Kapitola desátá - Setkání

17. října 2008 v 14:34 | Lomeril |  Divoká země
Co se dtalo v předchozí kapitole: Elaine byla unesena indiánem Zuřivým havranem, ale po příchodu do indiánské vesnice se jí ujal Pierre Laren a jeho žena Sophie.


"To je asi tak všechno, co o Elaine vím," zakončil Filip.
V Armelově srubu zavládlo ticho. Yves, který až doteď visel očima na Filipově tváři a kousal si rty, zvedl pohled ke stropu a usilovně mrkal. Marcelle měla zavřené oči a sepjaté ruce přitisknuté ke rtům, jako by se modlila. Armel seděl bez hnutí, obličej skrytý v dlaních. Dlouho nikdo nepromluvil. Náhle se Yves rozesmál, nejdřív potichu, ale za chvilku se smál z plných plic. V jeho smíchu byla radost, pramenící z hloubi duše a srdce, čistá radost z toho, že je Elaine živá, zdravá a prozatím v bezpečí.
"Žije!" vykřikl, "Ježíši, děkuji, děkuji, děkuji..." volal skoro v slzách smíchu a úlevy.
"A zítra pojedeme za ní," doplnil ho Armel.
Opět zavládlo chvíli ticho.
"Můžeš na noc zůstat tady, vyrazíme zítra ráno," obrátil se nakonec Armel k Filipovi.
"Dobrá, dojdu si pro věci," zvedl se Filip a byl pryč.
Yves odešel hned za ním, na vysvětlenou zamumlal něco o balení. Armel zůstal sám s Marcelle.
"Armeli, vážně nemůžu..." začala, ale on ji utnul.
"Ne, vážně ne. Někdo musí dát pozor na osadu, když tu nebudeme."
"Ale proč já? Proč ne Yves? Chápu, že ty musíš jít, je to tvoje sestra, ale proč Yves? Ještě ji o tu ruku nepožádal, je dokonce zraněný, nemá o nic větší nárok než já!" vybuchla Marcelle.
"Jak to myslíš, ještě ji nepožádal o ruku? On si ji chce vzít?" vyjekl Armel.
"Samozřejmě, ty o tom ještě nevíš? Myslela jsem, že to poznal úplně každý!" zarazila se Marcelle.
"Nu, v tom případě s námi rozhodně nepojedeš. Musím po cestě s Yvesem něco probrat," vstal na znamení, že v rozhovoru nehodlá pokračovat.
"Prosím, Armeli, hlavně neudělej nějakou hloupost! Mají se vážně rádi a nezaslouží si ještě víc trápení," řekla Marcelle a z jejího hlasu zazníval strach.
"Neboj se, neudělám nic, co bych si předem dobře nerozmyslel," odsekl.
"Toho se právě bojím," hlesla Marcelle.
"Nevěříš mi snad? O rozum jsem ještě nepřišel, můžeš být klidná. Udělám všechno proto, aby byla Elaine šťastná," odpověděl kousavě a vyšel ze srubu.
Malá Elaine, jeho sestřička Elaine by se měla vdávat? To bylo nemožné, neskutečné, nepřirozené... Elaine, která se zamilovávala na potkání, by se měla připoutat k jedinému muži na celý život? Směšné!
Ale přece - tohle nebyla ta holčička, která nastoupila v La Rochelle na loď. Změnila se, dospěla, tak proč by nemohla založit rodinu? Myslí mu projela představa osamělých večerů ve srubu, kdy by se jen díval do zdi a poslouchal, jak přes ulici křičí její děti. Té samoty a prázdnoty bez ní se děsil. Ne, ona se nesmí vdát, nesmí ho nechat samotného!
Ale jak to uděláš, blázínku, když jí při tom nechceš ublížit? vysmál se mu nějaký hlásek v jeho hlavě. Pokud se s Yvesem skutečně měli rádi tak, jak říkala Marcelle, neměl jiné možnosti než ublížit svojí sestře a nejlepšímu příteli, nebo ublížit sám sobě. Věděl, že si nakonec vybere tu druhou, ale nevzdával se naděje, že se vyskytne třetí, nejlepší řešení.
---
Sophie a Elaine seděly v dlouhém domě a Sophie vařila večeři. Elaine seděla na lůžku a objímala si kolena. Zamyšleně se dívala do ohně a oči se jí leskly potlačovanými slzami. Sophie předstírala, že je nevidí, ale nevydržela to dlouho.


"Neboj se! Sagamor je na tvojí straně. Donutí Havrana přijmout i čistě symbolické výkupné, jen aby se zbavil bílé rukojmí v naší vesnici. Brzy už budeš na cestě domů," řekla laskavě.
"Máš určitě pravdu, ale já... mám strach a ani nevím z čeho! Proč mě Havran vůbec unášel?" zaúpěla Elaine.
"To je právě ta otázka," usmála se uličnicky Sophie a když Elaine tázavě a překvapeně zvedla hlavu, pokračovala:
"Havran nenávidí bělochy, ale zároveň se jim snaží vyhnout. Vždycky byl proti zajímání bělochů a snažil se omezit jejich styky s indiány. Teď ale bezdůvodně unese tebe a přivede tě do vesnice. Zajímalo by mě, proč," zauvažovala.
"Možná bych věděla," ozvala se indiánská dívka, která vešla do dveří.
Byla to Bílá holubice, Filipova manželka. Schválně si nevšímala zvědavých pohledů Sophie i Elaine, zvedla tříletou Violetu neboli Lasičku, Sophiinu dceru, která si hrála s hliněnými miskami, a otřela jí umazanou tvářičku.
"Francouzi kdysi zastřelili Velkého jelena, Havranova bratra, ale nebylo to tak docela bezdůvodné. Byli spolu tehdy v nějaké osadě, Havran byl tehdy sotva dospělý, na své první cesta z naší vesnice. Jeho bratrovi se v té osadě zalíbila dívka a on se ji pokusil unést. Zastřelili ho, když ji vlekl z osady, přímo Havranovi před očima. Pak přišli jednat s naším sagamorem o míru. Viděla jsem ji tehdy, to děvče přišlo s nimi. Byla ti moc podobná, nejspíš si vzpomněl na ni, když tě viděl," vysvětlila Bílá holubice.
"Takže se mi chtěl pomstít za smrt svého bratra?" zvedla Elaine nedůvěřivě obočí.
"Nemyslím si," řekla tiše Sophie, "spíš padl do stejné pasti."
Elaine tomu nerozuměla, ale Sophie jí to odmítla přiblížit. Kromě toho se právě vrátili muži a najednou bylo v malém pokojíku přelidněno. Elaine raději vyšla ven. Jídlo ještě nebylo hotové a ona nerada rušila soukromé chvilky rodiny Larenových. Loudavou chůzí zamířila k řece. Potřebovala být sama. Smutek ji celou vyplňoval a vší silou musela zadržovat slzy. Dnes se jí stýskalo po Yvesovi víc než obvykle. Prošla zákrutem a otevřel se jí pohled na písčinu, kde ležely všechny kanoe. Když si uvědomila, co vidí, málem se jí zastavilo srdce. Na břehu stál Filip a z druhé kanoe právě vyskakoval Armel, zatímco Yves přidržoval příď.
Nevšimli si jí a ona nebyla schopná vydat ze sebe hlásku. Štěstí a radost v ní kypěly, chtěla vykřiknout, rozeběhnout se k němu a skočit mu do náruče, ale přemíra pocitů ji držela na místě. Armel ji uviděl první. Široce se usmál a viděla v jeho očích, jak mu ze srdce spadl nějaký obrovský balvan. Něco řekl, Elaine neslyšela co, a v tu chvíli se Yves otočil a podíval se jí přímo do očí. Cítila, jak jí po tváři tečou slzy.
"Elaine..."
Viděla, jak pohybuje rty, a věděla, co říká, ačkoliv nic neslyšela. Konečně její nepřirozená strnulost povolila a ona se k němu rozběhla a pevně ho objala. Držel ji, cítila teplo jeho těla, cítila ve vlasech jeho zrychlený dech, byl tam, živý Yves Simon z masa a kostí a Elaine věděla, že to dokázala. Přežila a znovu se s ním setkala.
"Tak už ji pusť," uslyšela Armelův hlas, jakoby z velké dálky, a vrátila se na zem.
Nestačila se ani rozhlédnout a změnila náručí. Sevřely ji Armelovy silné, známé ruce a Elaine věděla, že když je tu Yves a její "velký brácha", je v bezpečí. Už se jí nic nestane.
---
Armel se přistihl, že na Yvese maličko žárlí, snad proto, že první Elaine objala jeho a ne Armela. Ovšem radost z toho, že ji zase vidí a že je živá a zdravá, přehlušila všechny ostatní pocity. Plakala štěstím. Zdála se mu trochu pobledlá, ale jinak úplně v pořádku.
Vydali se do indiánské vesnice. Šla mezi Yvesem a Armelem, ale obracela se hlavně na Yvese. Armel mlčel a pozoroval je. Láska mezi nimi se nedala přehlédnout. Oči jim svítily a kdykoliv se na sebe podívali, rozzářily se snad ještě o něco víc. Nevynechali jedinou příležitost se toho druhého aspoň letmo dotknout, přesvědčit se, že tam je a že to celé není nějaký sen. Při pohledu na ně muselo být každému jasné, že svatba je neodvratná. Armel se v přítomnosti jejich nakažlivé radosti začal smiřovat s myšlenkou, že si Yves Elaine odvede.
Procházeli vesnicí a mířili přímo k dlouhému domu, kde bydleli bílí obyvatelé vesnice. Najednou Armel zahlédl mezi domy postavu Zuřivého havrana. V indiánově obličeji se zračila nenávist a údiv, když se díval na Yvese a Elaine. Armela z jeho výrazu zamrazilo. Uvědomil si, že ještě zdaleka není vyhráno.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eillen Eillen | 21. října 2008 v 12:36 | Reagovat

Kašlu na to, včera jsem vypotila koment a on se neodeslal. Takže jen zkráceně. Příběh se mi líbí čím dál víc, těším se na další kapitolu a jdu zase pracovat :-)

2 Přišel Přišel | E-mail | Web | 3. května 2012 v 13:05 | Reagovat

A hele, to je nařez

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama