Fantóm John

7. května 2008 v 15:39 | Lomeril |  Kratší povídky
Tak Lomeril se pokusila o další povídku.
Název: Fantóm John
Žánr: Heroická romance s hořkosladkým koncem zasazená v exotickém prostředí
Pár slov o povídce: Dílo, které se snad chystáte přečíst, je příběhem o lásce, pomstě a spravedlnosti. Co se musí stát, aby měl muž právo žádat po ženě, aby s ním zůstala až do smrti? Najde Fantóm John spravedlnost v nespravedlivém světě?

Fantómové vždycky svým způsobem vynikali nad ostatní lidi. Ale byl jeden, který vynikal i nad fantómy. Jednak se opozdil. Fantómové jsou vyhynulý druh už od dvacátých let 20. století, ale náš fantóm, říkejme mu třeba John, působil na začátku století jednadvacátého. A také nad ně vynikl výběrem svého působiště. Zabydlel se na něm naprosto instinktivně, což jistě napovídá o jeho přirozeném talentu, ale vyžadovalo to odvahu, až hraničící s drzostí, spojenou s jistou krutost, která ho vedla k narušení poklidu na místě, kde jsou si všichni rovni a prožívají vzácné chvilky souznění, když se svíjí v bolestech, ale slyší, že nejsou ve svém utrpení sami. Fantóm John byl krutý ke světu, který byl krutý k němu. Ale o tom až později.

Trafalgarským náměstím v Londýně projdou denně stovky turistů i domorodců. Turisté se opatrně, s bázní, rozhlíží, ale jejich pozornost je brzy odvedena velkolepým památníkem slavné bitvy a čtyřmi mocnými lvy. Chvilka nepozornosti je často stojí až příliš. Mnoho z nich se vrací do svých domovin bez fotoaparátu nebo peněženky, které vzaly zasvé v džungli velkoměsta.
Předmětem našeho pozorování ovšem není žádný hloupý čumil, který neumí než valit svá vodnatá očka na krásy, vytvořené před mnoha lety. Je to půvabná dívka, která se právě k Trafalgar Square blíží. Je křehounká jako právě rozvité poupě kaktusu, vlasy má ostříhané na mikádo a mají tu nejsytější, nejkrásnější červánkovou barvu, a v uchu se jí houpá několik náušnic, kterými se snad snaží dát světu najevo, že má peníze i na šperky. Její oblečení tomuto gestu bohužel odporuje. Džínsy jí málem padají a pohromadě drží jen díky množství zavíracích špendlíků. Bunda ze stejného materiálu je na několika místech prodřená a pod ní je vidět černé tričko, které jistě zdědila po starším bratrovi a nosí ho jen z nejhlubší nouze.
S rukama vraženýma v kapsách a nedbalou elegancí zvolna kráčela k jistému místu na Trafalgar Square. O tomto místě se příliš často nemluví, ale přesto tam je a musí být. Přítomnost a úroveň tohoto místa je jedním z činitelů, které určují kulturní vyspělost dané země. A přestože by toto místo zasluhovalo veškerou úctu, vysokoškolské odborníky na danou problematiku a vlastní sekci na některém z ministerstev, je, snad z tradice, snad z trestuhodného opomenutí, snad kvůli nějaké politické dohodě, podřízeno správě prostého lidu. Dívka sestupovala do málo probádaných a nesporně jedinečných prostor veřejného záchodku.
Za stolem seděla nejvyšší kněžka této svatyně, jejíž vlasy zbělely vlivem nekonečných hrůz, které prožívala při bojích s lidskou neúctou vůči útočišti, které jim téměř nezištně poskytovala. Vstala a podala dívce ruku, zdrsnělou každodenní tvrdou prací pro blaho lidstva.
"Ty jsi ta nová, viď?" pravila se vševědoucím úsměvem.
"Antonia Dalila Proper-Gringardová, ale raději mi říkejte Tony," stiskla ji dívka.
"Já jsem Vanessa Smithová. Dobře, Tony, budeš dělat večerní směny, ano? Pojď, ukážu ti, kde co najdeš," vzala stará moudrá žena dívku kolem ramen a prováděla ji po svém království.
Prošly dámskou část a zamířily do části pánské. Tony se rozhlížela s udiveným výrazem.
"Fíha, tak na pánských záchodech jsem ještě nebyla," vydechla užasle.
"Však si zvykneš, děvenko, až tu budeš sloužit tak dlouho jako já, ani ti to nepřijde," usmála se lady Vanessa a pak odběhla, protože se dostavila jakási elegantní dáma v jisté neodkladné záležitosti.
Náhle zpozorovala Tony něco podivného. Na dveřích poslední kabinky visela nenápadná cedulka. Přistoupila blíž a přečetla si červený nápis MIMO PROVOZ. Zaslechla za sebou nějaký zvuk, škubla sebou a otočila se. Za ní stála lady Vanessa a mračila se.
"Proč je tu ten nápis?" zeptala se Tony.
"Dobrotivé nebe, to jsi tak hloupá? Ten záchod se nesmí používat," odsekla lady Vanessa a táhla dívku pryč.
"Tak proč nezavoláte instalatéra?" vyškubla se Tony z jejího ocelového sevření a zůstala stát.
"To není problém, který by mohl vyřešit instalatér," snažila se ji lady Vanessa znovu chytit, ale Tony ucukla. Dívka stála k podivné kabince zády, a tak neviděla, jak se její dvířka pootevřela a objevil se za nimi stín, ale lady Vanessa o něm věděla až příliš dobře.
"Tak co je to za problém?" naléhala Tony.
"Pojď, vysvětlím ti to, ale pro všechno na světě, pojď pryč odtud," zaúpěla lady Vanessa a odvedla zmatenou dívku ke stolu s penězi a papíry. Naposledy se obezřetně rozhlédla a pak prostě řekla: "To je kabinka Fantóma Johna."
Tony se dala do smíchu, ale lady Vanessa jí rychle přitiskla ruku na ústa. Ukazovák druhé ruky si přiložila k vlastním rtům v gestu, které Tony naznačovalo, aby byla zticha.
"Vy tu máte Fantóma?" zašeptala Tony, když ji lady Vanessa pustila, a snažila se nesmát.
"To není nic k smíchu, mladá dámo! Fantóm John měl život tragičtější, než si dovedeš představit! Nepochopený, odmítaný, šikanovaný!" zaleskly se v očích lady Vanessy slzy.
"Jaký měl život?" naklonila se Tony zvědavě k moudré stařeně.
"Smím, Johne?" zeptala se lady Vanessa stropu.
A tu se ozval velebný bas, který jako by vycházel ze samých stěn svatyně, snad hlas nějakého dávno zapomenutého pohanského božstva, které dokázalo ocenit celoživotní dílo té ubohé stařeny a její zásluhy o šťastnější svět lépe, než studený a necitelný moderní svět.
"Smíš, moje nejmilejší, smíš."
Tony se vyděšeně rozhlédla, ale uklidněný obličej lady Vanessy zaplašil její strach a naslouchala podivuhodnému příběhu.
"Zamlouváš se mu, jinak by mě nenechal ti vše prozradit. John býval synem zámožných rodičů, ale ti na něj a jeho nevlastní sestru neměli čas. Dcera z prvního manželství Johnovy macechy byla o deset let starší a John ji upřímně miloval. Já jsem tehdy bývala jejich chůva a kromě slečny Georginy jsem byla jediná osoba na celém širém světě, které malý John důvěřoval. Jenže slečna Georgina jednoho dne oznámila celé rodině, že si bude muset vzít jistého programátora Microsoftu. Otec, který pracoval pro firmu Linux, by takovou hanbu nesnesl, a proto vlastní dceru vyhnal a mě propustil, protože jsem ji neuhlídala.
Johnovi tím zlomil srdce a chlapec se tehdy upnul k jediné věci, která mu po Georgině zůstala: k její koloběžce. Všude na ní jezdil, mohl se stát vynikajícím závodníkem. Jeho okolí to nepochopilo. Nepochopili, že to není projev dětinskosti, nepochopili, že jen příliš miloval svou nevlastní sestru a vítr ve vlasech, když se svobodně proháněl parky na Georginině koloběžce. John ale své utrpení a posměšky, kterými ho stíhali, nesl statečně. Jenže ho zlomili, udělali něco, na co neměli sebemenší právo. Rozbili mu jeho koloběžku.
To už na něj bylo příliš. Do té doby mě tu jen navštěvoval, ale jednoho dne přišel, celý v slzách a nesl mi tu nebohou věc ukázat. Skutečně, nebyla šance na opravu, byla úplně zničená. John už odtud neodešel. Vyhradila jsem mu jednu kabinku a snažím se, aby ve svém nekonečném smutku nenapáchal větší škody, než by chtěl. Příliš se touží pomstít a snad si ani neuvědomuje, že já jsem to jediné, co stojí mezi ním a jeho horším já. Je tak krutý! A přitom dělá jen to, k čemu ho přivedlo neporozumění ostatních..."
Lady Vanessa se odmlčela a otřela si oči. Tony seděla na samém krajíčku židle a měla oči navrch hlavy.
"Co dělá? Jak se mstí?" zašeptala, ale z jejího hlasu čišel strach z toho, co se možná dozví.
Lady Vanessa se napřímila a oči jí náhle ztvrdly.
"Občas jen tak pro zábavu vyplaví jedny nebo druhé záchody, ale většinu času se mstí tím nejhorším způsobem, jakým jen může. Jen si to představ! Sestoupíš sem dolů, protože již nemůžeš déle odolávat vnitřnímu nutkání, poctivě zaplatíš poplatek, vezmeš kousek papíru a jdeš dovnitř. Zavřou se za tebou dveře a oddáš se rozjímání nad požitky života. V této nestřežené chvíli přichází pomsta Fantóma Johna, strašlivá ve své genialitě. Okamžik neskutečné úlevy, kdy povolí veškeré vnitřní tlaky, pomine a ty se rozhodneš ukončit chvíli úniku před každodenním stresem. Vtom zjistíš, že ten vzácný kousek celulózy, těch pár růžových útržků s motivem motýlků, za které jsi utratila peníze, v potu tváře vydobyté z nevlídného prodavače novin, který nikdy nemá drobné nazpátek, že toaletní papír, který tu vlastníma rukama vydávám, je pryč."
Tony vyjekla hrůzou. Skutečně, když jen pomyslela na Fantómovu zvrhlost, kombinovanou s genialitou, běhal jí mráz po zádech. Pokud by poslechla své srdce, v tu chvíli by se otočila a nikdy víc by na veřejné záchodky na Trafalgar Square nevstoupila. Pak se v ní zvedla vlna vzdoru. Nějaký Fantóm ji na její cestě za jejím vysněným povoláním nezastaví! Zůstane a podívá se tomuhle povedenému přízraku na zoubek.

Tony se chystala skončit směnu, když se přiřítil jakýsi mladík. Černě obarvené vlasy měl ještě rozevláté a z brady mu vyzývavě trčel osten z chirurgické oceli. V kožených kalhotách a tričku s obrovským záhadným nápisem Iron Maiden se zdál tak krásný a mužný, až se Tony tajil dech.
"Ahoj, já jsem Ralph, prasynovec lady Vanessy," usmál se na Tony, které se málem podlomila kolena.
"A-ahoj, já jsem Tony," vykoktala a začervenala se.
"Já vím. Teta vzkazuje, že jí onemocněla švagrová někde v Cornwallu a musí za ní okamžitě odjet. Prosí tě, jestli to za ní na týden dva nevezmeš," vyřídil Ralph bryskně.
"Jo, jasně," pokusila se Tony o úsměv, ale nemohla si pomoci, aby se nerděla.
Chvíli tam stál, usmíval se, ona nevěděla, kam s očima, a mlčeli.
"Nechceš někdy zajít na skleničku? Třeba zítra, teta už shání nějakou náhradu," navrhl nakonec Ralph.
"Jo, moc ráda," rozzářila se Tony.
"Fajn, tak já zítra přijdu, ano? A domluvíme se. Tak zatím, krásko!" mrkl na ni a odešel. Tony klesla zpátky do židle a nemohla uvěřit svému štěstí. Trvalo dlouho, než se odhodlala vstát a konečně zavřít. Začala se chystat k úklidu. Ještě ani nenapustila kbelík, když jí někdo zezadu přiložil na oči pásku. Vzal jí kbelík z rukou a vedl ji pryč.
"Kdo jste?" zašeptala.
"Nezatěžuj se s tím. Jen pojď!" zašeptal velebný bas v odpověď.
Netušila, kam jdou, dokud neslyšela zaskřípání dveří. Na jejích záchodcích skřípaly jen dveře od kabinky mimo provoz. Za těmi dveřmi ji na chvíli nechal stát a pak ji vedl dál, daleko za zdi míst, která důvěrně znala. Po cestě si uvědomila, že jako všichni ostatní fantómové musí mít i Fantóm John své doupě.
Konečně zastavili. Posadil ji na něco tvrdého, slyšela nějaký šramot a pak řekl: "Můžeš si sundat ten šátek."
Ocitla se v jakési podzemní komnatě. V jednom rohu stálo obrovské lůžko s nebesy, místo křesel používal Fantóm John staré záchodové mísy a rozměrná knihovna přetékala nejnovějšími publikacemi v oboru hygieny. Vedle dveří stály varhany, zručně zhotovené ze starých vodovodních trubek. Celý pokoj byl zařízen ve světlých modrozelených odstínech.
Sám fantóm stál před ní. Jeho oblečení bylo - jaká ironie - bílé jako padlý sníh, jako nevinnost. Bělostná byla i maska, která mu zakrývala horní polovinu obličeje. Měl oči modré jako čistící prostředek a úsměv stejně nablýskaný jako právě vyčištěné umyvadlo. Pleť měl bílou jako porcelán záchodové mísy.
"Fantóm John k vašim službám, madmoiselle," uklonil se zlehka.
"Antonia Dalila Proper-Gringardová k vašim, monsieur," oplatila mu úklonu.
"Ne, Tony," vzal ji za ruku, "mezi námi nebude žádné vykání, žádná francouzština ani úslužnost. Jsem tvůj přítel."
"Neznám vás," odtáhla se.
"Ale znáš, Tony. Spojuje nás tohle místo a stejný sen."
"Jaký sen?"
Fantóm John se potutelně usmál.
"To je přece jasné, ne? Jaký je tvůj největší sen, Tony?" zašeptal a naklonil se k ní.
"Jak bys o tom mohl něco vědět? Nemůžeš pochopit, jak moc po tom toužím, nikdo to nemůže pochopit," zvolala.
"Já ano. Vím, jak palčivá bývá touha. Můžu ti pomoci dosáhnout toho, může se z tebe přes noc stát hvězda. Ale budu chtít něco na oplátku."
"Co?" zeptala se Tony podezřívavě.
"Když se náš záměr zdaří a ty skutečně vyhraješ soutěž o nejútulnější záchodky Londýna, opustíš všechny muže a budeš navždy jen a jen má."
Tony se zarazila. Ale představa zarámovaného diplomu na stěně byla příliš lákavá a dívce se náhle v hlavě zrodil plán. Naoko kývne a jakmile dostane cenu, sebere diplom a půjde pracovat jinam, kde se s Fantómem už nesetká.
"Platí," přikývla.
Fantóm John se rozzářil a políbil jí ručku. Pak ji odvedl ke svému loži. Otevřel noční stolek a vyňal překrásnou láhev, vykládanou zlatem a drahokamy.
"Je v ní nejúčinnější čistící prostředek na světě. Stačí pár kapek do vody a žádná špína neodolá. Je to mé celoživotní dílo. Vezmi si ho, ale varuji tě! Jestli se někomu jen zmíníš, že jsi se mnou mluvila, přijdu a čistící prostředek si vezmu zpátky. Buď opatrná, nejmilejší, komise přijde za tři týdny. Už za tři týdny zvítězíme! Dovoluji ti do té doby pobavit se s tím chlapcem, který tu dnes byl, ale za tři týdny ho odeženeš a budeš má!"
"Budu tvá," přisvědčila.
Náhle Fantómovi Johnovi přelétl přes tvář stín.
"Bojím se zrady, nejmilejší. Nech mi tu zástavu. Jednu tvou náušnici, víc nežádám."
Tony váhala, ale nakonec souhlasila. Dlouho stála před zrcadlem a vybírala, kterou obětuje. Když pak malý stříbrný kroužek vkládala do Fantómovy ruky v gumové rukavici, měla pocit, že jí to srdce utrhne. Zamýšlela Fantóma podvést a to znamenalo, že svou náušnici vidí naposled.
"Je čas. Odvedu tě zpět do tvého světa, nejmilejší," řekl Fantóm, když obřadně uložil její zástavu do krabičky od mýdla.
Opět jí zavázal oči a brzy byli zpátky v prostorech záchodků. Tam ji Fantóm opustil a nebýt zlaté, drahokamy vykládané lahve v její ruce, chybějící náušnice a stopy vůně osvěžovače vzduchu, která se vznášela kolem kabinky mimo provoz, ani by nevěřila, že se jí to nezdálo.
O dva dny později šla s Ralphem na slíbenou skleničku. Pak si jich dali ještě pár a celý veselý večer skončil v Ralphově bytě. Druhý den po cestě do práce uvažovala Tony, co dál. Nesměla Ralphovi říct o Johnovi, ale zároveň se Johna bála. Nevěděla, co dělat.
Tento tlak se na ní brzy projevil. Byla nervózní a podrážděná, špatně spala a i v práci postrádala obvyklý elán a nadšení. Lady Vanessa, která se už vrátila, věděla, že v tom bude mít prsty Fantóm John, ale neptala se. Ale Ralph o existenci Fantóma Johna neměl ani tušení a proto mu v otázkách nic nebránilo.
Jednoho večera, když mu Tony přinesla pivo k televizi, v předvečer návštěvy komise, se rozhodl jednat.
"Jsi nějaká divná, kotě," řekl a přivinul ji k sobě.
Tony zabručela něco ve smyslu, že jí nic není.
"Ale no tak. Povídej!"
Tony zavrtěla hlavou.
"Vypadá to, že se něčeho bojíš," dodal.
To už bylo na ubohou Tony příliš. Rozplakala se, přivinula se k Ralphově mužné hrudi a pověděla mu o všem, co se mezi ní a Johnem stalo. Když skončila, zavládlo ticho.
"Teď už nemůžeme nic udělat. Zítra musíš tu soutěž vyhrát. Večer si pro tebe přijdu a odvedu si tě navždycky. Jen se neboj, dokážeme to. Postavíme se mu společně nebo padneme! Naši předkové zůstávali neporaženi dlouhá, dlouhá léta. My své šíje nesehneme!" prohlásil hrdě.
Tony zalila důvěra v Ralphovu sílu a přivinula se k němu ještě blíž. Tak usnula a když se druhý den probudila, byla daleko klidnější. Šla do práce, jako by se nic nedělo. Napustila kbelík s vodou, vyňala drahokamy vykládanou láhev ze skrýše a odpočítala sedm kapek. Sedmkrát to zasyčelo a sedmkrát se zvedl obláček páry. Nejdřív vycídila dámskou část, pak se pustila do pánské. Všimla si, že ze dveří poslední kabinky zmizel nápis MIMO PROVOZ. Usmála se laskavosti Fantóma Johna.
Komise přišla o půl jedenácté. Tři dámy a tři pánové prozkoumaly každičký detail oblasti jejich kompetence, položili Tony několik otázek a nakonec jí s úsměvem oznámili, že se výsledek dozví dnes večer v šest hodin.
Ralph přišel o půl šesté. Seděli, drželi se za ruce a Tony cítila v zádech pohled Fantóma Johna, který stál někde, kde ho nemohli vidět, a skoro cítila, jak v něm roste zášť. V šest hodin přišla celá komise.
"Slečno Proper-Gringardová, s potěšením vám oznamujeme, že záchodky na Trafalgar Square zvítězili v naší soutěži a získaly titul "Nejútulnější londýnské záchodky roku 2004". Získáváte tímto peněžitou odměnu ve výši padesáti liber a tento diplom," odříkával předseda, zatímco potřásal rukou dokonale šťastné Tony.
Po mnoha a mnoha děkovných i pochvalných slovech komise odešla a Tony se otočila k Ralphovi. Chtěla mu něco říct, ale nedostala příležitost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andres Andres | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 6:48 | Reagovat

hej tak to je libovýýýýý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama