Osud - druhá soutěžní povídka

8. listopadu 2006 v 18:33 | Uvidíte :-) |  Hanley competition
Tak a máme tu povídku č.2 :-)
Téma: Kalendář ukazuje, jak plyne čas. Tvoje tvář ukazuje, co jsi s ním dělal.

"Vidíš Olivere, kdyby ses aspoň trošku snažil…"
" Tak co, Klaudie? Myslíš, že by moje dcera byla šťastnější?"
" Já nevím nechtěla jsem tě nějak urazit, ale…"
"Ale přesně to jsi udělala ty závistivá babizno!!!" rozkřikl se a otočil se k oknu.
"Podívej se na ní. Jistě, že jí chybí matka, ale co jsem měl dělat?"
Položila mu ruku na rameno.
"Měl jsi tu svatbu urychlit, potom by ti Elizabeth tak rychle neutekla."
Byl k ní otočen zády, takže neviděla slzu, která mu stékala po tváři.
"Nepomohlo by to, Klaudie. Vždyť víš, že ani Mary-Beth ji nedonutila zůstala. Když se narodila, prostě mi jí nechala za dveřma a bylo jí jedno, jestli zemře nebo ne…" hlas se mu zlomil.
"Pane, vaše paní jela do města na nákup, přála si, abyste to věděl." Ozval se ode dveří ženský hlas.
Oliver mávl rukou: "Děkuji ti Kláro, můžeš vzkázat Marry, že až se vrátí budu už zřejmě pryč?"
"Ano pane, jistě pane," přikyvovala služebná a vycouvala z pokoje.
"Ví o tom vůbec Beth?" zeptala se Klaudie, pozorujíc malou holčičku, jaksi hraje se psem na zahradě pod oknem.
"Nevím. Doufal jsem, že si nebude pamatovat ani mojí svatbu s Marry. Copak já můžu za to, že jsem se kvůli její matce musel rozejít s Marry. Sice jen na pár měsíců, ale to stačilo, aby Elizabeth otěhotněla. Vždyť jí bylo úplně jedno, co s stane její dcerou! Matka měla pravdu Klaudie…" nedokázal mluvit dál.
"Matky mají často pravdu Olivere, a ani ta naše se většinou nemýlila." Otočila se a podívala se na kalendář. "Už to bude deset let Olivere."
"Nemusíš mi to pořád připomínat Klaudie. Vždyť já vidím, jak ty a Marry malou Bath nesnášíte. Nejsem slepý k tou, jak mých dalších deset dětí vztyčujete nad ní, ale ona za to nemůže Klaudie, a i když naše matka měla občas pravdu, mnohokrát se zmýlila, jako třeba teď."
"Jak to můžeš říct!" zavolala pohoršeně za jeho mizící siluetou. Znovu se otočila na holčičku za oknem.
"Jen si hraj," pomyslela si a zle se usmála. "Dokud máš čas….." v očích se jí zablýsklo."Můj bratr udělal chybu, ale já ji napravím."
Mezitím se Oliver přihnal na zahradu. "Bethy!" zavolal, když dceru nikde neviděl. "Kde jsi dcero moje?"
Avšak zahrada byla tíchá, jen vítr teskně šuměl v korunách stromů.
"Mary-Beth!" volal Oliver a jak smyslů zbavený běhal po zahradě. "Dítě moje nešťastné!"
A opět mu bylo odpovědí jen mrtvé ticho.
"Proč se schováváš?" hlas s mu lámal. Přešel k místu, kde jeho dcera ještě před několika minutami dováděla se psem.
Všiml si psíka krčícího se v křoví o kus dál, kam nebylo vidět z oken baráku.
"Ty maličký, kde je moje dcera Mary-Beth?" popošel Oliver k pejskovi. Ten zakňučel a zmizel.
Oliver stál jako opařený. V tichu zaslechl jemný skřípot lana…
Vzhlédl. Na větvi nad ním se vznášela Mary-Beth, okolo krku smyčku lana.
"Ach, Klaudie, sestro," rozplakal se Oliver. Opatrně sundal dceru z větve, na jakou by samotná desetiletá holčička jen stěží dosáhla.
Odvázal smyčku od jejího krku. Na tváři se mu zračila deset let pěstovaná bolest. Měl si sundat ten pitomej kalendář, který mu dala Elizabeth na jejich první schůzce. Ten, který mu ukazoval čas, který uplynul od jejího odchodu….
Oliver opatrně přivázal provaz zpátky na místo, kde ještě před chvílí visela jeho dcera. Upravil si smyčku okolo krku a skočil ze stromu.
Za pár dní ho objevili, jak si tam visí…………..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eillen Eillen | 9. listopadu 2006 v 9:11 | Reagovat

Mám z toho takový rozpoluplný pocit

2 Radim Radim | Web | 9. listopadu 2006 v 23:06 | Reagovat

Problém této povídky je, že čtenáře hodí rovnou do vody. Ocitne se uprostřed dialogu a během dialogu postav si musí vytvořit k postavám povídky nějaký vztah.

Připomíná mi to stránku, kterou někdo vytrhnul z knihy. Otázkou je, jestli by si povídka zasloužila i ten zbytek stránek, které tady chybí...

3 Tahien Tahien | E-mail | 10. listopadu 2006 v 10:51 | Reagovat

A další problém téhle povídky je, že je zmatečná a příliš těkavá. Taktéž příliš krátká na množství postav, které mají co dočinění s dějem.Trošku mi tam též nesedí "jeho ostatních deset dětí" a proč zrovna k jedenáctému chová rodinka (taková mírumilovná) averz

4 geeta geeta | 12. listopadu 2006 v 9:44 | Reagovat

Zdá se mi to zmatené, nějak jsem během povídky nestihla pochopit vztahy. No a taky TROCHU depresivní

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama