III. - Husa odlétá

22. února 2007 v 20:29 | Lomeril |  Operace Rocolia
Tak do konce měsíce sem už nebudu přidávat další články a nechám vám čas na prostudování Operace Rocolia, protože to teď bude delší dobu to jediné, co se tu bude objevovat.
Prolog k povídce najdete zde
První kapitola je tady a druhá kapitola je tady
Tak příjemnou četbu!

III. - Husa odlétá
Ragham dokončoval přípravy na atentát. Rozhodl se zabít krále v noci na jeho lůžku. Teď už odjížděl ze Skalista a mířil na sever, na zámek, ke králi. Měl před sebou ještě mnoho práce. Bude se muset dostat přes celý zámek a několik stráží až do králova pokoje a zpátky, aniž by ho někdo poznal a aniž by si kdokoliv všimnul, že je něco v nepořádku. Už si nebyl tak jistý, že to dokáže. Rocolin Hajebtan měl za úkol obstarat mu pár drobností, také už vypustil svou volavku, nápadného, hloupého kluka, který měl přilákat pozornost a kdyby si někdo přečetl jeho dopis, nabyl by dojmu, že se spíš chystá nové povstání než atentát.
Jel trochu oklikou, nesledoval přesně posla, pro případ, že by někdo pojal podezření. O těch skutečně dobrých lovcích lidí, stejně jako o skutečně dobrých zločincích nikdo neví. Nenechávají stopy. Nejsou nápadní, neroztrubují o sobě, co jsou. Většinou to na nich ani není vidět. Zná je jen ten, po kom už šli a ti nejlepší nikdy nenechávají takové lidi dlouho naživu. A často se stává, že zločince honí nějaký lovec a nikdy nepoznají tvář toho druhého. Po Raghamovi jich šlo už několik a dělili se na ty, kdo ho viděli a na ty, kdo ne. Jinými slovy na ty, kteří svoje pátrání nepřežili a ty, kdo ho nedokončili.
V Rendofu se ubytoval v zájezdním hostinci U Malé Molné. Molné byla dcera hostinského, která už dávno vyrostla z dětských střevíčků a začínala se v hostinci nudit. Čekala jen na vhodnou příležitost, aby se u některého hosta uchytila a utekla s ním. Ten den, kdy vstoupil cizinec s nádhernýma šedýma očima vycítila jistý zájem. Když mu přinášela jídlo, zachytil její pohled a v jeho očích viděla výzvu. Znala různé druhy mužů, ale tenhle se jí nehodil ani do jednoho. Byl chladný, ale zároveň vyzývavý, tajemný, ale to v ní jen vzbuzovalo zvědavost a relativně pohledný, ale žádný hezoun. Fascinoval ji to něco nepojmenovatelného, co z něj přímo sálalo, ji přitahovalo jako magnet, celý večer na něm mohla nechat oči a téměř se nesoustředila na práci. Matka ji několikrát vyhubovala, ale Molné nevnímala. Když cizinci odnášela prázdný talíř, šeptl, aby to slyšela jen ona:
"Dnes večer, až všichni půjdou spát. Ve stáji."
Molné toho moc o světě nevěděla. Byla ještě mladá a nezkušená, ale tušila, co to znamená, když pozve muž dívku na seno. Nevadilo jí to, naopak se těšila, co nového objeví. Konečně zavřela výčep a uchýlila se do komůrky. Počkala, dokud neuslyšela z vedlejší místnosti otcovo chrápání a pak se potichounku vykradla z domu.
Ve stáji nebylo vidět na krok, ale Molné věděla, kam má jít. Náhle ji objaly něčí silné paže a nějaká ruka jí zacpala ústa. Pak uslyšela cizincův tichý smích a zhluboka si oddychla.
"Pojď," šeptal a táhl ji kousek dál do tmy, "tady je příhodný pelíšek."
Stáhnul ji na zem a ona nahmatala trochu škrábající, ale příjemné seno. Cizinec ji objímal a cítila jeho horký dech. Pak její ústa přikrylo něco měkkého a živého a ona se poprvé v životě líbala s mužem.
"Odejdeš se mnou, viď? Ještě dnes v noci. Odvedu tě pryč, počkáš na mne a odejdeme spolu, daleko, daleko..." šeptal jí do ucha a ona jen přitakávala a pak už ho jen nechávala, aby svými rty bloudil po jejím těle.

Druhý den ráno nastal U Malé Molné poplach. Dcera hostinského zmizela. První podezření padlo na hosty a okamžitě se kontrolovalo, jestli jsou všichni. Ani jeden nechyběl a ani u jednoho se nenašly známky dívčiny přítomnosti. Nikdo se už asi nedozví, kdo první prohodil, že v noci byl úplněk. Než odbilo poledne, po celém městě se už šeptalo, že se o úplňku ztratila dcera hostinského. Asi zlí duchové. Hosté krčmu hromadně opouštěli. Jeden z nich, cizinec s šedýma očima, jel trochu na severozápad, kde v malém lesíku seděla dívka. Vypadala velice prochladle a vděčně přijala jeho náhradní plášť. Pak si ji vysadil před sebe a vyrazili na sever, směrem, kde ležel zámek.
Další dvě noci strávili v příhodných jeskyních, protože v těch místech mohl Molné někdo snadno poznat. Pak cizinec, který se dívce představil jako Treyan, čerstvý vdovec, který cestuje za lepší prací, našel v lese bylinu, která obarvila její zlaté lokny na příjemnou rudohnědou. Tím byla Molné přejmenována na Ifoob.
Stála v malém pokoji jednoho zájezdního hostince a dívala se na svou novou podobu. Náhle se obrátila s otázkou:
"Pověz, miláčku, proč vlastně jedeme zrovna na zámek? Někdo by nás tam mohl poznat."
"Molné, miluješ mě?"
"Jak se můžeš tak hloupě ptát?" vrhla po něm ublížený pohled.
"Tak nevyzvídej, ano? Prostě tam potřebuji, ale nechci se šířit s důvody," pohladil ji po tváři a pak sklouzl rukou na rameno. Zachvěla se a když jemně přejel prsty po šněrovačce, rázem zapomněla na zámek a na všechno, co se zrovna netýkalo jeho fyzické přítomnosti.

K zámku přiléhalo malé městečko, kde bydleli zástupci všech provincií, naraleyský vyslanec, ale i spousta obyčejných lidí. Na hlavní třídě rozbíjeli denně své stánky desítky drobných zemědělců z okolí, kteří sem jezdili prodávat svou zeleninu a skot. Davem se proplétali všudypřítomní kapsáři a zlodějíčci a co chvíli se nějaký neopatrný člověk zděsil když sáhl po měšci a zjistil, že tam není.
Jusla k takovýmto drobným zlodějům patřil. Znal se s několika soudci a nejednou pomohl vhodnými informacemi dopadnout větší ryby, než byl on sám a tak ho soudce nechával jít. Neměl ženu, ale žil s mladičkou prostitutkou a pětiletým chlapečkem, který byl údajně jeho synem. Jusla věděl, že hošík může mít aspoň šest dalších otců, ale nikdo jiný se nad ním neslitoval a nevzal si ho k sobě a Jusla měl dost obratné prsty, aby uživil všechny tři. Dnes uviděl dvojici, muže a ženu, jak se promenádují mezi stánky. Muž měl naditý a zřejmě nechráněný měšec. Pokusil se ho odříznout, ale než se nadál, svíraly mu zápěstí ocelové prsty a Jusla se vylekaně díval do mužových očí.
"Půjdeš se mnou a varuju tě - zkus něco, cokoliv, a skončíš s nohou narvanou ve chřtánu dřív, než si to stačíš uvědomit," zasyčel na něj člověk, kterého ještě před několika vteřinami považoval za usedlého a sympatického měšťáka.
Než se kapsář stačil vzpamatovat, už ho muž vlekl pryč a za dvě minuty zapadli do sklepa nějakého domu v ulici K Řece. Tam si teprve uvědomil, že s nimi celou dobu šla i žena, tedy spíš dívka, aniž by projevila úlek, překvapení nebo snad strach. Muž ho posadil a ona si zatím sedla na rozpadající se divan a kdovíodkud vytáhla papír, kalamář a brk. Pak si přehodila nohu přes nohu, opřela se a připravila k zapisování. Juslovi se sevřelo hrdlo strachem.
"Ste fízlové, či co?" snažil se vypadat suverénně.
"Ne, ale potřebujeme pár informací. Pak tě necháme jít, ovšem za předpokladu, že na tenhle incident zapomeneš."
"Se ptejte," povzdychl si kapsář odevzdaně.
"Co víš o rocolinovi Hajebtanovi?"
"Fajn chlápek, nenafoukanej, celkem sympaťák. Kámoš našeho malýho," označil prince oslovením celkem běžným, zatímco král byl "náš starej".
"Dál?"
"Co chcete vědět?"
"Jestli má ženu, milenku, děti, cokoliv."
"Ženu a kluka má, to ví každej, ne? A jednu metresu si taky vydržuje, v Soukenický, hned naproti Reestenovu krámu. Pár našich pro něj dělalo pár fušek, ale neceknou vo tom. Šak vy víte, tyhle službičky pro papaláše sou přísně tajný, jako pro vás. Ináč nic extra, prostě jižní držka. Jo, vlastně, každej pátek rajtuje tu svojí herku kolem města, pěkně pomaličku, hraje dobročinnýho pána, rozdává almužny, znáte to."
"Už nic?"
"Víc nevim, fakt," zvedl Jusla ruce v omluvném gestu.
"Tumáš dvacet zlatých a mlč jako hrob!" hodil mu muž menší míšek. Když kožený váček dopadl do kapsářových obratných rukou, zacinkalo to v něm.
"Díky, pane, poroučim se, paninko," uklonil se a couval ze dveří.
"Počkej ještě!" zastavila ho dívka, "Jak se jmenuješ a kde tě najdeme?"
"Říkají mi Dlouhoprstej Jusla a bydlim ve starym skladišti na náměstí Yalna z Albetrau."
"Vím, kde. Už mazej. A díky!" křikl za ním ještě muž.
Ymelion a Haimal chvíli počkali a pak se vytratili do svého malého bytečku, který si nedaleko vydržovali, kde se znovu zamysleli nad tím, co jim Jusla řekl.
"Máme vlastně jen dvě věci, kterých se můžeme chytit," okusovala Haimal brk, "a to tu milenku a jeho projížďky. Holku proklepni ty, já si podám ty sportovní výkony."
"Ne, na ty se podíváme oba. Při předávání almužny mu nějaký žebrák může dát cokoliv, dopis, dýku, nějaké znamení. Víš, že je teď v módě chodit až k nim a s některými prohodit pár slov. Jestli tu bude nějaká spojka, bude to nejspíš někdo, kdo bude vypadat jako žebrák."
"Takže začneme s tou holkou?"
"Jasně, zajdu to omrknout. Počkej tu na mne," usmál se a zmizel.
Soukenická ulice byla jedna z těch chudších, ale ne úplně podsvětních. Reestenův krámek, o kterém mluvil kapsář, bylo malé krejčovství, které trochu zanikalo ve stínu domu naproti. Ten měl totiž v průčelí přibitou velkou černě a fialově natřenou desku, která do celého světa hlásala velikými, zářivě žlutooranžovými písmeny, že v tomto domě provozuje svoji činnost Slečna Duelkia, věštkyně - čtení z ruky, výklad ze zvířecích kostí nebo křišťálová koule.
Neváhal a zabušil na dveře. Otevřelo děvče v oblečení služebné.
"Je pán ohlášen?" zeptalo se.
"Ne, nejsem, jen jsem šel kolem a zaujal mě váš, ehm...vývěsní štít."
"Zeptám se slečny, jestli vás přijme. Pojďte zatím dál," uvedla ho do průjezdu, kde stála lavice potažená falešným sametem. Tam ho usadila a zmizela na úzkých schodech do prvního patra. Ani ne za pět minut byla zpátky a oznamovala:
"Slečna vás přijme okamžitě. Račte tudy," pokynula mu rukou k úzkému schodišti.
Jakmile vstoupil do pokoje, udeřila ho do nosy silná, těžká vůně jakéhosi nasládlého parfému. Slečna Duelkia měla zatažené závěsy, takže v přítmí, rozvalená na divanu, zahalená v jakási róbě, která měla snad připomínat rocolské oblečení, mohla na méně chytřejší hosty hluboce zapůsobit. Ymelion ale tušil, že celé zařízení nestálo slečnu víc, než několik nocí. Věštkyně sama se blížila třicítce a pohodlný život poněkud zaoblil její tvary. Vrhla po něm rádoby tajemný pohled a naznačila mu, aby se posadil proti ní. Pak pevně sevřela jeho ruku a začala mu přejíždět po dlani prsty s dlouhými pěstěnými nehty. Přitom se s pramalým úspěchem snažila o vědoucí a záhadný výraz.
"Jste podomní obchodník, že? Obchody pokvetou, ale musíte si počínat chytře. A držte se mladé dívky s černými vlasy, pomůže vám," šeptala a pak se mu podívala přímo do očí. Měla hezké oči, tmavé a kulaté, ale Ymelion se přistihl, že jejich trochu hovězí pohled srovnává s Haimal, která neměla sice příliš smyslu pro detail, ale vždy se bedlivě rozhlížela kolem sebe a když věděla, po čem se dívat, našla to vždy velice rychle.
Usmál se na ni a povedlo se mu zahrát špatně skrývaný obdiv. Slečnina ješitnost byla tedy obalamucena a on se mohl začít vlichocovat. Poznamenal něco o interiéru a o slečniných půvabech a když si byl svou kořistí jistý, zeptal se:
"Odkud jste, slečno?"
"Z Naraley. Odešla jsem, když jsem se tam nedokázala uchytit. Tady jsem se zalíbila jednomu pánovi, víte, díky němu mám tohle všechno. Je tak milý. Víte, on je z Rocolska, jmenuje se Hajebtan. Ale nic mi neříká o sobě, jen přijde, užije si a zase jde. Ach, ale ty jeho rty!" vzdychla afektovaně.
"Takže máte jiného, nevadí. Já zase půjdu, bylo mi ctí, slečno."
"Už?" vyskočila se zklamaným výrazem.
"Vlastně ještě..." přistoupil k ní a políbil ji.
"Moje dveře jsou vám vždycky otevřeny," zašeptala, ale to už odcházel.
Ani nevěděl, proč to udělal, jen tušil, že se mu rocolinova milenka možná bude ještě hodit. Snad právě proto, že ani neví, s kým spí. Ovšem od návštěvy si sliboval víc. Hajebtan je chytrý, takhle ho slečna Duelkia nemůže zkompromitovat ani kdyby chtěla.
Rázoval domů a v duchu věštkyni i rocolina častoval nevybíravými názvy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lomeril Lomeril | Web | 25. února 2007 v 14:47 | Reagovat

No tak haló, lidi, kde jste?

2 Jackie Decker Jackie Decker | 25. února 2007 v 19:32 | Reagovat

Ahojky... Máš to hezké, takové zvláštní. Skrátka přesně tvůj styl :-))) Ne, líbilo se mi to.

Jinak jsem právě vyhlásila svou první literární soutěž takže pokud se chcete dozvědět více zajděte na http://jackiedecker.ic.cz

3 Eillen Eillen | Web | 27. února 2007 v 7:22 | Reagovat

Lomeril promiň, ale nějak nenachazím sílu něco číst. Ale dnes mám prostoj asi čtyř hodin, tak to možná i stihnu, když se uvolní v knihovně počítač...

4 Eillen Eillen | 27. února 2007 v 12:46 | Reagovat

Tak jo, už jsem to dočetla a jsem tu s komentářem. Povídka možná bude skvělá, to se nedá soudit tak brzy, zvláště, když ani netuším, kolik tak má být kapitol. Tvůj styl psaní se mi vážně líbí, ale u téhle povídky se trochu ztrácím. Je tam na mě moc dějových linií najednou a bojím se, že se snad objeví další. Nedokážu si zapamatovat jména a místa a ani v tom nevidím souvislosti, takže si to asi budu muset přečíst ještě párkrát. Těším se na další kapitolu, ale snad nebude brzy, jinak si to nestihnu znovu přečíst a utřídit si to v hlavě

5 Lomeril Lomeril | Web | 27. února 2007 v 16:37 | Reagovat

Tak kapitol je patnáct. Operaci je asi lepší číst v klidu, ale dějové linie jsou tam vpodstatě dvě: Ragham a Ymelion s Haimal.

6 Eillen Eillen | Web | 27. února 2007 v 18:39 | Reagovat

No i tak toho na mě je dnes až moc, navíc když se tak dívám na ten předchozí článek, tak ani nechápu systém vydávání...

7 Lomeril Lomeril | Web | 27. února 2007 v 18:57 | Reagovat

no jednoduše: Operace je samostatná povídka, ale ze země Birlen těch povídek bude víc. Celé je to plánovaný cyklus, ale s tím si nelam hlavu. Operace je prostě povídka jako každá jiná.

8 Eillen Eillen | Web | 27. února 2007 v 20:17 | Reagovat

děkuji za vysvětlení. Ale potom to bude chronologicky až za tou povídkou, kterou teprve máš rozpracovanou, pokud tomu rozumím dobře

9 Lomeril Lomeril | Web | 28. února 2007 v 14:34 | Reagovat

jo, máš úplnou pravdu :-) Ale ta se tu objeví až za hoodně dlouho

10 Eillen Eillen | Web | 28. února 2007 v 14:46 | Reagovat

Nevadí. Hele, nechceš si mě dát znovu na ICQ do kontaktů, asi už vím, jak to udělat, aby to fungovalo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama