XII. - Rocolin, který se podřekl

7. května 2007 v 15:07 | Lomeril |  Operace Rocolia
Tak a tady je další kapitola Operace Rocolia. Opět se věnuje Juslovi, jinak se tam toho moc neděje.

XII. - Rocolin, který se podřekl
Druhý den Ymelion napsal dopis králi. Vyprávěl o událostech v Černé vodě a o jejich útěku. Také se zmínil o Juslově zradě. Když král dostal dopis na stůl, zazvonil na poslíčka a křikl:
"Najděte Sajtu, ať je kdekoliv! Chci ho tu do půl hodiny mít, i kdybyste ho měli přivést v řetězech!"
V paláci všichni věděli, že král by se měl brát vážně a tak se rocolin skutečně dostavil přesně za půl hodiny. Nebyl nijak nastrojený, dokonce se ani nestihl pořádně učesat. Pro člověka jako Sajta, který bedlivě dbal na svoje veřejné vystupování, to muselo být pořádné ponížení. Král gestem vyhnal všechny sluhy a naznačil Sajtovi, aby se posadil. Sotva se zavřely dveře, rocolin vztekle vybuchl:
"Co to má znamenat?"
"Něco si poslechněte. Tohle mi píšou jistí moji lidé, kteří se domnívají, že po nich jdete. Řekl nám, že k rocolinovi Sajtovi vedl kapsáře Juslu, našeho spolupracovníka v podsvětí. Obáváme se, že jsme prozrazeni a proto musíme učinit nezbytná opatření... Co má tohle znamenat?"
Sajta se navzdory předpokladům uklidnil.
"Vy víte."
"Já vím?"
"Ano, mluvili jsme o tom. O Operaci Rocolia."
"To je její součást?"
"Ano, to tedy je. A dokonce ta nejdůležitější."
"Pak se omlouvám. Mohu vám svou omluvu nějak hmatatelně..."
"Není třeba. Stačí, když se mi už nebudete plést do cesty."
Král pokývl. Takhle s ním směli mluvit jen lidi, kterých si vážil a těch bylo v celém Birlenu málo. Velice málo.

"Přišel dopis od krále," roztrhl Ymelion obálku.
"Co píše?" zeptala se Haimal a neustávala v broušení nože.
"Že si nemáme dělat starosti ohledně Sajty a můžeme se klidně nastěhovat zpátky," zvedl hlavu a pozoroval dívčinu reakci. Haimal ze sebe vydala několik nepřetlumočitelných výrazů, končících slovem "politika".
"Cože?" podivil se se smíchem Ymelion.
"Je to všechno v politice. Král nám to píše, aby si nerozházel politiku v Rocolsku. Jediný, po čem já toužím," dodávala svým slovům důraz horlivou gestikulací s nožem v ruce, "je, aby si ty papaláši tam v radě a vůbec občas místo těch keců dali pár po hubě. Podle mě bychom pak měli o dost míň problémů, nemyslíš?"
"Možná máš pravdu, ale víš stejně dobře jako já, že to spíš naskáčou do moře, než aby si mezi sebou něco vyřešili ručně."
"Taky řešení," kývla Haimal, "a taky dobrý."
Ymelion na ni vrhl podezřívavý pohled a pak se oba rozesmáli. Pak zaslechli Duelkiin hlas a někdo ji odpovídal, dunivým basem muže ve středních letech. Ymelion ukázal ke dveřím a vykradli se na dvůr. Nedoléhajícím oknem v patře k nim zalétal rozhovor vedený v ložnici věštkyně.
"Víš, Dui, oni si všichni myslí, jak nejsou chytrý, že ví, co chystáme, ale nikdo o tom nemá ani páru. Dokonce ani Sajta o tom neví tolik, kolik si myslí, že ví. Nebude to dlouho trvat a princ nám vrátí všechno, co nám za ta léta vzali. Chceš, abych si tě pak vzal s sebou do Rocolska? Do svobodného Velkého Rocolska?"
To Ymelionovi a Haimal plně stačilo ke spokojenosti. Odplížili se zpátky. Takže Sajta není hybatel ani přímý účastník akce, přemýšlel Ymelion. No, není divu, pokud v tom má prsty Valgas, tak rozhodně Sajtu nenechá hrát si s jeho hračkami. Tím pádem nám ale Sajta nemůže být tak nebezpečný. Ale stěhovat se nebudeme. Pro jistotu...

Molné pozorovala Raghamovy přípravy s rostoucím nepokojem. Viděla, jak znovu špiní barbarské šaty, které sama pečlivě vyprala a jak je pak zašívá do nějakého pytle, jak si domů přinesl o číslo větší mokasíny a plandavé staré kalhoty. Snažil se protestovat, když zašpinil celý pokoj zelenou barvou, když něco kutil s nějakým provazem. Sedmého dopoledne ho pozorovala, jak bere do ruky břitvu a uřezává dlouhé prameny vlasů, některé skoro u hlavu, některé nechává trochu delší. Sledovala ho, jak bere do ruky ocet a mísí ho v malé skleničce s nějakým práškem. Pak všechno povařil ještě s kouskem cibulové slupky a vetřel do vlasů. Vznikly v nich šedivé pruhy a vypadal, že zestárnul o patnáct let.
"Takže co že to vlastně děláš?" zeptala se ho konečně, když už jí docházely nervy.
"Víš, že to ti říct nemůžu, ale budu potřebovat tvojí pomoc."
Podívala se do dálky. Když mu pomůže, je možné, a soudě podle jeho tajnůstkářství dokonce pravděpodobné, že tím překročí zákon. Ale když odmítne, ztratí jeho a to v žádném případě nechtěla. Věděla, že má jedinou, první a poslední možnost volby. Pokud odmítne, tak ji Treyan vyžene a už ho v životě neuvidí. Pokud přijme, pak riskuje vězení a možná i smrt. Pohlédla přímo do jeho šedých očí a přikývla.

Ymelion a Haimal se mezitím rozhodli pro přátelský rozhovor s Juslou. Objevili ho na tržišti, kde kapsář působil už od rána. Za tu dobu získal několik měšců s celkem asi stem zlatých. Zatím se usmíval a říkal si, že má dobrý den.
Přestal si tím být jistý ve chvíli, kdy mu na ramen dopadla Ymelionova ruka a on viděl jeho výraz.
"Ahoj, kamaráde, dlouho jsme se neviděli, co bys řekl skleničce?" usmála se sladce Haimal a vzala ho kolem pasu. V tu chvíli ucítil nějaký tlak na boku.
"To je dýka, dost ostrá na to, aby ti ve střevech udělala paseku, ze který se nevylížeš," oznámila mu šeptem.
S Ymelionem cestou žertovali a smáli se a Jusla byl donucen se k nim občas přidat. Kdykoliv vypadal příliš vyděšeně nebo smutně, připomněl mu tlak na boku jeho roli. Skončili ve sklepě v ulici K Řece, tam, kde spolu mluvili poprvé.
Smýkli s ním na podlahu a uhodili na něj:
"Tys na nás donášel Sajtovi!"
"Ne, počkejte, neni to tak, jak to vypadá!"
"Tak jak to je?" zasyčela Haimal.
"On se doslechl, že se ptám na Raghama, tak si mě dal předvolat a přikázal mi, že mu musim říkat všechno, co se o vás dozvim a von mi za to pomůže najít toho Raghama. Chtěl jen vědět, esli sem vám ho našel, to bylo všecko, vážně!" sypal ze sebe kapsář jako o život.
"Cos mu řekl o nás?" sklonil se nad ním Ymelion.
"Nic, dyť vo vás nic nevim! Jen že ste dva, chlap a ženská, ani nechtěl vědět, jak vypadáte, jako by vás znal."
"Víc už nic?"
"Ani slovo! Víc nevim!" bránil se zoufale Jusla.
"Tak poslouchej!" sedla si Haimal do podřepu, aby se mu mohla podívat přímo do očí, "až pro tebe Sajta příště pošle, řekni mu, že jsme s tebou přerušili kontakty. Nezmiňuj se o tomhle rozhovoru."
Kapsář se posbíral ze země, ale Ymelion si ho vzal k sobě. Sáhl mu za široký pás a vytáhl šest měšců. Prohlédl si je a pak mu vrátil jen ten nejhubenější.
"Tohle bych viděl na příspěvek do sirotčince, co říkáš, Haimal?"
Dívka kývla a pak přešla k Juslovi. Další dvě věci se staly tak rychle, že si kapsář nikdy nebyl jistý, jak to dokázala. Nejdřív mu vlepila facku, až upadl a vzápětí mu zarazila koleno hluboko do rozkroku. Skrz těžká mračna bolesti, která mu zatemnila mozek, k němu dolehla z velké dálky jediná věta:
"To byla taková malá ukázka, aby tě nenapadlo nás podrazit znovu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veracity Veracity | Web | 8. května 2007 v 8:41 | Reagovat

skvělý :o) jen tak dál :o)

2 pinkandfluffy pinkandfluffy | Web | 8. května 2007 v 10:38 | Reagovat

Vážně něco... Ehm, a donutilo mě to přečíst to celý, což obvykle nedělám, jelikož jsem špína líná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama