomalu na vyhynutí!" uchechtl se Warwick jízlivě.
"Modlete se, aby vaše poslední věta nebyla pravdivá. A teď mě, prosím, omluvte, musím vyhledat svoji společnost," vykročila.
"Hraběte z Pembroke, že? Už si o vás štěbetají vrabci na střechách."
Catherine se otočila. Začínala skutečně zuřit a ráda by hraběte z Warwicku opustila, než jí dojde trpělivost úplně.
"Ne, lady Woodvillovou. Nějaké další otázky?" utrhla se na něj.
"Otázky ne, ale radu bych pro vás měl. Zkuste se chovat trochu víc jako dáma ode dvora. I tak si nejspíš brzy vysloužíte pověst zábavné podivínky," usmál se na ni sladce a odešel.
Zpoza těžkého sametového závěsu, vedle kterého celou dobu stála, se vynořil Simon.
"Ty se nikdy nenaučíš chovat se slušně, viď?" zašeptal ji do ucha.
"Ty si zase nikdy neodvykneš opravovat cokoliv, co udělám," zavrčela, ještě rozzlobená na Warwicka.
"Někdo to dělat musí. Na Warwicka si taky dávej pozor, je to taky prohnaný chlapík, schopný čehokoliv," varoval ji Simon.
"Prosím tě, kdy tebe a Edmunda konečně unaví varovat mě před každou dvounohou bytostí v dohledu?" protočila oči v sloup.
"Jakmile potkám nějakou, které budeš moct věřit. Hledá tě lady Woodvillová, myslím, že chce jet domů. Dobrou noc," uklonil se a rychlým krokem zamířil někam na druhý konec místnosti.
No nazdar, teď jsem ještě urazila Simona. Ještě že jedeme domů, už snad žádnou větší paseku nenadělám, pomyslela si a vydala se najít lady Woodvillovou.
Objevila ji nedaleko vchodu, kde si povídala s lady Isabelou. Catherine se místokrálovně rychle uklonila.
"Prý jste mě hledala, lady Woodvillová," řekla.
"Jejda, to jsem tedy hledala, křepelko moje. Je čas jít domů," odpověděla lady Woodvillová.
"Počkejte ještě chvilku, Jacquetto. Ráda bych se svou sestrou mluvila ve větším soukromí. Mohla bych vás zítra dopoledne navštívit ve vašem domě?" vložila se do hovoru lady Isabela.
"Ale zajisté, má paní, budeme velmi potěšeny. Mám dát připravit slavnostní oběd?" rozplývala se lady Woodvillová.
"Nebude třeba, nezdržím se dlouho. Tak tedy nashledanou zítra," pokynula lady Isabela Catherine i lady Woodvillové a připojila se k nějakému baronovi, který zrovna procházel kolem.
"Jejda, jejda, křepelko moje, vy mi ale přivádíte do domu vznešené hosty. Nejdřív lady Philippa, teď lady Isabela! Kdo bude další, sám král? Když jsem byla vévodkyně, tak jsem se tomu nedivila, ale teď jsem sotva hraběnka!"
Catherine ji opět přestala poslouchat a nezdálo se, že by si toho lady Woodvillová všimla. Toužila jenom po svojí posteli a odmítala se zabývat něčím jiným.
"Jaký byl večer?" zeptala se Alice, když ji česala.
"Báječný. Až na to, že jsem urazila hraběte z Pembroke, pohádala jsem se s hrabětem z Warwicku a domluvila jsem si na zítřek dvě schůzky s ženami, které se mě pokusí buď využít nebo zabít, to byl skutečně báječný večer."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama