XII. Přísaha

4. května 2009 v 17:37 | Lomeril |  Dračí růže
Další kapitola DR, opět o Bílé stráži.


Leč ač jsem žena, neopomenu
svůj úkol míti ve hře Štěstěny.
(Vévodkyně z Gloucesteru)


"Výborně," pohodil Argent hřívou.
"Simone, buď tak hodný a rozdělej oheň," přidala se Arete.
"Jedna věc, Catherine - všichni členové Bílé stráže, ať už jednorožci nebo lidé, se oslovují pouze křestními jmény a tykají si, ano? Já, Simon a Arete teď provedeme obřad přijetí. Budeš muset projít očistným ohněm, přísahat věrnost a tuto přísahu stvrdit vlastní krví. Staneš se Simonovou chráněnkou, což znamená, že od něj budeš přijímat rozkazy a on se na oplátku bude starat o to, abys nedostávala příkazy, které nemůžeš splnit," vysvětlil jí Argent.
Simonovi se mezitím podařilo jakžtakž podpálit otýpku větví. Náhle ji ke Catherininu úžasu vytáhl z krbu a hodil ji na zem. Arete do ní vzápětí zabodla svůj roh, až se Catherine lekla, že si spálí svou nádhernou hlavu. Plameny rázem vyšlehly do výše skoro sedmi stop.
"Catherine, jsi připravená vstoupit do očistného ohně?" zeptal se Argent slavnostním hlasem.
"Ano," odpověděla rozechvěle, přestože netušila, co po ní budou chtít.
"Simone, jsi připraven bezpečně provést Catherine ohněm a přijmout ji tak za svou chráněnku?"
"Ano."
Argent sklonil hlavu a vložil svůj roh do ohně naproti Arete. Simon si stoupl zády k ohni a natáhl k ní ruce. Nechápala, co má dělat.
"Chyť se mě," špitl Simon.
Nesměle mu podala ruce. Cítila, jak ji plameny pálí na tváři. Náhle Simon udělal krok vzad a stanul přímo v ohni. Snažila se couvnout, ale držel ji pevně. Nezdálo se, že by mu žár ubližoval.
"Neboj se. Věř mi," pobídl ji.
Zavřela oči a udělala krok dopředu, pak ještě jeden a stála tam, mezi skloněnými rohy jednorožců a kolem ní tančily plameny. Nepálily, spíš tak příjemně, teple hladily její kůži a zdálo se, že jí pronikají až do srdce a zahřívají ho. Vzpomněla si na doby, kdy byla dítě a paní Magdalineová si k ní vždycky večer vklouzla do postele a vyprávěla jí staré příběhy o Dračí stráži. Tohle bylo skoro ještě lepší.
Ucítila, jak ji Simon jemně táhne ven a nevzpírala se. Vystoupila z ohně a podívala se na Simona. Ani na jednom z nich nebylo znát, kde ještě před chvilinkou byli. Arete a Argent zvedli hlavy a oheň okamžitě zhasnul. Jen nad spojenýma rukama Simona a Catherine tančily dva plamínky.
"Catherine, přísaháš, že se budeš starat o svou vlast a všechny své rodáky, jak jen to bude možné, budeš poslušná rozkazů Bílé stáže, nenecháš se strhnout vlastní pýchou či marnivostí a nezradíš nic, co ti bude svěřeno?" pronesl Simon.
Když odpovídala "Přísahám," říkala to naprosto upřímně.
Na to ji jak Argent, tak Arete, každý škrábnul špičkou rohu do jedné ruky, takže vytryskla kapička krve.
"Tvá krev na rohu jednorožce budiž svědkem tvé přísahy," slyšela Simonův hlas jako ve snách.
Pustil její ruce a plamínky zmizely. Zaplavil ji náhlý chlad a zatočila se jí hlava. Byla by upadla, kdyby ji Simon nezachytil. Rychle se vzpamatovala a znovu se podívala na oba jednorožce.
"Tak a teď si vyber jednu věc, kterou máš pořád u sebe. Uzavřeme do ní tvojí hudbu," řekl Argent.
"Mojí hudbu?" vykulila Catherine oči.
"Tak tomu říkají jednorožci. Nesnaž se to pochopit, je to smysl, který my nemáme, ale oni vycítí, když je nablízku člověk, který patří k Bílé stráži, a právě pomocí předmětu, který si vybereš, budeš moct přivolat nejbližšího jednorožce," vysvětlil jí Simon.
Catherine se krátce zamyslela. Ano, byla tu věc, kterou nosila stále s sebou, ale nebyla si jistá, jestli je to ta pravá. Ale co, stejně je to moje věc, co budu používat, pomyslela si.
Vytáhla dračí dýku. Argent a Arete se po sobě krátce podívali.
"Je to její volba," připomněl jim nevtíravě Simon.
"Jistě, jistě, ale zrovna dračí dýka... není to zrovna obvyklý předmět pro dámu..." ošíval se Argent.
"To není. Ale Catherine není obvyklá dáma. Podle toho, co říkala Alice, čekají Catherine takové věci, jaké se přihodily málokteré dámě. Žádný člověk na světě nemůže beztrestně vzít předmět, ve kterém je hudba někoho jiného, a nenapadá mě nic, co by se Catherine v nebezpečí mohlo hodit víc, než dobrá, ostrá dýka," namítl Simon.
"Má pravdu. Ani sám král Puritas nemá právo zasahovat do této volby. Jestli odmítáš uzavřít její hudbu, udělám to já," přidala se Arete na Simonovu stranu. Catherine si připadala podivně vytěsněná ze sporu o její majetek a její rozhodnutí, ale raději mlčela. Vždyť kolik toho věděla? Ještě před hodinou neměla tušení, co Bílá stráž je.
"Mám to udělat já a taky to udělám. Uvědomuji si všechno, co jste říkali, ale i když se mi to nelíbí, musím mlčet. Pojď blíž, Catherine," vyzval ji.
Postoupila o krok kupředu. Argent se dýky dotkl svým rohem a vtom Catherine uslyšela jediný chvějivý tón - tedy pokud ho skutečně slyšela. Zdálo se jí, že ho vnímá všemi smysly. Zněl sladce, růžově, hebce a voněl po květinách, ale byla to přirozená sladkost a přirozená barva. Trvalo to sotva vteřinu. Dýka vypadala jako předtím a ani Catherine se necítila jinak.
"Tak, to by bylo," řekl Argent vzápětí, "a my už musíme odejít. Ještě pozdravíme Owena a zase půjdeme."
"Otec je taky..." začala Catherine.
"Ne, ne, Owen je jen náš přítel. O Bílé stráži neví nic, i když už nejspíš některé věci uhodl, ale pomáhá nám i tak," odpověděla Arete.
Krátce se rozloučili a Argent s Arete pak odešli za Owenem Tudorem. Catherine a Simon v místnosti osaměli. Chvíli mlčeli. Byli k sobě připoutaní daleko pevněji než dřív, ale za poslední týden si řekli sotva pár vět a nešlo jejich vztah změnit tak rychle.
"Tak tedy vítej mezi nás," řekl Simon nakonec.
"Před cizími lidmi jsme k sobě asi pořád lhostejní, že?" nadhodila Catherine.
"Samozřejmě. Mohu vás nyní, spanilá panno Catherine, doprovoditi do síně vašeho ctěného otce, abychom zvěděli, zda se nám uráčí předhoditi něco k jídlu?" nabídl jí žertem rámě.
Catherine se rozesmála a vydala se ke dveřím. Simon šel hned za ní. Kromě několika ohořelých větviček na podlaze nic nenasvědčovalo tomu, že se v místnosti odehrálo něco zá-sadního.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ω Ω | 4. května 2009 v 18:29 | Reagovat

Hmmm, kdy že hodláš dát ty dva dohromady? :)
Jinak, líbí....

2 Lomeril Lomeril | 4. května 2009 v 18:36 | Reagovat

To je dobře. A dohromady se dají... no za dlooouho.

3 Ω Ω | 4. května 2009 v 18:54 | Reagovat

Dlooouho, to je taky přes šedesát kapitol? :)
Odhadem to přijde asi dřív....

4 Lomeril Lomeril | 4. května 2009 v 19:05 | Reagovat

DR jich má, tuším 25... a v těch to nejspíš nepřijde... ale my nesmíme ani naznačovat

5 Ω Ω | 4. května 2009 v 19:15 | Reagovat

"Nejspíš", to nezní moc přesvědčeně....  
Ale nenaznačujte, my si ještě rádi počkáme :)

6 mardom mardom | 7. května 2009 v 18:21 | Reagovat

Hezký obřad. Ale délka kapitolovek mě občas zabije (aneb kdy já se naučím psát taky tak dlouze).

7 Jackie Decker Jackie Decker | 9. května 2009 v 12:08 | Reagovat

Přísaha zajímavá a pěkně popsaná. Jinak bych jim celkem řpála aby se daly dohromady i když ne tak úplně protože by mi pak bylo líto Nathaniela, ale vzhledem k tomu že už teď tadyx je mezi nimi nějaké to jiskření...

Mardom: Psát dloouze neni umění. Umění je psát dlouze tak, aby to bylo pořád zajímavý.

PS: to je přesně to co já neumím :D

8 Lomeril Lomeril | 9. května 2009 v 19:46 | Reagovat

Ale nekecej... kdybys to neuměla, tak asi nemáš stálé čtenáře, ne?

9 Jackie Decker Jackie Decker | 11. května 2009 v 8:35 | Reagovat

Já nemám čtenáře, mám vás a vy jste kamarádky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama