V. Hrad Pembroke

4. března 2009 v 15:01 | Lomeril |  Dračí růže
Catherine tedy opustila Dračí stráž a vydala se do velkého světa. První zastávkou je hrad Pembroke a na scénu přichází veledůležitá postava hraběte z Pembroke. Kdo to je a jak se bude chovat ke Catherine?
Kapitola dosud neobetovaná.

Buď přesvědčen o šťastné sudbě svojí,
jestli mě přijmeš za svou družku v boji.
(La Pucelle - Johanka z Arku)


První noc měli strávit na hradu Pembroke, jako hosté hraběte. Catherine z toho byla rozmrzelá, nechtělo se jí dělat dojem na nějakého člověka, kterého se jí její bratr snaží vnutit jako ochránce, ne-li něco víc.
"Kdo to vlastně je, ten hrabě z Pembroke?" zeptala se Edmunda, když už byl hrad na dohled.
"Simon z Pembroke je synem bývalého vévody z Gloucesteru, králova strýce. Starý vévoda Humphrey umřel asi před sedmi lety, byl obviněn z velezrady, ale nikdy nebyl souzen. Každopádně spousta lidí tvrdí, že je hrabě Simon levoboček, protože první rozvod jeho matky s vévodou bavorským byl poněkud... podivný. Říkají, že ten rozvod byl neplatný, takže bylo neplatné i její následné manželství s vévodou z Gloucesteru. To by pro hraběte z Pembroke znamenalo ztrátu dědických práv. Zatím se nikomu nepodařilo prosadit, aby papež prohlásil Simona z Pembroke za levobočka, ale pokud nebude opatrný, stačí trocha obratné politiky a bude z něj bastard," řekl Edmund se zachmuřeným výrazem.
"Tobě se ten hrabě z Pembroke nelíbí?" zeptala se Catherine s naději. Pokud Edmund do Pembroke nechce, třeba ho ještě přemluví.
"Ne, o to nejde. Jen se k němu nesmíš moc přibližovat. Pokud by lady Philippa nebo lady Isabela pojaly podezření, že hrozí tvoje svatba s hrabětem z Pembroke, nezastavily by se před ničím. Váš syn by byl pravnuk anglického krále a vnuk francouzské princezny. Kdyby byl dost silný, mohl by dosednout na Jindřichův trůn. S podporou Dračí stráže by to byla hračka," odpověděl Edmund.
"A proto jedeme přenocovat na jeho hrad?" zeptala se Catherine jedovatě.
Edmund neodpověděl a Catherine ho nechala být. Brzy vstoupili do nevelkého města Pembroke. Projeli ulicemi a zastavili až před branami hradu. Začalo se stmívat.
"Hrabě Simon nás očekává. Ohlaste Edmunda Tudora, hraběte z Richmondu, a jeho sestru Catherine," rozkázal Edmund strážím.
Vjeli na nádvoří a Edmund pomohl Catherine sesednout. Zatímco jeden z vojáků odběhl pro hraběte, druhý jim zavolal štolby, kteří jim odvedli koně. Poté už je vyzvedl jeden ze sluhů a odvedl je do velké Severní síně.
Simon z Gloucesteru, hrabě z Pembroke, na ně už čekal. Catherine si ho představovala jako stárnoucího muže, podle toho, jak o něm Edmund mluvil jako jejím ochránci, ale hrabě Simon vypadal sotva na pětadvacet. Dlouhé pískové vlasy mu spadaly až na ramena a byl hladce oholený. Jeho jasně modré oči si je bedlivě prohlížely. Byl vysoký a urostlý, vůbec bylo zvláštní, že muž jeho postavení a vzezření ještě nemá ženu.
"Hrabě Edmunde, panno Catherine, jsem potěšen, že vás můžu přivítat v mém skrovném sídle. Obávám se, že není v takovém stavu, v jakém by mohlo být, protože jsem tu dlouho nebyl a musím říct, že můj purkrabí poněkud... zahálel," přivítal je s přátelským úsměvem.
"Nedělejte si s tím starosti, pane hrabě. Jsme se sestrou přivyklí skromným podmínkám," odpověděl Edmund.
"To je jistě užitečné, ale u šlechticů vašeho původu poněkud nezvyklé. Povečeříte se mnou?"
Edmundovým souhlasem byla úvodní rozmluva skončena. Hrabě Simon uznal za vhodné nechat hosty po cestě odpočinout a vyzpovídat je až na večeři.
Seděli sami tři ve velké hale, takže se Catherine cítila podivně opuštěně. Dala by cokoliv, kdyby vedle ní mohla sedět Megan nebo Nathaniel. Hrabě Simon a Edmund se bavili většinou spolu, k ní se otáčeli jen občas ze zdvořilosti. Zdálo se jí, že hrají nějakou hru, snaží se co nejlépe odhadnout síly a vlastnosti toho druhého, zkoumají, jak se zachová, a odhadují jestli se mu dá věřit. Ona mezi ně zatím nepatřila, ale nepochybovala, že dříve či později ji do své hry zatáhnou. Kdo ví, třeba se s ní hrabě Simon chce oženit, třeba chce vidět svého potomka na anglickém trůně.
Když se podívala na erb Planatgenetů za jeho křeslem, uvědomila si, že je synovcem krále Jindřicha V., prvního manžela její matky. Že tenhle král Jindřich v necelých třiceti letech přeplul Kanál, dobyl pevnost Harfleur, vyhrál slavnou bitvu u Agincourtu a o pět let později uzavřel s francouzským králem smlouvu, která ho ustanovovala právoplatným dědicem francouzského trůnu. Téhož dne také pojal za manželku francouzskou princeznu Kateřinu z rodu Valois, kterou odvedl do Anglie. Na Francii čekal král Jindřich V. pouhé dva roky, než jeho tchán zemřel a podle smlouvy se Anglie a Francie spojily pod jedním panovníkem. Jindřich V. potřeboval tři roky na to, aby si Francii úplně podmanil. Jakmile byla práce hotová, zemřel na dohled branám Paříže a přenechal království svému čtyřletému synovi.
"Vzhledem k vašemu mládí je ohromující, že se tak dobře vyznáte v záležitostech koruny," říkal zrovna Edmund, když se Catherine probrala ze zamyšlení. Napadlo jí, proč mu lichotí tak hloupě. Asi zkouší, co to s hrabětem Simonem udělá.
Hrabě se rozesmál.
"Zas tak mladý nejsem. V mém věku stál můj královský strýc proti čtyřnásobné přesile u Agincourtu a zvítězil. Mám ještě hodně co dohánět."
Catherine se zarazila a zdálo se, že i Edmund je zaskočený. Hrabě Simon vypadal na mnohem méně než na blížící se třicítku. Když uviděl jejich překvapené obličeje, rozesmál se ještě víc.
"Nebojte se, nejste jediní, co mě považují za kluka. Prostě jsem nikdy nepobral moudrý vzhled," řekl s úsměvem.
Edmundovi se vzápětí podařilo nějak to zamluvit, ale rozpačitý tón se vznášel ve vzduchu po zbytek večera. Dojedli brzy, ostatně jídlo nebylo nijak slavnostní, ani příliš bohaté nebo nápadité, jeho účel byl nasytit, ne ukázat bohatství hostitele. Když sloužící odnesli poslední mísu, zvedl se hrabě Simon a otočil se ke Catherine.
"Má paní, potřebuji ještě s vaším bratrem projednat některé záležitosti, týkající se naší společné cesty do Bristolu. Jistě by vás to unavovalo, proto nás, prosím, omluvte, nyní se s vaším bratrem odebereme do mého solária. Pokud byste cokoliv potřebovala, mé služebnictvo vám splní jakékoliv přání, které bude v jejich silách splnit, ale přijměte, prosím, mou radu a odpočiňte si, protože cesta do Londýna je dlouhá a vyčerpávající. Dobrou noc," políbil jí dvorně ruku.
Pěkně se mě zbavil, pomyslela si, když už ležela v posteli. Jen by mě zajímalo, o čem to ve skutečnosti mluví. O cestě do Bristolu to rozhodně není, to mohli řešit přede mnou na večeři. Těsně předtím, než usnula, jí ještě proletělo hlavou: Hlavně doufám, že mi zítra neoznámí, že jsem se zasnoubila...

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
- Hrad Pembroke skutečně existuje, leží v jihozápadním Walesu.
- Skutečný hrabě z Pembroke byl Catherinin bratr Jasper, který v realitě mojí povídky zemřel v dětství.
- Simon vlastně nikdy neexistoval. V době jeho narození se vévodovi z Gloucesteru a jeho ženě narodilo dítě, ale už mrtvé.
- Co se týče nesrovnalostí rozvodu Simonovy matky, ve skutečnosti to nakonec posloužilo jako záminka pro rozvod se Simonovým otcem. V této realitě jeho rodiče zůstali spolu, aby ze SImona neudělali levobočka.
- Vévoda z Gloucesteru byl obviněn z velezrady, ale nikdy nebyl souzen. Zemřel (pravděpodobně zavražděn) v Bury St.Edmunds
- Jindřich V. ve skutečnosti zemřel ještě předtím, než se stal králem Francie. Jeho dvě dcery nikdy neexistovaly a jeho lordové Francii ztratili.
-Simonovo jméno a vzhled jsem si půjčila od herce Simona Shepherda, který ztvárnil vévodu z Gloucesteru ve filmu Kennetha Branagha Jindřich V. (adaptace Shakespearovy hry)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jackie Decker Jackie Decker | 5. března 2009 v 13:03 | Reagovat

Pěkná kapitola. Svým způsobe mse tam nic neděje, ale poodhaluje pletichy u dvora a to tam ještě ani nedojeli :-)

Rozhodně se ti daří napínat :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama