XVI. - Tajemství tří mužů

3. června 2007 v 17:54 | Lomeril |  Operace Rocolia
Poslední kapitola Operace. Pak už přijde jen epilog. Zvu vás k odhalení poslední záhady.

XVI. - Tajemství tří mužů
Tentokrát otevřela Haimal, pomalu, obezřetně.
"Snad se mě nebojíte!" pronesl posměšně muž se zahalenou tváří.
Usadil se na židli a opřel se lokty o stůl.
"Blahopřeji!" řekl, "Zničili jste nejlepšího vraha, který po Birlenu chodil, zachránili život králi a zmařili veškeré šance Rocolska na osamostatnění. Blahopřeji."
"Kdo jste?" vyštěkl Ymelion.
Muž si stáhl závoj a oba lovci lidí vyjekli překvapením a uskočili. Ymelion sáhl po meči.
"Přišel jste se nás zbavit? A co jste udělal s naším zpravodajem?" vykřikl.
"Já jsem ten zrádce! To já jsem vám řekl o Raghamovi všechno, co vím! To já ho před deseti lety najal na Valgase! To všechno jsem byl já!" zvolal rocolin Sajta.
Haimal se tvářila, jako by právě šlápla do něčeho velice nechutného.
"Proč? Proč?" zavrtěla nechápavě hlavou.
"Mluvil jsem s jistým mladým, lehkomyslným poslem a ten mi sdělil, že se cestou na zámek setkal s nějakým příjemným mužem. Moc si toho nezapamatoval, jen že se ten muž zajímal o jeho poslání, pak nějak pili a víc nevěděl. Byla tu možnost, že plán praskne a pokud by se to stalo, všechno by selhalo. A navíc nevěřím Valgasovi v ničem, co dělá."
"Jistě. Vy byste to všechno zvládl daleko líp," odfrkla si Haimal.
"Kdybych si to nemyslel, pak bych ho asi neshodil, nemyslíte?"
"Je to odporný!"
"Tak to možná připadá vám, ale nemyslete si, že i kdyby se plán podařil, tak by si Valgas vystačil jen s Rocolskem! Znáte to, s jídlem roste chuť, takže jsem nezachránil jenom svojí vlast. Kromě toho, kdyby jeho plán vyšel, tak by to znamenalo konec mých plánů a to nedovolím."
"A proč se tedy o ničem nesmí mluvit?"
"Je to obchod: králův život za ticho. Výhodné, nemyslíte? Zvlášť pokud se přitom člověk může pomstít hned dvěma lidem. Nedívejte se na mě takhle! Jinak to vážně nešlo!"
Bylo vidět, že Sajta ztrácí trpělivost. Ymelion to vycítil a otevřel dveře.
"Radši běžte!"
Sajta přešel k Haimal a chytil ji za ruce.
"Sbohem!"
Pak si nasadil závoj a se skloněnou hlavou vyběhl z bytu.
"Mělo nás to napadnout hned, když nechtěl za svoje zprávy peníze," řekl Ymelion a pak si všiml, že Haimal pláče.
"Co ti je?"
Beze slova mu ukázala věc, kterou jí musel Sajta vtisknout do ruky při loučení. Byla to černo-zlatá maska, poznávací znamení jejího tanečníka z plesu.

Duelkia byla ráda, když její podnájemníci konečně odešli. Nelíbilo se jí jejich podivné chování. Muž byl sice pohledný, ale jen hezký obličej nestačil. Její milenec Hajebtan jí dnes v poledne oznámil, že musí odejít, protože byl na svém místě vystřídán a vrací se domů. Přistihla se, že ani nelituje.

Ve své pracovně zatím Sajta probíral veškeré záznamy Operace Rocolia. Nejprve vhodil do ohně pojednání o Ymelionovi a Haimal. Pak několik dopisů od velerocolina a od Hajebtana. Dále přiživil plameny několika zprávami o rocolském a birlenském válečném hospodářství.
Poslední list tam byl vlastně omylem. Byl to portrét dívky, hezké dívky, dívky se kterou kdysi tančil. Vlastně to nebylo tak dávno. Dnes ji viděl naposledy.
Měl ji rád, sice možná ne tak, jak si namlouval, aby si připadal jako tragický hrdina, ale měl ji rád. Po tváři mu skanula slza a dopadla na dívčino ucho. Inkoust, kterým byla kresba obtažená, se rozpil. Sajta se zhluboka nadechl a portrét se připojil k těm ostatním papírům. Praskot dřeva zněl velice poklidně ztemnělou místností.

Jedenáctého, dva dny po výročí bitvy na Ledových pláních, přinesli k zámeckému hrobníkovi rakev. Byl teplý letní den a hrobník litoval tří pozůstalých, navlečených ve smutečním černém oblečení. Nechali mrtvolu zakopat až u zdi hřbitova a u kameníka objednali náhrobek. Dodnes můžeme najít hrob, ve kterém prý leží nějaký Treyan, který prý tragicky zahynul 9.dne 8.měsíce 17. roku vlády krále Keriy X.
Ymelion a Haimal se s králem rozloučili před branou hřbitova. Haimal poodešla stranou a Ymelion se ještě zdržel s panovníkem.
"Tady máte svojí odměnu," podal jim král objemný měšec.
"Děkujeme. Bylo nám potěšením," přijal peníze Ymelion.
"Co? Zabít takového lumpa?"
"Ne, změřit síly s někým opravdu dobrým. Kdyby ho jeho vlastní lidi nezradili, nikdy bychom ho nebyli dostali. Ta smrt prostě patří k pravidlům hry. Ani jeden z nás to nechtěl vzdát a pravidla naší práce jsou jasná: nikdy nenech naživu zločince, který ví, kdo jsi a viděl tvoji tvář."
"Jste zajímavé osobnosti, vy lovci lidí," řekl král zamyšleně.
"Je to práce jako každá jiná. Sbohem!" uklonil se mírně Ymelion.
Pak se otočil a zamířil za svou společnicí. Královo tiché sbohem už ani neslyšel.
"Co budeme dělat dál?" zeptala se Haimal.
"Před víc jak týdnem jsem si na hodinu myslel, že až tohle skončí, tak se usadíš a já zůstanu sám. Ale to teď zřejmě v nejbližší době nehrozí, takže si asi najdeme novou práci."
Všiml si, jak smutně se tváří a dodal.
"Ale neboj se holčičko, určitě se najde nějaký výjimečný muž, kterému se zalíbíš a který se bude líbit i tobě."
V náhlém návalu uražené pýchy a vzdoru proti muži, který ji tak zranil, vztyčila hlavu a řekla:
"To by musel být hodně výjimečný muž, abych se kvůli němu vzdala svobody!"
Ymelion se zasmál a společně se vydali domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama