V. - Co se vlastně chystá?

19. března 2007 v 21:14 |  Operace Rocolia
Kapitola V. - Co se vlastně chystá?


V sobotu, den po předávce, zaklepala na dveře věštkyně Duelkie důvěryhodně působící dvojice. Solidně vypadající muž ve středních letech a dívka, kolem dvaceti, velice pohledná, přinesli Hajebtanův prsten a vyklubali se z nich dlouho ohlášený synovec s manželkou.
Ubytovala je v zadní části domu a příliš se o ně nestarala. Ani netušila, jak Ragham zuří.
"Taková husa! Rocolinovi muselo přeskočit! Ubytovat nás u drbny první třídy! Zítra o nás bude vědět celé město!"
"Klid, lásko, myslím, že není taková, jak vypadá. Spíš je jen hloupá, ale ne zas tolik, aby o nás vykládala po celém městě. Koneckonců by se tím usvědčila z toho, že má milence," tišila ho Molné.
"Asi máš pravdu. Ale stejně mě štve," připustil Ragham.
Molné mu odpověděla nepřítomným úsměvem, protože se zrovna zabrala do vybalování svých šatů.
"Tak si řekneme o ty pozvánky na ten karneval, co myslíš?" usmál se a vytáhl brk a kalamář.

Mezitím Ymelion a Haimal přemýšleli, co dál.
"Asi bych šla na zámek a někomu tam o našich podezřeních řekla," navrhla Haimal.
"No, tím nic nezkazíme," souhlasil Ymelion a vyšli na ulici.
Cestou ještě diskutovali, co asi Rocolové zamýšlí.
"Poslyš, kdybys byl Valgasem, co bys dělal?" zeptala se Haimal.
"Já? No, mírové cesty selhaly, takže bych asi zkusil povstání. Za války se napakovat zbraněmi a potom na krále vycenit zuby ve chvíli, kdy už nemá na další válčení lidi ani peníze."
"Tím by si ovšem znepřátelil prince - nebo by to dost riskoval. Chtělo by to něco elegantnějšího, diplomatičtějšího."
"A celá akce nesmí být s Rocoly ani náhodou spojována. Ano, ano, asi nějaký způsob sesazení krále a jeho nahrazení princem. Ale jak? Aby to bylo legálně?"
"Prokázat, že je král šílený a nezpůsobilý? Ne, na to by jim nikdo neskočil. Nebo že je to špatný vládce? To spíš."
"Haimal, nešil. Právě ukočíroval předem prohranou válku k celkem slušnému míru, na kterém jsme kromě těch náhrad ani neprodělali. Ne, tohle taky padá."
"Tím pádem zbývá poslední možnost: smrt," řekla Haimal a vzápětí jí došel celý význam její věty. Oba se zastavili a užasle se na sebe dívali.
"To...to je...to není možné!" vysoukala ze sebe dívka.
"Byla by to neslýchaná troufalost, ale pokud by našli někoho, kdo je dostatečně chytrý na to, aby to hodil na někoho jiného, tak by u prince neztratili svou protekci. A pak by stačila jen obratná politika... Je to tak prostinké!"
"Tím pádem bychom si měli pospíšit..."
Přidali do kroku a zbytek cesty mlčeli. Každý sám znovu a znovu rozebíral jejich teorii, snažil se najít nějakou chybu, nelogičnost, cokoliv, co by ho vyvrátilo. Dělali to vždycky, když na něco přišli a dokud teorie neobstála v přímé palbě argumentů ze všech stran, nebrali ji jako pravdivou.
Před bránou se zastavili.
"Přišla jsi na něco?"
Haimal zavrtěla hlavou.
"Já taky ne. Takže jdeme."
Zabušil na dveře a vykolébal se rozespalý vrátný.
"Potřebujeme mluvit s knížetem Balmizou."
"Prosím," vpustil je dovnitř. Pak zavolal jednoho z průvodců, kteří vodili návštěvníky po paláci. Ujal se jich vysoký mladý muž a prošel s nimi cestu, kterou dobře znali, cestu k veliteli skupiny lidí, kteří se nazývali nic neříkajícím názvem Ochránci bezpečí poddaných. Většina z nich objížděla království, nebo byla rozmístěna na stanicích a dohlížela na to, aby děti nekradly na trzích, ale patřili pod ně i někteří členové podsvětí, renegáti, kteří knížete pravidelně zásobovali informacemi z jejich světa. A taky lovci lidí.
Kníže je neočekával, ale byl příjemně překvapen, když přišli.
"Vás dva jsem neviděl věčnost! Někdo mi říkal, že jste se dali k armádě. Posaďte se, posaďte se. Tak co pro mne máte?"
Vyměnili si povzbudivé pohledy, Ymelion se nadechl a spustil. Mluvil velice podrobně, o setkání u Vřesu, o podivném žebrákovi, o jejich myšlenkách a skončil u toho, co si uvědomili po cestě. Kníže ho nepřerušoval, jen pozorně poslouchal, neprojevoval úžas, ani nic jiného. Když konečně skončil, naklonil se kníže kupředu a zeptal se:
"A jak to všechno víte?"
"Jistě nevíme nic. Ale máme indicie a hodně jsme přemýšleli," odpověděla Haimal.
"Ano, to je vidět. Nicméně jsou vaše obvinění velice závažná. Měli byste s nimi vystoupit na dnešní večerní radě."
"Tam bude i rocolin, viďte?" ujistil se Ymelion.
"Ano, jako zástupce provincie bude přítomen."
"V tom případě není nejlepší nápad, abychom své názory prezentovali veřejně. Jistě jste z mého výkladu poznal, že rocolin je v celé záležitosti zapleten. Nesmíme teď našeho člověka vyplašit, musíme ho chytit a dokázat mu jeho plánovaný zločin. Nejlepší by bylo, kdybychom mohli mluvit přímo s králem."
"Nevím, jestli by bylo vhodné, zatěžovat Jeho Veličenstvo s pouhým podezřením..."
"Vy nám nevěříte, že ne?" zašeptala Haimal.
"Abych pravdu řekl, tak ne. Máte příliš mnoho dohadů a příliš málo faktů. Ale pokud si přejete audienci, mohu vám ji samozřejmě vyjednat, ale král je momentálně velmi zaměstnán. Mohl by se s vámi setkat přibližně za měsíc."
"Za měsíc?" vydechla Haimal, "Ale to už možná nebude naživu!"
"Lituji, ale dřív to skutečně nepůjde. Král je velice vytížen. Pokud si přejete, nebudu se před nikým o tomto rozhovoru zmiňovat. Ale nyní vás musím požádat, abyste odešli. Mám práci," ukázal na dveře a oba přátelé se zvedli.
"Prosím, s nikým o tom nemluvte," otočil se ještě Ymelion na prahu. Kníže kývl a oba lovci se ocitli na chodbě.
"Výborně. Co teď?" usmála se křečovitě Haimal.
Ymelion vypadal, že ji neposlouchá. Pak se otočil k průvodci.
"Zaveď nás ke králi."
Muž i Haimal vytřeštili oči.
"Tam se bez písemného pozvání nedostanete!" protestoval.
"Jedině nás zavřou," přizvukovala mu Haimal.
"Máš lepší nápad?" zvýšil Ymelion hlas.
Dívka zavrtěla hlavou.
"Tak jdeme!"
Průvodce pokrčil rameny a vyrazil. Sotva po pěti minutách dorazili k stráži přede dveřmi královy pracovny.
"Máte povolení?" zeptal se voják.
"Nemáme," snažil se Ymelion vypadat sebejistě.
"Ale tak to vás nemůžu pustit. Je mi líto."
"Ale my potřebujeme mluvit s králem!" zvýšil Ymelion hlas, který se v kamenné chodbě dost rozléhal.
"Neřvi tak!" napomenula ho Haimal, ale on ji neposlouchal.
"To by mohl říct každý. Pouštím jen toho, kdo má povolení," nenechal se voják vyvést z míry.
"Ale tohle je důležité!" Ymelion už skoro křičel a nevšímal si Haimalina naléhavého zatahání za rukáv.
"Nezkoušejte to tu na mě, nebo vás nechám vyhodit!"
"Co se to tu děje?" otevřely se náhle dveře za vojákovými zády.
"Veličenstvo, tihle dva se k nám chtějí dostat bez povolení!" poklekl strážný okamžitě.
"Narovnejte se!" přikázal král Ymelionovi a Haimal, kteří stáli v hluboké úkloně.
Podívali se mu do ošlehané tváře, rámované šedivým vousem, ze které si je pečlivě měřily dvě ostražité, ale přívětivé oči.
"Nevypadají nebezpečně. Pojďte dovnitř," pokynul jim.
Haimal byla ohromena. Podařilo se jim dostat se ke králi! Teď ho ještě přesvědčit.
"To jsi měl celou dobu v plánu?" šeptla Ymelionovi.
Ten jenom přikývl a dal jí přednost ve dveřích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eillen Eillen | Web | 21. března 2007 v 20:26 | Reagovat

tak jsem to četla už včera a až dnes mám možnost komentování. A nic kloudného ze sebe nedostanu, jelikož jsem zapomněla předchozí kapitoly. Se na to vykašlu. Paměť mám na nic. Ale aspoň si to pročtu znovu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama