III. Setkáni s Rejšou

3. prosince 2008 v 15:54 | Lomeril |  Znamení
Avun se pohádal se Selvou a ve vzteku odjel. SKutečně jel udat loupežníky? Nebo není tak zrádný, jak o něm Selva tvrdí?

III. Setkání s Rejšou
Avun skutečně zuřil, ale zradit nechtěl ani v nejmenším. Dlouho štval koně jako šílený a když kůň nemohl dál, uvázal ho ke stromu, rázoval kolem něj v širokém kruhu a klackem, který sebral ze země, mlátil do všeho, co mu přišlo pod ruku. Chvíli trvalo, než zase dokázal trochu přemýšlet. Mrzelo ho Selvovo obvinění, styděl se za tu rvačku a měl strach. Selva byl nejspíš přiopilý, jako skoro pořád poslední dobou, ale to ho neomlouvalo. Dávno se vytratil ten hrdina, který se ho ujal, když byl ještě vystrašený kluk. Jenže i když všechnu práci teď dělali mladší chlapci pod Avunovým vedením a Selvovi, Raghamovi a Delbovi tak vlastně spláceli dluh, nikdy se neporvali s nikým z "Velké trojky", jak jim občas žertem říkali. Mezi sebou ano, to byla nějaká ta pranice na denním pořádku, ale nikdy ne s těmi velkými. A už vůbec ne se Selvou, jejich vůdcem. Tomu se neodporovalo!
Znovu nasedl a otočil zpěněného koně k řece. Potřebovali se oba zchladit. Něco se zlomilo, banda už nikdy nebude stejná. Co když to znamená konec? Co když mě Selva vážně vyžene? napadla Avuna strašná myšlenka. Šel by někdo se mnou? Nebo budu sám a pověsí mě v první městě?
Než dojel k brodu, uklidnil se úplně a začal uvažovat, co dál. Měl by se vrátit, ale nechají ho? Je pro něj ještě cesta zpátky? Nechal koně sklonit hlavu a napít se, když zaslechl zvonivý smích. Zvedl hlavu a uviděl na druhém břehu dívku, kterou vůbec potkat nechtěl. Rejša tam stála v bílých šatech a rozpustile se na něj usmívala.
"Šlechetný pan loupežník! Setkáváme se brzy!" zavolala na něj.
Měl by ji chytit, vytáhnout do sedla a odvést do tábořiště, všechno by tím urovnal, ale nedokázal to. Nemohl ublížit té dívce s hlubokýma očima, která jediná ze všech se ho nebála. Každá jiná uhýbala, žádná nechtěla ani mluvit s loupežníkem a ocejchovaným zrádcem. Žádná kromě Rejšy. Stála tam, usmívala se a čekala, co udělá on. Taky se usmál a pobídl koně k ní. Na druhém břehu seskočil a ocitl se tak přímo proti ní.
"Co ty tady tak sama?" nadhodil zlehka.
"Otec mě pustil na procházku," odpověděla podobným tónem.
"A smíš se bavit se zločinci?"
"Nejspíš ne. Ale nemůže mi nařezat za něco, o čem neví. Kromě toho, pro tebe má zvláštní slabost," mrkla na něj.
Avun ztuhnul a pár vteřina na ni nevěřícně zíral. Pak se vzpamatoval a mohl odpovědět.
"Cože? Nikdy jsem tvého otce neviděl!" odfrkl si pohrdavě.
"Jsi mizerný lhář, Avune z Černé Vody," vydala se pomaličku pryč. Rychle s ní srovnal krok.
"Počkej, počkej, jak víš, kdo jsem?"
"V našem rodu máme dobrou paměť, to jsem ti už říkala. Moje chůva tě tehdy v noci vyvedla ze zámku, zavázala ti oči a naložila tě na káru, která tě odvezla. Vyprávěla mi o tobě a o tomhle," dotkla se letmo, jakoby nechtěně, jizvy, která se Avunovi táhla z levého ramene pod klíční kostí a končila na hrudi. Měl trochu porozhalenou košili a část jizvy byla dobře vidět. Její dotek mu prudce rozbušil srdce.
"Kolik toho víš?" zeptal se a musel si mimoděk navlhčit jazykem rty. V ústech měl podivné sucho.
"Ne tolik, kolik bych chtěla vědět. Vlastně skoro nic," zasmála se náhle. "Nechceš mi povědět víc?" podívala se na něj zkoumavě.
Zaváhal. Přece jen, pořád to byla Pelagova dcera, patřila k nepřátelům, ale na druhou stranu nebylo možné cokoliv odepřít těm tmavým očím, hlubokým jako dvě studny. Po levé straně cesty byla příhodná louka. Pustil koně, aby se napásl, a usadili se s Rejšou pod stromy na kraji cesty.
"Takže ano, uhodla jsi, jsem skutečně Avun, syn rocolina Avuna z Černé Vody, velezrádce a psanec. Otec byl bratranec velerocolina a jeden z hlavních vůdců vzpoury. Padl do zajetí při prvním obléhání Lut a ve druhé bitvě se pokusil zabránit výjezdu Jestřábů a byl zabit. Tvůj otec byl okamžitě vyslán do Černé Vody s rozkazem zabít celou naší rodinu. Však víš, tehdy nechal král vyobcovat rodiny všech velitelů a šlechticů, kteří byli proti němu. My jsme měli zemřít. Když přišel, pokusil jsem se ho zabít..."
--o--
Na schodech se ozval dupot. Zara ztichla. Matka vstala a přitáhla si ji k sobě. Avun také vyskočil a vzal do ruky jeden z nožů na porcování masa, které ležely na stole. Za okamžik vtrhli královi vojáci. V jejich čele stál vysoký muž se širokými rameny a bledýma modrýma očima, poručík Pelag. Přehlédl vyděšenou rodinu a pokynul svým mužům.
"Odveďte je do sklepa!" rozkázal krátce.
Nevšiml si nože v Avunově ruce, ani odhodlání v jeho očích. Chlapec byl pevně rozhodnutý nedát se jen tak. Vrhnul se přímo na poručíka Pelaga. Jenže čelil vycvičenému vojákovi a tak jeho útok skončil jen škrábnutím na poručíkově tváři.
Pelag si otřel krev rukavicí a pochmurně se pousmál. Pak si pozorně prohlédl Avuna. Chlapec mu pohled statečně oplácel, přestože v něm byla malá dušička.
"Jak se jmenuješ, chlapečku?" zeptal se tiše.
"Avun."
"A kolik je ti let?"
"Bude mi třináct."
V tu chvíli si Avun trochu přidával, nebylo to ani čtrnáct dní, co oslavil teprve dvanácté narozeniny. Poručík Pelag dál zkoumal jeho tvář.
"Jsi statečný hoch. Odveďte ty dvě do sklepa!" přikázal vojákům.
"A chlapec?" osmělil se jeden z nich.
"S tím ještě chvilku počkejte."
Nedovolili jim ani rozloučit se. Když neschopen slova pozoroval, jak vojáci postrkují jeho matku a sestru do domu, netušil, že je to naposledy, co je vidí. Poručík Pelag počkal, až utichnou i jejich kroky. Pak se opět otočil k Avunovi.
"Měl jsem rozkaz tě zabít," oznámil mu tiše.
Avun se teď opravdu vyděsil. Proč mu to říká? Zabije ho doopravdy? Donutil se podívat se do velitelových bledých očí a ke svému překvapení v nich uviděl čistou zvědavost.
"Abych řekl pravdu," pokračoval poručík, "vůbec se mi do toho nechce. Prokázal jsi dnes večer větší statečnost než by kdo ve tvém věku čekal. Škoda, že nemám možnost změnit rozsudek. Zavřete ho, ale odděleně od těch dvou!"
Avun se začal prát zuby nehty, až na něj jeden z vojáků vytáhl nůž a poranil ho na rameni.
"Vrtáku!" zařval poručík Pelag a udeřil nešťastného vojáka, "Potřebujeme ho živého! Nesmíte mu ublížit! Je to jen kluk, tak co je s váma? Snad ho ještě zvládnete, ne? Zavolejte si posily, když vás na něj pět nestačí!"
Posily ale nebyly třeba. Zraněný Avun ztratil sílu a vůli prát se a poslušně se nechal odvést.

--o--
"Vypálili mi znamení zrádců a řekli mi, že budu popraven hned další den, ale v noci za mnou do cely přišel tvůj otec a nějaká žena, musela to být ta tvoje chůva. Myslel jsem, že mě jdou zabít, ale trochu jsem se spletl."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama