XIV. - Napjatý večer

28. května 2007 v 14:56 | Lomeril |  Operace Rocolia
Situace se vyostřuje. Kdy Ragham uděří? A udeří vůbec?

XIV. - Napjatý večer
Ymelion seděl v obleku kočího na kozlíku rudě potaženého kočáru. Konečně se dostavil král a společně s princem a Haimal nastoupil. Kodrcali se ulicemi rychlostí líného šneka a jen pomalu se blížili ke královskému divadlu na předměstí.
Haimal vstoupila po boku krále a při představení seděla po jeho levici. Věděla, že Ymelion stojí mezi měšťáky, připravený kdykoliv zasáhnout, ale i přesto byla nervózní. Trhala sebou při každém prudkém pohybu a pak si v duchu nadávala. Byla si plně vědoma, že stačí jediný špatný pohyb a místo krále skončí pod drnem ona sama. Sice se uklidňovala, že Ragham je profesionál, ale na druhou stranu to znamenalo nejen přesnou ruku, ale i skutečnost, že mu nevadí, když zabije jednoho nebo dva lidi navíc.
Představení začalo, ale ji osud Yalna a Malvoliny nezajímaly. Hra byla známá a skoro každý v Birlenu už ji viděl. Hrála se při slavnostních příležitostech už skoro dvacet let, ať Rocolové protestovali jak chtěli. Kvůli nim byla historie ve hře poněkud poupravena, například rocolin Avun byl popisován jako hrdina. Haimal si o něm myslela, že to byla obyčejná krysa.
Ty dvě hodiny se jistě řadily k jedněm z nejtěžších v Haimalině životě. Neustálá nervozita, tíha vlastní odpovědnosti a v neposlední řadě i rocolin Sajta, který seděl přímo za ní. Netušila, co ten vychytralý Jižan může všechno chystat. Mohlo to být cokoliv, dýkou do zad počínaje a nabídkou spolupráce konče, ale taky nemusel chystat vůbec nic.
Když začal závěrečný potlesk, nadskočila. Představení nesledovala, takže ani nepostřehla, že už končí. Král se na ni usmál a naklonil se k ní:
"Nemusíte se bát. Je po všem."
Tím si ale Haimal nebyla tak jistá.

V paláci se mezitím Ragham protáhl a oblékl se do barbarských šatů. Slyšel, jak vyzvánění celou. Teď se zvedly stráže a šly střídat. Vystrčil hlavu ze dveří a zahlédl poslední vojáky, jak mizí na schodišti.
Přeběhl do místnosti stráží a rychle otevřel okno. Vyklonil se a z jedné hlubší skuliny vytrhal břečťan a zatloukl do ní skobu. Na ni zavěsil provaz, natřený na zeleno, na kterém byly přišité břečťanové lístky. Přivřel za sebou okno a hbitě sešplhal o patro níž. Posadil se na úzký parapet a odsekl provaz tak vysoko, jak jen dosáhl. Od Hajebtana věděl, jak je okno zabezpečené. Otvíralo se dovnitř. Pokud král nebyl zrovna v místnosti, byla na okně jen jediná závora. Žádné kličky, jednoduché zavírání. Předpokládalo se, že v králově nepřítomnosti se nikdo nepokusí dovnitř vniknout. Pokud král zrovna spal, bylo okno zajištěné třemi kovovými závorami se zámkem, od nichž měl klíče sám panovník pod polštářem.
Nejdříve uvolnil zavírání. Nezabralo mu to víc než několik vteřin. Pak na okenice jemně tlačil, dokud se nezarazily o závoru. Získal tak škvírku o šířce zhruba dvou centimetrů. Tou protáhl silný rybářský hák a zasekl ho do dřeva závory. Podařilo se mu závoru nadzvednout a pomalu okno otevřel.
Vklouzl dovnitř a zavřel za sebou. Pak vylezl po jednom sloupku postele na její pevná dřevěná nebesa a skrčil se tam. Věděl, že má ještě čas.

Aniž by to tušil, jen několik místností od něj se právě rozjížděla prudká výměna názorů. Ymelion se připojil k Haimal a snažili se přestát bouři výčitek a otázek, kterými je král, princ a kníže Balmiza, který byl do všeho zasvěcený.
"Takže co jste celým tím poplachem sledovali?" křičel na ně kníže.
"Žádám vysvětlení," díval se na ně zklamaně král.
"Můžeme vás uvěznit za falešné nařčení," přidal se princ.
"Možná jsme se mýlili, ale možná ne. Den ještě neskončil. Ještě může zaútočit," vysvětloval Ymelion unaveně. Předem věděl, že mu nebudou věřit.
"Vy jste se zbláznili!" rozchechtal se kníže, "Víte, jak je král chráněný?"
"Víme a právě proto, že to víme, si myslíme, že ještě není vyhráno," odpověděla Haimal.
"A proč, smím-li vědět?" ušklíbl se kníže.
"Ten chlap jde po výzvách. Má rád nebezpečí při plnění úkolů a chce překonávat sám sebe. A není to nováček. Myslím, že by si mohl troufnout na takovou zdánlivě neproveditelnou věc," podpořil Ymelion svou společnici. Oba byli tak sehraní, že se nepotřebovali domlouvat.
"Je možná dobrý, ale na králově bezpečí pracovalo pět lidí celý měsíc ve dne v noci. Myslíte, že jeden může přelstít pět?" nepřestával kníže útočit.
"Kdo bylo těch pět lidí?"
"Dva řemeslníci, dva vojáci a jeden šlechtic."
Haimal se trpce rozesmála.
"A tomu vy chcete říkat dobrá ochrana? To jste si ani nepřizvali lupiče?"
"Slečno, nezdá se vám, že poněkud překračujete jisté meze?"
"Má pravdu, v domech bohatších lidí bývá zvykem, že si na kontrolu bezpečnostních opatření přizvou jednoho bývalého lupiče, který se pokusí do domu dostat. Není to žádná urážka, je to skutečně běžné," podpořil lovce lidí nečekaně princ. Kníže mu vysekl drobnou omluvnou úklonu, na kterou princ odpověděl pouhým kývnutím.
"Takže co nám z toho vyplývá?" ozval se po dlouhé době král.
"Že nevíme, jestli má váš ochranný systém nějaké slabiny a pokud ano, tak kde. A taky že Ragham může být v tuto chvíli kdekoliv."
Po Ymelionových slovech zavládlo v místnosti tíživé ticho.
"A...a nemůže zaútočit někdy jindy?" špitl princ.
"To je jistě možné, ale nepravděpodobné. Od konce války uplynuly už tři týdny a země se vrací do normálních podmínek. Rocolové chtějí využít krátkého času, kdy se vzpamatováváme z válečných náhrad."
"Budete ochotní hlídat dnešní noci před mou ložnicí?" obrátil se král na Ymeliona a Haimal.
"Ne, pane, bylo by nejlepší kdybychom byli přímo u vašeho lůžka," odpověděla Haimal.
"Rozumějte, může přijít třeba oknem," doplnil ji Ymelion, aniž by bral na vědomí pohrdavé odfrknutí knížete.
"To okno je zabezpečené tak, že tudy myš neproklouzne. Právě ho zamykají a krom toho pod ním stojí stráže," prohlásil s přídechem výsměchu.
Nikdo ho ale nevnímal.
"Pokud to nevyjde, tak jsme vám vydaní na milost, pane. Ale pokud máme pravdu, tak by vás teď jediná chyba mohla stát život," řekla Haimal tichounce.
Král vypadal na vážkách. Sám nevěřil, že by se Ragham ještě mohl objevit, ale opatrnost mu velela poslechnout radu zkušených bojovníků na poli, které on sám příliš neznal. A taky, i když by si to v životě nepřiznal, začínal pociťovat strach, strach z neznámého nepřítele, který se může kdykoliv vynořit odkudkoliv a udeřit. Pak ho ale napadl jeden důvod, proč může být v noci klidný.
"Ještě je tu ale Tesák, můj pes," řekl z vítězoslavným úsměvem.
Kníže ztuhl a pak vykoktal:
"Pa-pane, Tesák dostal dnes nedlouho po vašem odjezdu ošklivé křeče a je v péči lovčích. Říkali, že to není nic vážného, ale dali mu spoustu léků a teď spí jako špalek..."
Král několikrát překvapeně zamrkal. Pak pomalu a ztěžka pronesl:
"Verdone, pane kníže, běžte pryč. Chci s Ymelionem a Haimal mluvit o samotě."
Kníže se ke králi rychle naklonil a zašeptal, aby to slyšel jenom on:
"Pane, je možné, že to ti dva vás chtějí zabít."
"Pokud vím, tak ti spadají pod vás a vy je znáte osobně. Předpokládám, že jste je na mou žádost prověřil a vzhledem k tomu, že jste mi neposlal žádné varování, považuji je za důvěryhodné. Pokud nejsou, pak jste to vy, kdo mě nevaroval," vrhl po něm král spalující pohled. Kníže zrudl a rychle opustil pokoj, následován princem.
Král se otočil na trpělivě čekající lovce lidí.
"Mám postel, jejíž nebesa jsou stavěná jako úkryt pro dva lidi."
Oba mladí lidé přikývli a Ymelion tiše dodal:
"Nesmíme říct ani slovo od chvíle, kdy vkročíme do ložnice, pro případ, že by se skrýval někde v doslechu. My půjdeme první."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veracity Veracity | Web | 28. května 2007 v 17:32 | Reagovat

perfektní..jsem strašně napjatá :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama