XIII. - Výročí bitvy na Ledových pláních

23. května 2007 v 18:13 | Lomeril |  Operace Rocolia
Tak a je tu nová kapitola Operace... Jde sice do tuhého, ale pokud vám zbude čas, můžete se juknout na společnou povídku, kterou najdete o článek níž a klidně i přispět.

XIII. - Výročí bitvy na Ledových pláních
Molné kráčela osmého dne v měsíci s košíkem plných bylinek směrem k zámecké kuchyni. Zaťukala na okno a počkala, dokud jedna z kuchařek nepřišla.
"Co tu chceš?" obořila se na dívku.
"Jeden můj zákazník mi říkal, že je tu někdo, kdo vaří pro králova psa."
"Jo, počkej, já ti jí zavolám," změkl trochu kuchařčin výraz a žena odešla.
O chvíli později se v okně objevila umouněná tvář asi třináctiletého děvčete.
"Tesák, králův pes, je prej špatnej na nohy," zašeptala Molné spikleneckým tónem.
Přes dívenčinu tvář přeběhl stín strachu a kývla.
"Mám tu kapky, po kterejch bude jako rybička. Stačí, když mu je zejtra v poledne dáš do žrádla a pak už to pude samo."
Služce se rozzářily oči.
"A co za to?" zeptala se dychtivě.
"Stačí kousek chleba a nějakej sejra," usmála se Molné.
Dívka odběhla a brzy se vrátila s celým bochníkem a pořádným kusem sýra. Molné obojí uložila do košíku a podala dívce maličkou lahvičku. Ta ji s mnohými díky přijala a vesele odběhla.
Molné se vracela a přemýšlela o sobě. Strašně se změnila od té doby, co se otáčela v hostinci v Rendofu. Ale ta největší změna proběhla včera. Treyan jí řekl, co ve skutečnosti chystá. Nejdřív jí jen chtěl dát úkol, ale ona chtěla vědět všechno. Nakonec dlouho a pečlivě zkoumal její vztah ke králi a když prohlásila, že by všechno bylo jednodušší s princem, řekl jí, co by jí stálo, kdyby věděla, o co jde. Že by ji musel nechat navždy zavřenou v nějakém domě a nesměla by vycházet ven. Zvědavost byla ale silnější a tak nakonec Treyan všechno vyklopil.
Má zabít krále a ona mu s tím bude pomáhat. A co víc, souhlasí s tím! Samotnou ji šokovalo, že se ráda stane součástí atentátu na krále. Pokud bude Rocolsko osvobozeno, tak ji doma zahrnou poctami, to jí Treyan slíbil. Usmála se a přidala do kroku, aby mohla zase brzy ležet v jeho náručí.

Ragham touhle dobou zpytoval svědomí. Včera řekl Molné všechno a to znamená, že ji po skončení akce nesmí propustit. Cítil, že se v něm rodí něco silnějšího, než jen obyčejná náklonnost a byl pevně rozhodnutý Molné zabít, už jen kvůli tomu. Nesmí si dovolit být na někoho vázaný. Věděl, že si tím zlomí srdce, ale nemohl jinak. A pokud už má Molné zemřít, tak ať je ještě před smrtí užitečná. Sám věděl, že by delším vztahem jen ohrozil životy obou dvou a stejně dobře věděl, že pokud by je chytili živé, tak by nezemřeli hned. A jestli se Ragham něčeho bál, tak to byly hluboká sklepení budovy soudu, kde udržovali lidi jako on při vědomí i několik dní.
Ne, nechtěl skončit v mučírně ani na popravišti a proto se musel zbavit své milenky.

Devátého vstala Haimal velice brzy, hodinu před svítáním, a probudila i Ymeliona. On měl být celý den někde v davu, zatímco ona se měla dnes stát nosičem králova žezla. Tuto čestnou funkci vždycky podle tradice zastupovala dívka, kterou vybral princ namátkou na ulici, takže tam Haimal nebude nápadná. Oblékla si slavnostní šaty a upravila si vlasy do jednoduchého, ale pevného drdolu. Pak vytáhla zamotaný chumel kožených pásků a opatrně je rozvázala. Pak je utáhla kolem levého předloktí. Na ně připnula malou koženou pochvu s dýkou, tou samou, kterou vyhrožovala nedávno Juslovi. Setřásla přes zbraň široký rukáv a podívala se do zrcadla.
Navenek ale vypadala přesně tak, jak jí její úkol velel. Díky tomu bude moci být celý den v blízkosti krále a pokud se něco semele, bude schopná zasáhnout.
Ymelion se navlékl do šatů obyčejného obchodníčka, jakých budou dneska všude zírat desítky. Pomohl své společnici zdvořile do pláště a pak se společně vydali na místo, kde na ně čekal kočár.
Krále zastihli v oblékárně, kde mu lazebník upravoval vlasy a vousy. Když byl konečně připravený, usmál se na ně.
"Dneska to zvládneme, tím jsem si jist. Spoléhám na vás."
Uklonili si, vědomi si pocty, které se jim dostalo. Pak se Ymelion vytratil a Haimal převzal komorník, který měl za úkol vysvětlit jí její povinnosti.

V době kdy král zasedal k bohaté snídani přišel do kuchyně postarší muž s pytlem mouky a veliký hrbem, který za sebou tahal jednu nohu. Vysvětlil, že pacholek, který jim nosí mouku obyčejně si chtěl vyjít s děvčetem, takže je tu místo něj.
Složil svůj pytel a vyšel zpátky na chodbu. Tam se rychle rozhlédl a sklonil se ke své zmrzačené noze. Vyhrnul si nohavici a několika rychlými pohyby uvolnil schovaný krátký široký meč, jaký nosívali barbarové a rozběhl se přímo opačným směrem, než měl odejít.
Zapadl do prvních dveří, které se mu naskytly. Byl to pokoj kuchařek, zrovna prázdný. Tam vytáhl z falešného hrbu pytel, strhl ze sebe pytlovitou halenu, nakapal si do očí několik kapek z malé lahvičky a stáhl si příliš velké mokasíny, pod kterými měl vysoké barbarské boty. Halenu a mokasíny hodil do krbu a spálil. Pak opatrně vklouzl zpátky do chodby a s pytlem v ruce se vydal směrem ke schodišti. Nikde nikdo nebyl, všichni se zabývali oslavami a Ragham se blížil k místnosti, kterou si na plánech paláce našel už dávno. Maličký koutek v jedné věžičce, kam nikdy nikdo nechodí a kde bude moci přečkat celý den až do večera.

Král pomalu vystoupil na malý balkón, odkud pronášel pravidelně své projevy. Haimal stála jen dva kroky za ním a věděla, že někde dole stojí Ymelion a svýma bystrýma očima prohlíží všechna možná i nemožná místa a osoby.
Nádvořím proběhla vlna vzrušení a pak se všichni postupně utišili. Král začal mluvit o triumfu na Ledových pláních přesně před šedesáti lety, kdy byl ještě u moci jeho otec, král Keria IX. a o vztazích mezi národy v Birlenu. Haimal opět cítila to, co vždycky, když neznala svého nepřítele. Nervy měla napjaté k prasknutí. Pohledem přejížděla střechy a okna ze kterých by se dalo zamířit na krále. Ale podvědomě věděla, že tuhle výzvu Ragham neodbude jen jednou šipkou. Ne, tu si vychutná, pěkně zblízka.
Do očí ji udeřil odlesk slunce na skle. Hrklo v ní a hledala původce. Nakonec uviděla komornou, která větrala peřiny v jednom pokoji pro hosty. Ulehčeně vydechla a nenápadně zkontrolovala nůž v rukávu. Byl na svém místě a Haimal se uklidnila. Král se dostával ke konci svého projevu.
"...a tak říkám, že vůdci všech národů musí být jednotní. Pokud hlava jde jedním směrem, tělo nemůže jít jinam. Proto teď mluvím hlavně k těm, kteří odpovídají za jiné. Nezáleží na tom, jestli jste vévodou nebo jen otcem rodiny. Pamatujte si, že v jednotě je síla a jednota začíná od těch nejprostších, ale udržovat ji musí ti zodpovědní."

Následoval oběd, na který byla pozvaná i rada, naraleyský vyslanec, barbarský vyslanec a rocolin Sajta. Haimal se snažila nedívat se na něj, ale nakonec jí to nedalo a vrhla po něm kradmý pohled. K jejímu překvapení se mu podívala přímo do očí. Rocolin se usmál a pozvedl nenápadně ruku jakoby v pozdravu.
Byla zmatená. Že by něco věděl? Co to mělo znamenat? Zmocnil se jí strach. Král říkal, že se ho nemusí bát, ale Haimal nevěděla, co si o něm myslet.
Ještě se naposled podívala, co dělá Sajta, ale rocolin se tvářil, že na světě není nic důležitějšího ani zajímavějšího než jeho polévka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veracity Veracity | Web | 24. května 2007 v 18:08 | Reagovat

božíííí...rychle další, chci vědět jak to dopadne :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama