Epilog

3. listopadu 2008 v 18:10 | Lomeril |  Divoká země
A poslední rozloučení s našimi hrdiny.

Epilog
Těsně před začátkem první zimy po Yvesově a Elainině svatbě se Yves a Armel vydali k Medvědí skále. Nenašli tělo Zuřivého havrana, jen dvě mohyly. Jedna z nich, zarostlá mechem, dokazovala pravdivost staré legendy. Druhá, čerstvější, vysvětlovala, že Pierre nebyl vůči pozůstatkům Zuřivého havrana tak bezcitný, jak se zdálo.
Linda Watsonová si namluvila jakéhosi mladíka, který mířil se svou skupinou na jih, kde chtěli založit osadu. V Airelleville se zdrželi pár dní, během kterých se s ním Linda stihla zasnoubit a k velké úlevě celého Airelleville s ním odešla.
Armel Moreau se ten rok točil víc a víc kolem Marcelle Ballardové. Yves a Elaine je zpovzdálí pozorovali a bavili se jejich vzájemnou nesmělostí, ovšem Armel byl sice opatrný, ale zato rozhodný, takže jakmile si byl jistý svou pozicí, přešel od myšlenek k jejich uskutečnění. Armel a Marcelle se vzali v létě následujícího roku.
Po jejich svatbě se pan Simon přestěhoval k panu Ballardovi.
Když Armel a Marcelle jeli brzy zjara po jejich svatbě navštívit vesnici Oneidů a oznámit narození malého Jean-Pierra, syna Yvese a Elaine, dozvěděli se, že se v zimě Pierrovi a Sophii narodilo druhé dítě, syn Malý šíp, kterému dali i francouzské jméno - Armel.
Vztahy mezi Airelleville a vesnicí Oneidů zůstaly přátelské ještě mnoho let po smrti Moreauových, Simonových a Larenových.
Elaine se na Medvědí skálu nikdy nevrátila. Yves ji podezíral, že si vyčítá Havranovu smrt. Přesto se její nejzdařilejší báseň jmenovala Tři poselství Medvědí skály. První část, epická, popisovala příběh jejího únosu Zuřivým havranem, zatímco druhá část, lyrická, vysvětlovala, co ji příběh Medvědí skály naučil.

Ráda bych Vám tu báseň opsala, ale je hrozně dlouhá, Jean-Pierre bude za chvíli chtít jíst a Armel pojede do města ještě dnes a musím mu dát dopis k odeslání. Koneckonců, celý ten příběh znáte a ta druhá část jsou spíš jen takové úvahy. Možná se ptáte, jaká jsou ty tři poselství Medvědí skály. Tedy zaprvé: stromy, kameny a zvířata nejsou dobří ani zlí, jsou přirození. Za druhé: když člověk leží na zemi, neznamená to, že je poražený. A konečně za třetí: ze všech různých sil, které působí v tomhle světě je láska možná nejvzácnější, pravděpodobně největší, ale určitě, určitě je nejnevyzpytatelnější.
(Z dopisu Elaine Simonové matce)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eillen Eillen | E-mail | Web | 4. listopadu 2008 v 16:43 | Reagovat

Díky za zpestření začínajícího podzimu. Povídka se mi velmi líbila a je škoda, že už je jí konec. ráda bych v ní pokračovala dál.

Tak mi teď napadá, nechtěla bys také psát příběh o sobě v jiném světě. Jako já draka, Jackie prach a mnoho dalších autorek své příběhy? Od tebe bych si ho hrozně ráda přečetla

2 Lomeril Lomeril | 4. listopadu 2008 v 17:37 | Reagovat

Já už asi pětkrát začala a nikdy jsem to nikam nedotáhla... možná to ještě zkusím...

3 Eillen Eillen | E-mail | Web | 7. listopadu 2008 v 9:17 | Reagovat

Rozhodně to stojí za zkoušku. Podívej na mě. Taky jsem válčila a teď mám Aldormu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama