Den III.

13. června 2007 v 19:11 | Lomeril |  Doba strachu
Vyrážíme na cestu...

Den III.
Christina Ransomová měla zajímavou minulost. Ve třinácti, dva roky po revoluci, utekla z domova a přidala se k Ochráncům anarchie. Jenže netrvalo ani rok a všechna zvěrstva se jí znechutila. Proto ochráncům utekla. A protože se narodila a vyrostla v Brightonu, radši jim zmizela až do Londýna. Nebyla příliš nadšená z toho, že se tam má vrátit. Anarchisté neměli příliš pochopení pro marnotratné syny - kdo od nich jednou odešel, stal se tím jejich nehorším nepřítelem a pokud se jim dostal do rukou, čekala ho smrt. A nijak rychlá a bezbolestná.
Když opouštěli domov, pocítil Alec mírný smutek. Hodně toho v jejich doupěti zažil. Před dvěma lety ho nějaká parta zmlátila a on se tam sotva dovlekl. Na tom místě ho Kevinova sestra Bree ošetřovala. Tam se do ní i zamiloval. Ano, zamiloval se do Bree Hendersonové, téměř bezhlavě. A v bezpečí doupěte jí dal první polibek, tam se spolu i poprvé milovali.
V doupěti se také poprvé setkal s Christinou. Julie ji tehdy našla nedaleko zraněnou a pomohla jí. Tak začalo jejich přátelství. Přesto tu teď měla místo ní stát Bree.
Alec prudce potřásl hlavou, aby si z mysli vyhnal věci, na které si zakázal myslet. Nadhodil si na zádech batoh a pod Christininým vedením vyrazili. Alec stejně trasu pro jistotu znal nazpaměť a měl s sebou mapu. Šli rychle a nerozhlíželi se moc kolem. Každé místo obsahovalo nějakou vzpomínku a to buď smutnou nebo nějakou z dob před převratem, která přinášela jen záchvaty nostalgie.
Pochodovali rychle rozmlácenými ulicemi, ale častěji než obvykle kontrolovali zbraně. Kevin nesl malý samopal Uzi se zásobníkem na čtyřicet ran. Alec si nechal svůj Colt King Cobra v pouzdře na stehně. Julie sice měla malý revolver, ale mnohem raději používala vrhací nůž značky Herbertz, se kterým uměla zacházet s lehkostí a přesností až děsivou. Christinu viděl vlastně se zbraní poprvé, ale když zasouvala Colt, stejný jako měl Alec, do pouzdra v podpaží, bylo vidět, že jí pistole není věcí neznámou. Steffi dostala na svou osobní ochranu pistoli, Sig sauera, ale všichni doufali, že ho nebude nucena použít.
Do Crawley došli ještě ten den navečer. Našli si malý opuštěný domek obklopený zdí, zalezli do sklepa, zatemnili okna a zatarasili dveře. Pak něco málo pojedli, ale neměli vysloveně hlad, jedli spíš proto, že věděli, že by měli. Po velké námaze člověk často hlad nemá. Když byli sytí a sklonili se nad mapou, Steffi jim přinesla velké překvapení.
"Kam to vlastně jdeme?" zeptala se naprosto bezelstně.
"Do Brightonu," odpověděla mírně šokovaná Christina.
"Jo, to vím, ale kde to je?"
"Tady, neumíš číst?" ukázal nevrle Kevin. Nesl celou dobu nejtěžší batoh, takže byl unavený a protivný.
"Umím, ale ne moc dobře. Trvalo by moc dlouho než bych to našla."
Teprve teď si uvědomili, že když je Steffi devět let, neměla možnost chodit do školy. Juliina tvář zjihla, když se jí ptala:
"A chceš, abych tě pak učila?"
Holčička nadšeně přikývla a Julie se usmála.
"Tak dobře. Ale teď půjdeš spát, jo?"
"Vlastně bychom měli jít spát všichni," poznamenala Christina.
Ostatní si rozdělili hlídky. Alec byl na řadě první a tak se posadil ke dveřím. Chvíli se jen tak díval do prázdna, zatímco místností se rozléhalo Kevinovo chrápání a klidné oddechování děvčat. Náhle zaslechl přidušený vzlyk. Christina se ve spacáku viditelně třásla. Přišel k ní a zjistil, že spí. Jemně s ní zatřásl. S trhnutím se probudila, podívala se mu do tváře a padla mu s pláčem kolem krku.
"Pst, to bude dobrý, to byl jen sen," šeptal a hladil ji po zádech.
"Já se bojím, Alecu, strašně se bojím jít tam zpátky. Dostanou mě. Najdou si mě a zabijou mě," vzlykala zoufale.
"Kdepak, Chris, nehneme se od tebe na krok. Zvládneme to a dostaneme se odtud. Neboj se a spi, dokud můžeš."
Pustila ho a otřela si oči.
"Promiň, chovám se jako husa. Nechala jsem se vynervovat jednou blbou noční můrou. Promiň."
"V pohodě, to se stane. Už spi."
Poslušně si lehla a zavřela oči. Pohladil ji po vlasech a zastrčil jí za ucho jeden neposlušný pramínek. Když se díval na její už klidnou tvář, cítil se velice zvláštně. Seděl těsně vedle ní, dokud zase neusnula. Je zvláštní, pomyslel si, že přes všechny rvačky a svinstva, který jsme zažili nebo viděli, nás dokáže rozhodit obyčejnej sen. Problém je v tom, že to, čeho se Chris bojí je dost pravděpodobný. Nakonec ale přemítání o nebezpečí gangů v Brightonu vypudil z hlavy s tím, že ho bude řešit, až bude skutečné a ne jen pravděpodobné.
Za hodinu a půl vzbudil Julii a sám se zavrtal pod deku. Probudil se až ráno. Julie mu strčila do ruku plecháček s chladnoucí kávou a kus chleba s něčím, co se neúspěšně tvářilo jako máslo. Když dojedl, vyrazili.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jackie Decker Jackie Decker | Web | 14. června 2007 v 12:38 | Reagovat

Nadhodil si na zádech batoh - asi jsi chtěla napsat nahodil si na záda batoh :-)

Ale jinak je to moc hezké. Líbí se mi to prolínání s minulostí jednotlivých členů. A pěkně jsi zakomponovala to že Steffi neumí číst. Je to opravdu moc dobré :-)

2 Veracity Veracity | Web | 14. června 2007 v 16:06 | Reagovat

skvěloučký :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama