Vidíš, vidíš

30. listopadu 2006 v 13:38 | Lomeril |  Songfiction
Tak jsem tu zase s manší songfiction. Píseň patří Marku Ebenovi a je skutečně krásná.

Vidíš, vidíš, zase jsi nic nepochopil,

Vím, že ti vždycky patřila víc než já. Já jsem byla služka, ona královna. Já jsem byla zábava, ona představovala tvoje životní cíle. Nebyla ti věrná, narozdíl ode mne, ale tys ji miloval. A já...já se mohla přetrhnout, abych se ti aspoň trochu zavděčila.

vidíš, vidíš, vypadla ti kytka z klopy.


Nevěděl jsi, jak mi rvalo srdce poslouchat, že přijede, jestli ti to sluší, co asi bude říkat, jestli zase zatleská radostí, až uvidí ten nový dárek... Neviděl jsi moje slzy, proč bys měl?

Velikánské nic svíráš pevně v hrsti,


Měl jsi všechno, co sis jen mohl přát - a na co je ti to teď? Ona tu není! Jsem tu jen já, jen já držím v klíně tvojí hlavu, ale vím, že stejně vidíš místo mého její obličej. Jsem za to ráda - vždyť aspoň teď máš pocit, že jsi získal tu jedinou cenu, o kterou jsi v životě skutečně stál.

když už pohladíš, tak jen proti srsti,


Nikdy ses na mne tak něžně nedíval. Jsme sami, na malou chvíli, než přijdou tví doktoři. Můžu se beztrestně sklonit a políbit tě na rty a ty se usmíváš tak něžně, jak jsem to viděla, jen když byla v místnosti ona. A ona tu je. Nestojí tu vedle tebe, ale ty na ni myslíš, vidíš ji ve mně, a tak můžeme být na malou chvilku oba šťastní a mít toho, po kom jsme tak dlouho toužili.

vidíš, vidíš, jak jen můžeš být tak hloupý?


Proč? Proč ti jen musí ze rtů sklouznout její jméno místo mého? Proč jsi musel zničit moje štěstí? Dávno jsem se smířila s tím, že jsem jen její obraz, který svíráš v náručí, když nemůžeš mít ji. Všichni si mysleli, že musím být šťastná, když jsem zrovna tvoje milenka, ale nikdo nechápal, že chci všechno nebo nic.

Vidíš, vidíš, zase jsi nic nepochopil,


Stála snad při tobě, když ti bylo zle, když tě všichni nenáviděli? Ne, to já jsem věrně čekala a jedinou mojí odměnou bylo, že jsi v mém náručí šeptal její jméno. Proč jste se ke mně všichni chovali, jako kdybych neměla city? Copak jsem pes? Ne, ne, k těm opravdu dobrým psům jste se chovali daleko líp něž ke mně. Já jsem byla někde na úrovni teplé duchny.

vidíš, vidíš, kolikrát ses takhle topil?


Vzpomínám si na tu noc, ale ty teď asi už ne. Tvoje postavení ti proplouvalo mezi prsty a tehdy jsem tě poprvé a naposled viděla plakat. Celou noc jsme pak seděli a já tě držela v náručí jako děcko. Vyplakával ses ze svých starostí a já naslouchala. Nějakou dobu jsi mi byl vděčný, ale pak přijela ona a já byla zase dobrá tak na drhnutí hrnců.

Co máš za sebou - jen potoky slzí,


A proč vlastně to všechno? Hnal ses za mocí, chtěl ses vyrovnat otci, ale po vlastním štěstí jsi šlapal. Tvoje hrdost vše ničila, neměl jsi úspěch, nad sebou jsi nesnesl nikoho a většina těch pod tebou tě brala jako nutné zlo. Rozhodně spousta z tvých činů zrovna nevypadala, že je pro jejich dobro. Vím, že ses snažil, ale taky vím, proč. Ví to vlastně vůbec někdo kromě mne? Chtěl jsi jí složit pod nohy složit svoje úspěchy a říct: "To všechno pro tebe."

zemi spálenou, tebe to nemrzí?


Kdyby někdo slyšel jen hodnosti, kterých jsi dosáhl, asi by si řekl, že jsi uspěl, ale všichni jsme věděli, že jsi chtěl víc. Tvého otce milovali, ale tebe považovali za přivandrovalce. Nechápal jsi, kde se stala chyba. Často ses mě na to ptával, ale já jsem ti nikdy nedokázala odpovědět. Dnes to už umím, ale ty mě nebudeš poslouchat. Přitom je to tak jednoduché!

Vidíš, vidíš, jak jen můžeš být tak hloupý?


Neměl jsi napadat, ty kteří měli podporu lidu. Myslel sis, že je to to samé, s čím se musel poprat tvůj otec, ale šeredně ses spletl. Ale proč to vlastně řešíme? Už to není důležité. Nic není důležité. Za chvíli tu už nebudeš. Slyším jejich kroky na chodbě, brzy mi seberou ty poslední chvilky s tebou. Poslední letmý polibek a ty už s úsměvem vítáš ty, kteří mi tě berou.

Vidíš, vidíš, zase jsi nic nepochopil,


Chce se mi řvát! Ani teď nechceš moje srdce, i když ti je dávám. Tisíckrát, milionkrát bych si vyměnila srdce s tou věrolomnicí, pak bys přijal to moje milující, nabízené a to ledové, lhostejné by dostávalo led a lhostejnost.

vidíš, vidíš, neklepal jsi a hned vstoupil.


Tehdy ses mě neptal, jestli s tebou chci jít. Byl jsi zvyklý brát bez ptaní a tak jsi bral. Nikdy ti nikdo neodporoval a já jsem to právo neměla. Už tehdy jsi mi jasně vysvětlil, co po mně chceš. Že budeš vždycky milovat jen a jen ji. Že já jsem jen rozptýlení. Že jí jednou budu muset ustoupit. Ach kdyby se to tak splnilo! Jenže já se nemohla dívat na tvoje štěstí, ani zdálky. Jen ses trápil - pro ni.

Co jsi jednou řek, sotva vezmeš zpátky,


To bylo to jediné z těch věcí, které jsi mi tehdy řekl, které se nesplnily. Ptáš se, jestli je tu u tebe ona. Doktoři se po sobě rozpačitě dívají, a tak to musím být já, malá holka stojící v rohu, kdo řekne, že ano, že jsem to já. Konečně se plní i ta tvoje poslední věta. Ustupuji jí.

srdce na zámek, sbohem mezi řádky
,

Usmíváš se, ale nezáříš tak, jak jsem čekala. Asi už nemáš sílu, jsi už moc nemocný. Pak se ptáš na mne. Odpovídám, že tam nejsem, že je tam jenom ona. Musel jsi slyšet, že pláču. Divíš se snad?
Voláš mě k sobě a šeptáš, tak tichounce, abych to slyšela jenom já:
"Najdi ji, lásko, a vyřiď jí, že jsem ji měl docela rád."
Zavřel jsi oči a přijal poslední pomazání.

vidíš, vidíš, jak jen můžeš být tak hloupý?


Utíkám a pláču, pláču až do úplného vyčerpání. Jen někde venku zaznívají hlasy:
"Dnes, devátého prosince léta Páně čtrnáct set třicet sedm, zesnul náš milostivý král a císař Zikmund Lucemburský..."
Snad je teď jeho láska, naše teď už královna vdova, konečně spokojená...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Thairn Thairn | E-mail | 2. prosince 2006 v 9:32 | Reagovat

Je to moc pekny...asi k tomu nemam vic co rict....

Myslim ze dalsi komentovani by to jen zkazilo...

2 majdalenka majdalenka | Web | 2. prosince 2006 v 18:53 | Reagovat

.... (nemluvná a nepochopená... nevím co k tomu říct)

3 july july | Web | 3. prosince 2006 v 18:27 | Reagovat

Je to krása...prostě krása...

A písnička hrozně hezká, taky mi slzí oči...

Nevím, opravdu by to další komentování zkazilo. Je to krásné.

KRÁSNÉ

4 míra míra | 8. prosince 2006 v 8:08 | Reagovat

nádhera,dojemný.nemůžu nic dodat...

5 Thaien Thaien | E-mail | 10. prosince 2006 v 21:23 | Reagovat

No bodejt Miroslave:-) Aůe pro tentokrat musim souhlasit:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama