XV. Lady Philippa

19. května 2009 v 22:33 | Lomeril |  Dračí růže
Hurá, konečně další kapitola DR... Taká ukecaná...

Však známo vám, že jest můj nepřítel,
ba ještě více, nepřítel vás všech,
a bojím se, nevelký přítel králův.
(Kardinál Beaufort)


Druhý den musela Catherine doprovázet lady Woodvillovou k její dceři, lady Greyové. Sedmnáctiletá Elizabeth Greyová se od své matky lišila téměř ve všech ohledech. Kde byla lady Woodvillová hovorná a vtíravá, tam její dcera zachovávala odstup a mlčení. Chovala se tak vlídně, jak jí nařizovala hostitelská povinnost, ale netvářila se nijak nadšená z matčiny přítomnosti. Catherine se jí ani v nejmenším nedivila.
Rozhovor s lady Greyovou měl ale jeden výsledek.
"Jejda, Bettie, ještě jsem ti zapomněla říct, že tady naše malá sladká Catie se má zítra večer jít představit u dvora."
"Cože?" vyjekla zaskočená Catherine.
"No jejda, křepelko moje, copak jsem vám o tom neříkala? Gryf to přinesl zrovinka dneska ráno. Zve vás sama místokrálovna!" zacukrovala lady Woodvillová.
"Zdá se, máti, že kdybyste se mi s tím nechtěla pochlubit, dozvěděla by se to panna Catherine až když by ji vyvolávali heroldi," poznamenala lady Greyová s unylým úsměvem.
Lady Woodvillová se začala horlivě bránit což se neobešlo bez mnohokrát opakovaného "jejda, jejda," a spousty "křepelek" a "kuřátek". Catherine ji neposlouchala. Tak zítra se má setkat s lady Isabelou a hlavně s lady Philippou. Zítra ji poprvé uvidí - tu, před kterou ji tolik varovali.
Celý zbytek dne, který strávila převážně s Alicí, byla Catherine velice neklidná. Snažila se vyhýbat lady Woodvillové jak to šlo, protože její hostitelka si její nervozitu vykládala jako stesk po Simonovi. Tomu tajně napsala a doufala, že pokud je její černý gryf tak vynikající, jak jí tvrdili, tak bude mít dost rozumu na to, aby se nenechal zahlédnout lady Woodvillovou.
Po večeři Catherine s úlevou padla na postel a užívala si pocit, že po ní nikdo ještě chvíli nebude nic chtít. Jenže se šeredně spletla. Klid byl brzy narušen Willisem, který na ni přes dveře volal, že se má okamžitě dostavit k lady Woodvillové do solária.
Catherine neodolala a zamumlala si pod vousy několik výrazů, které pochytila v camelotských stájích a které se pro tuhle příležitost skvěle hodily. Alice po ní vrhla napůl pobavený, napůl pohoršený pohled, ale to už Catherine odcházela.
Lady Woodvillová v soláriu nebyla sama. Druhá, žena seděla zády ke dveřím u krbu. Lady Woodvillová seděla naproti ní, nervózně si mnula ruce a zdálo se, že neví, co říct.
"Nechte nás o samotě, Jacquetto," řekla neznámá. Měla velice melodický hlas.
Lady Woodvillová se zvedla a s výrazem nesmírné úlevy rychle opustila místnost.
"Posaďte se ke mně, Catherine," vybídla ji žena, aniž by se obtěžovala otočit.
Catherine si váhavě sedla na místo, které opustila lady Woodvillová, a bedlivě si návštěvnici prohlédla. Byla skutečně velice pohledná, asi tak třicetiletá, tmavovlasá, tmavooká s bledým, pravidelným obličejem. Držela tělo jako skutečná dáma z nejvyšších kruhů.
Zatímco Catherine zkoumala její zevnějšek, byla zároveň zkoumána stejně zvědavým pohledem. Po chvíli se dáma rozhodla promluvit.
"Nemohla jsem se dočkat, až se s vámi setkám. Byla jsem dokonce tak netrpělivá, že jsem přišla už dnes, místo abych vydržela do zítřka. Určitě přemýšlíte, kdo jsem, pokud jste to už neuhodla?"
"Když hádám, ráda si ověřím, že je můj dohad správný. Mám před sebou lady Philippu Suttonovou, místokrálovnu Walesu?" usadila se Catherine pohodlněji a z nějakého tajemného důvodu zalitovala, že její dračí dýka je nahoře v pokoji.
"A vaši sestru," doplnila ji lady Philippa.
"Jen napůl," upřesnila Catherine.
"Nepodstatná maličkost," mávla lady Philippa rukou.
"Jistě. Taková nepodstatná maličkost, jako že váš otec byl králem Anglie a Francie, zatímco můj je jen bezvýznamný velšský šlechtic," ušklíbla se Catherine.
"Ach tak, tedy závist," usmála se lady Philippa vědoucně.
"Ani v nejmenším," ujistila ji Catherine.
"Jste zvláštní děvče, Catherine."
"Říkají to."
"Nejste vůbec zneklidněná tím, že s vámi mluví místokrálovna."
"Pouze místokrálovna a také jste přece má sestra," usmála se Catherine sladce.
"Jen napůl," odtušila lady Philippa.
"Nepodstatná maličkost."
Lady Philippa se na chvilku zarazila. Nemá ráda, když proti ní někdo používá její vlastní zbraně. Takže jak to říkal Simon? Buď záhadná a dbej na to, aby nikdo nevěděl, odkud co může přijít, zopakovala si Catherine. Lady Philippa bude nejspíš nebezpečná soupeřka, zdá se chytrá a obratná, ale slabiny určitě má.
"Povězte mi, Catherine, jaké to bylo na Camelotu? Říkají, že tahle vojenská ležení jsou hrozně drsná a studená," pokusila se lady Philippa přeladit na jinou notu.
"Drsná a studená? Ano, trochu. Ale jde to přežít."
"Jenom přežít? Žádné potěšení. Ano, jistě, tahle Dračí stráž... nevlídná cháska, co jsem slyšela."
A je to tady, pomyslela si Catherine.
"Záleží na tom, s kým mluvíte. Jsou tam i velice přátelští jezdci," odvětila Catherine chladně.
"Přátelé! Musí vám chybět, tedy pokud jste je už nenahradila hrabětem z Pembroke," usmála se lady Philippa zlomyslně.
Baba protivná, umanutá, ukecaná! Zacpat jí ten zobák ukdákanej! zuřila Catherine v duchu. Kdyby měla po ruce lady Woodvillovou a svojí dračí dýku, nemohla by se v tu chvíli za sebe zaručit.
"Lady Woodvillová si něco velice špatně vykládá a na její úsudek se nedá spolehnout," odsekla ledově.
"Moje milá, Jacquetta mi neřekla ani slovo. Ale cesta ze Swansea až do Londýna jenom ve dvou - to napadne každého," zasmála se lady Philippa protivným vyumělkovaným smíchem.
"Pak vám tedy musím zopakovat to, co jsem už říkala lady Woodvilové a co zopakuji každému, kdo by měl podobné narážky: Simon mě na žádost mého otce a bratra pouze doprovodil do Londýna, kam jsem přijela na pozvání vaší sestry," procedila Catherine mezi zuby.
"Simon?" zvedla lady Philippa pobaveně obočí. Catherine by si v tu chvíli nejraději jednu vrazila.
"Jestli mu budete před lidmi dál říkat Simon," zvedla se lady Philippa k odchodu, "tak tu větu o tom nevinném doprovázení budete muset opakovat ještě mnohokrát. Možná byste si na to měla najmout sluhu. Mohla bych vám poskytnout někoho z mých, ale myslím, že hrabě z Pembroke bude velice potěšen, když vám ho bude moci zajistit sám," ušklíbla se.
Ještě se otočila ve dveřích.
"Dnes jsem tu nebyla a nemluvily jsme spolu," řekla a významně si položila prst na ústa. Catherine musela potlačit náhlé nutkání nacpat jí ho do krku. Pak jí lady Philippa ještě rozverně zamávala a byla pryč. Catherine bezmocně praštila do opěradla svého křesla.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------
- Elizabeth Greyová, rozená Woodvilová, se později provdala za Edwarda IV., prvního krále dynastie Yorků.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ω Ω | 26. května 2009 v 21:11 | Reagovat

Já nevím. Pořád přemýšlím, co se mi na té jejich interakci nezdá, a nemůžu na to přijít.... Prostě nevím. Ale je to nějaké divné.... Už to, že si s ní složitě domlouvá schůzku, která nakonec zabere sotva dvě minuty. Jistě, mohlo jít jenom o první seznámení s "nepřítelem", ale přesto mi to nějak nesedí....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama