9. Rozloučení

10. ledna 2009 v 10:40 | Lomeril |  Cesta zpátky

Poněkud slabší kapitola. Top Ten dodám do konce víkendu, a pokud nepočítám epilog, tak příští kapitola bude poslední. Je to škoda, jsem ráda, že aspoň tahle povídka někoho zaujala. Vaše L.


Bylo velice brzy ráno a nebe bylo bez mráčku. Moje nejoblíbenější denní doba. Všechno je takové čisté, ještě se nic nestalo. Slunce vypadá, jako by se právě umylo, a vesele se směje na svět. Skoro všichni ještě spí. Žádné nohy nestírají ranní rosu. Je ticho a klid.
Stála jsem na louce za Hůrkou a čekala na Frundora, jak jsem se večer předtím domluvili. Kdybych neviděla v dálce plápolat oheň a nevěděla, že kolem poledne už budu mrtvá, vysloveně bych si to užívala. Takhle jsem se mohla jen rozhlédnout kolem a vzpomenout si na všechny ty hry, které jsem tu hrávala s Korou a ostatními dětmi z vesnice. Alespoň o ně bude postaráno. Pokud to neudělá Frundor nebo nějaký jiný z draků, sepsala jsem Lině všechny hry, na které jsem si vzpomněla. Vymýšlení legend k hrám mě alespoň na chvíli odvedlo od myšlenek na to, co mě čeká.
Musela jsem se usmát, když jsem si vzpomněla, jak mě zklamalo, když Harry Potter v sedmém díle "ožil." Teď když šlo o mě, tak mi to nepřipadalo jako tak špatný nápad.
Uslyšela jsem tlukot křídel, Frundor si přilétal pro mě. Násilím jsem se donutila přestat myslet na minulost a napřela jsem veškeré své soustředění na to, co mě čeká.
Frundor přistál vedle mě. Byl zase o hodně větší, než když jsem ho viděla na skále nad řekou. Nejspíš je tak velký, jak zrovna potřebuje. Koneckonců, když se mohl nacpat do Lenčina srdce...
Vylezla jsem mu na záda, usadila se mezi dvěma ostny na jeho hřebenu, přitulila se mu ke krku a zavřela jsem oči. Cítila jsem, jak do mě proudí dračí síla. Vzlétl a za chvilku mě ovanulo horko, jak jsme přelétli nad ohněm. Nedívala jsem se, znala jsem svůj strach z výšek. Spíš mě mrzelo, když jsme s nárazem, který mě málem shodil, přistáli. Sklouzla jsem Frundorovi ze hřbetu.
"Půjdeš se mnou? Ráda bych tristenolské radě promluvila do duše, ale hodila by se mi k tomu dračí autorita," vysvětlila jsem Frundorovi.
"Půjdu s tebou," řekl.
Až v tu chvíli jsem si uvědomila, že stojíme na louce pod nějakým hradem. Po cestě k nám už spěchala skupina bohatě oblečených pánů. Položila jsem Frundorovi ruku na přední tlapu. Dodávalo mi to odvahu.
"Tristenolská rada, předpokládám?" nadhodila jsem, když pánové udýchaně zabrzdili těsně přede mnou. Snažila jsem se působit suverénně.
Nezmohli se na víc než přikývnutí, pořád nemohli popadnout dech.
"Vím, jak uhasit ten oheň," řekla jsem tu samou větu, jako včera Creaganovi. "Ale budu na oplátku žádat slib. Král Aldormy s vámi bude chtít uzavřít mír. Vyjdete mu ve všem vstříc. Pokud smlouvu porušíte podruhé, už tu nebude nikdo, kdo by oheň uhasil, a co hůř, oheň se rozšíří a sežehne celou Aldormu i Tristenol na prach."
Zřejmě díky Frundorovi to opravdu znělo docela působivě, nicméně pánové se tvářili poněkud rozpačitě. Zdálo se, že vycítili, že jsem ještě neskončila, protože se ani nesnažili odpovídat.
Nezapomeň na Triveta. Přišel čas nasadit silnější páky, ozval se v mojí hlavě Frundorův hlas.
Budu potřebovat nápovědu, odpověděla jsem v duchu.
Od toho tu jsem.
"A také okamžitě propustíte svého zajatce," zopakovala jsem slova, která mi zněla v mysli.
Pánové se ošili ještě o něco víc, ale pořád se nikdo z nich neodvážil promluvit nahlas. Rozpačitě se po sobě dívali, zřejmě si začínali uvědomovat, že je komanduje obyčejná holka. Neměla jsem moc času.
"Pokud moje podmínky neuposlechnete, stihne vás kletba a nepřátelství rodu Elat..."
V tu chvíli Frundor vedle mne otevřel tlamu a hrozivě zařval. Pánové se schoulili k sobě a zacpávali si uši. Netuším jak, ale povedlo se mi zůstat v klidu.
"... a nejen jich. Počkám tu na zajatce celou hodinu," dořekla jsem o něco hlasitěji, předpokládala jsem, že budou mít zalehlé uši.
Frundor je zřejmě konečně přesvědčil. Pochopili, že nikdo jejich názory poslouchat nebude. Neřekli ani slovo. Prostě si poslechli, co jsem měla na srdci, a odešli. Schoulila jsem se mezi Frundorovy přední tlapy a čekala jsem.
Netrvalo dlouho, než jsem uviděla osamělou postavu, jak se k nám potácí. Když přišel blíž, poznala jsem Triveta. Vypadal strašně. Byl bosý a bez košile. Na tváři měl dlouhou ránu, po které mu určitě zůstane nepěkná jizva, a celá záda měl jeden velký strup. Museli ho bičovat. Po zádech mi přeběhl mráz.
Pár kroků od nás upadl. Přiběhla jsem k němu, ale netušila jsem, co s ním.
"Frundore!" zaúpěla jsem.
Pomalu přišel až k nám a dotkl se čenichem Trivetových zad. Během chvilky se z odporných ran staly jenom čisté, bílé jizvy, ale všimla jsem si, že šrám na jeho obličeji zůstal nezměněný. Podívala jsem se na Frundora.
"Musí mít nějakou připomínku toho, že i cesta zpátky něco stojí," odpověděl drak na mojí nevyřčenou otázku.

První, co si Trivet uvědomil, bylo, že bolest je víceméně pryč. Hned potom mu došlo, že ho Barbora drží v náručí a nad nimi se tyčí obrovský modrý drak. Samotného ho překvapilo, že mu to bylo jedno. Chtěl vidět Margaritu. Nic víc.
"Pojďte. Je čas to skončit," řekla. Vypadala hrozně smutně, ale vyrovnaně.
A najednou to všechno zapadlo do sebe - nezvyklé způsoby, podivný přízvuk, tajnůstkářství, i to gesto, které omylem udělala při hře. Oheň a smlouva.
"Vy jste z Lenčina světa!" vykřikl.
Zarazila se, ale nepodívala se na něj. Krátce přikývla.
"Ale potom..."
"Co potom?" obořila se náhle. "Otázky bych tu měla mít spíš já. Proč jste opustil Margaritu?"
"Poslala mě pryč," odpověděl zmateně. Proč to sem tahá právě teď?
"A proč jste jí lhal o těch poradách?" zaútočila obratem.
Trivet ztuhl. Jak se to dozvěděla? Vzápětí si sám odpověděl. Creagan, samozřejmě.
"Bylo to nesnesitelné. Nedokázala mluvit o ničem jiném než o Valerii. Já tu malou mám taky rád, ale pro Margaritu byla vším. Nikdy se nezajímala o to, co dělám já, pořád dokola mlela o tom, jak se Valerie měla celý den! Když jsem si občas někam zašel s přáteli, abych se z toho nezbláznil, začala žárlit a dělat scény, tak jsem se radši vymlouval na porady, ale v poslední době porad vážně přibylo a na hospodu jsem moc času neměl. Jenomže přesně ve chvíli, kdy jsem o poradách začal mluvit pravdu, mi přestala věřit. Směšné, že? Hádky přibývaly a stupňovaly se. V době, kdy mě vyhnala, jsem už stejně domů chodil jen když jsem musel," dokončil Trivet hořce. Samotnému se mu to hnusilo.
"Dobře. A teď mě poslouchejte. Margarita je v Hůrce, sama, bez Valerie. Uvědomila si většinu svých chyb a chtěla by je napravit. Ovšem chyby nebyly jen na jedné straně. Vrátíte se k ní a společně to zkusíte znovu," řekla Barbora. Neptala se, prostě mu řekla, co má dělat.
"Na to jsem přišel i bez vás," ušklíbl se Trivet.
V tu chvíli prošli všichni tři zatáčkou a před nimi se objevila ohnivá stěna. A Trivet si vzpomněl na přesné znění smlouvy. Oheň uhasí jenom krev oběti. Vzápětí pochopil, co se Barbora chystá udělat.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jackie Decker Jackie Decker | 10. ledna 2009 v 11:02 | Reagovat

Hezké. Už ne tak procítěné, ale hezké. Docela rozumím stavui tvé mysl, kdy víš eže umřeš a jednáš téměř naprosto suverénně. Je to hezké. Moc pěkné.

PS: Není pravda že by zaujala jen tahle povídka. Jen jsme nějak pozapomněli sem chodit i číst, což určitě zase napravíme :-)

2 Eillen Eillen | Web | 10. ledna 2009 v 11:14 | Reagovat

Krásná kapitola. Tys aspoň věděla, co tě čeká. Došlo ti, že umřeš, abys zachránila Adlormu a Tristenol. Ale Lenka věděla, že musí znovu umřit, ale netušila kdy, proč a hlavně jak. Myslím, že tohle vědět. žilo by se jí lépe.

A jsem ráda, že mu došlo, odkud jsi. Jen by mi zajímalo, co chtěl doříct, když začal "Ale potom..." To mi bude hlavou vrtat :)

A ohledně čtení. Já tvé povídky mám ráda, jenže nejdřív nebyl čas, pak jsem měla krizi a nic mi nebavilo a nakonec jsem ztratila data v počítači a vzpomněla jsem si na tvůj blog uprostřed noci, když jsem nemohla usnout. V hlavě jsem totiž viděla příběh Jiskry

3 Eillen Eillen | Web | 10. ledna 2009 v 16:40 | Reagovat

Myslíš, že se mi podaří tě přemluvit na vydání nové kapitoly? :D

4 mardom mardom | Web | 10. ledna 2009 v 21:40 | Reagovat

Já taky četla i jiná tvá díla, je to dobré počteníčko :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama