I. - Konec války - konec nadějí?

3. ledna 2007 v 20:23 | Lomeril |  Operace Rocolia
Tak a je tu první kapitola povídky Operace Rocolia. Možná jste četli povídku Jestřáb a lilie a možná jste si i všimli, že Operace Rocolia se odehrává ve stejném prostředí přibližně o tři století později. V této kapitole tedy uvedu na scénu první linii příběhu: linii Raghamovu. Příjemné počtení!

I. - Konec války - konec nadějí?
"Je to tady. Uzavřeli mír!" udeřil velerocolin Telsa několika papíry o stůl.
"To ovšem znamená konec nadějí na Velké Rocolsko - aspoň prozatím," zachmuřil se Sajta.
"Nemusí, budeme-li dostatečně chytří," řekl pomalu Valgas.
Natáhl se a prostudoval dopis adresovaný velerocnilovi.
"Ani slovo o našich požadavcích, mluví jen a jen o mezinárodních vztazích. Nevadí. Ale musíme kout železo, dokud je žhavé. Mladý princ je nám nakloněn a pokud by se v brzké době stal králem, nebylo by nic těžkého ho přesvědčit, že jako nezávislí partneři budeme daleko užitečnější, než jako domácí odboj..."
"Jenomže král tak brzo nezemře a Birlen získá svou stabilitu velice rychle zpátky. Musíme využít toho, že po válce je v zemi zmatek," namítl Sajta.
Měl pravdu. Birlenskému králi bylo třiapadesát let a byl to silný válečník, který se těšil plnému zdraví a nezdálo se, že by měl nějaké problémy.
"Tak mu trochu pomůžeme," rozehrál Valgasovy rty nehezký úsměšek, "Když jsme zvládli vyvolat válku..."
"Tiše, bratranče, o tomhle se nemluví!" zarazil ho velerocolin, ale jeho výraz prozrazoval, že válku považuje za jeden ze svých největších úspěchů.
"Co tedy navrhujete?" obrátil se Sajta na Valgase.
"Zabít krále a následně přitlačit na prince alias nového krále, pohrozit mu občanskou válkou a zablokováním obchodních cest do Naraley. Žádat nezávislost výměnou za budoucí obchodní vztahy. A hlavně všechny sliby splnit, nebo tu budeme mít birlenskou armádu dřív, než stačíme upevnit pozice."
Velerocolin k němu přistoupil a položil mu ruku na rameno:
"Vezmi si na starost první část plánu. Dávám ti volnou ruku. Chci, aby král zemřel, ale jeho smrt nesmí být v žádném případě spojována s Rocolskem. Dokážeš to?"
"Bude to velice těžké a hlavně drahé, ale znám pár lidí, kteří by byli ideální. Ale ti skutečně dobří chtějí hodně."
"Ber z pokladny kolik potřebuješ, ale vymysli si záminky, aby snad touhle cestou něco neprasklo."
"Samozřejmě. A nyní mě, prosím, omluvte," uklonil se a odešel.
Sajta ho pozoroval a byl si naprosto vědom, že pokud Valgas uspěje, ovládne celou politickou scénu. Vrhl po velerocolinovi pátravý pohled a zeptal se ho:
"Vy mu věříte?"
"Věřím, že udělá cokoliv, aby se dostal k moci a momentálně celé jeho postavení závisí na úspěchu atentátu. Tak dalece mu věřím."

Valgas vyšel ze síně a zamířil rovnou do svých pokojů. Tam si vybral prosté oblečení a vydal se do Drátenické ulice do zlatnictví starého Belgiona. Byla to malá, zašlá ulička a malý zašlý krámek. Belgion, sešlý mužík s téměř holou hlavou a značným hrbem, seděl za pultem a něco kutil. Když viděl, kdo přichází, honem vyskočil a mnohomluvně ho vítal.
"Vaše blahorodí, pane rocoline, co vás přivádí k chudému starochovi..."
"Pst, neřvi tolik," rozhlédl se Valgas opatrně, "Je Ragham doma?"
"Chlapec je nahoře, zrovna včera se vrátil..."
"Díky," hodil zlatníkovi k nohám minci a neomylně zamířil k úzkým rozvrzaným schodům. Ze dveří nahoře vyběhla špinavá černovláska a když ho uviděla, vykulila oči a zase zalezla zpátky. Valgas nereagoval a naprosto klidně vešel do tmavé místnosti. Uprostřed seděl pohodlně rozvalený, s nohama na stole, asi čtyřicetiletý muž. Byl oblečený v hnědé a zelené a pokuřoval dýmku. Kaštanové vlasy lemovaly ostře řezanou tvář s kovově šedýma očima a spadaly téměř až na ramena. Jeho výraz byla ironie sama.
"Ah! Valgas, bratříček Valgas se zastavil!" pronesl posměšně.
Při zvuku jeho hlasu se něco vzadu v místnosti pohnulo. Na masivní truhle ležela schoulená dívka, se kterou se Valgas setkal na schodech.
"Máš něco na práci?" ignoroval rocolin výsměch a posadil se proti němu.
Muž zavětřil příležitost a tak sundal nohy ze stolu a naklonil se k němu.
"Pro tebe si udělám čas vždycky. O koho jde?"
Jeho mluva se vyznačovala spisovností na jeho postavení velice nezvyklou. Jen zřídkakdy používal argot nebo slang. Jeho práce zahrnovala i pobyt mezi vyššími vrstvami, kde by se asi s výrazy jako "vohoz" nebo "kudlička" moc dlouho neudržel. Právě teď ale svým šestým smyslem větřil něco neobvyklého a ve tváři se mu zračila lačnost. On totiž nešel jen po penězích, ale i po výzvách. Zakládal si na tom, že dokáže i to, co se zdá nemožné.
"Zamíříš hodně vysoko..."
"Ale snad se bratránek velerocolin nestal nadbytečnou zátěží," zašeptal vzrušeně, zatímco mu oči svítily.
"Výš."
"Snad ne..."
"Úplně nejvýš..."
Raghamovi otevřel ústa, ale pak je zase tiše zavřel.
"No, tomu říkám skutečná výzva!"
"Dobře zaplatíme."
"To pokládám za samozřejmost. Kdy, kde a jak?"
"To nechám na tobě. Hlavně nikoho nesmí ani ve snu napadnout, že v tom jedeme my!"
"Nemělo by být tak složité hodit to dejme tomu na barbary. Ten dotyčný je nepohodlný více lidem. A já rád vypadnu z téhle díry," vrhl opovržlivý pohled na černovlásku v rohu.
"Neprozradí ta holka nic?"
"Ta? Ne, určitě ne. Je to bývalá prostitutka, která byla moc drzá a tak jí její pán vyřízl jazyk a vyhodil ji na ulici. Nebýt mojí matky, zemřela by tam. Když jsem pryč, chová se jako paní domu, ale ze mne má hrůzu."
"Ani se nedivím," utrousil Valgas a zvedl se.
"Odcházíš?"
"Ano. Po tmě se mi chodit nechce, nemusel bych dojít. Jsme tedy domluveni. Zítra ti po kurýrovi pošlu první peníze - řekněme tisíc zlatých. Bude to stačit?"
"To je půlka?"
"Ne, za týden dostaneš dalších tisíc a až bude hotovo dostaneš další dva."
"To je slušné. Asi se ze mne stává vlastenec," usmál se ironicky.
"Jistě. A bezúhonný občan ne?"
"To jsem trochu propásl, nemyslíš?"
Valgas se jen pousmál a zavřel za sebou dveře. Ragham osaměl.
Vzal si papír, brk a kalamář a začal si sepisovat nápady.
Používání poznámek bylo další z jeho zvláštností. Většinou si nápady napsal a hned poté spálil, aby nezůstaly stopy, ale prostě si je potřeboval psát. Jinak si nedokázal srovnat myšlenky.
I přes své zvláštnosti byl Ragham špička ve svém oboru. Lepší vrah by se sotva našel. Postupoval s chladnou precizností, nezanedbal jediný detail a i ty zdánlivě neproveditelné plány zásadně dotahoval do konce. Byl pověstný tím, že ještě žádnou akci nevzdal. Žádnou - kromě jediné. Asi deset let před chvílí, kdy přijal největší výzvu svého života, ho někdo najal na Valgase. Nikdy se nedozvěděl, kdo to byl, protože s ním zákazník jednal pouze zahalen, ale prokázal mu tím velkou službu. Ragham tehdy začal studovat Valgasovy zvyky a jednání, prostě rutinní příprava. Posléze ale zjistil, že ho něco na tom muži fascinuje. Jeho klid, inteligence, vynalézavost... nechtěl ho zabít. Měl pocit, že by to byla příliš velká ztráta. Unikátů je člověku líto a tak jednoho dne prostě oznámil svému zákazníkovi, že odmítá a vrátil mu peníze. Pak několik týdnů mařil pokusy o vraždu, namířené proti němu, a když to jeho zákazník vzdal, navázal s Valgasem důvěrný kontakt. Začali si tykat a jeden k druhému cítili jistý druh obdivu. Nicméně jejich vztahy vřelostí nepřekypovaly.
Konečně se rozhodl, jak to udělá. S potěšeným úsměvem přešel místnost a začal se připravovat na cestu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 geeta geeta | 5. ledna 2007 v 17:12 | Reagovat

Je to napínavé a to se mi líbí. Fakt dobrý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama