A přece se točí!

6. března 2007 v 19:19 | Lomeril |  Kratší povídky
A ještě jedna jednorázovka.
Žánr: sci-fi
Postavy: Elias Beckett, Hanka, Pedro Lopez, kapitán Elsworth, Jeana Lloydová
Anotace: Mladý účastník výpravy do vesmíru poprvé vidí Zemi.

20.9.2078 - bar Blue Roses, Pittsburgh, Pensylvania
Ten muž, který o sobě nikdy nic neřekl, seděl na svém místě jako obvykle. Seděl tam každý večer, už přes deset let, a každý večer si dal jen jednu sklenku whisky. Nebyl to klasický opilec, spíš se zdálo, že se snaží na něco zapomenout. Servírka Leanna od něj zaslechla něco, co jí přišlo, že musí mít souvislost s jeho minulostí. Zrovna v televizi dávali dokument o posádce Galilea II, druhé vojenské vesmírné lodi. Tehdy její záhadný host zdvihl svojí skleničku k obrazovce a řekl jen:
"Na Galilea!"
Pak vešla banda, která už za sebou měla nejméně dva jiné bary. Byli opilí a chtěli se prát. Rozhlíželi se po zámince, až jeden z nich, hromotluk s vyholenou hlavou v kožené bundě, uviděl dokument v televizi. Přišel k záhadnému hostovi, zvedl ho za límec z jeho místa a zblízka mu zařval do obličeje:
"Řekni, že všichni vojáci ve vesmíru jsou banda pitomců!"
"Ne," odpověděl muž naprosto klidně.
Opilec se zarazil. Nebyl zvyklý, aby mu někdo odporoval. Pak se ale v jeho mozku zrodil jiný nápad, kterého se okamžitě chytil.
"Řekni, že je Země placatá!"
Muž zbledl, ale opilec trval na svém.
"Řekni, že je Země placatá!"
Náhle se koleno záhadného hosta vymrštilo vzhůru a jakmile opilec povolil stisk, obdržel ránu pěstí do brady, až odletěl několik metrů. Vzápětí se záhadný host přehoupl přes parapet otevřeného okna a zmizel ve tmě.
Proběhl několik ulic a nezastavil se, dokud se za ním nezavřely dveře malého podkrovního bytečku. Pak se schoulil na roh pohovky, rukama si objal kolena a v myšlenkách se vrátil o čtrnáct let zpátky.

14.7.2064 - vesmírná loď Galileo I
"Desátník Beckett nechť se okamžitě dostaví do řídícího střediska! Desátník Beckett do řídícího střediska! A hejbni kostrou, Eliasi!" zaznělo z jeho osobního vysílače.
Asi pětadvacetiletý mladík se pousmál nad svéráznými způsoby Jeany Lloydové, která obstarávala personál. Loď byla upravená tak, aby se na ní lidé mohli pohybovat jako na zemi, bez stavu beztíže a tak se Elias Beckett vydal do centra lodi.
"Ahoj, Eliasi, kampak?"
Nemusel se otáčet, podle přízvuku poznal Hanku. Hanka byla jediná cizinka v posádce, pocházela z České republiky a proto nebyl nikdo na lodi schopen vyslovit její příjmení. I v hlášeních jí říkali prostě Hanka. Hanka, Elias a ještě technik Lopez, newyorský Hispánec, byli jediní nováčci. Všichni ostatní členové vojenského letu Galileo už ve vesmíru byli.
"Do Mekky," odpověděl.
"Kam?" zatvářila se Hanka nechápavě.
Nedošlo mu, že Hanka pracuje u zásob, takže asi nezná výrazy, které užívali vojáci.
"Do centra, my tomu říkáme Mekka, protože se k němu všichni otáčíme pro instrukce."
"To je vtipný, já tam jdu taky," usmála se zářivě.
Vykročili. Když se konečně otevřely pancéřové dveře, překvapilo je, že uvnitř mezi počítači a obrazovkami stojí kromě velitelů lodi i technik Pedro Lopez.
"Vítejte!" pozdravil je kapitán Elsworth. Navzdory předstírané americké srdečnosti si Elias nemohl nevšimnout, že vypadá ustaraně. Neznatelně si povzdechl a pokračoval:
"Za chvíli poprvé uvidíte Zemi. Bude to asi trochu šok. Požádám vás, abyste zachovali naprosté mlčení ve všech směrech. Nikdo se nesmí dozvědět, co tu uvidíte."
Nechápali. Nechápali o čem to mluví. Ale viděli ustarané obličeje všech kolem, v některých četli i něco jako omluvu. V odpověď na jejich tázavé obličeje ukázal kapitán na obrazovku. Tam se začalo vynořovat nějaké těleso, ale nebyla to Země. Vypadalo to jako velký tlustý koláč, který visel ve vzduchu.
"Co to je?" slyšel Elias svůj vlastní hlas.
"To je Země," řekl kapitán smutně.
Hanka se rozesmála s výrazem, který prozrazoval, že se nesměje vtipu samému, ale jeho hlouposti.
"To je hloupost. Všichni přece víme, jak vypadá Země. Její obrázky jsou v každé učebnici..." řekla pohrdavě.
"Skutečně?" ozvala se Jeana Lloydová.
Pohrdavé úsměvy zamrzly nováčkům na tvářích. Eliasovi si řekl, že jestli si z nich dělají legraci, tak hrají skutečně skvěle. Ani si neuvědomil, že tam přidal to pochybovačné slůvko jestli.
"Slečno Hanko, už jste někdy viděla Zemi na vlastní oči? Ne, až teď."
"Ale fotografie...filmy..." koktala Hanka.
"Ano, všechno vypadá dokonale věrohodně, že? Ale neříkejte, slečno, že jste nikdy neslyšela o upravování fotografií, animaci a dalších drobných tricích moderní techniky."
"A jak tedy mohou lidé obeplout svět? Nebo snad chcete popřít, že Maglhaes žil? Nebo lhal?" vyštěkl Elias. Tohle jim prostě nemůže projít, určitě si z nich ztropili dobrý den.
"Samozřejmě tohle byl jeden z prvních problémů, které vědci řešili, ale nakonec objevili časovou díru. Ve chvíli, kdy by dotyčný měl přepadnout přes okraj, se přenese na druhý konec Země a může pokračovat v cestě. A přesvědčení, že je Země kulatá, mu zůstane. Víte, on to věděl už Galileo. Když ho uvěznili a nutili, aby svojí teorii popřel, dostal dopis od svého přítele, naprosto neznámého astronoma a geografa, který zjistil, že Země je skutečně placka. Zapsal to jistý mnich, který to měl od Galileova strážce. Ten říkal, že astronom dostal nějaký dopis a když si ho přečetl, zbledl a zavřel se na několik dní do svého pokoje. Strážce ho prý zaslechl, jak za dveřmi křičí: Není kulatá a přece se točí!"
"Ale co střídání dne a noci? Nebo snad měl Ptolemaios pravdu, když říkal, že Země je středem vesmíru?" vrhl Pedro Gomez po Elsworthovi zkoumavý pohled.
Kapitán jen pokynul Johnu Cookovi, stárnoucímu armádnímu astrofyzikovi. Ten se zhluboka nadechl a spustil:
"Představte si létající talíř. Ne, nemyslím UFO," dodal, když viděl Hančin výraz, "obyčejné frisbee, kterým si házejí děti. Tak nějak obíhá Země kolem Slunce a ještě se přitom nějakým složitým způsobem natáčí. Zatím nejsme tak daleko, abychom pohyb Země kolem Slunce plně chápali, ale jsme stále blíž konečné teorii."
"Fajn, dejme tomu, ale proč nikdo nikomu nic neřekl?" zeptal se Elias. Jeho mozek začal protestovat proti množství tak absurdně znějících informací a on cítil, že potřebuje dostat konverzaci do nějaké jednodušší roviny. Byl to obyčejný voják, astrofyzice moc nerozuměl a o historii měl jen velmi matné ponětí. Vlastně pořádně znal jen Magalhaese, Kolumba a Hitlera.
"Víte, když vyletěl do vesmíru Gagarin, tak to všechno viděl a říkal jim to. A oni mu nevěřili. Tak se chlapec naštval a nikomu o tom neříkal. Všude tvrdil, že je Země kulatá. Když přišly první fotografie Země, všechno se provalilo. Tak zaměstnali partu grafiků a ti jim vytvořili falešné fotografie. Později, když se někdo pokusil říct lidem pravdu, nevěřili jim," vysvětlila Jeana Lloydová.
Elias se zahleděl na nějakou horu na povrchu Země. Měla pravdu, nikdo by jim nevěřil. On sám by je prohlásil za blázny, kdyby to ovšem neviděl. Jenže to znamenalo, že nemusí být pravda spousta dalších věcí. Dostával se do jakéhosi zvláštního stavu mysli, kdy jedinou pravdu skýtaly filozofické úvahy a nic, co viděl, slyšel, nebo cítil, se mu nezdálo pravé. Znovu se podíval na tu horu. Byla o kousek dál, než před chvílí. Není kulatá a přece se točí! Není to zase jen nějaký oční klam? Existuje vůbec on sám? Nebo si sám sebe jen představuje? Žil někdy Elias Beckett? Dýchal? Miloval? Radoval se? Plakal?
Podíval se po ostatních. Pedro Gomez seděl klidně a pozoroval Zemi. Hanka měla nepřítomný výraz a byla bílá jako stěna. Někdo ji vzal kolem ramen a odvedl ji pryč. Cítil, jak zvedají i jeho, nechal se bezduše vést. Neměl sílu odporovat, jen čekal, jestli se z toho snu probudí, nebo ne. Když ale stále nepřicházelo ujištění, že je to celé jen noční můra, přestal ho celý ten vylhaný svět zajímat. Nitrožilní injekci uspávacích látek téměř necítil.

20.9.2078 - malý podkrovní byt, Pittsburgh, Pensylvania
Hanka se mu ztratila, ale věděl, že stejně jako on strávila zbytek cesty lodi Galileo I v péči psychiatrů. Ke konci se upnula na myšlenku, že se jí něco zdálo a že Země je skutečně kulatá. Doktor Hawkens diagnostikoval utkvělou představu a Hanka putovala do speciální psychiatrické léčebny. Technik Pedro Gomez otřes zvládl daleko lépe. Dnes v televizi viděl, že letěl v posádce Galilea II v poměrně vysoké funkci. To jemu připíjel. Tomu, který dokázal to, co Elias nedokázal.
Otřes byl tak silný, že několik týdnů po návratu strávil na radu doktora Hawkense v lázních. Do armády se už nevrátil. Nechtěl už mít nic společného se světem vzdělanců, politiků a vůbec všech těch lhářů, kteří drží lidstvo v té jediné dlouhotrvající iluzi. Nějakou dobu spolupracoval s anarchisty, ale poté, co seděl měsíc ve vězení za výtržnosti, se vzdal i veškerých přesvědčení. Stal se stavebním dělníkem.
Zítra se pokusí zjistit, kdo byl ten opilec. Někoho mu totiž připomněl. Nějakou dobu byli přáteli ve výcvikovém středisku NASA. Měl letět na nějakou vesmírnou stanici. Tehdy mu ten muž žertem řekl, aniž by věděl, co ho čeká:
"Tak se dostaneš do luftu první! Hlavně se neslož, až zjistíš, že jsme jen kulička, kterou válí vesmírem obrovskej hovnivál."
Rád by s ním mluvil. Oba věděli, že se Země přece jenom točí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dandelion dandelion | Web | 7. března 2007 v 14:12 | Reagovat

hm,zajímavý :o)))

2 zzzemfira89 zzzemfira89 | 7. března 2007 v 16:28 | Reagovat

Súhlasím, zaujímavé :-)

Rozhodne niekedy napíš ešte niečo podobné!

3 Eillen Eillen | Web | 10. března 2007 v 21:15 | Reagovat

ahoj, jen hlásím, že jsem na stránky vložila prvních lehce upravených kapitol draka :) doufám, že si ho přečteš znovu s takovým nadšením jako poprvé :)

4 Colleen Colleen | 23. března 2007 v 12:06 | Reagovat

Tak to byl šok. Země jako plavatý koláč :) Rozhodně originální a zdá se mi, že jsi Eliasovi pocity vystihla skvěle:)

5 Kajča-Trampolína Kajča-Trampolína | 27. května 2009 v 15:07 | Reagovat

Fakt úžasný,světoví, bezvadný -vůbec to nedokéžů pospsat fakt bezva

6 Jana Jana | 30. května 2012 v 10:45 | Reagovat

Píšeš dobře, ale tohle je až příliš absurdní. Hlavní postava je vylíčená skvěle ale i sci-fi má své hranice.

7 Lomeril Lomeril | Web | 30. května 2012 v 21:18 | Reagovat

[6]: Jo, dneska už to vím taky :-) Přece jen, když se podíváš na datum, tak tahle povídka přece jen už má pár let.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama