XV. - Co se stalo v králově ložnici a na jiných místech

30. května 2007 v 21:18 | Lomeril |  Operace Rocolia
Tak a máme tu vyvrcholení celé Operace. Jsem zvědavá na vaše názory!

XV. - Co se stalo v králově ložnici a na jiných místech
Dveře do královy ložnice se otevřely téměř bezhlučně. Haimal přešla k posteli a vyhoupla se na sloupek. Ymelion se zatajeným dechem sledoval, jak obratně šplhá. Nakoukla nad nebesa a v další chvíli zaječela a napůl seskočila, napůl spadla.
Ymelion chytil krále, který mu nakukoval přes rameno, zastrčil ho zpátky do předpokoje a zabouchl za ním. Ještě stačil křiknout:
"Nelezte k těm dveřím!"
Mezitím už se Haimal na zemi rvala s nějakým mužem v barbarských šatech. Skočil k nim a odtrhl ho od ní. Prudce jím smýknul směrem k oknu. Krátký severský mečík, který útočníkovi vypadl z ruky, když seskakoval z nebes postele, ležel na podlaze. Ragham vytáhl z vysoké boty dýku a hodil. Vzápětí se ozvalo Haimalino bolestné zaskučení a Ymelion jen koutkem oka viděl, jak se chytá za levou paži. Nebyl ale čas se o ni starat, protože se už válel na podlaze v jednom klubku s Raghamem.
Ymelion neměl v Birlenu příliš vyrovnaných soupeřů v zápase, ale právě na jednoho narazil. Ragham byl nejen obratný, ale měl i sílu a zkušenosti. Zaslechl ode dveří nějaký zvuk a na zlomek vteřiny zaváhal. Sice se rychle vrátil do zápasu s plnou silou, ale i to chvilkové vyrušení stačilo na to, aby se dostal dospod a aby mu Ragham stiskl prsty hrdlo. Začal se dusit. Udělal jedinou věc, která ho v tu chvíli napadla: kopnul svého protivníka přímo mezi nohy. Netrefil se sice úplně dokonale, ale stačilo to.
Ragham se odvalil, zkroucený bolestí a než se vzpamatoval, dal Ymelionovi právě dost času na to, aby sebral odhozený meč a probodl ho. Poslední věta, kterou nájemný vrah v životě slyšel zazněla z Ymelionových úst:
"Je mi líto, chlapče, ale někdo tě prásknul."
Když Ragham vydechl naposledy, otočil se Ymelion k Haimal. Ta seděla na posteli a svírala si krvácející paži. Posadil se vedl ní a utrhl si z okraje košile pruh látky, kterým jí ránu pevně stáhl. Bílé plátno se okamžitě zbarvilo do ruda. Ymelion se ještě chvíli věnoval Haimalině ráně, když se dveře otevřely a vešel pobledlý král.
"Děkuji," zašeptal a trochu otřeseně se díval na zkroucené tělo v kaluži krve. Byl zvyklý vidět lidi umírat na bitevním poli, ale ne ve vlastní ložnici, na místě, které považoval za úplně bezpečné.
"Mám tři prosby, pane," řekl Ymelion.
"Mluv."
"Nejdřív vás chci požádat, abyste se pokusil od Hajebtana zjistit, kde je Ifoob a řekl nám to."
"Dobrá, dál?"
"Pak se chceme setkat s naším zpravodajem a poznat, kdo skutečně je."
"Promluvím si s ním. A poslední přání?"
"Až budete mluvit před lidmi o tom, co se stalo, vynechte nás z toho."
Králova tvář ztuhla. Podíval se na ně a pak pomalu řekl:
"O tomhle...případu před lidmi nikdo mluvit nebude. Rocolové budou mlčet ve svém vlastním zájmu a ani my nic neprozradíme. Brzy to pochopíte, protože máte mojí plnou důvěru, ale raději vysvětlení nechám na někom jiném. Nemluvte o Raghamovi s nikým, ani s vlastní rodinou. Dostanete zaplaceno za dobře odvedenou práci i za mlčení, ale pokud by se něco dostalo na povrch..." přejel si panovník výmluvně prstem po krku.
Haimal se vztekle zvedla, postavila se přímo před krále a pohlédla mu do očí.
"Dobře," zasyčela, "nikomu nic nepovíme. Ale dokud se ty jižní držky jednou ošklivě nespálí, tak toho nenechají. Držte si všechno pod pokličkou, zakázat vám to nemůžu, ale nic tím nevyřešíte. Jen poteče další krev!"
Pak prudce vypochodovala z místnosti a nechala za sebou dva šokované muže.
"Omluvte ji prosím, je mladá a prudká. Právě proto, že je tak prudká, nemá ráda politiku a intriky."
"Chápu ji, také jsem býval mladý, i když už je to dávno. Ale vyřiďte jí, aby se lépe ovládala."
Ymelion se krátce uklonil a vyšel za Haimal.

Druhý den ráno přišel k Duelkii dopis, nebo spíše vzkaz pro Ymeliona a Haimal. Byl od krále.

Zdravím své zachránce!

Dívka zvaná Ifoob by se měla nacházet v domě krejčího Reestena v Soukenické ulici. Váš zpravodaj přijde do Vašeho bytu u věštkyně Duelkie dnes večer tři hodiny před setměním.

S pozdravem

Keria X., král birlenský

"Reesten? Jen přes ulici? Ten chlap se musel zbláznit!" vyjekla Haimal, ale nebylo jasné koho "tím chlapem" myslí.
"Nikoho by ani nenapadlo hledat ho jen přes ulici od jeho prvního úkrytu. Je to chytré, velice chytré," řekl tiše Ymelion a pak se zvedl.
"A aspoň to nebudeme mít daleko," dodal.

Molné byla neklidná, protože se Treyan stále nevracel. Když uslyšela otvírání dveří radostně vyskočila a běžela do předsíně. Tam se ale prudce zarazila. Stál tam strýc Herleus a jeho dcera Zara, kteří se občas stavili u nich v hostinci.
Je po všem, blesklo jí hlavou. A vzápětí se rozhodla tak, jak by se malá Molné z Rendofu nerozhodla. Tak by se rozhodl jen její Treyan.
Ymelion a Haimal byli překvapení snad ještě víc. I oni Molné poznali, ale nebylo jim jasné, co tu dělá.
"Molné, ty jsi žila s mužem, který se jmenoval Ragham?" špitla Haimal.
Zavrtěla hlavou.
"Nebo Treyan?" připojil se Ymelion.
"Ano, bydlíme tu. Co je s ním?"
"On je mrtvý. Snažil se zavraždit krále," řekl Ymelion tichounce.
Molné klesla na židli.
"Tys o tom nic nevěděla? Nic ti neřekl, viď?" klekla si k zhroucené dívce Haimal
Molné upřela uslzené oči z okna.
"Ne. Neřekl mi ani slovo, co chystá."
Několik minut zírala do prázdna a když se rozhlédla kolem sebe, byli její návštěvníci pryč. Přešla do ložnice a sbalila všechny jeho věci. Postavila je do předsíně. Cítila se jako zrádce. Popřela jeho důvěru. Ale věděla, že on by se zachoval stejně. Často jí říkal, že nejdůležitější přežít. Všechno ostatní je až na dalších místech.
Při uklízení jí přišla do ruky jeho dýmka, ze které rád po večerech pokuřoval. Přešla ke krbu, ve kterém hořel oheň a hodila ji do plamenů.
"Sbohem," zašeptala do ticha.
Pak si otřela slzy, posbírala všechny věci a dala Reestence nějaké peníze. Poptala se, kde by se dal koupit kůň a šla na místo, které jí bylo doporučeno. Vybrala si grošáka, šedého jako jeho oči. Na mostě princezny Stivy se ale zastavila. Odepnula od sedla vak s Raghamovými věcmi a o pár vteřin později se okolím rozlehlo hlasité šplouchnutí. Vzápětí po něm mohli lidé vidět světlovlasou dívku na šedém koni, jak zběsile ujíždí na jih, do Skalista.

Haimal viděla otevřenými vrátky průjezdu, jak Molné odchází. Služka zrovna vyprovázela ze dveří rocolina Hajebtana, který si Haimal měřil dost podezřívavým pohledem.
"Nechápu to," řekla o několik hodin později Ymelionovi, "Byla to vždycky spořádaná holka, co jí to popadlo, utíkat se zločincem a vrahem!"
"Klidně se s tebou vsadím, že když s ním odcházela, neměla tušení, kdo to je."
"Molné má svoje chyby, ale není úplně hloupá. Musela si všimnout, že něco není v pořádku."
"Jenže už bylo pozdě. Nenechal by ji odejít, ani kdyby chtěla. A já si myslím, že nechtěla. Koneckonců neměla kam jít, však víš."
Haimal přikývla. Venku zazněly zvony, oznamující, že do setmění zbývají tři hodiny. Vtom někdo zaklepal na dveře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veracity Veracity | Web | 31. května 2007 v 15:44 | Reagovat

super..jsem zvědává kdo je ten zpravodaj :o)

2 Lavinie Lavinie | E-mail | 3. června 2007 v 11:30 | Reagovat

to já taky :D...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama