7. ...a pak vzplanul oheň

6. ledna 2009 v 16:29 | Lomeril |  Cesta zpátky

Tak další slibovaná kapitola. Tentokrá se dozvíme proč vlastně je Barbora v Aldormě.


Vyšla jsem z hostince, posadila se na lavici na zápraží a složila jsem hlavu do dlaní.
Nevrátil se.
Hostinský už svolával všechny muže z vesnice, aby se vydali Triveta hledat.
A celé to byla moje vina.
Jako obvykle.
Nabízela jsem se, že půjdu také s pátrači, ale Kreion to zakázal tak rozhodně, že jsem to znovu nezkoušela. Uvažovala jsem, jestli náhodou můj poslední rozhovor s Trivetem neslyšel. Jestli ano, tak pokud se Trivetovi něco stane, vyhodí mě na ulici.
Jenže jestli se Trivetovi něco stane, bude práce to poslední, co mě bude zajímat.
Do háje.
Tohle si ode mne Lenka ani v nejmenším nezasloužila. Vletím jí do Aldormy jako tornádo, zabiju Triveta, zničím život Margaritě a kdo ví, co ještě.
Ani nevím, co tu mám vlastně za úkol.
Rozběhla jsem se jako o život. Běh, přestože jsem nebyla nijak vytrvalý ani rychlý běžec, mě vždycky uklidňoval, pročišťoval mi hlavu. Přeběhla jsem řeku po úzké lávce a za chvíli jsem stála na skále nad řekou. Posadila jsem se přesně na ten kořen, na kterém jsem seděla, když jsem tam kdysi mluvila s Trivetem. Podívala jsem se na balvan, kde předtím seděl on, a vyjekla jsem překvapením.
"Frundore!"
Byl daleko menší, než když jsem ho viděla posledně, a netvářil se ani trochu nadšeně.
"Vítej," řekl přesně stejně, jako když jsme se setkali poprvé.
"Frundore, Trivet..." vyhrkla jsem, ale přerušil mě.
"Já vím. Stalo se... no, řekněme, že Trivetův pokus svést tě poněkud změnil situaci."
"Cože? On se mě vážně pokoušel svést?" Páni, to se mi ještě nestalo. Ovšem moje příjemně polichocené ego bylo okamžitě přehlušené palčivým strachem.
"To je teď ta nejméně důležitá část. Jde o proroctví..."
Zase? Copak se v Aldormě nemůže odehrát jeden příběh, který by neobsahoval ani jedno proroctví nebo kletbu?
"Vlastně je to spíš smlouva, uzavřená kdysi dávno mezi Aldormou a Tristenolem. Pokud by někdo z Aldormy prolil bez důvodu krev nevinného Tristenolana nebo naopak, obě země budou navždy rozděleny ohněm. Ten oheň uhasí jen krev někoho, kdo nepatří ani do jedné z těch zemí, a dobrovolně se nabídne jako oběť."
"Já..." vydechla jsem tiše.
Frundor přikývnul.
"Ale jak do toho všeho zapadá Trivet?" nechápala jsem.
"Když někdo z Tristenolu prolije krev nevinného Aldormana..."
Měla jsem pocit, že někdo vysál veškerý vzduch kolem mě. Třeštila jsem na Frundora v hrůze oči. To není pravda. To nemůže být pravda. To nesmí být pravda!
"On je mrtvý..." hlesla jsem.
"Ještě ne," odpověděl Frundor, přestože to nebyla otázka, "ale blíží se chvíle, kdy bude prolita jeho krev a oheň vzplane. Víš, má teď daleko víc naděje, než měl, když přijel do Hůrky. Původně měl zemřít během vyjednávání s tím vyslancem. Chtěli ho otrávit, aby nebyla prolita krev a aby přilákali Creagana, kterého se chtějí zbavit v první řadě. Pokud by ten jed vypil, jeden z vojáků by se nad ním slitoval a probodnul by ho. Oheň by vzplál za cenu Trivetova života. Teď je v zajetí v Tristenolu, po vašem posledním rozhovoru se trochu ztratil v myšlenkách a došel dál, než chtěl. Ale je naživu a má pořád naději."
Mlčela jsem. Na jednu stranu se mi ulevilo, ale na druhou stranu jsem pochopila, že jako všichni hrdinové, kteří mají zachránit svět, z toho nevyjdu živá. Lenka, Harry, Frodo... zachraňování světa zřejmě vyžaduje jakousi sebevražednou potenci, kterou já jsem nikdy neměla. Všichni hrdinové se v určité chvíli musí rozhodnout pro smrt. Jenomže jaká já jsem hrdinka?
Nikdo jiný tu není.
Jedna z mála věcí, ne-li jediná, která mě donutí překonat sebe samu. Nikdo jiný to neudělá. Podívala jsem se na Frundora a uvědomila jsem si, že mám na tvářích slzy.
"A až umřu?"
Dobře si všiml, že jsem řekla a ne když. Jiná možnost prostě nebyla.
"Nikdy nevidíš další cestu, dokud se neotevře brána."
"Měla bych pár přání. Vlastně tři," usmála jsem se. Vždycky jsem byla patetická.
"Povídej, uvidíme, co se dá dělat."
"Zaprvé: postaráš se o Koru a ostatní děti z vesnice? Nerada bych, aby se jim něco stalo, vážně mi na nich záleží."
Frundor zvedl obočí - nebo spíš zvedl by, kdyby nějaké měl.
"Děti? O děti je přece vždycky postaráno. To je součást dračí cti. Jak jinak myslíš, že by Michael přežil? Já se starám o královský rod, ale mám bratry a sestry. O děti je vždycky postaráno."
"Ale já myslela konkrétně hůrecké děti. Nemohli byste je vzít pod nějakou zvláštní ochranu? Nějaké dračí požehnání nebo tak něco?"
Frundor se zamyslel.
"Můžeme jim dát zvláštní patronku, ale musím o tom promluvit s ostatními draky. Takové rozhodnutí nezávisí jen na mně. Další přání?"
Zhluboka jsem se nadechla, abych vůbec mohla promluvit, aniž by se mi třásl hlas.
"Chtěla bych vidět Margaritu a Creagana a jejich děti. Mluvit s Margaritou, dřív než bude konec. A taky s Trivetem, sama, jen jednou. Naposledy."
"To je součástí plánu. Margaritu a Creagana s dětmi sem přinesu. Triveta samozřejmě uvidíš. Vzájemně si dlužíte... jistá vysvětlení."
Oddechla jsem si. Na tomhle přání mi záleželo skoro nejvíc. Frundor mě nevybízel, abych vyslovila to poslední, a mně chvíli trvalo, než jsem našla ta správná slova.
"A Frundore, až na to bude muset dojít, budu to muset udělat sama? Bojím se, že bych to nezvládla," zašeptala jsem.
Přešel až ke mně a něžně se mě dotkl čenichem.
"Ne. Toho se vůbec neboj. Můžeš si vybrat, kdo to bude."
Hlavou mi blesklo několik lidí zároveň. Asi bych byla nejklidnější, kdyby to udělal Creagan, koneckonců, je to v zájmu jeho vlastní říše, ale na druhou stranu se mi nechtělo takhle zatížit svědomí muže, kterého Lenka milovala. Margarita... ne, ta už platila za jednu vraždu, přidat k ní druhou by byla sobeckost. Trivet mi na mysl nepřišel ani na chvilku.
"Uděláš to ty, Frundore?"
V jeho očích jsem zahlédla hlubokou bolest, ale zároveň jsem poznala, že to očekával. Nikoho jiného bych o to nedokázala požádat a věděla jsem, že Frundor má dost silný smysl pro povinnost, aby si to ospravedlnil. Přikývl a já jsem se mu podívala do očí s takovou vděčností, jako kdyby mi právě zachránil život. Jaká ironie!

Kdesi daleko za hranicí Tristenolu právě vyslýchali Triveta. Velitel gardy, oblečený doslova přepychově, přejel rukou plnou prstenů po Trivetově tváři.
"Nepovíš?" zeptal se sladce, skoro zpěvavě.
Trivet, ztrhaný a vyčerpaný po noci kdy mu nedovolili spát, a neustálém přívalu otázek, které se na něj sypaly, si užíval drahocenných pár vteřin ticha. Mluvit rozhodně neplánoval. Ovšem dotyk velitelovy ruky na něj byl moc. Neudržel se a plivnul po něm. Slin měl dost, vzhledem k tomu, že naposledy jedl včera ráno ještě v Hůrce a na stole kousek za velitelem stál pečený bažant.
"Nepovíš," konstatoval velitel suše. Zdánlivě klidně se odvrátil, ale vzápětí se rychle jako blesk otočil a udeřil Triveta do tváře tak prudce, že vězeň upadl.
Jeden z prstenů se Trivetovi zaryl do tváře a roztrhl kůži. Vytryskla krev.
Jedna jediná kapka spadla na zem. Okamžitě vzplála malým plamínkem, asi jako kdyby hořela svíčka. Pak se ten plamínek rozeběhl. Ne, že by se šířil. Zdálo se, jako by někdo tu neviditelnou svíčku zvedl do výše pasu a odcházel s ní. Plamínek putoval směrem k Aldormě. Zastavil se na hranicích. Chvíli se nic nedělo.
Pak vzplanul oheň.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eillen Eillen | Web | 6. ledna 2009 v 16:40 | Reagovat

Normálně si mě robrečela. Být na Frundorově místě, tak bych ti nedokázala splnit třetí přání.

Jsem ráda, že Trivet zatím není mrtvý a prolití krve jsi dokázala napsat tak, že to nestálo jeho život. Nevadilo by mi, kdyby v této povídce umřel. Ale raději bych byla, kdyby to bylo v boji, než jako rukojmí.

Už se těším, až se setkáš s Creaganem, Margaritou a dětmi. Jen jsem zvědavá, jestli Creaganovi povíš odkud pocházíš.

Jo a taky si mě pěkně zmátla. Zaprvé nejsem hrdina (ale za to zařazení do skupiny ti děkuji).Pak jsem něchápala o jakém Harrym mluvíš. Až když jsem se koukla na třetí jméno, vybouchla jsem smíchy. A když se to vezme kolem a kolem, tak Harry neumřel, Frodo taky ne a já taky žiju :D

2 Jackie Decker Jackie Decker | 6. ledna 2009 v 16:48 | Reagovat

Super... Tohle je zatím nejlepší kapitola, jakou jsi napsala. Tedy myslím téhle povídky. Zajímavý nápad s tou smlouvou. Rozhodně zajímavý a vypadá to zajímavě. To s tím plamínkem byla taky velmi ovedená scéna. Ačkoliv jsem si původně myslela že dotyčný musí zemřít, aby oheň vzplá, ale teDˇto vypadá že stačí malinká kapka. Ještě že se na hranicích třeba nepoprali dva kamarádi z obou zemí :D

3 Eillen Eillen | Web | 6. ledna 2009 v 16:49 | Reagovat

No, já si myslím, že tahle kapitola je zatím nejlepší z celé Aldormy. Nemá konkurenci. Ale zase nastavila vysoko laťku. Budu se snažit alespoň se k ní přiblížit, protože překonání asi není v mé moci

4 Jackie Decker Jackie Decker | 6. ledna 2009 v 16:59 | Reagovat

Všechno jde, když se chce. :-) Ty máš taky pěkné kapitoly a příběhy. Jen na tom co napíšeš nevidíš tolik toho pěkné jako na tom co napíší jiní... Ale to je neduh asi nás všech :D

5 Eillen Eillen | Web | 6. ledna 2009 v 17:03 | Reagovat

Ono nejkrásnější na tom všem je, že ačkoliv jsem vás o ty příběhy poprosila, tak je vidět, že vás to baví psát, jinak by to nemělo takové kouzlo a nesnažily byste se, aby to pasovalo do příběhů, které už jsou napsané.

U Jackie jsem si přála jednu jedinou krátkou povídku a už mám od ní dvě jednorázovky, jednu hotovou kapitolovku a druhou rozepsanou.

U tebe, Lomeril, bych si přála, aby to taky tak bylo, ale pokud nebude, i tak si se stala součástí Aldormy a pomohla si mi ji utvářet.

6 Jackie Decker Jackie Decker | 6. ledna 2009 v 17:13 | Reagovat

Jo a jednu naplánovanou :-)...

Jinak si myslím že je pěkné když nás takhle píše víc protože se navzájem inspirujeme...

7 Eillen Eillen | Web | 6. ledna 2009 v 17:16 | Reagovat

A jakou další máš naplánovanou? Jsem zvědavá.

8 Jackie Decker Jackie Decker | 6. ledna 2009 v 17:18 | Reagovat

No zatím to má jen matný obrys. Nebudu předbíhat, dokud si nebudu úplně jistá že s tím začnu :-)

9 Lomeril Lomeril | 6. ledna 2009 v 19:53 | Reagovat

Teda, vy mě úplně uvádíte do rozpaků. Já tuhle kapitolu za nijak báječnou nepovažuju, i když nepopírám, že mě vaše chvále těší :-) Děkuju

10 mardom mardom | Web | 6. ledna 2009 v 20:50 | Reagovat

Tak tahle kapitola vážně báječná je, je tam romantika, napětí, drama, prostě vše, co má dobrý příběh mít.

11 Eillen Eillen | Web | 6. ledna 2009 v 21:15 | Reagovat

To bude tím, že ty jsi autorka. Já taky některé svě věci nepovažuji za povedené a třeba Jackie se líbí. To je případ hlavně Doby změn. Přijde mi to jako obyčejný příběh, ale jí se zdá, že Alexe vystihuji skvěle. My autorky jsme prostě zaujaté

12 Jackie Decker Jackie Decker | 7. ledna 2009 v 7:53 | Reagovat

jj lépe bych to nevystihla, Eillen :-)

Každopádně mardom má pravdu tahle kapitola má vše co má příběh mít. (alespoŇ to hlavní) :D

13 Eillen Eillen | 7. ledna 2009 v 14:37 | Reagovat

Tak tu zase nakukuji, kdykoliv je příležitost a nic :)

14 Lomeril Lomeril | 7. ledna 2009 v 15:04 | Reagovat

Taky nemůžu dávat novou kapitolu každý den :-)

15 Eillen Eillen | Web | 7. ledna 2009 v 15:14 | Reagovat

Můžeš, ale nechceš ;) to je rozdíl :-D

16 Jackie Decker Jackie Decker | 7. ledna 2009 v 15:43 | Reagovat

Souhlasínm s Eillen :D

17 Eillen Eillen | Web | 7. ledna 2009 v 15:56 | Reagovat

Dva závisláci se projevili :D

aspoň vidíš, jak nás ta povídka pohltila, měla bys na sebe být hrdá :)

18 Lomeril Lomeril | 7. ledna 2009 v 19:32 | Reagovat

To jsem. Proto vás chci víc napnout :-)

19 Eillen Eillen | Web | 7. ledna 2009 v 19:41 | Reagovat

Mně trauma způsobit můžeš, ale bacha u Jackie. Přeci jen je to dvojnásobná matka. Nechceš přeci z Nikolky a Kristýnky udělat sirotky, že ne? :D (promiň, to byl blbý vtip)

20 Jackie Decker Jackie Decker | 7. ledna 2009 v 20:05 | Reagovat

Ale blbej :D

Každopádně ze mě už většího schizouše neuděláš Lomeril :-)

21 Eillen Eillen | Web | 7. ledna 2009 v 20:25 | Reagovat

Jackie, vždyť říkám, že blbej. Prostě mi hráblo. U mě zatím nevím jistě. myslím, že víc schízaman být nemůžu, ale uvidíme :D

22 Lomeril Lomeril | 7. ledna 2009 v 21:35 | Reagovat

Tak já počkám s další kapitolou ještě týden dva a uvidíme :-D

Ne, Eillen, tohle byl blbej vtip.

23 Eillen Eillen | 8. ledna 2009 v 11:19 | Reagovat

Týden nebo dva, klidně i rok. já si počkám. Jen mi přijde důležité, jak se to vyvrbí. V další kapitole Dračího smutku mi má Frundor vzpomínat na Margaritu a Triveta :P Takže jsem vlastně v čekací době, jak dopadne tvůj příběh :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama