Carpe diem

11. prosince 2006 v 21:30 | Lomeril |  Songfiction
Tak jsem tu s novou songfiction. Klasická, ale hezká písnička Carpe diem.
Anotace: Silvester. Pro někoho konec, pro někoho začátek. Jeden muž už ví, že nemůže dál a tak se by chtěl začít znova. Bude mít tu vůli?

Nadešel asi poslední den, podívej, celá planeta blázní,
Silvestr jako každý jiný. Tak proč jsem, do háje, tak na dně? Věděl jsem přece už dlouho, že to musí přijít! Nechci se s ní rozejít, ale takhle to dál nejde. Moc dlouho jsme si lhali, moc jsme si naslibovali a nesplnili. Musí to skončit.
a já neuroním ani slzu pro ni, jenom zamknu dům,
Cestou k tobě míjím několik hospod. Ozývá se křik a přiopilý zpěv, ale mně je to jedno. Proč bych se měl starat? Dneska se opijí, zítra budou mít kocovinu a budou na sebe nadávat, pozítří půjdou do práce. Jako každý rok. Já už kocovinu mám - z tebe.
půjdu po kolejích až na konečnou, hle, jak mám krok vojensky rázný,
Jako obvykle - začali jsme spolu chodit, ty jsi byla úžasná, vtipná, krásná, všichni mi tě záviděli. A jako obvykle se náš vztah začal řítit do konečné stanice. Chci to mít za sebou. Vím, že musím být pevný, i když jsem v tvojí přítomnosti vždycky roztával.
a nezastavím ani na červenou, natruc předpisům.
Něco mi neustále říká, že se mám zastavit a nedělat to, ale já vím, že nejde jen tak začít znova. Dělejte se všichni co chcete, třeba se postavte na hlavu, já se s tebou rozejdu, protože to jinak nejde. Zvonek s tvým jménem nemusím hledat, vím přesně, kde je. Stačí natáhnout ruku a zazvonit nám hranu.
Otevřeš s překvapeným úsměvem a mě vyskočí v hlavě slova písničky, co jsem halekávali u táboráku.

Tak tady mě máš, dnes můžeš říkat klidně, co chceš,

zbylo tak málo vět, tak málo slov, co nelžou.

Už si nebudeme hrát na román, setři růž, nikdo nás nenatáčí,
Chvíli se snažíš štěbetat jako obvykle, hrát vzornou přítelkyni, ale když vidíš moje reakce, tuhne ti úsměv na rtech. Trošku smutníš a uvádíš mě do obýváku, jako by to ještě bylo nutné. Vždyť ve tvém bytě se orientuji i potmě. Jsi o něco přirozenější než obvykle a já si začínám vzpomínat, co jsem na tobě kdysi viděl.
je poslední den a zbyla nám jen miska cukroví,
Nikoho jsi nečekala, chtěla jsi trávit Silvestra sama, takže nemáš nic připravené, jen trochu cukroví, co ti zbylo. Jako v našem vztahu, máme jen to, co jsme ještě nespotřebovali. Nic nového nepřichází. Je čas to ukončit.
ať všechny hospody dnes doženou plán, ať svět z posledního pije a tančí,
Všude kolem se pije a zpívá, většina už má překročenou míru, ale mě se do té sklenky vína nějak nechce. Jen si pijte, když máte proč. Oslavujte, já vím, že vás nezajímám. Měl bych? Já a moje prohry, moje stereotypy, moje lásky.
já nebudu pít, nechám naplno znít v hlavě všechno, co mám.
Očekáváš s klidem, co řeknu. Nikdy ses nerozčilovala, věděla jsi, že to nepomůže. Začínám trochu nesouvisle, ale brzy chytím nit a pak už ty vodopády slov nic na světě nezastaví. Jak se do toho jednou pustím, máloco mě přiměje přestat před koncem. Ty to víš a tak čekáš, zatímco se ti oči zalévají slzami. Víš, jak mě tím mučíš? Tak moc si přeju, abys začala křičet, házet po mně věcmi, cokoliv, jen ne tohle mlčení. A ta pitomá písnička by mi taky mohla přestat znít v uších.

Tak tady mě máš, dnes můžeš říkat klidně, co chceš,

zbylo tak málo vět, tak málo slov, co nelžou.

Žádný slib z těch, co jsem ti dal, nejde vyplnit a nejde vzít zpátky,
Vím, udělal jsem spoustu chyb, většinu z nich už poněkolikáté, ale stále nejsem schopen poučit se z nich. Myslel jsem, že ty jsi ta pravá, že s tebou už zůstanu navždy. Byl jsem moc naivní? Copak nemám právo snít o princezně v zakletém zámku? Myslel jsem si, že jsi to ty. Já nevím, proč to nevyšlo!
tak ať točí se svět, mladší o deset let, na desce Jethro Tull,
Proč nic neříkáš? Jen pouštíš hudbu. Tu "naší" písničku. Tancovali jsme na ni před deseti lety, ten den, co nás představili. Byli jsme ještě děti, ale mysleli jsme si, že jsme kdoví co. Zatím jsi mě při mých rozchodech vždycky držela ty. Děsím se, co bude, až odejdu. Budu úplně sám, protože právě opouštím posledního člověka, který mi zbyl. Divíš se, že se mi v očích lesknou slzy?
ať platí aspoň dnes, co dřív jsem jen lhal, carpe diem, život je krátký,
Vstávám, abych tu vlezlou písničku vypnul, ale chytáš mě z zápěstí. Oba pláčeme. Nechci, abys byla nešťastná! Vezmu si tvoje slzy, sám ponesu svojí i tvojí bolest, jen se usmívej. Co to dělám? Proč tě líbám, když se s tebou chci rozejít? Copak jsem se zbláznil? Objímáš mě a prosíš mě o jednu šanci. Moje princezno, jak bych tě mohl opustit? Nemáme tolik času, abychom mohli experimentovat se životem.
v tvých očích je klid a nemám chuť snít, co by bylo dál.
Už jsi znovu klidná a usazuješ se mi na klín s blaženým úsměvem. Opíráš se mi o rameno a pomalu usínáš. Někde daleko zní odpočítávání vteřin do začátku nového roku. Pokládám tě na pohovku a odcházím. Ještě musím něco vyřídit. Zvoním u jiných dveří v jiném domě a otvírá mi jiná žena. S pocitem déja vu znovu říkám, že to musí skončit. Začíná hysterická scéna, ale mně to nevadí. Před očima mám tvoji klidnou spící tvář a v uších mi zní ta stará táborová písnička.


Tak tady mě máš, dnes můžeš říkat klidně, co chceš,

zbylo tak málo vět, tak málo slov, co nelžou.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eillen Eillen | 12. prosince 2006 v 8:13 | Reagovat

Písničku si vůbec nevybavuji, i když  vím, že ji znám. Povídka se ti povedla, ale jsem smutná. Já měla něco podobného naplánováno napsat a vydat přesně na Silvestra. Tak teď už to asi ani nemá cenu :)

2 Lomeril Lomeril | Web | 12. prosince 2006 v 17:47 | Reagovat

Tak to určitě napiš!

3 Gerakan Gerakan | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 19:47 | Reagovat

Ale jo, proč ne....:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama