Kapitola XVII. - Konec strachu

26. listopadu 2006 v 11:01 |  Dědictví ohně
Předposlední kapitola Dědictví ohně, vyvrcholení a souboj s Nesvětlem čeká. Stejně jako pokračování s názvem Jiskra Slunce. Doufám, že vás nezklamu, i dkyž vím, že kapitola není nic moc.

Kapitola XVII. - Konec strachu
Nestíhali dojet k Degrikovi včas. Štvali koně, ale nechybělo mnoho do svítání a oni viděli palác jen v dálce. Náhle Lavinii prosvištěl kolem ucha šíp. Spěšně se ohlédla. Za nimi jelo asi deset nebo dvanáct běsů.
"Jeď!" zařvala na Velvrika a otočila se.
Opět zdvihla pravici a zalilo ji světlo. Běsové zpomalili, ale nezastavili. Vtom máchla rukou a vzduch rozčísl blesk. Dva běsové padli mrtví. Zničila takto ještě čtyři, než se zbytek dal na útěk. Otočila koně a ztuhla. Hvězda stála kousek za ní a v jejím sedle visel bezvládný Velvrik. Ze zad mu trčel šíp. Vyděšeně vykřikla a rozjela se k němu. Namáhavě se zvedl a řekl:
"Jeď dál, musíš být s ním. Potřebuje tě."
Lavinie beze slova chytila Hvězdinu uzdu a pobídla oba koně do cvalu. Nevnímala, kudy jede, nevnímala nic, jen hrůzu z naplnění Sebonainy věštby. Konečně kopyta zaklapala na kamenném nádvoří. Nikde nikdo nebyl. Všichni byli myšlenkami v podzemní aréně, kde měl každou chvíli začít osudový souboj. Náhle uslyšela přidušený výkřik. Přiběhla k ní Nilsa.
Objaly se a Lavinie pak sehnala podkoního Fawyho, aby odnesl bezvědomého Velvrika do komnaty. Chtěla s ním zůstat, ale Nilsa řekla:
"Velvrikův osud už není v tvých rukou. Jeho bratr tě potřebuje daleko víc. Co se má stát, stane se. Ty musíš jít. Nic se neděje bez důvodu. Spěchej, ještě máš čas, ale není ho tolik, kolik ho mohlo být. Když teď odejdeš, ještě můžeš všechno zachránit."
Slzy se jí rozběhly po tvářích dvojnásobnou rychlostí. Věděla, co musí udělat. Neměla jinou možnost. Políbila Velvrika na čelo a vyšla z komnaty.


Degrik se ráno probudil a zjistil, že Nilsa vedle něj už neleží. Jistě šla podle zvyku nevěst na místo zvané Dům bílých květů, aby tam naslouchala Vládcovu hlasu. To ovšem znamená, že už ji před soubojem neuvidí! Zhluboka se nadechl a potlačil slzy. Potom něco málo snědl, oblékl zbroj a přepásal se Zkázonošem. Khol a Sebonai ho měli doprovodit až do arény. Tam zůstane sám. Už na něj čekali.

"Nepřijeli?"

"Ne, nepřijeli."

Šli tiše a mlčky. Chladné chodby jim vracely ozvěnu jejich kroků. Proč, proč to znělo tak moc jako bubnování před popravou? Trvalo nekonečně dlouho a přece příliš krátce než stanuli před tepanými dveřmi. Před nimi stálo páže, které drželo štít se znakem slunce.

"Můj dar," řekl Khol a ukázal na něj.

Princ na znamení díků kývl a otočil se ke svým učitelům, aby se rozloučil.

"Světlo s tebou, princi Degriku. Ať tě naděje nezklame!" zatykala mu nevědomky Sebonai. Ta chladná a přísná žena plakala a pevně mu stiskla ruce.

"Věř, doufej a jdi, chlapče. Vládce tě ochraňuj, já už víc udělat nemůžu. Hodně štěstí!" popřál mu Khol a pak udělal u nejnečekanější věc na světě.

Pevně ho objal.

Potom mu páže podalo štít a dveře se otevřely. Aréna byla asi dvacet metrů dlouhá a její dno bylo asi deset metrů široké. Vzhůru šplhaly po celém obvodu stupně ze žlutého pískovce, na jejichž vrcholu stál. Proti němu byly stejné dveře, před kterými stál veliký válečník. Jeho protivník...

Sešli na dno arény, beze slova se jeden druhému uklonili a přešli do střehu. Nepotřebovali mluvit. Po chvilce se zbraně s třeskem srazily. Pokud na Khola sotva stačil, Nesvětlo mu přerůstalo přes hlavu úplně. Počáteční paniku ale rychle překonal. Bohužel ne tak rychle, aby zabránil zranění. Meč Nesvětla se mu smekl po stehně a zanechal dlouhý, nepříliš hluboký, ale přesto bolestivý šrám. Bylo to ale svým způsobem štěstí, protože ho to donutilo sebrat se. Pokud jde o vrácení myšlenek na zem, nic není tak účinné jako bolest. Přešel do protiútoku. Před očima měl tvář Nesvětla, do uší ho bodalo ostré zvonění zbraní, potily se mu ruce a v kožených rukavicích se skoro koupaly, bolelo ho celé tělo a měl pocit, že dlouho nevydrží.

Náhle jako by mu někdo přilepil před jeho duševní zrak řadu obrázků. Nilsa, Velvrik, Lavinie, Khol, Sebonai...ti všichni na něm závisí. Když selže, oni zahynou.

"Za Nilsu!" zařval a zaútočil. Oba se lekli ozvěny, protože to byla první slova, která v aréně padla.

Nesvětlo začalo s mentálním útokem, ale Degrikovi se s vypětím sil povedlo udržet si ho od těla. Všiml si, že Nesvětlo trochu pozapomnělo na souboj meči a proto se opřel do zbraně a Nesvětlo upadlo. Khol byl dobrý učitel a Zkázonoš byl dobrý meč. Ale Nesvětlo bylo dobrý protivník. Dokázalo se bránit i vleže a to poměrně účinně. Když ale udeřil z nečekaného úhlu, vyletěla mu zbraň z ruky.

Pozvedl Zkázonoš, aby to skončil, ale náhle před ním neležel válečník, ale nádherná žena, ta, která ho už jednou sváděla. Vrhla na něj prosebný pohled a vztáhla k němu ruce v zoufalém gestu.

Byla tak krásná, tak beznadějný byl její osud. Jak by mohl takové stvoření zabít? Její oči slibovaly a její tělo slibovalo vyplnění slibů. Pustil meč a vytáhl ji na nohy. Objala ho a opřela se o něj. Ustoupil pod její vahou o krok, pak o druhý, až zakopl o kamenné stupně a upadl. V tu chvíli se nad ním vztyčila a proměnila se. V obrovského hada. Had otevřel tlamu, ukázal mu dlouhé jedovaté zuby a pak se připravil k útoku na ochromeného prince.

Lavinie letěla chodbami rychlostí blesku. Poháněl ji strach o oba bratry. Vtom zaslechla opět Vládce.
"Nezpomaluj, běž dál, Degrik tě potřebuje. Jsem s tebou, i když Velvrik už ne. Už není, má milá. Zatím ti dám do srdce klid, abys mohla splnit úkol. Truchlit budeš moci potom. Ukaž svůj oheň! Ukaž ho!"
Pohodila hlavou a v tu chvíli se zdálo, že Slunce sestoupilo do tmavých chodeb a běží princi na pomoc. Už viděla Khola a Sebonai, kteří stáli přede dveřmi. Nevšímala si jich a rozrazila velká tepaná křídla. Degrik ležel dole a nad ním se tyčil obrovský had. Zvedla ruku a udeřil blesk. Jenže v tom rozčilení minula a místo hada roztříštila dlaždice na podlaze. Had se otočil, pohlédl na ní s děsem v očích a zmizel.
Nesvětlo uteklo, nezničili ho. Selhali, oba dva. A Velvrik je mrtvý. Nesplnila, co mu kdysi slíbila, že zabrání jeho smrti. Ztěžka dosedla na první stupeň. Degrik zvolna vystupoval k ní. Ani si nevšimli Khola a Sebonai, kteří stáli ve dveřích. Sourozenci přejeli oba mladé lidi pohledem a pak se tiše vytratili. Ovšem Nilsa, která přiběhla chvilku po nich, tak diskrétní nebyla. Zastavila se na prahu, přeletěla je oba pohledem a vrhla se Degrikovi do náruče. Přesto Lavinie viděla cestičky slz na jejích tvářích. Tak je to přece jen pravda. On je mrtvý.
Sklonila hlavu a rozplakala se. Ucítila dva lidi, jak ji objímají. Zvenčí zaslechla křik a počínající oslavy, ale nevnímala je. Na celém světě nebylo nic, než tři mladí lidé, kteří se objímali na stupních arény smrti.
Vtom uslyšeli hlas Vládce Slunce:
"Výborně! Podařilo se vám splnit úkol."
"Ne, pane," namítla Lavinie, "Nesvětlo uteklo. Nic jsme nedokázali."
"Vrátila ses do země své matky, převzala jsi své dědictví a společně jste Nesvětlu dali za vyučenou tak, že ještě několik let nevystrčí nos! Zvítězili jste! A proto mám pro vás dary. Ty Degriku jsi už našel svou hvězdu a ona ti bude stát po boku do konce života, proto pro vás mám požehnání, nic víc. A ty Lavinie ... milovala´s ho?"
"Já? Jenom jako nejlepšího přítele, kterého jsem kdy měla."
"Nepropadej tedy zoufalství. Dostaneš ochranu před hlubinami beznaděje."
Zablesklo se a na dívčině krku se objevil stříbrný přívěsek ve tvaru malé hvězdičky.
"To je Jitřenka, cena pro vítěze. Střez ji dobře, protože ti bude pomocí i v té nejtemnější tmě. Teď běžte, lid vás chce pozdravit."
A s vlahým závanem větru je opustil. Zvedli se a vyšli se skloněnými hlavami z arény.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zzzemfira89 zzzemfira89 | 26. listopadu 2006 v 19:52 | Reagovat

Dobrééé.

Už sa teším na ďalšiu kapitolu!

Len trochu škoda Velvrika.

2 Lomeril Lomeril | Web | 26. listopadu 2006 v 20:23 | Reagovat

Další bude krátká, poslední. Velvrika jsem zabíjela strašně nerada...

3 Eillen Eillen | 26. listopadu 2006 v 20:39 | Reagovat

Já se omlouvám, ale zatím jsem tu povídku nečetla. Čekala jsem, až bude hotová. Zítra si k ní sednu a pak ti napíšu svůj názor :)

4 geeta geeta | 28. listopadu 2006 v 17:35 | Reagovat

No, bylo to trošku uspěchané, ale jinak skvělé a název pokračování( Jiskra slunce) se mi moc líbí

5 Eillen Eillen | 18. prosince 2006 v 18:34 | Reagovat

Jé, já chci taky přívěšek :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama