1. povídka

17. května 2007 v 19:23 | Snad nejen Lomeril
Tak první pokus :-)

Catherine se rozhlédla po skupince lidí kolem sebe. Ještě před nedávnem by o nich a o sobě nikdy neřekla "my". Ale teď to šlo. Konečně je okolnosti sjednotily. Za každého z nich by položila život. Náhle se nad jejich hlavami ozval podivný zvuk.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bobesh bobesh | Web | 17. května 2007 v 19:29 | Reagovat

otevřely se mraky a vystoupily tři sluncem ozářené postavy. Dvě ženy a muž.

2 Lavinie Lavinie | E-mail | 18. května 2007 v 19:23 | Reagovat

Žena měla krásné rezavé valsy a zelené oči ,ale ve tváři nešťastný výraz.Muž byl černovlasý s velkýma hnědýma očima v náruči držel novorozeně.

3 Lomeril Lomeril | Web | 18. května 2007 v 21:09 | Reagovat

Druhá žena kráčela shrbená a měla na sobě bílý plášť s kápí, díky kterému nebyl vidět ani její obličej, ani jiná část jejího těla.

Catherine vyskočila a všimla si, že Sam udělal to samé. Ostatní zůstali sedět, celí napjatí. Irene si přitáhla nůž.

4 Wiky Wiky | Web | 19. května 2007 v 15:46 | Reagovat

Catharine se podívala na tu shrbenou ženu, která nyní zdvihla hlavu, a na malý moment jí viděla do propadlých očí. Irene vstala a pomalu se blížila ke třem osobám...

"Ne!" zarazila ji Catharine. Ty oči...!

5 Jackie Decker Jackie Decker | Web | 19. května 2007 v 20:21 | Reagovat

Irene se zastavila, neboť stařena opět sklopila pohled.

"Kdo jste?" zeptala se Catherine. Černovlasý muž se na ni podíval pronikavým pohledem: "My?" pohlédla na své dvě společnice, "my jsme ti, které hledáte. My jsme Tvůrci Počátku."

To už stáli na nohou i ostatní Catharinini kamarádi. Nejen Sam a Irene, ale i Donald a Grag. Všichni se po sobě podívali překvapeně, ale s úctou. Poklekli.

Chvíli bylo ticho. Nikdo si nedovolil porušit jej. To bylo na Tvůrcích.

6 Jackie Decker Jackie Decker | Web | 19. května 2007 v 20:25 | Reagovat

//Omlouvám se ve druhém odstavci mělo být "My?" pohlédl na své dvě společnice, "my jsme ti, které hledáte. My jsme Tvůrci Počátku."

- Tak prosím omluvte mou nepozornost...

7 Lomeril Lomeril | Web | 20. května 2007 v 15:20 | Reagovat

"Takže jste to dokázali. Přežili jste všechny úklady Temných a překonali rozpory mezi sebou. Ale co je nejdůležitější, sami jste se změnili. Jste připraveni na svůj úkol," řekla žena s rezavými vlasy.

"Jaký úkol?" vyletělo z Sama dřív, než se stačil zastavit.

Muž si lépe chytil dítě v náručí a zeptal se:

"Ty nevíš?"

8 Jackie Decker Jackie Decker | Web | 20. května 2007 v 17:35 | Reagovat

"Ne..." hlesl nejistě. Catharine ho chytla za ruku aby mu dodala sebevědomí.

"Vaším úkolem, je najít vejce osudu. V tom vejci je skryt osud vašeho světa," pravila žena v zrzavých vlasech.

"Stvořili jsme jej, když jsme tvořili váš lid," dopnil černovlasý muž s novorozenětem.

"Musíte najít to vejce a odnést ho na Rozhraní Počátku. Tam budeme čekat," zakčila stařena kupodivu pevným hlasem.

Catharine a ostotaní jen nevěřícně zírali. Měli tolik otázek na něž se chtěli ptát, ale nyní jim uvázl hlas.

9 Lomeril Lomeril | Web | 20. května 2007 v 19:13 | Reagovat

"Ale kde to je?" hlesl Donald.

10 Wiky Wiky | Web | 21. května 2007 v 11:52 | Reagovat

"To dítě vám to poví," řekl onen muž a náhle se všiichni tři rozplynuli, jen... na zemi zůstal ležet bílý uzlíček s dítětem, které sotva umělo otevřít oči, ale promluvit??

11 Lavinie Lavinie | E-mail | 21. května 2007 v 18:20 | Reagovat

Kolem děťátka se utvořil hlouček lidí."Uhněte mi z cesty!"řekl někdo opodál.

12 Jackie Decker Jackie Decker | Web | 21. května 2007 v 18:39 | Reagovat

Všichni zůstali jen nevěřícně stát. Světlo, které je ozářilo s příchodem Tvůrců se vytratilo. Dítě poklidně dřímalo ve své zavinovačce.

Catharine se podívala ,a Sama, ten se ohlédl na Irene, která poslala tázavý pohled dál na Donalda jež stejný pohled věnoval Gragovi.

"Co teď?" tázala se Irene popotahujíc svou krátkou sukni. Tenhle pohyb Catharine nenáviděla. Pokaždé když tohle Irene udělala Musela se šíleně krotit aby jí nezlomila ruku.

"Nevím..." řekl Sam, který vlastnickým gestem objal Irene kolem pasu aby dal slintajícímu Gragovi najevo, že je to jeho děvče.

Donald byl jediný z chlapců, který Irene nevěnoval jediný pohled. Své pronikavé modré oči upíral na uzlíček s novorozenětem. K úžsu Cathariny ji uchopil za ruku a tiše řekl: "Vezmi jej do náručí..."

"Proč...? Proč já?" zeptala se. Hněv z ní vyprchal a zanechal za sebou jen prázdnou zvědavost.

"Ty jsi jediná z nás prostá všeho zlého, ideální matka," říkal to s takovým citem, až se Catharine zachvěla. Když ji držel za ruku cítila pojednou teplo jeho dlaně tak vroucí a silné, že se jí tajil dech.

"Dobrá..." vydechla vzrušením. Sehnula se k dítěti a vzala uzlíček do rukou. Donald už ji nedržel. Ovšem samota, která se vloudila do jejího srdce když ji pustil ji pronásledovala. *Jsi hloupá...* kárala se. ´Pátrala dlouho ve svých myšlenkách než vzpomínku na jeho dotyk potlačila, ale podařilo se.

"Kam tedy půjdeme?" zeptal se Grag aby všechny znovu uvedl do jejich současné situce, přičemž závistivě hleděl na Sama.

13 Lomeril Lomeril | Web | 22. května 2007 v 14:13 | Reagovat

Catherine si toho pohledu všimla a pomyslela si, že to už zase začíná. Sam a Grag si jednou kvůli Irene vjedou do vlasů. Už před měsícem je na tom Temní málem dostali.

Rázně se napomenula, tohle teď není to hlavní. Podívala se na dítě ve svém náručí a ztuhla.

14 Jackie Decker Jackie Decker | Web | 22. května 2007 v 19:02 | Reagovat

Dítě na ni hledělo pronikavým pohledem svých temně černých očí. Catharine se začala zcela nepřipravená propadat do hlubin duše dítěte. Duše, která by měla správně být ještě nevinná.

***

Catharine stála kdesi v bezčasé temnotě. Proti ní se vznášel mlžný opar, který nasebe nevzal žádnou podobu ač by zřejmě mohl.

"Ty nejsi má matka!" promluvilo mlžné stvoření.

15 Lomeril Lomeril | Web | 22. května 2007 v 19:37 | Reagovat

"Ne, to nejsem," odpověděla zmateně.

"Tak co u tebe potom dělám?"

"Já...nevím...dali mi tě Tvůrci Počátku..."

16 Jackie Decker Jackie Decker | Web | 23. května 2007 v 20:50 | Reagovat

"Kdo?"

- "Tvůrci..." odpověděla zmateně.

"Proč by to dělali?"

- "Asi chtěli abys - abys," nedokázala říct že je jen jejich nástrojem k Vejci Osudu.

"Abych...?"

- "Abys nám pomohl najít Vejce Osudu," řekla nakonec. Nemohla tomu stvoření lhát.

***

Náhle znovu stála u svých přátel. Rozhlédla se kolem a viděla je puze jako stíny. Dítě zmizelo z jejího náručí a ona upadla. Hlava se jí motala.

Donald stál v tu ránu u ní a ostatní se také dívali co se s jejich kamarádkou děje. Catharine otevřela oči a zahleděla se do těch Donaldových. Donald se vyděsil, ač nevykřikl. O křik se postarala Irene, která taktéž jako on zahlédla temně černé oči. *to nejsou její oči...* pomysleli si oba. Catharine se dívala kolem sebe cizíma očima a ty oči viděli u jejích přátel černé stíny. *Stíny smrti*, pomyslela si. Ale ty myšlenky nepatřili jí. Patřily tomu dítěti.

17 otakar premysl otakar premysl | 24. května 2007 v 14:56 | Reagovat

Ty stíny se chvěly, jako vzduch nad cestami ve velice parném létě. Neostré obrysy se jakoby vpíjely do každého jedince, jakoby se do nich vpíjelo zlo, jakoby je chtěly rozpustit...Catherine spatřila, jak se k ní taky to tajuplné šero blíží.Blíží se pomalu, ale neodvratitelně. Hrůzou zkameněla a nevydala ze svých úzkých rtů ani hlásku. Když se jí dotklo, projel jí tělem jemný záškub.Cítila propadání sama v sebe....

18 Jackie Decker Jackie Decker | Web | 24. května 2007 v 18:38 | Reagovat

Temnota, světlo a tomnota...

*Takhle to být nemělo. Takhle ne... *

Ale myslela si to Catharine a nebo dítě s ní nyní spojené v jednu bytost? *A není to jenom další ze lstí Temných? Nejsou to sami Temní?*

19 otakar premysl otakar premysl | 25. května 2007 v 8:06 | Reagovat

Tělem jí znovu projel třas. Tentokrát to nebylo tak jemné. Jejím tělem zmítala silná křeč. Tělo sebou smýkalo ze strany na stranu a prohýbalo jako  strom ve vichřici.

A naposledy - Temnota, Světlo, Temnota, Propadání...

20 Lomeril Lomeril | Web | 25. května 2007 v 13:55 | Reagovat

Nakonec zůstala tiše ležet, zatímco se její duch propadal do hlubin starých jako sám čas. Její srdce ještě několikrát splašeně zabušilo a pak utichlo docela.

21 otakar premysl otakar premysl | 25. května 2007 v 15:16 | Reagovat

Její tělo chvíli nehybně leželo. V pak pomalu začalo černat. nejdříve od konečku prstů u nohou, postupně přes lýtka,stehna, trup až po hlavu. Když celé zčernalo, začalo se kroutit,propadat se do sebe.Jako když se hodí papír do ohně. Za malou chvíli z něho zbyl pouze prach .

22 Jackie Decker Jackie Decker | Web | 25. května 2007 v 16:24 | Reagovat

"Kde to jsem?" zeptala se Catharine, temnoty kolem sebe. Temnoty plné malých bílích světélek.

"Jsi tam, kam jste měli dojít," odpověděla žena se zrzavými vlasy, jedna z Tvůrců počátku."

"Jsi na Počátku věků," dodal muž s černými vlasy. Nyní již znovu svíral dítě ve svém náručí.

"Jsi na Počátku stvoření," zakončila stařena, která se nyní dívala přímo na Catharine, která byla jen pouhým bílím světélkem jakých byli kolem tisíce.

"Ale jak to? A kde jsou ostatní?" ptala se. Bývala by očekávala svůj hlas zoufalý, ale nebyla zoufalá. Naplňoval ji přízračný klid, který prostupoval celou její duší a dával jí tak převelikou volnost, jakou doposud nikdy nepoznala.

"Tvoji přátelé nebyli pro přerod připraveni," odpověděla žena se zrzavými vlasy, alespoň na jednu z vyřčených otázek, "u jejich těl jsou stíny smrti. Brzy zemřou. A až se tak stane odejdou do hlubin..."

"Ty jediná jsi dokázala splynout v jedno s Dítětem světa. Dítětem vašeho světa. Ty jsi jediná, kterou můžeme obdařit darem vidění. Ale dávej dobrý pozor." upozornil ji muž s dítětem v náručí, "Uvidíš nejen stíny smrti, uvidíš čas jak plyne. Před tvýma očima bude krása vadnout, mládí stránout a skály se budou rozpadat v prach. Ne ve zkutečnosti ale ty to tak uvidíš."

Catharine pocítila strach. I zde se uměla bát, ale jak to?

"Dostaneš ale spolu s těmahle očima i schopnosti vidět druhým do mysli, odhalit lež, ovládat živly a přinášet světlo slunce. S touto mocí pak můžeš porazit Temné a přinést vašim lidem Vejce Osudu, na které čekají." Dopověděla stařena.

"Tvůj úkol pokud se do svého světa vrátíš obdařena tímto vším bude náročný. Uvidíš své přátele zemřít... Ale pokud se rozhodneš zemřít, nikdy nenajdeš odpovědi na své otázky." Žena se zrzavými vlasy si tímto žádala její rozhodnutí, ale Catharine se nemohla jen tak rozhodnout...

23 Tosi Tosi | Web | 26. května 2007 v 11:55 | Reagovat

Ve chvíli,kdy se Catharine rozhodovala, stíny smrti,které stály u jejích přátel, se začaly rozplývat, až nakonec zmizely docela. Vůbec nic jim neudělaly. Podle předpovědi Tvůrců u nich však měly zůstat a zanedlouho způsobit jejich smrt.Je tady snad ještě něco, o čem nevědí ani Tvůrci ani Temní?Ano,je.

24 Jackie Decker Jackie Decker | Web | 26. května 2007 v 17:08 | Reagovat

Pro Sama, Irene, Donalda a Graga zo vypadalo takl že v okamžiku, kdy Catharine uchopila dítě dítě zmizelo a dívka omdlela. Když se k ní sklonili. Pak otevřžela oči a začala se třást. Byl to šílený třas, spíše křeče, které později ustaly, když se její tělo začalo rozpadat v prach.

"Catharine!" vykřikli všichni zároveň."

Bylo pozdě.

"Co teď? co se stalo?" zeptala se se zármutkem ve tváři Irene nad hromadou popela, který pomalu rozfoukával divoký vítr, jež na planinách vládl.

"Musíme jít dál,"pravil rozhodně Donald, který jen stěží potlačoval slzy.

"Ale pořád jsi mi, pane chytrý neodpověděl kam!" zeptal se zlostně Grag. Chtěl donalda naštvat. Chtěl naštvat všechny. Během posledních několika chvil utrpěl dvě těžké ránjy. Viděl Sama lísajícího se k Irene a umírající Catharine. To už najeho výbušnou povahu bylo příliš. Musel se nějak uklidnit.

Donald se nenechal vyvést z míry: "Půjdeme tam, kde je Nyní Catharine, vysvobodíme ji z říše smrti."

"Ae tamje živým vstup zakázán..." pravil Sam.

"Já tam jdu, pokud tam živý nesmějí, zabij mě!" odvětil Donald

25 Lomeril Lomeril | Web | 26. května 2007 v 19:00 | Reagovat

"Done, nešil," pronesla Irene znuděně, "nemusíme tě hned vraždit. Počkáme, trochu se uklidníme, ano? Teď nic nevymyslíme."

"Já nechci čekat," namítl Grag.

"Budeš muset," utrhl se na něj Sam.

V tu chvíli chytil Grag Sama pod krkem.

"Ty mi nebudeš nic přikazovat!" zasyčel na něj zblízka.

"Nešahej na mě!" vyjel Sam a chytil ho za ruce.

26 Jackie Decker Jackie Decker | Web | 27. května 2007 v 10:56 | Reagovat

To už bylo jasné že je rvačka nevyhnutelná... Donald se je ještě pokusil odtrhnout, ale nepodařilo se mu to. Irene to dál znuděně pozorovala. Věděla že je vlastně příčinou jejich vzájemné nevraživosti, ale nedělala si s tím hlavu. Vlastně jí lichotilo, když se kluci kvůli ní rvali.

¨

Trvalo dlouho než přestali. souboj byl nerozhodný a ukončila jej až vyčerpanost obou soupeřů.

"Jestli jste tedy skončili, doporučuji se vydat k hoře Trëry." řekl Donald odměřeně.

"Co tam?" zeptal se unaveně Sam.

"Na hoře Trëry, je podle legendy bájná Kniha Vědění. tzu knihu hlídá Bezvěký stařec, Fituon. V té knize bychom se pak mohli dočíst nejen, kde najít Vejce Osudu, ale také jak vrátit Catharine do světa živých."

Na tohle už Donaldovi nikdo nic neřekl. Nemohli odporovat. Sice ani jeden z nich netušil, kde bájnou nejvyšší horu hledat, ale v porovnání s Donaldovým fanatickým pohledem se cesta na bájnou horu zdála být jako procházka růžovou zahradou.

***

"Přijímám..." řekla Catharine Tvůrcům. V ten okamžik se Tvůrci vytratili a ona coby bílé světélko se začala měnit. Zasáhla ji vlna překvapivého strachu, ale i smířeného odhodlání. Rozhodla se a nelitovala. Bylo to jako by se stávala něčím vyšším. Jakýmsi mezičlánkem mezi Tvůrci a obyčejnými lidmi.

27 otakar premysl otakar premysl | 27. května 2007 v 21:50 | Reagovat

Zatím na dálném východě:

28 Jackie Decker Jackie Decker | Web | 28. května 2007 v 17:36 | Reagovat

Na dalekém východě, kde se mezi mraky vzpíná hora Trëry, na jejím nejvyššín místě seděl Bezvěký stařec Fituon a četl z knihy Vědění. Náhle se na vrchulku u jeho nohou objevila ruka.

Stařec zvedl hlavu z knihy.

Ruka hmatala dokud nenalezla pevný bod, který mohl jejímu majiteli poskytnout oporu.

Stařec zavřel knihu.

Dobyvatel hory sa zachytil jednou rukou a poté Fituon uviděl i jeho druhou ruku.

Odložil knihu.

Dotyčný, kterému patřily obě ruce, se vyhoupl na vrcholek hory Trëry a lapajíc po dechu klečel před Bezvěkým starcem jehož pronikavé chladné oči si jej prohlížely. Chlapec se třásl zimou. Ačkoliv dokázal zdolat tak mohutnou a nepříznivou horu jakou Trëry nepochybně byla, byl ještě velice mladý.

"Vítej, Círdane Carnesîre, synu Lólindirův," oslovil jej Fituon, "vím co hledáš v těchto místech, ale musím tě zklamat. Zde nenajdeš odpovědi na své otázky. Nemohu tě nechat nahlédnout do knihy Vědění. Nejsi úpřipraven."

Ačkoliv se chlpaec třásl zimou, že téměř nevnímal, starcova slova mu zněla v uších velice jasně. Snažil se rozhýbat svá ztuhlá ústa aby promluvil, ale nedokázal to.

Ruce i nohy měl omrzlé. Síla jeho těla vyprchávala až příliš rychle a to se ještě nyní dozvídal, že zde, na tomto konci světa, jej lék na jeho nemoc nečeká...

29 Lomeril Lomeril | Web | 28. května 2007 v 21:11 | Reagovat

"Je mi to líto. Vrať se na zem a najdi čtyři přátele, kteří pátrají po svojí družce a doveď je sem. O sobě jim neříkej víc než své jméno. A pamatuj: jen jeden z nich bude vyvolen."

Jak stařec mluvil, trocha toho strašného chladu polevila a chlapec se mohl opět normálně hýbat. I omrzliny se začaly zázračně uzdravovat.

"Ale pane, co moje nemoc? Nezbývá mi moc života," namítl.

"Navrátí se ti zdání zdraví. Budeš mít dost síly na to dovést je sem.Víc potřebovat nebudeš. A také si zapamatuješ slova, která zaženou Temné. Zní takto: Vas´mirian le damgar nu saimon beorhast."

"Vas´mirian le damgar nu saimon beorhast," opakoval Círdan pozvolna a cítil, že se mu při těch slovech vracejí síly. Pak se náhle propadl do šíleného víru barev, který ho nesl daleko od Bezvěkého starce, daleko od Hory, do světa.

***

Catherine mezitím stála v nějaké jeskyni. Věděla, že má širší zorné pole, ostřejší čich a sluch, ale přičítala to svému přerodu. Pak chtěla udělat krok a málem upadla. Podívala se dolů a zjistila, že má místo nohou kopyta.

"To ne!" vydechla. Její hlas zněl měkčeji než byla zvyklá.

Pomalu zkusila popojít. Ano, skutečně měla čtyři nohy, ale zvykla si na ně během pár kroků. Vyšla z jeskyně. Byla měsíčná noc, úplněk. Vedle jeskyně byla tůňka. Podívala se do ní a zjistila, že vidí odraz tvora krásnějšího než všechny její představy. Nádherného sněhobílého jednorožce. Jen ty oči, dvě hluboké modré oči byly její.

Náhle zaslechla známý hlas, při kterém jí poskočilo srdce.

"Hele, támhle je jeskyně!"

30 Jackie Decker Jackie Decker | Web | 29. května 2007 v 17:28 | Reagovat

Catharine doufala že by to snad mohl být Donald, ale mýlila se. Byl to jeho starší bratr Romulana a jeho dívka Graetel. *To znamená ale že jsem ve Žďárském lese,* pomysela si, *To znamená že jsem doma...*

Ta myšlenka ji dostihla nepřipravenou. Nechtěla aby ji takhle někdo viděl. Slzy se jí hrnuly do očí. Bylo to pro ni hrozné zjištění. Takové se kterým se odmítla smířit.

31 Jackie Decker Jackie Decker | Web | 1. června 2007 v 18:39 | Reagovat

//Romuland

32 Jackie Decker Jackie Decker | Web | 1. června 2007 v 18:50 | Reagovat

Zatímco Catharine uháněla Žďárským lesem kamsi do jeho útrob, Círdan se probudil. Ležel na planině, kde široko daleko nebylo vůbec nic než nízký porost travin. Bolest už téměř necítil, ale věděl, že jeho čas ubíhá...

***

Donald vedl své přátele na východ. Věděl, že v daleké zemi až za Therskou pouští najdou horu Trëry. Ostatní jej následovali. Steně jako on také chtěli najít Catharine, i když nikdo z nich nevěřil že by ji kdy ještě mohli spatřit.

"Nechápu to. Temní jsou zlí a stáli nám v cestě. Každého z nás poslali na základě jakési staré písně do světa kde jsme měli potkat dobrodruhy na stejné cestě za odpověďmi. Odpověďmi jak bojovat proti sílící temnotě a zlu. Jenže když jsme potkali Tvůrce tak nám dali jen dítě a řekli že musíme dojít na počátek všeho a když Catharine to dítě vzala splynula s ním a pak zemřela... Proč?"

"Máš pravdu, Irene," na to Sam, "Proč to měla být zrovna Catharine, kdo odejde na počátek? Proč ne mi všichni?!"

"Protože naše milá "kamarádka", je holt ve všem nejlepší. Odolává strachu, nenávisti, bolesti... a bla bla bla...." řekl nsupeně Grag.

"Mluví z vás závist," špitl Donald, který se ani nesnažil o to aby jej slyšeli.

33 Lomeril Lomeril | Web | 1. června 2007 v 19:47 | Reagovat

Bohužel neúspěšně.

"Co jsi to říkal?" zeptal se Sam medovým hlasem.

34 Jackie Decker Jackie Decker | Web | 2. června 2007 v 18:18 | Reagovat

"Ale nic," povzdechl si Donald.

"Ne, já jsem něco slyšel," pokračoval Sam. Ne že by se snad chtěl hádat, ale byl nervózní. Irene ho něžně pohladila po vlasech a špitla mu do oška: "Nech ho Same... Je to mrzout," načež mu věnovala vášnivý polibek, který Sam s radostí opětoval.

"Nechte toho už vy dva!" řekl jim nazlobeně Grag. Už jich měl plné zuby. zlobil se a jeho zlost rostla každý den. Ale věděl, že za nedlouho už bude Irene jeho. Věděl, že Temní dostáli svému slibu, když zahubili Catharine. A také, že nyní je řaka na něm. Gragovi vyhovovalo, že to byl Donald, kdo navrhl vydat se na východ. už jen protože z jeho úst by to ostatní nepřijali. Bylo by jim to podezřelé. Takhle jeho plán vycházel najedničku. Catharine, už mu v cestě nestála a teď ještě zbývalo zbavit se ostatních. Na Therské poušti byl připraven, vydat své druhy Temným v pevnosti Werdan.

35 Wiky Wiky | Web | 7. června 2007 v 10:20 | Reagovat

"Já už nemůžu,"  řekla zničehonic Irene. Už dlouho vládlo napnuté ticho, a tak to nyní znělo tak prázdně.

Donald, který šel v čele, se nyní zastavil. "Opravdu už víc neujdeš?"

"Už to moc dlouho nevydržím..."

"Zkus ještě aspoň chvíli," povzbuzoval ji Donald, "za chvíli už budeme u úpatí hory. Tam ještě musíš dojít."

Irene se unaveně opřela o Sama a Grag se ušklíbl. Už brzy... pomyslel si.

***

Jakmile se na cestě ocitl sám, byl si mnohem méně jistý. Odvahu však měl a tak směle šplhal ho příkrých stezkách nahoru, na Trëry. Graga, Sama a Irene nechal dole, protože už dál nemohli. A ačkoliv věděl, že ti tři netvoří zrovna nejlepší tým, nemohl tušit, kam to až dojde.

36 Jackie Decker Jackie Decker | Web | 7. června 2007 v 16:55 | Reagovat

Grag litoval toho, že na poušti zabloudil a nedokázal pak neléz cestu k pevnosti Werdan. Byl si však jistý, že Temní za nimi někoho pošlou. Musel využít Donaldovi nepřítomnosti dokud mohl.

"Přece tady na něj nebudeme jen tak čekat!" řekl rozčileně. Irene se na něho ušklíbla: "A co bys chtěl dělat?" Sam si ji přitáhl o něco blíž: "Řekl ať počkáme tak počkáme..." Jenže čekat bylo to poslední co Grag zamýšlel.

"Přece tu nebudeme jen tak kysnout. Myslím že jsem o něco dál v poušti něco zahlédl. Není to daleko a alespoň se nebudeme nudit. Víte jak dlouho potrvá než vyleze až nahoru?" řekl to tentokrát naprosto ledabyle jako by na tom snad ani nezáleželo.

Irene pocítila zvláštní pocit. Něco podivně úzkostného, ale zahnala to. Už se jí to několikrát stalo, ale tentokrát si říkala že to nic není. Vždycky se pak něco stalo a ona si nadávala že ten pocit neuposlechla, ale říkala si že to tentokrát dopadne dobře.

"Jo tak proč ne," řekla nadšeně a políbila Sama. Tomu se vůbec nechtělo jít. Ani malinko. Jenže když šla Irene musel on sní. Nebyl by se smířil s tím kdyby šla sama s Gragem.

A tak ti tři opustili své stanoviště pod horou a vydali se zpět do pouště.

***

Círdan byl zoufalý. Bezvěký stařec jej poslal do neznámé krajiny s jediným úkolem. Najít čtyři dobrodruhy, kteří hledají svou ztracenou kamarádku a přivést je k hoře. Jenže on ani nevěděl koho má hledat. Vstal a vydal se jedním směrem. Směrem, který jej po několika prvních kilometrech přivedl na okraj pouště. Círdan netušil zda by měl jít dál. Bál se pouště jako nikdo jiný. Vůbec se mu tam nechtělo a tak se rozhodl že bude poušť obcházet.

První den nic neviděl. Všude stále stejná krajina bez ničeho. Až druhý den konečně uviděl v dáli široký pás hor a v něm rozpoznal i horu Trëry. Málem by skákal do výšky radostí, ale nakonec se ovládl. Nevěděl jestli by se měl vracet, když dostal úkol. Úkol ovšem nemohl jen ta kzplnit, když netušil kam se má vydat a koho přesně má vlastně hledat.

Nakonec si tedy řekl, že když jej Bezvěký stařec tímto úkolem pověřil, tak jej nenechá zemřít alespoň do doby než ho splní a pro to potřebuje indicie. Rozhodl se znovu vyšplhat na vrcholek hory a zeptat se ho na to.

***

Donald šplhal stále výš, když v tom se ohlédl dolů. Nebál se výšek a tak mu to nedělalo problém. Chtěl cidět své přčátele jak jsou malčcí ale hlavně chtěl vědět že jsou stále v pořádku. Ještě zdaleka nebyl dost vysoko. Šlo to pomaleji než si původně myslel.

Když se ale ohlédl uviděl v dáli někoho jak se k nim pomalu blíží. vypadalo to z té výšky na osamoceného poutníka, ale nedokázalby říct nic bližšího.

***

37 Wiky Wiky | Web | 12. června 2007 v 13:02 | Reagovat

Fuj, to je vedro, pomyslel si Círdan, jak se tak brouzdal horkým pískem. Na chvíli se zastavil, aby si odpočinul, a rozhlédl se kolem sebe. Úplně sám, na celé rozlehlé poušti... nebo... že by ne? Mírně rozrušený zaostřil na západ od své pozice a za chvilku už si byl téměř jistý, že tam vidí malou skupinku lidí. Bohužel z té dálky nepoznal, kolik jich je, ale dal by za to krk, že to jsou ti, které hledá. Změnil tedy směr a nabral trochu větší rychlost.

***

Donald pozoroval přibližujícího se poutníka. Už už se chtěl otočit zpět ke své strmé cestě, když si všiml, že neznámý změnil směr. Proč to dělá? pomyslel si a zaostřil proti slunku směrem, kterým poutník šel. Kdyby byla sluneční záře jen o malinko méně prudká, byl by spatřil skupinku tří osob vzdalujících se od hory...

***

"Pojďte, už budeme za chvíli u toho, co jsem vám chtěl ukázat," pobízel je Grag a unaveně šel dál. Irene začala litovat, že nabídku vzala, protože na ni opět dolehla vyčerpanost. Slunce jim otupovalo mysl a oni Irene se Samem se nechali vést Gragem dál a dál...

***

Cídran však měl ještě celkem čerstvé síly a tak se vzdálenost mezi ním a skupinkou zmenšila. Dokonce už věděl, kolik je ve skupince členů. Byli tři a to jej znepokojilo. Řekl si, že se nebude hned prozrazovat a zkusí odposlechem zjistit, co jsou zač a co mají za lubem. Blížili se totiž ke kaktusovému porostu, kde doufal, že najde správný úkryt.

38 Jackie Decker Jackie Decker | Web | 14. června 2007 v 12:24 | Reagovat

***

Ani Graga, Irene, nebo Sama nenapadlo se ohlédnout za sebe, kde by jistojistě zahlédli mladého elfího chlapce Círdana Carnesîra jak se k nim přibližuje. Grag měl oči jen pro cíl svého směru. Kaktusový porost. Některé kaktusy byly malé, ale jiné se tyčily do výše téměř patrových domků. Byl si jist, že tam nalezne co hledá. Již před nějakou chvilkou zahlédl stín, mihnoucí se mezi kaktusy. Temní byli na dosah a jeho odměna také.

***

Círdan se sledoval a když konečně došli až na okraj kaktusového porostu zastavil se stejně jako oni. Dělilo jej od nich jen dvacet metrů a tak zalehl do písku, aby jej nespatřili. Snažil se vyslechnout jejich rozhovor.

"Jsme zde..." zaslechl hlas jednoho z chlapců.

"A co má být? Neříkal jsi že se jedná o něco podezřelého?" prohlásilo to děvče.

"Já na těch kaktusech nic podezřelého nevidím..." opáčil druhý chlapec.

39 Wiky Wiky | Web | 15. června 2007 v 22:55 | Reagovat

Círdan nakrčil obočí a pozorněji si prohlédl prvního chlapce. Ten mírně popošel k jednomu z prvních kaktusů, nahlédl do jeho stínu a řekl: "Tady v tomhle stínu si můžeme odpočinout, pak se uvidí..."

***

Otupělá mysl... mučivé paprsky slunce... Irene se Samem vyčerpaně ulehají do stínu a Grag se rozhlíží. Chodí mezi kaktusy a stále hledá, hledá, protože ví, že tady někde budou. Náhle se zarazí. Uviděl je, uviděl temné, kteří se k němu pomalu blížili. Byly to černé stvůry, celé zahalené v pláštích. Nevypadali však nijak opravdově, spíše jako nenápadné stíny. Mohlo jich být tak deset a sálal od nich mírný chlad.  Grag polkl a směle k nim vykročil, ukazujíc rukou do stínu, kde leželi jeho "kamarádi". Temní se nedůvěřivě zastavili, ale pak pomalu postupovali k onomu stínu. Grag se ušklíbl a mírně se vzdálil, aby něco neschytal. A vzápětí se ozval děsný křik... z úst Irene.

***

Cídran vyskočil na nohy a rozběhl se k místu dění. Tak se mu to nezdálo, nebyly to výplody jeho fantazie v tom úmorném vedru, byla to skutečnost, byli to temní...

" Vas´mirian le damgar nu saimon beorhast!" vykřikl a temní zděšeně couvli. Cídran sebevědomě postoupil dopředu a znovu ta slova zopakoval. Náhle se odněkud vzal silný vítr a temní zmizeli. Cídran si mírně oddechl, hned na to přistoupil k Irene a Samovi a zkontroloval jejich životní stavy. Oba byli pouze v mdlobách. Pak však zvedl hlavu a zahlédl prchajícího chlapce... Neuvěřitelně rychle se rozběhl za ním... běželi dlouho...

***

Donald se zachytil postranního výběžku a vyhoupl nohu na konečný vrcholek hory. Zvládl to.

40 Lomeril Lomeril | Web | 16. června 2007 v 18:01 | Reagovat

Bezvěk stařec se na něj klidně díval. Pak řekl:

"Jeden z tvých přátel vás zradil."

Donald tomu nedokázal uvěřit.

Catharine se blížila k poušti. Už se začínala smiřovat s tím, kým je. Ale cítila, že její přátelé jsou v nebezpečí a potřebují ji. Běžela rychle a neúnavně. Měla málo času.

41 Jackie Decker Jackie Decker | Web | 17. června 2007 v 20:11 | Reagovat

***

Círdanovi se obraz před očima rozplynul a ztratil se v temnotě. Síla z jeho těla vyprchala s těmi několika slovy.

***

Catharine v podobě jednorožce uháněla pouští, tou nehostinnou krajinou, až k místu, kde cítila ještě nedávnou přítomnost temných. Nalezla tam však jen tři bezvládná těla. Irene, Sama a jakéhosi neznámého elfího chlapce. Všichni byli ještě živí, ale srdce toho elfa sláblo.

***

"To není možno, kdo, jak?" ptal se vzrušeně Donald ohlednuvší se zpět, ale zkrze mraky nic nespatřil.

Bazvěký stařec mu náhle položil ruku na rameno. *Jak je to možné ještě teď seděl támhle?* , ptal se sám sebe Donald, když zahnal prvotní leknutí.

"Gtrag, to byl, kdo zradil. Jeho láska k Irene, byla natolik sobecká, že ji chtěl jen pro sebe. No a temní mu ji slíbili. On neví že až je nyní dožene, zabijí ho. Ale neměl strach. Tvoji přátelé jsou zatím živí. Všichni. A krom Graga nejsou v moci temných. Mají mocného ochránce..." Větu ponechal neukončenou.

"Víte? Víte proč jsem zde?" zeptal se Donald se zmučeným výrazem?. Byl smutný, že je neochránil, že je nevzal sebou. * Tohle se nemuselo stát. * , říkal si.

"Ano vím proč jsi zde. A nic si nenalhávej, kdyby se to nestalo nyní nastalo by to až byste se pokoušeli zachránit Catharine. Nemusíš se svých citů k ní bát. Tvá láska není sobecká. Ale až se vrátí možná přeci nebudete moci být spolu. Záleží jestli překonáte všechny překážky," odmlčel se stařec, "A teď. Catharine, už není v říši mrtvých. Tvůrci Počátku ji nechali vstoupit mezi vyšší bytosti. Je nyní polobohyní života..."

Donald hlatl každé starcovo slovo a slzy mu proudem tekly z očí. Tohle bylo na něho už příliš. Nikdy nezašel až na okraj svých sil. Až zde. Na nejvyšší hoře světa, kde se musel postavit čelem sám k sobě, zradě přítele a změně té, kterou miloval.

***

Catharina viděla ve svých očí toho elfího chlapce umírat. Ne strárnout, ale umírat. Víděla, že zemře mladý. Viděla kaktusdy, sežehnuté pískem a sluncem, prožrané hmyzem, zemřelé... Viděla poušť plnou písku měnící se v holou pláň, kde už ani ten písek není, kde nežije už ani ten hmyz. Viděla to stejně jasné jako viděla umírat Žďárský les. Jako viděla stárnout vše co co na své cestě sem uviděla.

Plakala...

Náhle se Irene pohnula a vedle ní i Sam.

"Co, co se stalo?" ptala se její kamarádka, stále se třesoucí strachem a zimou. Bodejď ne. Vždyť dotyk temného je jako prožívat stále dokola nějakou strašnou noční můru. I Sam se třásl. Ti dva se přitulili k sobě a plakali. Neviděli Catharine. Neviděli jednorožce. Nemohli ji vidět. Co ji však zaujalo více bylo, že si nevšimli ani toho chlapce. Udělala několik kroků k nim a svým rohem se jemně dotkla Irenenina ramene.

Dívka se prudce ohlédla. Bylo to jako dotyk vánku co ji probudilo ze zoufalství. Pustila Sama: "Hele, támhle někdo leží!" vstala, "A kde je Grag?"

"Nevím," odpověděl Sam. A vydali se k Círdanovi.

42 Wiky Wiky | Web | 18. června 2007 v 18:20 | Reagovat

//Jeckie Decker: Napsala jsem, že: Neuvěřitelně rychle se rozběhl za ním... běželi dlouho... Takže ho po těch slovech nemohla síla opustit a nemohla jej Catharine najít u těch dvou, ale to už je pozdě... :-) Nevadí, už to tak asi necháme.//

43 Jackie Decker Jackie Decker | Web | 18. června 2007 v 19:52 | Reagovat

//je promiň Wiky... To už nějak okecám :-) teda jestli chceš... Zatím to tak nech a můžeš to tam zmínit, že je to podezřelé já to tam nějak zapojím ano? Už i vím jak :-)

44 Jackie Decker Jackie Decker | Web | 18. června 2007 v 20:57 | Reagovat

Círdan tam neměl ležet. Neměl. Utíkal daleko za prchajícím Gragem. Jak je tedy možné, že jej nalezli tam kde málem zemřeli Sam a Irene?

To ruka Catharine byla ta, která jej vrátila na to místo. Catharine tam ještě ani nebyla, ale vlastně už o Círdanovi věděla. Vycítila jeho přítomnost tak jako před ním i přítomnost Temných. U něho to ovšem bylo jiné.

Poprvé poručila písku aby jej vrátil k jejím přátelům. Byl to jediný způsob jak mu mohla pomoci. Nemohla se zjevit očím smrtelníků. Zatím ne...

45 Wiky Wiky | Web | 18. června 2007 v 22:16 | Reagovat

//Jo, v pohodě, krásně jsi to zaonačil!! :-)) //

46 Jackie Decker Jackie Decker | Web | 19. června 2007 v 16:14 | Reagovat

// zaonačila, jo díky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama