II. Rozhovor s Nathanielem

18. ledna 2009 v 15:58 | Lomeril |  Dračí růže
Tak abychom si odpočinuli od historie (ještě sem zbývají dodat tři fáze Války Růží), pokračuji v příběhu Dračí růže.
Za beta read děkuji Eillen


Hle, tady stojíš, dýchající rek,
a duch tvůj nezmožen, nezkrocen.
(Velitel Bordeaux)


Catherine běžela rovnou ke stájím. Věděla, že tam najde svého dlouholetého kamaráda Nathaniela. Nathaniel před rokem přišel o nohu, když se dračice, na které letěl jako ošetřovatel, dostala do ošklivé bitky se dvěma mořskými hady. Jezdec té dračice tehdy zemřel a Nathaniel utrpěl těžká zranění. Přežil, ale jeho pravou nohu už nikdo nezachránil. Catherine ho pomáhala léčit a i poté, co nepotřeboval krmit, s ním zůstávala, pomáhala mu, když se učil chodit o berlích, a hlavně se snažila vrátit mu chuť do života. Teď Nathaniel pobýval většinou ve stájích, kde se staral o draky Maisie a Wolfa. Říkal, že jsou všichni tři stejně k ničemu. Maisie byla typický zbabělec, kterého nikdo nedokázal donutit k boji, zatímco Wolf byl prostě starý vysloužilec, který měl problémy s očima. Proto zůstávali na základně a starali se o ně mladí učňové, když v Camelotu zrovna nějací byli, a učili se na nich létat.
Nathaniel seděl před Maisieiným stáním a olejoval její postroj. Vzhlédl, a když uviděl Catherine, krátce se pousmál. Bylo mu jen málo přes dvacet, ale v jeho obličeji byly vyryté předčasné vrásky a v jeho očích Catherine vždycky viděla skrývanou bolest.
"Ahoj," řekla a sedla si vedle něj na zem.
"Díval jsem se, jak cvičíš. Jsi vážně dobrá," odpověděl a vrátil se ke svojí práci.
"Pojedu pryč," oznámila Catherine a zadržela dech.
Nathanielovy ruce se zastavily v půli pohybu a sklesly na kolena.
"Vrátíš se?" zašeptal.
"Snad," pípla Catherine, ale pak se náhle rozhodla. Nemůže opustit jediné přátele, která na světě má.
"Určitě!" dodala silnějším hlasem.
"Budu tady čekat. Najdeš mě tu, ať přijdeš za měsíc nebo za dvacet let. S jednou nohou daleko nedojdu," řekl s přídechem hořkosti a znovu se pustil do natírání koženého řemení, přestože se už lesklo jako zrcadlo.
"Nate, já vážně nechci, ale volá mě lady Isabela. Místokrálovně nemůžu odporovat," snažila se bránit. Věděla, že se Nathaniel cítí ukřivděně. Že má pocit, že ho opouští.
"Můžeš. Hranice toho, co můžeš a nemůžeš, leží někde jinde než v etiketě. Nechceš, možná bys ani neměla. Každopádně je škoda, abys celý život dřepěla tady na hradě jako pecka. Do Stráže nemůžeš, tvůj otec to zakázal a tvůj královský bratr by sotva povolil druhou výjimku, po tom, jaké měl sir Bedivere problémy s tím, vydupat si povolení pro Megan. A co jiného bys tu dělala?" zvedl Nathaniel postroj, aby se podíval, jestli někde není špatně naole-jovaný.
"Pomáhala ti s Maisie a Wolfem," zasmála se rozpustile.
Chtěla tím rozhovor trochu odlehčit, ale spíš tím všechno zhoršila.
"Díky, to ještě zvládnu sám," odsekl Nathaniel ledově a uložil postroj do bedny vedle jeho sedátka.
Catherine se kousla do rtu.
"Promiň, já jsem to tak..."
"... nemyslela, já vím," přerušil ji Nathaniel. "Takže se konečně jedeš stát princeznou."
"Já nejsem princezna!" ohradila se Catherine dotčeně.
Nebyla to tak úplně pravda. Catherinina matka, Kateřina z Valois, se narodila jako dcera francouzského krále a roku 1420 se provdala za anglického krále Jindřicha V. Když její vznešený manžel o pět let později zemřel, vzala si svého milence, Velšana Owena Tudora, se kterým měla pět dalších dětí, z nichž tři se dožily dospělosti - mezi nimi i Edmund a Catherine. Král a obě místokrálovny byli tedy napůl Catherininými sourozenci, ovšem Catherine sama neměla na anglický trůn sebemenší nárok.
"Tak doufej, že tě Isabela chce vidět z čistě sesterských pohnutek," ušklíbl se Nathaniel.
"Nemusíte se o mě všichni bát, jako bych byla malá! Umím se o sebe postarat," namítla Catherine ublíženě.
"Kdybys měla jet do lesa, na moře nebo do divočiny, bál bych se daleko míň. Víš, Catie, zvíře na tebe nikdy nezaútočí, dokud ho neohrozíš nebo nemá hlad. U dvora musíš očekávat útok i od syté šelmy jen proto, že bys ji mohla někdy v budoucnu ohrozit. Nevěř nikomu kromě Edmunda," varoval ji Nathaniel.
"Hlavně že ty jsi byl u dvora už tolikrát. A vůbec, Edmundovi můžu věřit jak chci a stejně mi to bude na nic, protože mě doprovodí jen do Londýna a pak zase jede na sever," odsekla Catherine vzdorovitě.
"Cože?!" škubnul sebou Nathaniel a nejspíš by i vyskočil, kdyby mu to noha dovolila.
"Edmund jede na sever, nemůže se mnou zůstat," zopakovala překvapená Catherine.
"Kde je?" vyštěkl Nathaniel.
"Co?"
"Ptám se tě, kde je tvůj bratr?" začal Nathaniel hmatat po berlích.
"Netuším," odpověděla zmatená Catherine.
"Pomoz mi vstát!" rozkázal Nathaniel. Věděl, že přestože ona je mnohem urozenější než on, poslechne ho. Catherine k němu chovala jistou úctu a hlavně by mu nikdy neodepřela pomoc. Jakmile stál na nohách, vydal se k Panské věži. Sice ho čekalo úzké a točité schodiště, ale v tom vzteku ho ani nenapadlo, že do schodů sotva vyleze.
"Nechoď za mnou," zavrčel ještě na Catherine.
Musel si s Edmundem Tudorem vážně promluvit.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
A jak jsem slíbila, teď dodám i jakési porovnání mojí fikce se skutečností. Aneb co jsem si ve své alternativní historii změnila.
- Catherine Tudorová žila dost jinak. V roce 1435 se Owenovi Tudorovi a královně Kateřině narodila dcera, která se později stala jeptiškou. Její jméno jsem nenašla.
- Král Jindřich V. zemřel v roce 1422 a ne v r.1425, tímpádem neměl ani jednu ze dvou dcer, které vystupují v mém příběhu.
- Anglie ve skutečnosti Stoletou válku prohrála a král Jindřich VI. ztratil francouzskou korunu, tudíž nikdy nevládl z Francie a nemusel být zastupován.
- Dračí stráž je celá fiktivní. Kupodivu. Uvádím pouze pro úplnost.
- Příběh Owena Tudora a Kateřiny z Valois je skutečný.
- Catherinin bratr Edmund, hrabě z Richmondu, skutečně žil.
- Catherinin druhý bratr Jasper, o kterém jsem v minulé kapitole říkala, že zemřel na neštovice, ve skutečnosti přežil do dospělosti, stal se hrabětem z Pembroke a byl poměrně důležitým činitelem v pozdější válce
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eillen Eillen | Web | 18. ledna 2009 v 16:02 | Reagovat

To info na konci příběhu je zajímavé. Mále jsem šla sama hledat kdo je kdo, ale nenašla bych to. Jsem na tohle lempl...

2 Lomeril Lomeril | 18. ledna 2009 v 17:51 | Reagovat

Kdyžtak v galerii je základní rodokmen :-)

3 Eillen Eillen | Web | 18. ledna 2009 v 19:30 | Reagovat

Já vím, ale já ty pavouky tak nerada. I v Aldormě jsem se ztratila :D Ale brzy si to projedu

4 Jackie Decker Jackie Decker | 19. ledna 2009 v 13:33 | Reagovat

A přitom jsou pavouci ten nejlepší způsob jak rodokmen znázornit. M?ě se info nakonci líbilo, pro přehlednost to bylo opravdu velmi dobré, alesponˇčlověk právě nemusí nic složitě hledat. Líbí se mi to. I příběh samotný. Rozhodně se top zatím vyvíjí slibně.

5 Eillen Eillen | Web | 19. ledna 2009 v 15:05 | Reagovat

Jo, pavouk je přehledný. Ale ne ten ve wordu, když se ti tvé formátování rozhodne to celé rozházet. Já zastávám názor ručně kresleného rodokmenu. Až najdu motiv, který se pro Aldormu hodí, tak to překreslím

6 Jackie Decker Jackie Decker | 19. ledna 2009 v 15:21 | Reagovat

jj tak jo :-), mě to třeba takhle nevadí... Ale klidně si to udělej jak chceš :-) určitě to bude alespoň na pohled hezčí...

7 Lomeril Lomeril | 19. ledna 2009 v 16:15 | Reagovat

Abych pravdu řekla... v téhle době se to dostává do takových uzlů, že je nemožné vytvořit nějakého rozsáhlého přehledného pavouka. Pokud vážně chcete znázornit všechny ty sňatky a sourozence, dvojrozměrná plocha prostě nestačí. Nejspíš si někdy vytvořím trojrozměrn model a budu pevně doufat, že ty tři rozměry jsou dost...

8 Jackie Decker Jackie Decker | 19. ledna 2009 v 16:39 | Reagovat

:D tak to je opravdu pěkné prý budeš doufat aby tři rozměry byly dost... to jsem zvědavá jak to budeš dělat 4 rozměrně :D

9 Eillen Eillen | Web | 19. ledna 2009 v 16:54 | Reagovat

Hele, tak ten trojrozměrný pavouk by byl super. Pomůžu ti ho klidně vyrobit :D

10 Lomeril Lomeril | 19. ledna 2009 v 18:44 | Reagovat

Jo? A jak ho asi dám na blog? :-)

11 Eillen Eillen | Web | 19. ledna 2009 v 19:34 | Reagovat

Budeš pořádat srazy, aby si ho mohl člověk prohlédnout. A ona i fotka toho by byla zajímavá. Takový krásný propletenec

12 Jackie Decker Jackie Decker | 19. ledna 2009 v 20:27 | Reagovat

To určitě už se těším :D

13 Lomeril Lomeril | 19. ledna 2009 v 20:33 | Reagovat

No nápad špatný to není, uvidíme :-)

14 Eillen Eillen | Web | 19. ledna 2009 v 20:51 | Reagovat

Myslím, že i zpracovat se to dá lehce. Kartonové destičky se jmény a budou procházet přes pevnější drát. A nebo se k tomu použije taková ta hračka z našeho dětsví.  HOLKY help, já si nepamatuji jak se to jmenovalo. Takový ty modrý a bílý kousky, co se skládaly dohromady. Modrej byl dlouhej a bílej byla spojka (ty vole Leni, ty zase válíš). Merkur? (nebo to je ta druhá stavebnice na šroubky?). Já mám fakt schízu

15 Jackie Decker Jackie Decker | 20. ledna 2009 v 7:59 | Reagovat

Vím co myslíš ale jméno si nevybavím...

16 Eillen Eillen | E-mail | Web | 20. ledna 2009 v 13:23 | Reagovat

To si mi fakt pomohla *ironík* Já kvůli tomu skoro nespala. Jsem měla hrůzné sny, jak mi ty kousky honí a chtějí mě zabít. Jediné vysvobození by bylo, kdybych je pojmenovala. Než mi stihly zabít, tak mě probudil Tomovo budík. Fakt už mi asi hrabe, protože tohle se nemůže snad zdát normálnímu člověku. Ačkoliv, já o své normálnosti dlouho pochybovala

17 Lomeril Lomeril | 20. ledna 2009 v 14:40 | Reagovat

No nazdar! Já bych od toho možná radši upustila, nehodlám mít na svědomí Eillenin pobyt v Bohnicích. I když pořád lepší, než co se zdálo mojí mámě, totiž že jí psi ulovili malého tyranosaura a ona ho pak stahovala a vymýšlela, jak ho uvaří. Proti tomuhle jsi na tom ještě dobře :-)

18 Eillen Eillen | E-mail | Web | 20. ledna 2009 v 14:56 | Reagovat

Neupouštět. Pak mě budou honit kousky skládačky spolu s pergamenem s rodkomenem :D

už sis rozmyslela ten sraz? Ráda bych tě viděla i naživo...

19 Lomeril Lomeril | 20. ledna 2009 v 16:32 | Reagovat

Jo, pokud mi do toho něco nečekaně nevleze, jedu. Ale připrav se, že na internetu neukazuji všechny stránky své osobnosti :-) Už je přesně určené kdy a kde?

20 Eillen Eillen | Web | 20. ledna 2009 v 19:11 | Reagovat

14. února v Plzni na hlavním vlakovém nádraží start v 10:00

21 Lomeril Lomeril | 20. ledna 2009 v 19:33 | Reagovat

OK, chystám se objevit :-) Jak vás poznám?

22 Eillen Eillen | Web | 20. ledna 2009 v 21:29 | Reagovat

Budu mít na sobě nebelvírskou šálu (snad nezapomenu). Jinak se můžeš podívat na eillen.rajce.net tam jsou moje fotky. Budeme stát nahoře nad výdejem lístků. Prostě horní vestibul. Kdyby něco, na mail ti pošlu číslo na mobil, ale určitě nás najdeš. Já přijedu přesně na čas, ve vlaku se setkám s pár lidma, co jede od Prahy. Pokud jedeš stejným vlakem, můžu nabrat i tebe

23 Lomeril Lomeril | 20. ledna 2009 v 22:05 | Reagovat

No od Prahy nepojedu, Budějice jsou na druhý straně. Pošli mi ten mobil, tvoje fotky jsem viděla, ovšem všichni víme, jak můžou být fotky zkreslující. Snad se neztratím :-)

24 Eillen Eillen | E-mail | Web | 21. ledna 2009 v 9:05 | Reagovat

Tak od Budějic jezdívá jen Franky a ta se mi neozvala, takže počítám, že nejede. Budeš muset vydržet cestu sama.

25 Lomeril Lomeril | 21. ledna 2009 v 9:14 | Reagovat

Já to nějak zvládnu :-)

26 mardom mardom | Web | 1. února 2009 v 17:33 | Reagovat

Myslím, že to byla Seva (jestli se nepletu). Já ji měla doma. Jinak líbí se mi to porovnání skutečnosti a fikce - tedy i kapitola.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama