VI. Cesta Walesem

12. března 2009 v 19:13 | Lomeril |  Dračí růže
Catherine se tedy vydala na cestu ke dvoru, ale než se tam vůbec dostane, čeká ji toho ještě spousta...
Kapitola neobetovaná.


Můj otec obviněn, však neusvědčen;
sic k smrti odsouzen byl pro zradu,
však zrádcem nebyl. To chci dokázat
na lepších lidech než je Somerset.
(Vévoda z Yorku)


Přestože se Catherine snažila od Edmunda nenápadně zjistit, o čem s hrabětem Simonem mluvil, nedozvěděla se nic. Její bratr byl zamlklý a pouze ji odbyl, když se snažila zapříst s ním hovor.
Když neuspěla u pána, zkusila to u poddaných. Jeho osobního sluhu znala ještě z Camelotu, doprovázel Edmunda od chvíle, kdy jim zemřela matka. Byl ochotný povědět jí všechno, co věděl, ale moc jí tím nepomohl. Edmund se vrátil až hodně pozdě, dokonce po půlnoci, poručil si víno a ještě skoro hodinu seděl, popíjel a díval se do ohně.
To Catherine zarazilo. Od malička znala Edmunda jako náruživého spáče, který nevstával ani neponocoval, pokud ho nevolala povinnost nebo zábava. Byl tím doslova proslulý. To, že ho hrabě Simon zdržel ještě po půlnoci a Edmund pak nešel rovnou do postele, bylo přinejmenším zvláštní. Na druhou stranu musela Catherine uznat, že takový byl Edmund do svých dvanácti let a potom ho vídala jen zřídka. Jenže pak si zase vzpomněla na jeho návštěvy Camelotu, kdy se ptala sloužících, jestli je hrabě Edmund vzhůru, a nikdy nedostala kladnou odpověď před polednem.
Zatím projížděli krajem, kde to znala, ale během dalšího dne cesty opustí známou zemi a začne skutečné dobrodružství. Hrabě Simon jel první, ona a Edmund hned za ním. Po zastávce na oběd se ale hrabě Simon připojil k nim.
"Catherine, co víte o našem království a o tom, kdo mu vládne?" zeptal se jí.
Překvapil ji tou otázkou a přiměl ji tak začervenat se.
"Jen to, co mi říkal Edmund a jezdci ze Stráže. Vím, jak jsme získali Francii, ale to je asi tak všechno," odpověděla. Mohla se propadnout hanbou nad svojí neznalostí.
"Měla byste vědět víc, musíte si být vědoma, do čeho jedete. Takže dobře poslouchejte. Našemu dobrému králi Jindřichovi, v Anglii Šestému toho jména, byly čtyři roky, když jeho otec zemřel. Regentem se stal jeho strýc, vévoda z Bedfordu, který krále okamžitě nechal korunovat jak v Londýně, tak v Paříži, a mého otce, vévodu z Gloucesteru, ustanovil místokrálem pro Anglii a Wales. Král má dvě sestry - Isabelu a Philippu.
Lady Isabele bylo patnáct, když se oženila se sirem Thomasem Percym, synem význačné rodiny, a hned po svatbě byli prohlášeni místokrálem a místokrálovnou Anglie. Byla to jedna z prvních věcí, kterou král udělal, když se ujal vlády. Mému otci ponechal titul místokrále Walesu.
Otec měl u dvora spoustu nepřátel. Vydržel mezi nimi dlouho, ale před třinácti lety jeho druhou ženu, moji macechu, obvinili z používání kouzel za účelem poškodit krále a poslali ji do vyhnanství. Otce to zlomilo, stáhnul se do ústraní a zabýval se hlavně sbíráním knih. Jenže oni neměli dost. Před sedmi lety otce zatkli za spiknutí proti koruně. Zemřel ještě než ho stačili postavit před soud a nikdo se nikdy nedozvěděl, co přesně bylo příčinou smrti. Já osobně si myslím, že to byla dobře nabroušená dýka nebo vhodný jed," zkřivil hrabě Simon ústa. Zdálo se, že ta smrt pro něj má stále hořkou pachuť.
"Pomstil jste ho?" zeptala se Catherine.
"Jak jsem mohl? Bez důkazů? Ne, musel jsem... nemohl jsem se nechat popravit za vraždu. Otcův titul místokrále Walesu získal manžel lady Philippy a Philippa se stala místokrálovnou. Jenže se v Londýně množí hlasy, nespokojené s králem, požadují, aby se království zase rozdělila. Jindřich si má ponechat Francii a Anglii má vládnout vévoda z Yorku, ale ne jako místokrál, regent nebo protektor - chtějí ho se vší slávou korunovat a posadit na trůn, za kterým by samozřejmě ráda stála lady Philippa."
"A co by na tom bylo tak špatného?" zamračila se nechápavě Catherine.
"Jen to, že lady Philippa je dáma, která velice touží po moci - ne být přímo královnou, ale tahat za nitky. Jindřich ji ve Francii nechce, tvrdí, že její místo je na Ostrovech, a místokrál Anglie se přes všechny své chyby švagrovou ovládat nenechá. Proto, aby se Philippa dostala ke svému vytouženému místu za trůnem, musí dosadit nového krále. A pokud by skrz Richarda z Yorku vládla ona... Nu, řekněme to takhle - člověk, bažící po moci, nebývá dobrým vládcem."
S tím pobídl koně a zaujal znovu místo v čele výpravy. Nechal Catherine velice zmatenou. Proč to všechno říkal? Už Edmund ji varoval před lady Philippou, ale Catherine pořád neviděla, jak jí může její nevlastní sestra ublížit. A co lady Isabela? O té se zmiňoval jen na okraj, přestože je z obou sester ta starší a má dokonce i dědice. Jenomže to byly místokrálovny, dcery krále, zatímco Catherine byla jen... dcerou francouzské princezny, dořekl za ni nějaký hlas, který se podezřele podobal hlasu hraběte Simona.
Najednou si uvědomila, že ještě není ani dva dny z Camelotu a už se zabředává do dvorských intrik a vysoké hry o moc. Aniž by chtěla. Prostě se narodila špatným rodičům a ještě se nestihla provdat za dostatečně bezvýznamného šlechtice.
"Proč jsem pro ně taková hrozba?" řekla Catherine nahlas.
Hrabě Simon se otočil v sedle, krátce se jí podíval do obličeje a znovu zpomalil koně, dokud nejel vedle ní.
"Bála jste se jako dítě tmy, Catherine?" vypálil prudce.
"No... ano," vysoukala ze sebe překvapeně.
"A proč jste se jí bála?"
"Nevím... asi proto, že všechno vypadalo tak strašidelně, i když to byly úplně obyčejné věci. Člověk nikdy nevěděl, odkud co může přijít..." odpověděla váhavě.
"Přesně tak. Lidé se vždycky bojí neznámého. Čím tajemnější a záhadnější budete, čím méně ze své osobnosti odhalíte, tím víc se vás budou u dvora bát. Musíte se snažit být jako tma - snažte se vypadat strašidelně a dbejte na to, aby nikdo nikdy nevěděl, odkud co může přijít," zakončil hrabě Simon tajemně.
Náhle vzduchem prolétl šíp a zabodl se do stromu. Vzápětí se ozval pokřik a v lese se začali objevovat zarostlí ozbrojení muži.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
- O vévodovi z Gloucesteru už jsem se zmiňovala. Jeho příběh je pravdivý, pouze jeho titul nezněl místokrál, ale protektor Anglie. Jeho druhá manželka, Eleanor Cobhamová, byla skutečně obviněna z čarodejnictví.
- Percyové byli skutečným rodem s mocenským cetrem v severozápadní Anglii. Jejich největším soupeřem byli Nevillové - ale o tom až později.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mardom mardom | Web | 17. března 2009 v 21:46 | Reagovat

Intriky, intriky, ale máš pravdu, bylo to hodně o tomhle.

2 Lomeril Lomeril | 18. března 2009 v 15:49 | Reagovat

Tady jsou intriky hlavním tématem... Když vypukla válka, už to nebylo tak žhavé, ale Dračí růže se odehrává v předvečer války, kdy byla situace nejnapjatější.

3 Jackie Decker Jackie Decker | 19. dubna 2009 v 14:15 | Reagovat

Super... :)Taková klidná kapitola, kde se zdánlivě nic neděje ale končí dramaticky a to je dobře. Dozvídáme se několik nových skutečností a Catherine dostává nová varování a radu. Je zde spousta nových otázek a čtenáře to tak nutí číst dál... Už se těšm na další díl... Snad přečtu brzy :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama