IV. - Tápání

28. února 2007 v 20:47 | Lomeril |  Operace Rocolia
Tak a je tu další kapitola Operace.

Nejdřív sem napíšu takové krátké shrnutí, co se zatím stalo, protože se v tom někdo možná ztrácíte. Ale předchozí kapitoly si určitě přečtěte, protože tam jsou detaily, na které se bude později narážet :-)

Shrnutí:
Rocolsko je část Birlenu, která se snaží získat nezávislost. Proto se jeho čelní představitelé, rocolinové Valgas, Sajta a Telsa, rozhodnou najmout si vraha, aby zabil krále. Valgas vybere svého dlouholetého pomocníka Raghama, nejlepšího vraha široko daleko. Ragham nejprve vypustí "volavku", hloupého kluka, který má přitáhnout pozornost, a pak se vydává na cestu. V jednom hostinci svede dívku jménem Molné, která s ním uteče. On vystupuje pod jménem Treyan, ona pod jménem Ifoob.
Mezitím dva lovci lidí, Ymelion a Haimal, potkají nápadného posla a vezmou mu dopis, ze kterého pochopí, že se něco chystá, ale neví, co. Proto jedou do města v podzámčí, kde od kapsáře Jusly získají několik informací o zástupci Rocolů ve městě, rocolinovi Hajebtanovi. První je, že má milenku, druhá, že dělá jízdy, kdy rozdává almužny. Ymelion tedy navštíví jeho milenku, věštkyni jménem Duelkia. Duelkia bohužel ani neví, kdo její milenec ve skutečnosti je. Ymelionovým odchodem od věštkyně končí třetí kapitola.

IV. - Tápání
Ragham alias Treyan a Molné alias Ifoob přijeli na zámek o pár dní později. Ubytovali se v malé hospůdce, kterou vlastnili dva Rocolové, manželé. Hospoda se jmenovala Černá voda, podle pyšného města hluboko v srdci Rocolska. Hostinský Raghamovi něco předal a ten zkontroloval obsah balíku.
"Ty tupče! Chybí tu licence!" zařval.
"Nesehnal jsem ji! A stejně, víte kolik žebráků ji dneska nemá?" bránil se hostinský.
Ragham popadl balík, řekl Molné, že bude celé odpoledne pryč a zmizel. V blízkém průjezdu se za pomoci balíčku od hostinského změnil v nenápadného žebráka a vydal se k smluvené bráně, kde mu dá Hajebtan bezpečnou adresu a krycí příběh, který má napovídat majiteli bytu.
Choulil se tedy ve stínu zdi a snažil se nepřilákat na sebe pozornost ostatních žebráků. Proto měl šaty malomocného, aby se ho ostatní štítili. Zatím jeho převlek fungoval a lidé kolem něj tvořili široký kruh. Vtom zaslechl hluk. Vzhlédl a viděl, že se rocolin blíží. Nesl se zpříma na hrdém jižním bělouši, ale když vjel do Žebrácké aleje, sesednul a začal rozdávat zlaťáky. Ragham si pod rouškou olízl rty a připravil se. Ještě chvilku...ještě chvilku...teď! Začal na celé kolo volat:
"Milostivý pane, pane rocoline smilujte se nad chudákem, žena mi umřela, syna mi odvedli do války a já jsem mrzák, smilujte se a já vám to nezapomenu, nemám, kde bych hlavu složil, i stromy se mě štítí a nedají mi svůj stín!"
Rocolin, statný muž s prokvetlým černým vousem, se zastavil a pohlédl na schouleného muže, který natahoval obvázanou ruku. Poznal smluvené znamení a vytáhl váček, který měl za pasem:
"Tumáš, chudáku a zkus zaplatit stromům, ať ti poskytnou azyl."
S tím hedvábný měšec přistál u mrzákových nohou. Ragham se ještě svíjel a mnohomluvně děkoval, zatímco rocolin jel dál. Předávka proběhl úspěšně.
Netušili ale, že se v davu skrývají dvoje oči, které podezírají každého pokorně prosícího chudáka. Ymelion a Haimal stáli každý jinde, on jako počestný měšťan, ona přestrojená za panského pacholka. A právě před Ymelionem stáli dva povaleči. Jeden z nich se naklonil ke kamarádovi a řekl:
"Ten leprovej nemá licenci."
"No a?" odtušil jeho společník, "Spousta z nich ji nemá."
"To sice jo, ale rocolin těm bez licence nedá ani floka, to je známá věc."
Ymelion se ještě několikrát u jiných lidí poptal a všichni mu řekli to samé: rocolin nikdy nic nedá žebrákům bez licence. Jenomže to už byl malomocný pryč. Pokusil se nenápadně poptat a dostal se díky radám lidí do zapadlé uličky, kde se stopa ztratila. Jen v jednom zapáchajícím zákoutíčku mezi dvěma domy našel hromádku popela ze spálených žebráckých hadrů, který byl ještě teplý.

To už byl Ragham bezpečně s Molné a páral dvojitou stěnu měšce. V podšívce byl ukryt dopis od Hajebtana:

Nevím, kdo jsi a nezajímá mě to. Nechci to vědět. Nemuselo by to dobře dopadnout. Ubytování získáš v Soukenické ulici, u věštkyně Duelkie. Ve váčku je prsten, když jí ho ukážeš, nechá tě u sebe. Je u ní ohlášen můj synovec z druhého kolene s manželkou, proto ti radím, aby sis urychleně nějakou holku sehnal. Nemusí vědět, o co jde. Občas za tou věštkyní docházím a proto ti říkám - nikdy mi nechoď na oči, ani ty, ani jakákoliv coura, kterou si přivedeš. Pokud by cokoli prasklo, necítil by ses u Duelkie bezpečný, vzadu na dvorku je pár uvolněných dlaždic. Chodba vede do krámku naproti. Reesten, kterému to tam patří, sice není náš, ale má dobré srdce a když si vymyslíš dostatečně chytrou historku, nechá vás u sebe. Je to svým způsobem bezpečnější, ale u Duelkie budeš mít lepší spojení se mnou, přestože doufám, že nebude nutné ho využít.

Staneš se mladým novomanželem na svatební cestě, který bohužel nesehnal ubytování a jeden náš společný příbuzný mu doporučil mne a já tě dohodil Duelkii. Tvůj otec má farmu dvacet mil jihozápadně od Skalista, tvá matka už je pět let mrtvá, sestra je provdaná do Rendofu a starší bratr je s otcem na farmě. Detaily nechám na tobě, včetně jmen.

Pokud do problému musíš někoho zasvětit, minimálně tu holku, řekni, že máš předat přísně tajné informace, životně důležité pro mírová jednání s barbary a někteří lidé, kteří mír s barbary nechtějí, se ti v jejich doručení snaží zabránit, proto to tajemství.

Žádné tajné chodby v paláci jsme zatím neobjevili. Nejlepší příležitost k akci bude devátého příštího měsíce, to bude král zdravit lid, bude výročí bitvy na Ledových pláních. Na nádvoří jsou vždycky davy a nebude nic těžkého nepozorovaně vklouznout do paláce a schovat se někde ve vnějším křídle. Do vnitřního se za světla nedostaneš, určitě ne v tak významný den. I v noci budeš muset projít přes stráže u vchodu do vnitřního paláce, u vchodu do králových komnat a u vchodu do královy ložnice. A také přes králova psa Tesáka, ten spí u něj pod postelí.

Oknem to asi nepůjde, pod ním jsou také stráže a není po čem vyšplhat, ale to si budeš muset obhlédnout sám. Druhého se koná v zahradě a Zahradním sále karneval, pokud bys chtěl pozvánku, řekni Duelkii, že mi má vyřídit, že město je opravdu krásné a že je škoda, že nemůžeš vidět palác. Pokud budeš chtít dvě, řekni, že tvé ženě se město také líbí. Možná to radši nech písemně, Duelkia bývá zapomětlivá.

Kojím se nadějí, že tě nikdy neuvidím ani s tebou nebudu muset jednat.



P.S. Ten den je vhodný, i pokud to budeš chtít hodit na barbary. Nevím, jak jsi na tom se vzděláním, ale v bitvě na Ledových pláních byli barbaři poraženi na hlavu. Vypadá to přirozeně, že se budou tento den chtít pomstít.


"Vida, vida," řekl si Ragham, "To se hodí. Nakonec rocolin přece jen k něčemu bude. Molné, miláčku!" zavolal.
"Ano, lásko?"
"Musím ti něco říct..."
V následujících dvaceti minutách si oba nacvičili, kým se stali, všechno, co jim Hajebtan poslal a vymysleli i několik rodinných historek. Pak Ragham odešel koupit prstýnky a Molné se vydala vybrat oblečení pro mladou novomanželku.

O několik ulic dál zatím seděl Ymelion s Haimal nad plánem města, na kterém měli červeně vyznačenou trasu, kudy prchal jejich falešný žebrák.
"Severní čtvrť vyškrtni, to by šel horem přes nábřeží, vyhnul by se frmolu na jatkách. A západní můžeš taky, to by se nezatěžoval s pálením kostýmu, kdyby to měl blízko," diktoval Ymelion.
"To není důvod. Třeba jen nechtěl přilákat pozornost sousedů," oponovala Haimal.
"Dobře, tak jí tam nech. Který nám tam zbyly?"
"Jihozápadní, západní a severozápadní. A centrum, samozřejmě, ale s poznámkou nepravděpodobné."
"Fajn, ulice a části ulic těsně u hradeb můžeme vyškrtat taky," pokračoval Ymelion unaveně.
"Nechceš si dát přestávku?" zaprosila Haimal.
"Jo, asi jo," promnul si její společník oči, "Kdybych jen věděl, co se chystá."
"Třeba se nechystá vůbec nic," podala mu dívka sklenici s medovinou.
"Něco určitě, jsem si jistý. Nebo si myslíš, že jsou Rocolové skutečně tak nadšení z míru? Hrají komedii, někoho kryjou, ale koho?"
"Nebude v tom politika, aspoň ne v téhle fázi, to by nepotřebovali spojku."
"Třeba intrikují s barbary nebo s východem."
"A jak by do toho pak pasovala naše "husa", ten, kdo měl jít za tím pitomcem od Vřesu?"
"To je fakt, "husa" asi přiletěla a je někde ve městě. Náš žebrák byl tedy spojkou mezi Hajebtanem a "husou". Haimal, musíme zjistit, o co jde!"
"Nebo byl sám žebrák naší "husou"..." řekla dívka pomalu.
"To by ale byla od nich úplná blbost!"
"Proč? Čím míň lidí o plánu ví, tím líp. A oni netuší, že je někdo podezřívá. Kromě toho nikdo neviděl tvář toho žebráka, mohl se pod ním skrývat kdokoliv. A pochybuju, že sám rocolin ví, s kým jedná. Asi měl prostě něco zjistit a informace předat člověku s určitým znamením. Uvědom si, že mu hodil měšec, ne mince. Nemůžeš vědět, co v něm bylo."
"Dobře. Ale není zas tak podstatné, jestli to byla spojka, nebo on sám. Důležité je, že s ním nemůže jednat v soukromí. Nebo nechce, což by vzhledem k jeho zkušenostem vypadalo pravděpodobnější, ale způsob předávky spíš mluví pro první možnost. Kdyby Valgas plánoval revoluci, tak by nikoho takového nepotřeboval, dalo by se to udělat elegantněji. Co by ještě mohl chtít? Znovu rozházet mezinárodní vztahy? Tak hloupý zase není, ví, jaká je teď všude atmosféra smíření, ani jedna země nechce znovu válku a na mírových vztazích se toho moc zkazit nedá, stejně jsou už léta na bodu mrazu. Určitě mu jde o samostatnost Rocolska."
"Takže jak se jí pokouší dosáhnout tentokrát? Ymelione, nechovej se jako hlupák, víš přece, že rocolinům o nic jiného nejde!"
"Přes krále ne, ten má Rocoly rád asi tak jako pijavici za krkem. Možná přes prince, ale na co pak potřebujou tu "husu", ať je to, kdo je to?"
Haimal jen bezradně pokrčila rameny.
"Vypadá to, že si z nás prostě udělali dobrý den," řekla.
"Tomu nevěřím. Nemají důvod žertovat a peníze nazbyt na vtípky taky ne."
"Nebo jsme prostě celou dobu na falešné stopě a pod nosem nám utíká něco důležitého. Půjč mi ještě ten dopis od Valgase," natáhla ruku.
Pečlivě prozkoumala každičké slovo, krabatila přitom čelo a drbala se ve vlasech.
"Myslíš, že ten kluk něco věděl?" zvedla nakonec hlavu.
"Jaký kluk?" probral se Ymelion ze zadumání.
"Ten posel, náš pitomeček od Vřesu."
"Velký kulový. Jen nechápu, proč posílali někoho tak do očí bijícího. Vypadá to skutečně jako nepovedený žert. Ukaž ještě ten papír."
Zvlášť pečlivě zkoumal post skriptum a najednou strašně zařval a udeřil se dlaní do čela. Haimal polekaně vyskočila a změřila si přítele vyplašeným pohledem:
"Co blbneš? Víš, jak jsem se lekla?"
"Já vůl! Jak jsem mohl bejt tak neuvěřitelně blbej? Horší než ten pitomeček od Vřesu! Jak poslední amatér!"
"Budeš tak laskav a řekneš mi, co se tu děje?" přerušila rozzlobená Haimal jeho monolog.
"Přečti to péesko!"
"Můj písař mě upozornil na omyl, že volavky táhnou ze severu do středních oblastí Birlenu. Omlouvám se, nejsem dobrý lovec. Potřebuji mít kořist v kleštích, mezi dvěma liniemi, pak je teprve bezpečná. Vím, že Vy ji můžete mít klidně v otevřené krajině. Jistě mě chápete."
"Mezi dvěma liniemi! Pak je bezpečná!"
"Obávám se, že tě nechápu..."
"Posel dostává vždycky váček s dopisem a odevzdává dopis i s pouzdrem. A jak jsi sama řekla, nikdo neví, co je v měšci. Ale co kdyby ten váček žebrákovi ukradli?"
"O čem to zase kvákáš? Uklidni se a mluv nějak srozumitelně!"
"Fajn. Zapomeň teď na pitomečka od Vřesu a soustřeď se na žebráka. Lapkům bývá nějaká lepra ukradená a co pak malomocným! Prostě hrozí nebezpečí, že žebrákovi někdo jeho měšec ukradne a co nenajde uvnitř! Dopis, který mluví o chystaném...no dejme tomu zločinu. Jistě by to hlásili králi podsvětí a všechno by se provalilo. Ale pokud by se zpráva zašila do dvojité stěny váčku, pak i kdyby žebráka okradli, nikdo by nic nezjistil - to chápeš?"
"Jo, celkem jo, ale pořád nevidím tu souvislost s tím prvním dopisem."
"Posel vždycky odevzdává dopis i s obalem, který dostane od odesílatele. Co když mají Rocolové domluvený systém kódů a jeden z nich znamená: hledej další zprávu v pouzdru? Co třeba, když se v dopise zmíní o kleštích? A pak, ještě aby se ujistil, připíše poznámku o dvou liniích, Hajebtan už je z vlasti dlouho a spoustu věcí jistě zapomněl. Měli jsme ten klíč v ruce! Doslova! A nechali jsme ho odejít! My jsme jim do pasti nepadli, my jsme jim do ní skočili šipku! Jako poslední amatéři!" zuřil Ymelion.
Haimal nebyla schopná slova. Něco podobného udělala naposledy, když ji Ymelion před šesti lety zaučoval. A ještě ke všemu sami kdysi tenhle způsob používali. Udělali si právě ostudu první třídy. Sice o ní nikdo neví, ale teď už musí tuhle misi splnit, nebo nevydrží sami se sebou.
"Takže Valgas chtěl, abychom si mysleli, že volavka je posel, ale byl to ten dopis. Neměl krýt husu, ale druhou zprávu, schovanou přímo ve váčku," řekla potichoučku.
"Možná, ale možná posel fungoval jako volavka také. Dvojitá návnada, jedna do očí bijící, jedna, na kterou se skoro nedá přijít. Jen kdybychom nepoužívali úplně stejný způsob, když jsme honili Blondýna!"
"Dvojitá návnada? Není pravděpodobnější, že žádná "husa" neexistuje? Že je v tom nakonec přece jenom politika?
"Co náš žebrák? A nebyla by to naprosto geniální lest? Kohokoliv, kdo by začal stopovat, by muselo zmátnout, když by narazil na dvě zdánlivé návnady a nevěděl by, která je ta pravá. Možná jenom jedna, ale také možná obě. Už vidím Valgase, jak si mne ruce, jak se mu to povedlo. A i kdyby žádná "husa" nebyla, musíme to dokázat. Víš, že jinak nám to nedá spát."
Ano, to jí bylo jasné, i když ještě navenek odporovala, uvnitř hořela touhou přijít tomu všemu na kloub, jako vždycky, když narazili na nějakou skutečnou výzvu.
"A jíst budeme vzduch? Máme posledních pár zlatých, většinu našich úspor dostal ten kapsář," připomněla.
Ymelion se zarazil. Na to nepomyslel. Pak s těžkým povzdechem otevřel skrýš za obrazem prapradědečka Herleuse. Vytáhl dubovou truhličku, kterou Haimal nikdy neviděla otevřenou. Odemkl ji a před očima užaslé dívky se objevily starožitné klenoty a šperky, o jakých se jí zatím jenom zdávalo.
Její přítel cennosti bez zájmu prohrábl, až našel velice nevkusnou brož, ale vyrobenou z ryzího zlata a zdobenou drahokamy, což z ní činilo, i přes všechnu ošklivost, věcičku, která by měla jistě úspěch.
"Naposled ji nosila prababička. Matka se jí vždycky smála, ale neprodala ji. Dvě, tři sta zlatých by měla hodit, co myslíš?"
Haimal došly výmluvy. Velice ji to potěšilo. Teď může pracovat s plným nasazením bez výčitek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eillen Eillen | Web | 1. března 2007 v 7:57 | Reagovat

Tak už se v tom orientuji, ale ten konec nějak nechápu. Já myslela, že Haimal a Ymelion jsou oba pořád na tom místě, kde stáli žebráci a oni jsou v nějakém domě? Navíc zřejmě Ymelionově? On má v tom městě (nebo jak to nazvat) domov? Doufám, že ti mé otázky nepřijdou blbé, ale vážně mě to zajímá.

PS: jestli to dojde dvakrát, tak kvůli chybě blogu

2 Lomeril Lomeril | Web | 1. března 2007 v 18:41 | Reagovat

Tuším, že jsem psala v předchozí kapitole, že si ve městě vydržovali malý byt, pro všechny případy. A ano, na konci jsou v tom bytě, možná jsem to tam dost nezdůraznila. dík za připomínku

3 Eillen Eillen | Web | 2. března 2007 v 7:40 | Reagovat

Tak to jsem v minulé kapitole nějak přehlédla.

4 Tosi Tosi | Web | 2. března 2007 v 17:24 | Reagovat

Chvíli tady nejsem a co nevidím,když se vrátím-třešně!Nový vzhled se Ti povedl.

A jdu si pročítat ty detaily.

5 geeta geeta | 10. března 2007 v 14:31 | Reagovat

Bude brzo pokračování, jsem tak zvědavá

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama