Válka růží - čtvrtá fáze (1471-71)

30. ledna 2009 v 19:19 | Lomeril |  Válka Růží
... aneb jak Warwick ke své přezdívce přišel.

Na trůně zase sedí král Jindřich, kterého opět někdo vytáhl z Toweru. Jeho manželka a syn zůstávají ve Francii. Eduard a jeho bratr Richard jsou ve Francii. V zemi má hlavní moc hrabě z Warwicku, který už dosadil druhého krále. Za to mu přezdívají Kingmaker - Králotvůrce.
V březnu 1471 se v Anglii opět vylodil Eduard, tentokrát s vojskem, které mu zajistil vévoda burgundský. Prvních pár mil postupu tvrdil, že jen žádá své pozemky po otci, ale brzy se opět prohlásil králem. Jeho bratr, George, vévoda z Clarence, opět zradil, tentokrát Warwicka, a připojil se zpátky k bratrovi.
14. dubna 1471 se Eduard a Warwick střetli v bitvě u Barnetu. Tuhle bitvu vyhrálo převážně štěstí. Byla totiž hustá mlha a obě armády se nepostavily přesně proti sobě. Nakonec se tedy stalo, že pravá křídla obou armád pochodovaly kupředu a nenašly žádného nepřítele, zatímco levá křídla bojovala proti středu protivníka. K tomu se přidala náhoda, že si Warwickovi muži spletli znak Warwickova spojence, hraběte z Oxfordu, (zářící hvězdu) a znak krále Edurarda (zářící slunce) a dospěli k názoru, že je někdo zradil. Bitva se zvrhla v chaos. Nakonec ji vyhrál král Eduard. Warwick padl, stejně jako jeho bratr markýz Montagu.
V tentýž den se v Anglii vylodila královna Markéta se synem. Zprávu o Warwickově smrti jim přinesl nový vévoda ze Somersetu, syn toho, který padl u St. Albans, bratr toho, který byl popraven po bitvě u Hexhamu. Markéta se v tu chvíli chtěla otočit, ale její syn (tehdy osmnáctiletý) se rozhodl bojovat. Kdyby Markéta překročila řeku Severn v Gloucesteru a stihla se spojit s Jasperem Tudorem ve Walesu, možná by ještě měla šanci, ale Gloucester držel yorkistický kapitán, který jí odepřel vstup. Proto se Markétino vojsko, vedené vévodou ze Somersetu a mladým princem z Walesu, postavilo u opatství v Tewkesbury Eduardovi. Bitva u Tewkesbury (4.5.1471) se považuje za jednu z nejkrvavějších bitev, která kdy byla v Anglii vybojována. Padl v ní jak vévoda ze Somersetu, tak princ z Walesu. Markéta byla zajata a příštích několik let strávila ve vězení na hradě Wallingford, dokud ji francouzský král v roce 1475 nevykoupil. Ubohá Markéta, teď už naprosto zlomená, zemřela v roce 1482 ve Francii ve věku dvaapadesáti let.
21. května roku 1471, necelé tři týdny o bitvě u Tewkesbury, zemřel v Toweru za podivných okolností nešťastný král Jindřich. Jindřich se nenarodil s královskými ctnostmi. Zdědil zemi v rozkladu s pyšnou a odbojnou šlechtou, která navíc procházela těžkým zklamáním z prohrané války ve Francii. Dát zemi dohromady, to byl úkol pro někoho velice silného a schopného, ne pro chudáka labilního Jindřicha. Je pravda, že Jindřich nesl odpovědnost za spoustu svých činů, nechal sebou vláčet a občas se choval vysloveně nerozumně a pošetile. Nedokázal v sobě zmobilizovat ani trošičku síly, aby dělal, co mohl. Jindřichovým neštěstím bylo, že se narodil jako král, když měl být knězem. Ale přesto, nebýt Jindřicha, nemá Anglie jednu ze svých nejslavnějších škol - Eton, který Jindřich založil v necelých dvaceti letech.
Jindřich byl mrtvý, Somerset byl mrtvý, zemřel Warwick a po několika letech i Markéta, která bez syna neměla proč o trůn usilovat. Zdálo se, že je všechno v pořádku. Už zase...
Ať žije král Eduard IV.! Už zase...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mardom mardom | Web | 1. února 2009 v 17:49 | Reagovat

Jojo, tohle je asi nejzamotanější a nejzábavnější období Anglie (ačkoliv asi bych se nesmála, žít v té době).

2 Lomeril Lomeril | 1. února 2009 v 19:09 | Reagovat

Jo, zábava to je. Hlavně že po každém období by člověk řekl, že už bude pokoj, a ono se vždycky zase něco semele.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama